Kapitola 5.
Moc Temné strany
(Pokračování)


Urn Zelotes odpočíval ve své věži v městě adeptů Velariu a studoval jednu ze svých oblíbených pasáží Palpatinovy Knihy hněvu. Zelotes byl vysoký vyzáblý Thaarnian se čtyřprstýma pařátovitýma rukama, hadí kůží a klínovitou hlavou s očima daleko od sebe. Zelotes měl zneklidňující zvyk hledět na ostatní jedním mléčně bílým okem, zatímco druhé nechával podezřívavě přivřené. Podepřel si jednou tlapou svou špičatou bradu, ozvalo zachřestění náramků, které měl na ruce, a ponuře se pousmál. Jeho velká chvíle – realizace všech jeho plánů – se blížila.
Před Zelotesem se mihotal hologram Palpatina v životní velikosti, promlouvající tím jeho arogantním, pedantským způsobem. Kniha hněvu byly nedokončené holografické nahrávky Palpatinova učení, o které se dělil se všemi svými adepty. Palpatine připustil, že se mu nepodařilo vyrobit svůj vlastní holocron, a tak byl tento způsob záznamu jeho jedinou podobnou možností. Na rozdíl od holocronu nebyla Kniha hněvu interaktivní. Nemělo smysl klást jí otázky; neodpověděla by. Pořád si jen mlela svou. Zelotes si přál, aby s tím obrazem mohl komunikovat. Chtěl mu spílat, obviňovat jej, trestat ho a říct mu, jak ho plánuje navždycky zabít.
Takhle mohl maximálně tak zastavit přehrávání a vmést svá obvinění do tváře nehybnému obrazu.
„Vesmír je plný moci,“ říkal právě Palpatine. „Abyste ji zpřístupnili, musíte osedlat emoce, jako jsou nenávist, hněv, strach a agrese. Rozpoutejte svůj vlastní hněv a rozpoutáte hněv nekonečna. Temná strana je ve své podstatě chaotická a iracionální. Nemá ani sebekontrolu, ani svědomí, ani zábrany. Jejím cílem je ovládnutí všehomíra. Lze se s ní dohodnout. Propůjčí vám svou moc a vybere si za to daň. Aby vámi proudila její energie, musí vámi proudit destruktivní emoce. Ale to není všechno. Těm, kdo nedokáží své emoce ovládnout, je temná strana velmi nebezpečná. Jen člověk se silnou vůlí může své emoce zkrotit a udělat z nich svého sluhu. Pro toho, kdo rozumně ovládá svůj hněv, neexistují žádné překážky.“
Zelotes zastavil přehrávání. „Neexistují žádné překážky! Ale s námi ses o svá největší tajemství nikdy nepodělil, že? Vždycky jsi nás držel při zemi, vždycky. Ale teď jsi na zemi ty. A my tě můžeme zašlápnout.“ Znovu přehrávání spustil.
„Nikdy v historii nebyli následovníci temné strany tak zorganizováni jako Jediové. Já jsem to změnil. Vytvářím kompendium vědomostí a shromažďuji studenty. Jediové jsou zničeni, a já je nahradím stabilním řádem Temných Jediů. Nahradím moffy a velkomoffy, kapitány, generály a admirály, guvernéry a prezidenty, všechny je nahradím následovníky temné strany. Impérium je pouze prvním krokem ke zrodu Temného Impéria. Všichni, kdo mě následují, zaujmou mocenské pozice v Konečném řádu. Světlá strana Síly upadne navždy v zapomnění –“
Zelotes rozzlobeně zmrazil obraz. Naklonil se těsně k Palpatinovi a vmetl mu do mihotavé tváře svůj vztek a frustraci. „Sliby, samé sliby, mistře. Kde je tvé Temné Impérium teď? Zavolal jsi nás k sobě, slíbil jsi, že nás budeš učit a že nám dáš významná postavení. A co jsi udělal? Nechal jsi své Impérium zemřít! Byl jsi tolik posedlý posledním Jedim, až tě to nakonec zničilo. Zdaleka nejsi v postavení, abys mi mohl dát to, co mělo být mé, nebo získat zpět to, co bylo tvoje, ale pořád nám něco slibuješ! Zavolal jsi nás k sobě, ne abys nás učil, ale abys přidal naše znalosti k těm tvým. Nyní přišel čas, abys zaplatil svůj dluh, a protože jsi selhal a nemůžeš nám dát světy, kterým bychom mohli vládnout, vezmeme si místo nich tvůj život. Sám jsi to řekl: zrada a smrt. Zradil jsi nás, a zasloužíš si smrt.“
Palpatine se znovu rozhovořil. „– a temná strana zavládne navždy. Impérium je vynikajícím nástrojem, který by této přeměně razil cestu. Při každé příležitosti vyvolává emoce a posiluje temnou stranu. Je to hrozba vůči přežití, jako třeba otrokářství a uvěznění. Je to ztráta kultury, vlády, práv a identity. Je to všudypřítomný šepot krutosti a bezpráví. Obyvatelstvo galaxie se třese strachem... Kdekoli se adepti v minulosti shromáždili, vypukly boje, zrada a smrt. Ale v Temném Impériu, mezi následovníky temné strany, musí existovat základní spolupráce. Zrada je schopná vyvolat explozivní výlev hněvu, ale Konečný řád ji nemůže tolerovat –“
Zelotes naposledy zastavil přehrávání. „Mistře pokrytectví! Mluvíš o stabilním řádu Temných Jediů, kteří si budou věřit, ale sám jsi nikdy nevěřil nikomu, a dokud jsi stál vysoko nad ostatními, podporoval jsi každého, kdo chtěl zradit jiného. Ale jakmile zradili tebe... Nyní pocítíš zradu naposledy. Pocítíš opovržení, pokoření a pak zemřeš.“ Zelotes nechal bývalého císaře zmizet a přistoupil k oknu. V dálce, několik kilometrů odsud, protínala oblohu císařská citadela. Zrádce před chvílí vysokou věž opustil a zamířil na svou novou válečnou loď. Zelotesovi spojenci byli na té lodi s Palpatinem i právě teď, a čekali na okamžik spravedlnosti. Tito adepti měli za úkol Palpatina bez varování zabít. Sám Zelotes měl před sebou mnohem nebezpečnější úkol; bude muset zrádci zabránit, aby se znovu vrátil mezi živé. Bude muset proniknout do nejlépe střeženého místa na celé planetě, do Palpatinovy klonovací laboratoře.

„Zrada je schopná vyvolat explozivní výlev hněvu, ale Konečný řád ji nemůže tolerovat, ani její následky. Až bude Temné Impérium úplné, následovníci temné strany budou sdílet mou schopnost pozorovat jeden druhého. Zrada už nebude možná. Pouze díky této základní spolupráci se bude moci řád Temných Jediů pokusit o dosažení dalšího úkolu, dobytí celé galaxie, a potom, v daleké budoucnosti, i dalších galaxií...“
- Z Knihy hněvu


Rollo Mon se šoural chodbami císařské citadely. Společně se Satem Pestagem právě dokončil pravidelnou prohlídku Palpatinových klonů a jako obvykle se jeho myšlenky zaobíraly jen a pouze biotechnologií. Když vstoupil do svých pokojů, ani si nevšiml, že světla jsou o něco tlumenější než obvykle. Díky tomu si nevšiml ani mohutné postavy stojící ve druhém rohu místnosti. Začal se probírat hromádkou složek na svém stole a příšerně se lekl, když uslyšel, jak si někdo hlasitě odkašlal. Otočil se, papíry se rozlétly všude kolem, a spatřil jednoho z císařových adeptů, rozvaleného v jeho oblíbeném křesle.
„Aaah! To mi nedělejte!“ vykřikl. „Neměl byste takhle strašit lidi. A jak jste se sem vůbec dostal? Počkat, neznám vás náhodou? Vyhoštěný... eh... Magian z Thaarnu? Adept Zemekkis, že?“
„Zelotes, pane správce. Promiňte, že jsem vás vyděsil. Potřebuji vaši pomoc.“ Zelotes se postavil. „Musím se dostat do nitra klonovací laboratoře, a od vás potřebuji přístupové kódy.“ Adept zaťal ruce a na tváři se mu objevil soustředěný výraz. Cítil se zvláštně, když používal Sílu bez talismanů.
Rollo Mon začal ustupovat vzad. „Je mi líto, adepte Zelotesi, ale o tu informaci se s vámi nesmím podělit. Císař to zakázal. Nikdo jiný do těch laboratoří nesmí, zvlášť ne tehdy, když je pryč. Zkrátka v-vám... nemůžu... pomoci.“ Prudce se zastavil.
„Ano, správce, vaše loajalita je sice chvályhodná, ale císař potřebuje, abych do té laboratoře zašel. Než odletěl, vydal mi zvláštní rozkazy. Chce na svých klonech vyzkoušet experimentální přípravek a řekl, že mi pomůžete. Řekl mi, ať jdu za vámi. Vy jste jediný, kdo mi může pomoci splnit jeho přání.“
Rollo Mon řekl pomalu: „Já jsem jediný, kdo vám může pomoci. Chcete tam hned teď?“
„Ne, správce. Nejprve si musíme počkat, dokud nebudeme mít lepší ochranu. Přípravek má nesmírnou cenu a velice těžko se shání.“ Zelotes zvedl průhledný váleček se žlutou tekutinou. „Mám přísné rozkazy, aby nepadl do rukou jeho nepřátel. Císař se domnívá, že někteří jeho adepti se proti němu spikli, ale ještě neví kteří. Vy a já bychom možná nedokázali zrádnému útoku sami vzdorovat. Proto jsem s sebou přivedl svého Sentinela.“
Zelotes pokynul rukou a z rohu vystoupila obrovská postava. Byl to němý titán a v ruce držel dlouhatánskou tyč. Jeho tělo halilo několik vrstev oblečení a celou tvář měl skrytou ve stínu přilbice, vyjma dvou lesknoucích se narudlých očí. Sentinelové byli klonovaní tvoři, spojeni se svými pány adepty, kteří dodávali jejich existenci účel a smysl. Mohli s adepty sdílet své vjemy a byli nebezpečnými bojovníky. Palpatine měl přístup k několika stovkám, ale nižší adepti dostali každý pouze jednoho. Zelotes si přivedl svého vlastního a jeho deset spojenců mu poskytlo ty své. Jedenáct Sentinelů bude muset stačit.
„Počkáme na dalších deset Sentinelů, správce. Jeho Veličenstvo mě informovalo, že vladařským ochráncům bylo ukradeno několik uniforem. Možná narazíme na nepřátele, kteří budou vypadat jako naši spojenci. Mějte trpělivost.“
Rollovi Monovi z toho šla hlava kolem. Jeho bezbranná mysl rychle podlehla Zelotesovi a čím dál hlouběji se zaplétala do jeho intrik. „Opravdu si myslíte, že dojde na boj? To je neuvěřitelné... No, se mnou můžete počítat. Ale, ehh, je tu drobná komplikace. Císař většinou chodí do vnitřních laboratoří se mnou. Nyní, když je pryč, svěřil svou část přístupového kódu svému velkovezírovi. Přednedávnem jsme tam spolu byli. Nevím, kam se odebral poté, ale nejspíš ho dokážeme najít. Kolik máte času?“ Rollo Mon starostlivě pohlédl na Urna Zelotese. Adept začal klít, a to velmi hlasitě.

* * *

Rollo Mon zvědavě pozoroval, jak adept Zelotes nervózně přechází sem a tam. Za rozrušeným humanoidem stálo strnule jedenáct mohutných Sentinelů. Správce z nich byl trochu znepokojený, jako ostatně vždycky. Dokonce i se svým metr vysokým ornamentem na hlavě jim maličký vědec sahal pouze po hruď. Stáli, ani se nehnuli. Bylo to strašidelné.
Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a Zelotesův neklid ještě vzrostl. „Jděte se podívat, kdo to je. Jestli je to Sate Pestage, pusťte ho dál, ale neříkejte mu, že jsem tady.“
Rollo Mon přikývl, byl rád, že se po nekonečně dlouhém čekání konečně začalo něco dít. Odběhl do haly a otevřel dveře, za nimiž stál napjatý velkovezír. K napětí ovšem nebyl žádný důvod. Jakmile velkovezír spatří, že adept Zelotes má všechno pod kontrolou, jistě se ihned uklidní.
„Správce, přišel jsem, jak jste žádal, Nyní mi povězte, co víte o hrozbě vůči císaři. Co jste zjistil?“
Rollo Mon pobídl Sata Pestage do haly. „Tady venku ne,“ zasyčel a pospíchal do hlavní místnosti. Pestage ho následoval.
Když velkovezír vstoupil, Zelotes shromáždil sílu vůle. Tento nečekaný vývoj událostí podstatně zvýšil obtížnost jeho úkolu. Nyní bude muset ovládat dvě mysli a zároveň řídit činnost jedenácti Sentinelů. Laboratoře byly asi deset minut odsud. Zřejmě to bude pěkná dřina.
Pestage nejprve spatřil shromážděné Sentinely a na tváři se mu objevil výraz úleku a podezření. Zelotes okamžitě uchopil mysl Rollo Mona i Pestage, aby je přiměl plnit svou vůli. Na vymývání mozků nebyl čas. Spatřil, že Pestagovi hněvivě zablýsklo z očí, ale vezír se nemohl hýbat.
„Vítejte, velkovezíre Pestage,“ řekl Zelotes. „Přicházíte právě včas, abyste mi pomohl zničit vašeho pána jednou provždy.“ Adept přiměl Rollo Mona a Sata Pestage, aby se mu postavili po bok. Otevřel dveře a vyslal svého vlastního Sentinela jako průzkumníka napřed. Jediný Sentinel nevzbudí podezření vladařských ochránců; mohl pouze plnit úkol některého z adeptů. Jeho Sentinel mu také poskytne vizuální obraz toho, co je za rohem. Zelotes naplánoval svou trasu předem, ale náhodné setkání s vojáky mohlo jeho plán přesto překazit. Spojil se s monstrem a za několik okamžiků už viděl jeho očima. Jako obvykle ho pohled z větší výšky dezorientoval. S oběma zajatci po boku, obklopený ostatními Sentinely, vyrazil Zelotes za svým němým otrokem.
Obr brzy dospěl k prvním bezpečnostním kamerám a malé zařízení v jeho ruce podle plánu vyslalo krátký výboj energie. Kamera minutu nahrávala pouze statickou elektřinu, a Zelotes s ostatními se mezitím snadno dostali za ni. Zelotes nechtěl, aby ho kamera zachytila – pro všechny případy. Dvě minuty se zdálo, že trasu zvolil výborně. Potom narazili na hlídku stormtrooperů. Sentinelové vojáky zcela překvapili, vrhli se na ně a roztrhali je na cucky. Zelotes nemusel řídit každý jejich pohyb v boji. Na nemilosrdné násilí byli naprogramováni předem.
Zelotes musel poslat napřed jiného Sentinela, protože ten jeho byl nyní pocákaný krví. Na konkrétní mysl tohoto obra nebyl zvyklý a nedařilo se mu vidět jeho očima. Tak se stalo, že když Sentinel prošel křižovatkou, neodhalil Zelotesovi vladařského ochránce, stojícího v příčné chodbě. Elitní válečník však zpozoroval Zelotese. Byl vycvičený v používání temné strany Síly a nátlak vytvářený na mysl zajatců byl jako maják, přitahující jeho pozornost. Ochránce přišel prošetřit, proč se nehlásí oddíl stormtrooperů, a měl všechny smysly nastražené.
Zelotes a jeho vězni se vynořili z chodby, a ochránce už byl v pohybu a štěkl do komlinku úsečnou žádost o posily. V jedné ruce měl prototyp blasteru, ve druhé exotické silové kopí.
Adept zbledl šokem a překvapením a ztratil vládu nad Rollo Monem a Satem Pestagem. Oba muži padli na zem a chytili se za hlavu, zatím se z toho nedokázali vzpamatovat. První ochráncův výstřel urval hlavu Sentinelovi, který se nacházel nejvíc vpředu. Když se k vojákovi přiblížili ostatní, otočil se, s překvapivou hbitostí proklouzl pod rukama nejbližšího behemota a plnou silou mu vrazil silové kopí do hrudi. Zbraň se třásla a prskala, ale lehkým brněním obra přesto snadno pronikla. Jenže i když jeho hrubý nervový systém ničily výboje energie, Sentinel se přiměl k pohybu vpřed. Špička silového kopí vyjela Sentinelovi ze zad, když mohutným úderem zlomil ochránci krk.
Zelotes se vytrhl z ochromení. Dva Sentinelové zvedli vězně z podlahy a svého umírajícího kolegu ponechali ve strašlivém objetí s mrtvolou ochránce. Pestage a Rollo Mon, kteří již opět přišli k sobě, měli strach a vztek. Každou minutou byl Zelotesův cíl blíž a blíž. Náhlý příval blasterové palby oznámil příchod posil, přivolaných vladařským ochráncem. Zelotes se prudce otočil a některé ze střel odrazil holýma rukama, aby za každou cenu udržel vězně naživu. Několik Sentinelů padlo k zemi s kouřícími dírami uprostřed zad. Zelotes vyslal ty zbývající proti ochráncům, a nechal si pouze ty dva, kteří drželi Pestage a Rollo Mona. Potom se znovu rozeběhl ke klonovacím laboratořím.
Zvuky střetu obou skupin se jako smršť nesly za prchajícím adeptem. Ochránci byli těmi nejelitnějšími z císařových vojáků, vybraní z řad císařské gardy pro jejich vytrvalost, sílu, mrštnost a inteligenci. Síla jejich vnímání ještě zdokonalila a urychlila jejich reakce. Sentinelové byli mnohem silnější, ale zároveň byli závislí na vůli svých pánů adeptů. Když Zelotes utekl, v podstatě je tím odsoudil k záhubě.
Několik vibrozbraní a těžkých blasterů, v kombinaci s úžasnými schopnostmi ochránců, rychle zprovodilo Zelotesovu jednotku ze světa. Boj skončil tím, když velitel ochránců vykročil vpřed s energetickou puškou Prax a vypálil do přilbic zbývajících tří Sentinelů mikrogranáty. Ozvalo se ohlušující třesknutí a hořící kusy těžkých rouch obrů se rozletěly všude kolem, zatímco jejich bezhlavá těla se pomalu zhroutila na podlahu.
Zelotes ucítil smrt svých Sentinelů v Síle. Propadl zoufalství a vzápětí i čirému děsu, když chodba před ním zničehonic skončila a on si uvědomil, co mu ochránci udělají. Pak mu opožděně došlo, že konečně dorazil ke klonovacím laboratořím. Před ním se nacházely těžké pancéřové dveře se složitým ovládacím panelem na jedné straně. Zelotes potlačil paniku a znovu ovládl Rollo Mona a Sata Pestage.
„Otevřete to,“ zavrčel. Klopýtavě vyrazili vpřed, aby splnili jeho přání. Vložili příslušné kódy a okamžik nato zaplavila Zelotese nesmírná úleva, když se za ním pancéřové dveře se zasyčením zabouchly.
„Vyřaďte bezpečnostní systémy laboratoře z provozu,“ přikázal. Pestagovými myšlenkami probleskl nápad, že by mohl adepta podrazit. Zelotesovi to neuniklo a rozzlobeně mu sevřel vrásčité hrdlo Sílou. Pestage zalapal po dechu a padl na svá hubená kolena. „Nevzdorujte mi, jinak zemřete. Je to tak jednoduché.“ Zelotes ukázal na konzolu. „Jeden z vás to okamžitě vypněte a smažte všechny případné záznamy o našem příchodu. Poznám, když se mě pokusíte obelstít.“
Rollo Mon přiskočil k ovládacímu panelu a deaktivoval systém, ale Pestagovi se zřejmě nedařilo vstát. Byl slabý, čím dál slabší. Zelotesovi na tom nezáleželo. Vytáhl z kapsy váleček se žlutou tekutinou a podal ho Rollovi Monovi. „Nalijte to do spaartiských válců.“
Rollo Mon chtěl mrštit válečkem o zem, ale tato myšlenka byla okamžitě odhalena. Jeho ruce jej neposlechly a místo toho připojily váleček ke trubičkám s výživou. V bezmocné hrůze sledoval, jak jed teče ke všem klonům okolo. Všechna jeho práce bude zničena. Chtěl raději zemřít než to sledovat, ale nedokázal odvrátit zrak. Někteří kloni sebou zazmítali a vzápětí se přestali hýbat. Nejmladší exempláře nezareagovaly vůbec. Jedna nádrž po druhé spouštěla kvílející alarmy, když její obsah umíral. Na Zelotesův příkaz Rollo Mon alarmy také vypnul. Když umlkla poslední siréna, jedinými zvuky byl přerývaný dech Sata Pestaga, kňučení Rollo Mona a tlumené dunění, jak se vladařští ochránci pokoušeli probít skrz pancéřové dveře. Zelotes neměl obavy. Dveře vydrží ještě alespoň chvíli.
Zachvěl se, když jím projel divoký pocit vítězství. Přežil a vyhrál! Zrádcovi kloni byli zničeni a podařilo se to včas. Každou chvílí bude zabit i zrádce samotný, a Zelotes na holonetovém terminálu v této místnosti obdrží zprávu o konečném vítězství. Přinutil Rollo Mona, aby padl na kolena vedle Sata Pestage, a čekal.