Kapitola 4.
Císař ve stínu

Císařův velkovezír Sate Pestage zjistil, že jeho pán zemřel, dřív než kdokoli jiný v paláci. Zpráva, která se objevila na jeho zabezpečeném holonetovém terminálu, nepřipouštěla pochybnosti. Jakmile ji dešifroval pomocí kódů, které znal jen císař a on, Pestage věděl, že Impérium přišlo o svůj temný střed. Palpatine byl jako obrovská černá díra uprostřed galaxie, kolem které se točily osudy všech bytostí v Impériu. Bez něj se říše vymkne kontrole a špatně skončí. Pestage měl být nyní plný zoufalství. Smysl svého života nalezl ve službě císaři. Bez něho jej jistě pohltí prázdnota. Velkovezír si však nemohl dovolit ani zoufalství, ani rezignaci. Byl mu svěřen úkol změnit porážku ve vítězství, nastolit pořádek v chaosu, znovu zažehnout naději. Palpatine, jeho císař, na něj spoléhal.
Pestage si tu zprávu znovu přečetl. A stejně jako předtím, i tentokrát mu její tajemný obsah vrtal hlavou.

Můj starý příteli,

skutečnost, že čteš tato slova, znamená, že došlo k nejhoršímu. Dospěl jsem k nexu, kterého jsem se obával, a nepřežil jsem. Ty se však nesmíš vzdávat. Pokud jsi kdy byl mým služebníkem, musíš mi sloužit i teď. Musíš dostat Maru Jade do Citadely na Byssu. Nikdo, ani Jade, nesmí znát účel té cesty. Pokud uspěješ, budu vzkříšen. Impérium je ve tvých rukou.

Palpatine

Pestage kostnatým prstem stiskl klávesu, která zprávu smazala. Věděl, že nikdo další nesmí zprávu spatřit. Blížily se zlé časy. Na vrchu mocenské hierarchie vzniklo vakuum a někdo se ho jistě brzy pokusí vyplnit. Nikdo kromě jeho mistra neměl na trůn právo. Ani Pestage sám si ho nemohl nárokovat. Jenže ti, kdo by byli schopni trůn uzurpovat, by byli také schopni zabít, aby si ho udrželi, a to znamenalo, že Pestagův život je v nebezpečí. A byl by nebezpečí dvojnásob, kdyby se uzurpátoři o té zprávě dozvěděli. Ne že by jí Pestage rozuměl. Palpatine přece zemřel někde u Endoru. Vydal se tam, aby se setkal se Skywalkerem, a to ho nakonec zničilo. Vzal si s sebou klona, ale ten mu zřejmě nebyl nic platný. Pestage toho věděl o císařově klonované nesmrtelnosti dost, aby mu bylo jasné, že tak daleko od Byssu pro jeho pána neexistovala možnost záchrany. Bez klona nablízku byl Palpatine jistojistě ztracen. Přesto však Pestage věřil, že zdání klame a že naděje dosud existuje. Věřil svému pánovi a věřil Síle.
Pestage se náhle cítil velmi starý, strašně sám a příliš vytížený. Zadíval se na své křehké tělo.
„Není to fér,“ zamumlal. „Tyto slabé kosti takové břemeno neunesou. Musím tě vzkřísit, vždyť jsi byl vše, co mě drželo při životě... Co jsi to udělal? Všechno jsi vložil na záda starého muže, jemuž dodává sílu pouze jeho láska k tobě. Možná na to nebudu stačit. Ale... ale při tvé záchraně třeba zemřu, když to bude zapotřebí. Nemám jinou možnost.“
Pestage svěsil hlavu. Nyní musí doručit strašlivou novinu o císařově pádu Arsu Dangorovi. Ani v nejmenším se na tuto povinnost netěšil. Dangor nebyl člověk, který reaguje na špatné zprávy přívětivě.

* * *

Císařova ruka Mara Jade byla druhým člověkem v paláci, který věděl, že je Palpatine mrtvý, a jediným, který ho viděl zemřít. Stála sama v obrovské prastaré Manaraiské síni před obrovským oknem, z něhož byl dechberoucí výhled na daleké hory Manarai. Shlížela na nekonečné Imperial City, které jako oceán vyplňovalo údolí a svými kovovými vlnami dotíralo na holá úbočí vzdáleného pohoří. Město překypovalo aktivitou; Mara se však nacházela vysoko nad ním na tichém a prázdném místě, kde se dokázala soustředit na tolik potřebnou meditaci. Už dlouhé dny ji sužovala úzkost a pocit viny.
Bála se, že se stane něco strašného, a co hůř, že se to stane proto, že selhala při plnění svého posledního úkolu.
Mařin mistr ji k sobě před několika týdny přivolal mentálním příkazem. Vypravila se do jeho soukromých komnat. Věděla, že každý dvořan, který ji viděl procházet kolem, spatřil její krásu a odvodil si, že je Palpatinovou konkubínou. Tento omyl, toto podceňování, jí vyhovovalo. Její práce pak byla o to jednodušší. Mara Jade totiž ve skutečnosti byla Císařovou rukou, speciální agentkou, které byly svěřovány úkoly, s nimiž by se legie stormtrooperů nedokázala vypořádat. Byla zabijákem a špiónem, univerzálním prodloužením Palpatinovy vůle. V temné straně Síly ji vycvičil osobně, a mohla slyšet jeho mentální příkazy odkudkoli v galaxii. Díky této poslední schopnosti byla pro císaře velmi vzácná, protože se často vydávala na místa, kde byla jiná komunikace nemožná, a vykonávala jeho vůli s rychlostí a efektivitou, o jaké se ostatním agentům ani nesnilo.
Když Mara dospěla k Palpatinovým pokojům, vklouzla dovnitř s nepatrným zhoupnutím svých půvabných boků, určeným poradci, který čekal u císařových dveří. V jeho očích zahlédla záblesk zlosti, že bude muset čekat ještě déle, zatímco si bude císař užívat, a pak už byla uvnitř. Palpatinovy komnaty byly vyzdobené jen stroze, a i když byly dobře osvětlené, vypadaly podivně ponuře.
„Pojď sem, Maro Jade,“ ozval se Palpatinův hlas z jedné vedlejší komnaty. Našla ho uprostřed malé galerie jediských artefaktů a světelných mečů, z nichž každý představoval jednoho zabitého nepřítele. „Mám pro tebe úkol, odpovídající tvým schopnostem.“ Stála velmi blízko u něj a on položil otcovskou ruku na její rudozlaté vlasy. Však to také svým způsobem byl její otec. Mařini rodiče zemřeli, když byla ještě velmi mladá, a skoro se na ně nepamatovala. Palpatine ji přivezl na Coruscant, kde poté vyrůstala, a na císaře myslela jako na otčíma, i když se vídali jen nepravidelně. Když dospěla v ženu, odhalil jí speciální plány, které pro ni měl, a nesmírně ji potěšily. Její kariéra jeho osobního zabijáka začala raketovým vzestupem, a její nesčetné úspěchy jí od něj vynesly tolik chvály, že si postupně vyvinuli silný pracovní vztah. Od té doby bylo její pýchou, že může sloužit jako jeho agentka, vyvracet z kořenů jeho nepřátele a činit přítrž jejich piklím. A nyní se jí naskytla další příležitost, aby v tom mohla pokračovat.
„Co mám udělat?“ zeptala se nedočkavě.
„Říkal jsem ti, jak lord Vader tajně nabídl spojenectví tomu mladému Jedimu, Lukovi Skywalkerovi. I když má Vader mizerný úsudek, rád bych si ho uchoval jako svého služebníka. Proto je potřeba odstranit mu pokušení z cesty. Vader nesmí vědět, že v tom mám prsty... a tak jsem k tomu vybral tebe, má věrná vražedkyně. Jedi musí zemřít, protože když bude Vader sám, neodváží se vypovědět mi poslušnost a vše se vrátí do normálu. Ale pro tvůj úkol mám ještě jeden důvod, který je ještě důležitější. Už jsem ti řekl o svých vizích o Skywalkerovi,“ pravil Palpatine tiše. „Víš, že věřím, že se s ním střetnu, a výsledek tohoto střetu je zahalen jistou... nejistotou. Bojím se, že se proti mně spikla samotná Síla. Ale ty a já, má drahá Maro Jade, ty a já společně přelstíme osud. Vzepřeme se mu. Skywalker mě vůbec neohrozí, pokud zemře tvou rukou.
Mám zprávy, že se Skywalker chystá na Tatooine, aby zachránil svého kamaráda, toho Corelliana, ze spárů místního huttského zločineckého lorda. Ty těchto znalostí využiješ a na Tatooinu ho vyhledáš. A pak dohlédneš na to, aby našeho mladého Jediho potkala předčasná smrt.“ Vřele a spiklenecky se na ni pousmál. „Detaily nechám na tobě a tvé vynalézavosti.“
Mara Jade překypovala pýchou a odhodláním, ale také vztekem na Skywalkera. Vztekem, že ten mladý terorista mohl jejímu císaři přivodit takové obavy a dokonce jej ohrozit. „Vaše rozkazy,“ řekla přesvědčeně, „budou splněny.“
Mara se vydala na tu zapomenutou kouli prachu a infiltrovala palác toho groteskního červa jako tanečnice jménem Arica. Jak jen ji to znechucovalo, oblažovat to uslintané monstrum! Její pružná postava a zářící vlasy však zřejmě toho Hutta upoutaly od okamžiku, kdy ji spatřil. Ponižovalo ji to, ale byla to dobrá falešná totožnost. Čekala a čekala v tom odporném zvěřinci, který byl Huttovou pevností. A potom se po několika dnech Skywalker konečně ukázal – vkráčel do paláce s arogantní sebedůvěrou. Maře už se na něj téměř podařilo vystřelit, ale zastavila ji Jabbova zaměstnankyně Melina Carniss. Carniss Maru podezřívala z toho, že chce zabít Jabbu! Jako by vůbec byla ochotna plýtvat časem na takovou špínu. Maře se podařilo před Carniss uprchnout, ale tou dobou už Skywalker zabil Jabbova zvířecího miláčka a osobně si vysloužil Huttovu nenávist. Jedi měl být popraven v čemsi zvaném Jáma Carkoonu. Najednou se jí všechno vymykalo z rukou. Odvodila si, že Skywalker musí mít někde schovaný světelný meč a že se odulému Huttovi možná nepodaří Jediho přemoci. Byla si jistá, že pokud nepojede k jámě taky a nezajistí, aby Skywalker zemřel, podaří se Jedimu vyváznout.
Žádala tedy Jabbu, aby směla k němu na plachetní bárku. Jabba však nějakým způsobem vycítil její skutečné motivy. Skywalkera chtěl pro sebe a bez vysvětlení její žádost odmítl. Dokonce se na něj pokusila použít Sílu, ale bezvýsledně. A tak plachetní bárka s vězni nakonec odletěla bez ní. Den nato se do paláce vrátil Bib Fortuna – jako jediný přežil to, co popisoval jako úžasný debakl. Jabba byl mrtvý, Boba Fett jakbysmet, a Jedi upláchl. Maru popadl bezmocný vztek. Fortuna, kterého už zaměstnávaly plány na to, jak převezme nad Jabbovou organizací vládu, si ani nevšiml, když odešla.
Zahanbeně se vrátila na Coruscant, ale byla jediná, kdo o jejím selhání věděl. Císař už odletěl na Endor, kde plánoval chytit rebelskou flotilu do pasti. Ani ji nezkontaktoval, nedal jí najevo, že o jejím neúspěchu ví. Byl donucen jít a čelit svým obavám, a byla to její vina. Strach a předzvěst zkázy se vznášely několik dní kolem ní, až nakonec odešla do starodávné haly, aby meditovala, jak ji to naučil Palpatine, a pokusila se najít útěchu před svými hlubokými ošklivými pocity. Natáhla se ke svému mistrovi, tiše a opatrně, ale jeho mysl jí zůstávala uzavřená. Nedokázala ho vycítit. A potom, zrovna když se uváděla do stavu meditace a nechala sebou proudit Sílu, ji jako exploze zasáhla vize Palpatina. Prudce otevřela oči, ale výhled na vzdálené pohoří byl zcela zastíněn postavami v nadživotní velikosti, které se vznášely před ní; vypadaly skutečnější než místnost, ve které se nacházela. Jedi – Skywalker – a sithský lord – Darth Vader – stáli před sedícím Palpatinem. Za jejím mistrem bylo kulaté okno, ve kterém se třpytily hvězdy. Vzápětí spatřila, jak Skywalker velitelsky pokynul Vaderovi a oba přiskočili k Palpatinovi, aby na něj zaútočili světelnými meči. Aby jej zavraždili. Viděla jeho tvář mezi jejich ponurými postavami, které se k němu blížily. Hleděl přímo na ni. V jeho žlutých očích byl takový pocit zrady, až z toho hněvu a hrůzy zalapala po dechu. V posledních vteřinách jeho života k ní pronikla křišťálově jasná zpráva, tak silná, že by Mara byla přísahala, že je císař v místnosti s ní.
„ZABIJEŠ LUKA SKYWALKERA!“ Byl to jeho poslední rozkaz. Vader a Skywalker jej bez milosti skolili a vize skončila. Mara Jade se v bezvědomí zhroutila na podlahu.

* * *

Císař Palpatine věděl, že není mrtvý, ale zároveň nebyl ani živý. Když začala Hvězda smrti vybuchovat, natáhl se Sílou, aby našel mysl Mary Jade. Potřeboval rychle uniknout a neměl jinou možnost, jak to provést. Když ji nalezl, vytvořil mezi ní a sebou zvláštní spojení, pomocí něhož ji mohl použít jako „duševní kotvu“. Okamžik nato vykřikli stormtroopeři a důstojníci kolem něj smrtelnou hrůzou – veškerý vzduch v chodbě strávil příval ohně a podlaha zmizela a otevřela tím bránu do pekla. Palpatinova bolest byla nesnesitelná, ale trvala jen velmi krátce. Z jeho naklonovaného těla se stala pára. Cítil, jak z něj uniká jeho vědomí, neuvěřitelně slabé, a přelévá se z Endoru ke Coruscantu. S prudkým otřesem vlétl do mysli Mary Jade. Schoulil se kolem místečka v jejím mozku, citlivého k Síle, a snažil se znovu nabýt smyslů; po přenosu byl pořádně dezorientovaný. Celý jeden nekonečný okamžik byl vystavený chaotické rozkladné síle temné strany. Kdyby se jí podařilo jej uchvátit, její šílenství by jej pohltilo navěky. Nyní jej však před tím chaosem chránila živoucí, organizovaná mysl Mary Jade. Byl v bezpečí.
Stalo se však něco, co nečekal. Většina jeho temné moci jej opustila a zůstala v kosmu poblíž Endoru. Mysl Mary Jade ji jednoduše nedokázala pojmout. Jeho stav se navíc v ničem nepodobal tomu, co se dozvěděl při studiu duševních kotev. Nyní zjišťoval, že na temné straně je to jiné. Sice si udržel svou individualitu, ale nemohl se dotýkat Síly. Spíš si připadal jako její majetek. Nebo ještě hůř, jako vězeň. Palpatine byl hostem, který nemohl odejít, protože by to nepřežil.
A tak, oslabený, zbavený svého těla a moci a téměř poražený, držel se bývalý mistr temné strany Síly mysli Mary Jade a pomalu přicházel k sobě.
Jeho hlavním cílem bylo nyní jeho vzkříšení. Na konci nezpanikařil, a to bylo nejdůležitější. Místo toho poslal zprávu Satovi Pestagovi, která, jak doufal, velkovezíra přesvědčí, aby přivezl Jade na Byss. Tam bude moci Jadinu mysl opustit a vstoupit do jednoho ze svých naklonovaných těl. Když se přenesl do její mysli, vytvořil pro ni falešnou vizi své smrti, aby vinila z jeho zkázy Skywalkera. Palpatine stále prahl po pomstě a stále mu připadalo, že Mara Jade se pro její vykonání hodí nejlépe. Musí však být nezvratně přesvědčena, že ten chlapec musí zemřít. Ze svého místa v její mysli se Palpatine bude ze všech sil snažit toto přesvědčení podporovat. Skywalker měl politováníhodný talent dělat ze svých nepřátel přátele, a to se v Mařině případě nesmí stát.
I když prohrál, hra ještě neskončila. Císařova moc se pouze načas ocitla ve stínu, a přísahal si, že zanedlouho se celá galaxie bude před jeho jménem opět třást strachy.

* * *

Sate Pestage, stále se utápějící v pocitech vlastní nedostatečnosti, tiše zaklepal na dveře císařova hlavního poradce Arse Dargona. Předtím pomalu procházel zdobenými halami paláce a sklíčeně hleděl kolem sebe na to, co vnímal jako strašlivou prázdnotu. Poradci a vládní činitelé, které míjel, vůbec netušili, k jaké došlo katastrofě. V blažené nevědomosti si šli za svou prací a obrovské tělo Impéria se potácelo dál a neuvědomovalo si, že přišlo o hlavu. Novinky ležely v Pestagově žaludku jako rozpálené kameny. Musí se o ně podělit, jinak mu sežehnou vnitřnosti. První osobou, které o tom musel říct, byl právě Dangor, který se staral o mnoho každodenních záležitostí spojených s řízením Impéria. Po Palpatinovi a Pestagovi samotném měl Dangor ve vládě největší moc. Bude vědět, co dělat, aby zabránil panice. Brzy, příliš brzy sem proniknou zprávy od přeživší části vojenských složek u Endoru a od jednotek Aliance. Vláda na Coruscantu musela být připravena, jinak ji ta rána rozdrtí.
Dveře se otevřely a po celý jeden okamžik se Pestage absurdně domníval, že spatřil Palpatina, který zázrakem povstal z hrobu a stojí tam zahalený v černém rouchu s velikou kápí. Ke kápi se však zvedly mladé ruce, odhrnuly ji a odhalily tím tvář Arse Dangora. Na rozdíl od jiných poradců se Dangor oblékal v podobném stylu jako Palpatine.
Arsu Dangorovi unikl Pestagův zmatek a zeptal se: „Čemu vděčím za vaši návštěvu, velkovezíre?“
Pestage se vzpamatoval a odpověděl. „Hlavní poradce Dangore, musím si s vámi v soukromí promluvit o velice naléhavé záležitosti. Mohu vejít?“
„Jen pojďte,“ řekl Dangor, ustoupil ke straně a pokynul mu pažemi zakrytými rouchem. Pestage se ocitl v pokojích, které, což nebylo nijak překvapivé, kopírovaly asketismus zesnulého císaře. Otočil se k Dangorovi, nevěda jak začít. Jak měl najít slova pro takovou pohromu?
Dangor trpělivě vyčkával a Pestage ze sebe po několika okamžicích vypravil to jediné, co dokázal. „Palpatine je mrtvý. Nesmíme dopustit, aby se Impérium zhroutilo.“
Dangor se v němém úžasu zahleděl na Pestage. Ubíhal jeden okamžik za druhým. Hlavní poradce vypadal ohromeně, ale mozek mu pracoval na plné obrátky. Palpatine – ty hlupáku! Proklínám tebe i tu tvou potřeštěnou posedlost! Skywalker. Endor. Prohráli jsme, ledaže... „Zemřel u Endoru?“ naléhal Dangor. „Zabil ho Skywalker? Ne – nezáleží na tom, jak se to stalo. Je mrtvý... Já jsem ho varoval, aby tam neletěl. Varoval jsem ho. Vystavil se riziku na nedokončené bitevní stanici jenom proto, aby zajal toho chlapce! Měli jsme Hvězdu smrti dokončit a zlikvidovat Rebelii planetu po planetě. Tohle se vůbec nemuselo stát... Nemusel zemřít...“ Nejsem připraven, pomyslel si. Musím okamžitě zkontaktovat Ysanne Isard. Nyní musíme jednat, a to velmi rychle. Ale nejdřív musím nasadit co nejpřívětivější tvář...
Dangor se odvrátil a tělo se mu pod rouchem chvělo. „Víte, nikdy jsem si nemyslel, že vůbec někdy zemře. I když zestárnul, nějak se mu dařilo regenerovat se, znovu omládnout. Myslel jsem, že mu budu moci sloužit po zbytek svého života – nebo i déle, kdyby se se mnou podělil o svá tajemství... Byl bych tak spokojený.“
„Hlavní poradce,“ promluvil naléhavě Pestage. „Důvod, proč jsem přišel nejdříve za vámi –“
„Ano, Sate Pestage. Impérium nesmí padnout.“ Dangor se rychle rozhovořil. „V tom máte pravdu. Impérium potřebuje císaře. Co nejdříve musíme na trůn posadit někoho silného, někoho, o kom víme, že ho lidé znají a respektují. Musíme svolat mimořádnou schůzi poradců, moffů a COMPNORu, abychom se s touto krizí ve vůdcovské hierarchii vypořádali. Ničeho se nebojte, Sate Pestage, Impérium z toho vyjde nepoškozené. Pustím se do toho okamžitě. Budeme muset zadržet zprávy z Endoru a shromáždit tady u Coruscantu co největší flotilu. CompForce musí zabránit potenciálně zrádným aktivitám všech osob, které by neváhaly zneužít situace ve vlastní prospěch. Je zapotřebí toho udělat mnoho. A tak si, velkovezíre, musíme uchovat naději, i když si při našem úsilí možná budeme často zoufat. Jděte v míru.“
A než se Pestage nadál, Dangor ho vypoklonkoval ven na chodbu. K čemu to tam ve skutečnosti došlo? Od Dangora čekal záchvat zlosti – ten člověk byl jimi posedlý. On však místo toho vypadal zasažený zármutkem. Mluvil však jako někdo, kdo uhodl, co se stane, a kdo na to byl připravený. Já jsem ho varoval, aby tam neletěl. Co měl Dangor za lubem, že Pestage poslal tak rychle pryč? Něco na Dangorově malém proslovu velkovezírovi nedávalo pokoje. Dangor vypadal příliš dobře připravený, aby se s novinkami vypořádal, a jestliže to byla pravda... Musíme na trůn posadit někoho silného... byl bych spokojený... No ovšem. Pestagovi už to bylo jasné. Dangor má v plánu stát se novým císařem.
Pestage pospíchal zpátky do svých pokojů, hlavu plnou znepokojivých myšlenek. Dangor jako císař! To nemohl dopustit. Bylo však v jeho moci tomu zabránit? A ocitl by se při tom jeho život v nebezpečí? Dangor měl reputaci člověka, který nemilosrdně likviduje své nepřátele. Jenže Pestagův život teď nebyl jeho vlastní. Záviselo na něm přežití jeho pána. Když dorazil do svého bytu, posadil se ke svému soukromému terminálu. Palpatine si ukládal záznamy úplně o všem a Pestage byl správcem císařova osobního archivu. Byly v něm obsaženy i jeho nejtajnější kontakty. Spousta těch informací by Arsovi Dangorovi nesmírně pomohla při pokusu uchvátit moc, a nesmějí mu tedy padnout do rukou. Pestage zadal dlouhý, složitý kód, který natrvalo archivy uzamkl. Nyní neměl nikdo přístup k císařovým tajemstvím. Jen Palpatine znal kód, kterým se daly znovu otevřít.
Pestage se opřel, pomalu vydechoval a snažil se uklidnit. Tohle jednoduše nečekal, ale ve zpětném pohledu bylo jasné, že k tomu muselo dojít. Inu, teď už s tím nemohl dělat nic dalšího, a tak by se měl raději soustředit na nalezení Mary Jade. Kam by šla tajná vražedkyně, kterou nikdo nezná, po smrti svého pána? Pestage zoufale doufal, že nezjistila, co se stalo u Endoru, a neopustila Coruscant nadobro.

* * *

Zatímco Sate Pestage přemýšlel, kde asi může Mara Jade být, ležela v bezpečí v Nemocnici Staré republiky nedaleko od paláce. Našli ji v bezvědomí v Manaraiské síni s nebezpečně utlumenou mozkovou činností. Odvezli ji do nemocnice, kde ji dostali mimo nebezpečí a nyní se zotavovala v odděleném pokoji. Usnula rychle, ale pořád sebou vrtěla a házela, převracela se, svírala deku a mumlala: „Skywalkere... zabils ho... zabiju... zabiju tě...“
Hluboko v její mysli jí Palpatine připravoval noční můry.
Mara spatřila trůnní sál na Hvězdě smrti, avšak jedinými dobře viditelnými místy byl samotný trůn a schody před ním. Vzdálené stěny se ztrácely v mlze a v okně za trůnem se zračila naprostá černota. Trůn byl od ní otočený na druhou stranu a viděla, že za ním stojí ve stínech temná postava, jejíž sotva viditelná silueta se rýsovala proti oknu. Mara uslyšela nezřetelné bzučení a pak ta tmavá postava pozvedla světelný meč a jeho záře jí dopadla na tvář. Byl to Skywalker; jeho tvář byla zkroucená sadistickým potěšením. Položil na trůn zakrvácenou ruku a pomalu ho otočil k Maře. Když spatřila muže zhrouceného v křesle, jako by ji do útrob bodl ledový nůž. Byl to Palpatine. Skywalker ho rozsekal na kusy.
Na vršku spálené hromádky jeho rukou a nohou ležela jeho useknutá hlava a zírala přímo na Maru. Podivná změť šrámů po světelném meči hyzdila jeho tvář, která tak vypadala, jako by byla počmáraná uhlem. Mara v nich téměř dokázala spatřit jakýsi vzor. Potom Skywalker promluvil; vítězně ukázal na rozsekané tělo a nijak neskrýval své nadšení. „To je úžasné, co všechno se dá dělat se světelným mečem,“ řekl. Pak ukázal na velkou černou hromádku na kraji mlhy. „Tamto je Vader, nebo spíš byl. Společně jsme zaútočili na císaře. Nedokázal se bránit nám oběma, tak radši zničil tu větší hrozbu. Chudák Vader. Tolik chtěl se mnou vládnout Impériu. Nevěděl, že ho zneužívám a že jediné, co chci, je pád Impéria. Myslím si ale, že tohle je pro něj vhodná poklona.“ Skywalker ukázal na spáleniny na Palpatinově obličeji.
Mara si najednou uvědomila, že spáleniny připomínají obrysy Vaderovy dýchací masky, a zařvala vztekem. Palpatine byl mrtvý a jeho neživé oči hleděly do těch jejích, jako by jí to dávaly za vinu. Jako by říkaly: nedojdu klidu, dokud nezemře.
Jediným rychlým krokem v mžiku překonala vzdálenost ke Skywalkerovu boku. Ztuhl překvapením, jako by ji spatřil až teď. Rukou se rozmáchla po jeho krku, srazila ho na kolena, škrtila ho. Mara klidně zvedla světelný meč, který mu vypadl, a aktivovala ho. „Zabils ho, Skywalkere,“ řekla ponuře. „Teď zabiju já tebe.“
Ze všeho nejdřív mu usekla jeho levou ruku.
Zmučená tvář Mary Jade, ležící v nemocniční posteli, se vyjasnila a usadil se na ní mírný, napjatý úsměv.

* * *

Když se Mara Jade probudila, hlava ji bolela k prasknutí. Neodvažovala se posadit, a tak se jenom otočila k droidovi Emdee, který stál vedle její postele. „Klidně odpočívejte, Maro Jade,“ konejšil ji droid. „Našli vás v bezvědomí v Manaraiské síni ve staré části paláce. Ke kómatu vám chybělo jen málo, ale teď už jste mimo nebezpečí. Nemohu nalézt žádné další známky obtíží. Až se na to budete cítit, můžete odejít. Navrhuji vám však, abyste ještě vyhledala odborníka. Nepodařilo se nám objevit příčinu vašeho kolapsu a možná se to bude opakovat. A nyní se, občanko, musím věnovat dalším pacientům. Hodně zdraví.“ Droid vyrazil pryč.
„Díky,“ zavolala za ním Mara. Zůstala klidně ležet a přemýšlela o své situaci. Stále si dokázala živě vybavit svou vizi a pamětí se jí míhaly úlomky zlých snů. Všechny byly o zabití Skywalkera. On však ve skutečnosti nezemřel. Ještě ne. Věděla, že s tím musí něco udělat, ale ve svém současném stavu nedokázala udělat vůbec nic. Její mistr byl mrtvý. A čím byla nyní ona? Kam půjde? Nikdo ji neznal, nikdo nevěděl, co dělala. Nikdo nevěděl o moci, jíž vládla; všichni ji vnímali pouze jako rozkošnou společnici císaře. V mžiku oka přišla o všechno. Jejímu životu dost možná zbýval už jen jediný smysl – vykonat Palpatinův poslední rozkaz a zabít Skywalkera. Rozhodně se o to pokusí, ale musí být realistická. Skywalker nebude vůbec snadným cílem a možná jí potrvá léta, než ho najde. Možná by mohla opustit Coruscant, i když neměla představu, kam by měla jít.
Nejprve se však zbaví té bolesti hlavy. Pokusila se přivolat si Sílu a ulevit si od bolesti, ale ke svému úžasu zjistila, že Sílu vůbec necítí. Zdálo se, že zdi jejího malého pokoje jsou jejími skutečnými hranicemi. Nedokázala vycítit nikoho a nic, co se nacházelo za nimi. Bylo to jako ztratit některý základní smysl jako zrak nebo sluch. Zesílené vnímání, které postupně začala považovat za samozřejmé, bylo pryč.
Mara Jade propadla zoufalství. Cítila se hrozně. Palpatine byl mrtvý a nyní přišla i o Sílu. Závisely snad její schopnosti na tom, že byl naživu? Cítila se poškozena, okradena. Největší dar, který od císaře dostala, jí byl odejmut. Jak může doufat, že se jí bez Síly podaří porazit Jediho nebo ho třeba jen najít? Chvíli o tom dumala a nakonec se rozhodla, že skutečně odejde z Coruscantu. Možná pak přestane mít noční můry o císařově smrti. S sebou si vezme jednu věc, kterou měl císař ve svém vlastnictví. V jeho komnatách byl světelný meč, který kdysi patřil Skywalkerovu mentorovi, Kenobimu. Půjde si pro něj a pak se vydá do kosmoportu. Zemře-li Skywalker touto zbraní, bude to tím víc uspokojující.

* * *

Sate Pestage právě nařídil týmu agentů ISB, aby vypátrali Maru Jade a přivedli mu ji, když vtom obdržel pozvánku a oznámení od Arse Dangora, že se poradci, moffové a výbor COMPNORu za dvě hodiny sejdou. Pestage věděl, že je nutné, aby připravili svou odpověď na fiasko u Endoru, ale raději by se do toho nezapojoval přímo. Ars Dangor měl očividně jiný názor. Pokud Dangor oznámí, že kandiduje na pozici vůdce, bude potřebovat za přítomnosti ostatních poradců získat souhlas Sata Pestage.
Žádný souhlas ale nedostane. Impérium dokáže přežít bez vládce, dokud se nevrátí skutečný císař. Pestage se schůze zúčastní, jak se po něm žádalo, ale už teď hořel nedočkavostí, až se bude moci znovu věnovat pátrání po Maře Jade. Vybral si svůj nejstřízlivější oděv, který měl kolem lemů pouhých několik drahokamů, a začal se připravovat. Snad budou agenti ISB úspěšní, zatímco bude zaneprázdněn.

* * *

Mara Jade čekala pod dohledem vojáka CompForce v kanceláři Arse Dangora a plála hněvem. Konečně se jí podařilo odejít z nemocnice, ale než se mohla dostat do Palpatinových pokojů, srazila se s tímhle zatraceným vojákem. „Promiňte,“ řekl, zastavil ji a poradil se se svým datapadem. „Vy jste Mara Jade, že?“
Kdyby to popřela, k ničemu by jí to nebylo. „Ano, co se děje?“ odsekla.
„Mám nařízeno zavést vás do kanceláře hlavního císařského poradce Arse Dangora, který si s vámi chce v soukromí promluvit. Půjdete laskavě se mnou?“
Nechtěla ztropit scénu, a tak poslechla a skončila tady, v Dangorově kanceláři. Už tu seděla téměř hodinu. Ještě jednou se obrátila ke strážnému, který rozhodně nebyl žádný mluvka. „Co má tohle všechno znamenat?“ zeptala se už počtvrté. „Kde je hlavní poradce?“
„Už jsem vám přece řekl, že to nevím. Hlavní poradce sem za vámi brzy přijde.“ Upřel pohled na protější zeď a nic dalšího neříkal. Mara se pokusila provrtat mu očima do hlavy díru, ale cítila se, jako by měla díru ve své vlastní hlavě; bolest nepolevovala, ale už si na ni částečně zvykla. Pár minut nato se dostavil Dangor; měl na sobě černou róbu, jakou nosíval Palpatine. Změřila si ho s respektem, ale ne s bázní.
„Maro Jade, má drahá, je mi líto, že jste musela čekat, ale dnes jsem velmi zaneprázdněný. Děkuji vám, strážný – můžete odejít.“ Jakmile byl voják pryč, Dangor Maře pokynul, aby se posadila na pohodlnější místo, na malou pohovku.
„Co má tohle všechno znamenat?“ zeptala se, když si sedla.
„Tak dobře, půjdeme rovnou k věci.“ Dangor se postavil přímo před ni. „Řeknu vám něco, co v tuto chvíli ví pouze několik set lidí. Zprávy dorazí na planetu nejpozději zítra, ale to už na ně snad budeme připraveni. Víte, náš veliký císař padl. Zemřel v boji s rebelskou Aliancí. Někdo musí zaujmout jeho místo a domnívám se, že bych to měl být já –“ Dangor na ni starostlivě pohlédl. „Je vám dobře?“
Na zprávu o Palpatinově smrti Mara zareagovala přesvědčivě překvapeně, ale když Dangor se zmínil, že chce být novým císařem, její bolest hlavy prudce zesílila. Zašklebila se a přitiskla si ruce ke spánkům. „Ano, jsem v pořádku, jenom mě bolí hlava. Opravdu. Prosím, pokračujte... takže můj pán je mrtvý?“ Mara potlačila bolest a nasadila zasmušilý výraz.
„Ano,“ pokračoval Dangor. „Nuže, císař by si jistě přál, aby jeho trůn zdědil někdo, komu věřil jako mně, někdo, kdo mu byl tolik podobný, někdo, koho dlouhá léta připravoval na vládnutí. Pokud budu vybrán a trůn připadne mně, chci, abyste věděla, že nebudete muset odejít. Vím, jak jste Palpatinovi sloužila, a rád bych si vás udržel.“
Mara na něj překvapeně pohlédla. Jak to, že věděl o Císařově ruce?
„Jsi opravdu zázrak,“ pokračoval Dangor. „Skutečně nádherné stvoření. Vidím, proč si tě Palpatine rád držel nablízku, a už dlouho obdivuji tvou krásu. Velká moc s sebou nese velkou osamělost a někdo jako ty by mi ji mohl pomoci překonat.“ Mara vůbec neměla slov. Otevřela ústa, pak je zase zavřela, a oči měla dokořán. „Nemusíš se rozhodnout hned teď, má drahá,“ řekl Dangor, „ale bylo by od tebe rozumné souhlasit. Na obzoru jsou těžké časy a já ti mohu poskytnout ochranu a bohatství. Přemýšlej o tom. Za pár hodin se zase uvidíme. Zatím na shledanou, Maro Jade.“ Dangor se s úsměvem nepatrně uklonil a pak přivolal strážného. „Odveďte prosím tuto ženu do mých pokojů a dohlédněte na to, ať tam vyčká mého návratu. Maro Jade, teď mám práci, ale těším se na tvou společnost.“ S těmito slovy opustil rádoby-císař místnost. Maře se ulevilo, že odešel. Kdyby zůstal, asi by ho zabila.

* * *

Ars Dangor zjistil, že mu není příjemné dívat se Ysanne Isard, ředitelce rozvědky, přímo do očí. Jedno z jejích očí bylo ledově modré a to druhé ohnivě rudé. Vždycky si zakládal na své reputaci nemilosrdného vůdce, ale tato žena jej opravdu znepokojovala. Měl podezření, že by se jej klidně zbavila se stejným klidem, s jakým mu teď pomáhala získat trůn. Jejím plánům však zřejmě prozatím vyhovovalo nechat Dangora uchvátit moc. Přemítal, jak dlouho to asi potrvá. Možná dokonce chtěla trůn získat pro sebe. Dangor věděl, že členové císařova vnitřního kruhu by nedopustili, aby jim vládla žena. Ve svých předsudcích se až příliš podobali samotnému císaři. Ysanne „Ledové srdce“ Isard by tedy jejich odpor přemáhala jen obtížně. Z toho vyplývalo, že Isard chce Dangorovi pomoci na trůn proto, aby ho pak ovládala jako loutku. No, však ona zjistí, že to nebude mít tak jednoduché. Palpatine taky zprvu připadal lidem, kteří mu dali moc, jako loutka, a oni pak rychle poznali pravou osobnost muže, kterému svěřili vládu. Dangor měl v úmyslu udělit Isard stejnou lekci.
„Všechno je připraveno,“ řekla Isard. „Shromáždili se v Síni proslovů a čekají na vás. Pokud použijete informace o našem zesnulém císaři, které jsem vám dala, všechno by mělo být v pořádku. Hlavně si dejte pozor, ať se s Pestagem vypořádáte tak, jak jsem vám řekla. V tuto chvíli si nemůžeme dovolit žádné rivaly.“
„Musí opravdu zemřít?“ zeptal se Dangor. „Dlouho jsem s ním sloužil císaři. Možná by teď mohl sloužit mě. Byla by škoda –“
„Ano, musí. Jinak by nám mohl způsobit nezměrné potíže. Už nyní zablokoval císařovy archivy, aby překazil vaše plány. Nesmíte dopustit, aby vám sentimentální pocity zabránily vykonat to, co je nutné.“
„Nedopustím,“ odpověděl Dangor stroze.
„Výborně. Chci, aby všechno proběhlo hladce. Dobrá. Přišel čas, abyste se zmocnil trůnu, který vám po právu náleží, hlavní poradce Dangore.“
„Jsem připraven... ředitelko Isard.“

* * *

Mara Jade kráčela se stráží do Dangorových pokojů a točila se jí hlava. Měla příšernou migrénu a Dangorova představa o ní jí najednou připadala ponižující a pokořující, i když se ji v něm sama snažila vzbuzovat. Chtěla z paláce vypadnout – bez povšimnutí vyklouznout s Kenobiho mečem pryč. Prozatím ale bude muset přistoupit na Dangorovu zvrácenou hru. Nebude to moci být horší, než bylo tancování pro toho Hutta.
Strážný ji odvedl do Dangorových komnat a zavřel za ní dveře. Nepochybně zůstal stát venku. Byl to voják z CompForce, fanaticky loajální k Novému řádu. Lidé jako on všechno přiváděli do extrémů.
Mara se zadívala na strohý nábytek a úspornou výzdobu. Došlo jí, že je to laciná imitace Palpatinových pokojů. Palpatine Dangorovy napodobeniny toleroval a cenil si jeho spolehlivosti a věrnosti, ale nikdy nepovažoval hlavního poradce za kdovíjak inteligentního člověka. Mara věděla, že její mistr by nikdy nesvěřil tak velkou moc nikomu, kdo by měl předpoklady stát se jeho sokem. Nepochybovala o tom, že kdyby byl ještě naživu, strašně by ho rozzlobilo už jen to, že se Dangor považoval za schopného vládnout. Její bolest hlavy ještě zesílila a Mara tiše zaúpěla. V jednom rohu spatřila počítačový terminál a posadila se k němu; jednu ruku se pořád držela za hlavu. Jedna věc byla jistá – rozhodně tu nebude jen tak nečinně sedět. Zjistí, co přesně má hlavní poradce za lubem.
Za použití přístupových kódů, které ji naučil Palpatine, se Mara napojila na bezpečnostní kamery paláce. Zběžně prohlédla několik tuctů záběrů, když vtom ji jeden zaujal – zachycoval obrovský sál plný lidí. Byla to ústřední Síň proslovů, kde Dangor jménem Palpatina pronášel tradiční projevy, které se pak po HoloNetu vysílaly do celé galaxie. Rozpoznala uniformy vedoucích představitelů COMPNORu, vojenské tuniky moffů a změť obleků různých kultur, které na sobě měli stovky císařských poradců. Před dlouhými řadami imperiální elity stálo prázdné pódium. Schylovalo se k něčemu důležitému; bezpochyby bude Mara co nevidět svědkem Dangorova pokusu uchvátit moc. V davu to šumělo napětím. Zaslechla několik rozhovorů, jejichž tématem byly drby o Palpatinově smrti. Potom shromáždění ztichlo. Vstoupil Dangor a jeho podobnost s císařem působila vzhledem k okolnostem poněkud strašidelně. Zdálo se, že toho plně využívá; pohyboval se jako Palpatine a obličej si ponechal zahalený kápí. Když dospěl na pódium, počkal, až nastane naprosté ticho. Odhrnul si kápi z tváře a pohledem zavadil o každou z nejdůležitějších skupin hodnostářů. Pak promluvil znělým, vytrénovaným hlasem, který přivedl k dokonalosti během nesčetných projevů v této síni.
„Vznešení moffové, členové zvláštního výboru, imperiální poradci a císařův velkovezíre, vítejte.“ Nyní si Mara všimla, že blízko pódia sedí Sate Pestage a tváří se znepokojeně.
„Dnešek je dnem velkého smutku. To, co jste slyšeli, je pravda. Přišli jsme o našeho císaře. Impérium ztratilo svého pána a vůdce. Císař Palpatine vytvořil tuto mocnou galaktickou vládu. Vystavěl ji, dal jí tvar a vyzdvihl ji na takovou úroveň moci a slávy, že může směle soupeřit i s legendární Starou republikou. Palpatine vskutku byl Impériem. Svou slavnou vládou nám všem připravil úžasnou budoucnost. Ale tato budoucnost se nyní ocitla v ohrožení.
Musíme si položit následující otázku: dokáže Impérium, které Palpatine vytvořil, žít dál i bez něj? Může se do jeho pláště zahalit nový císař a vést nás vpřed? Mnoho z vás si pomyslí, ne, nikdy nemůže být nahrazen. Něco takového ani nikdy nemělo být potřeba. Byl věčný. Něco vám povím: nikdo z nás není věčný. Tento den musel nevyhnutelně přijít. Takový je řád přírody. Někteří z vás možná věří, že příchod tohoto dne značně uspíšila ta prokletá rebelská Aliance – že nám vzala jak císaře, tak celá desetiletí jeho moudré vlády. Já vám však nyní dokážu, že jeho vláda nebyla ani moudrá, ani neměla mít dlouhého trvání.
Toto je císař, jak jste ho znali.“ Dangor jim ukázal Palpatinův hologram, na němž císař vypadal jako muž středního věku a velitelského vzezření, již ne mladý, avšak stále silný. „A toto je císař, jaký byl doopravdy.“ Hologram nahradil obrázek císaře z nedávné doby. Byl samozřejmě strašlivě zestárlý a tělo měl zpustošené, jak si na něm temná strana vybírala daň. Většina přítomných hodnostářů jej takto nikdy neviděla. Síní se začaly rozléhat šokované a znechucené výkřiky. Do pozdvižení se zapojili i ti, kdo pravou císařovu tvář znali, neboť strach, který v nich vzbuzoval, byl pryč. Trvalo hezkou chvíli, než znovu zavládl klid. Nakonec se však obrovské shromáždění obrátilo k Dangorovi a čekalo, jaké pro to bude mít vysvětlení.
„Lhal vám o svém věku i svém zdraví,“ burácel Dangorův hlas. „Když zemřel, stejně už byl jednou nohou v hrobě, ale neřekl vám to. Chtěl mít absolutní moc až do konce. Ale ten konec... ten konec si způsobil sám!
Byl rebelskou Aliancí posedlý. I když by Rebelové nikdy nedokázali sami porazit Impérium, ovládala jej touha úplně je zlikvidovat. U Endoru vytvořil důmyslnou past, která je měla zničit. Rovněž doufal, že zabije toho slavného Rebela, Luka Skywalkera – to byla další jeho posedlost. Palpatine byl však nakonec strůjcem své vlastní zkázy. Vystavil se nebezpečí na palubě nedokončené bitevní stanice. Jeho jedinou ochranou byl obranný štít a podle hlášení z Endoru jej Rebelové snadno vyřadili. Jakmile se císařovy sebevražedné plány měly vyplnit, zahynul spolu se všemi ostatními na Hvězdě smrti. Imperiální flotila byla ochromena a lord Vader také zemřel.“ Mara si všimla, že při této zprávě se několika lidem ulevilo.
„Věděl Palpatine, že zemře? Chtěl s sebou vzít do hrobu i své Impérium? Nás všechny? Hazardoval snad tak nestydatě proto, že věděl, že stejně o všechno přijde?“ Dangor se odmlčel, aby to všechno jeho posluchači správně vstřebali. Mara spatřila, že Sate Pestage zpopelavěl, když viděl, co Dangor dělá. Celé to byla lež, ale mnohem uvěřitelnější než pravda. Samotný Palpatine také vytvořil lež, aby skryl před galaxií svou pravou podobu. Dangor toho plně využíval. Nyní promluvil do naprostého ticha.
„A ještě si musíme položit jednu otázku. Co dědic? Má Impérium nějakého dědice? Syna nebo dceru, kteří by zdědili Palpatinovu moc? Nebo dokonce nástupce, kterého Palpatine určil, aby se po jeho smrti chopil vlády? Odpověď zní ne! Není žádný dědic! Žádný nástupce! A pokud je, pak je ta informace uzamčena v císařově osobním archivu. Zkoušel jsem se tam podívat. Bylo by pro mě krajně důležité dohlédnout na to, aby na trůn dosedl dědic, kterého si Palpatine sám zvolil. Jenže archiv je natrvalo uzavřen! Informace, které by nám řekly, koho by si Palpatine přestavoval jako svého dědice, jsou nám odepřeny. Můžeme si jen domýšlet, že nikdy neměl být žádný dědic. Palpatine chtěl, aby Impérium zemřelo spolu s ním.
A kdo z nás – jelikož Palpatine je mrtvý – archiv uzavřel? Kdo pomáhá mrtvému, prolhanému vládci zasadit Impériu smrtící úder? Není to nikdo jiný než Palpatinův velkovezír Sate Pestage! Muž, který viděl Palpatina tak, jaký opravdu byl, a pomáhal mu jeho tajemství uchovat. Muž, který senilního císaře podporoval v jeho posedlostech a pomáhal mu s jeho zkázonosnou vládou! Muž, který nyní sedí vinen mezi námi, připraven dokončit to, co Palpatine započal, připraven dohlédnout na to, aby Impérium dokončilo svůj pád do propasti!“ Mara jen v hrůze přihlížela. Dangor shromáždění zcela ovládl. A stařec, kterého z nějakého důvodu považoval za rivala, byl před jeho jedovatými útoky bezmocný.
„Sate Pestage, jako velkovezír padlého císaře jste obviněn ze zrady Impéria. Zneužil jste svého důvěrného postavení u císařova boku a bránil jste mu spatřit vše, co by jej odklonilo z cesty za zkázou. Doporučení Palpatinových poradců, jako jsem já, k jeho uším nedoléhaly, protože jste jej ohlušil – protože jste mu bránil slyšet naše hlasy.“
Vzápětí Mara Jade spatřila, jak se emoce davu nesmlouvavě obracejí proti Satovi Pestagovi. Od Dangora to byl mistrovský tah, protože velká část z přítomných nenáviděla Pestage přesně z tohoto důvodu. Kdykoli měl někdo z nich nařízeno spojit se s Palpatinem nebo si s ním přál mluvit, musel často vkleče čekat celé hodiny. A jediná tvář, kterou při těchto pokořujících vigiliích viděli, a jediný hlas, který při tom slyšeli, patřily Satovi Pestagovi. Pestage, který jim tlumočil přání svého pána a který střežil čas svého pána tím, že rozhodoval, komu Palpatine dopřeje sluchu a komu ne, se logicky stal středem nenávisti, kterou toto pokoření plodilo. Poradci, moffové i představitelé COMPNORu, ti všichni sdíleli pocity, které jim Dangor připomněl. A, popravdě řečeno, šok z toho, jak spatřili Palpatina tak starého, jimi stále ještě proudil, a svůj odpor k tomu zjevení vetché slabosti zaměřili proti podobně zestárlému Satovi Pestagovi.
Odevšad se začalo ozývat hněvivé mumlání a Dangor dovolil, aby nabíralo na síle. Pak se obrátil k Satovi Pestagovi a vmetl mu do tváře obvinění davu. „Můžete něco říct na svou obranu? Byl jste obviněn z velezrady, což se trestá smrtí.“
Pestage pomalu povstal. Mara obdivovala jeho důstojnost a neochvějnost, s níž čelil Dangorovi. Musel vidět, jak na něj Dangor líčil past a jak jej eliminoval jakožto jedinou osobu, která si mohla nárokovat jeho výkonnou moc. V jeho tváři, ve které se náhle rozhostil klid, se však nezračila ani stopa po hněvu. Pestage promluvil tiše, takže ho většina publika nemohla slyšet. Bezpečnostní mikrofony však jeho slova zachytily a Mara jej slyšela říkat Dangorovi: „Zradil jste našeho mistra. Jednoho dne za své zločiny zaplatíte. Nepopírám vaše obvinění, protože jsem archiv skutečně zablokoval. Mistrova tajemství nejsou určena takovým, jako jste vy. Zrovna tak ani nepřijmu smrt z vašich rukou. Volím raději vyhoštění z imperiálního prostoru, což je podle zákona mé nepopiratelné právo. Nikdy se do vašeho Impéria nevrátím.“ Pak se Pestage vydal z velkého auditoria pryč. Když dospěl ke dveřím, cestu mu zastoupili čekající vojáci CompForce, kteří jej uchopili za paže. Nevzpíral se jim.
Dangor byl zmaten. Jeho „scénář“ celého jednání byl narušen. Znepokojeně se díval za Pestagem, jak odchází. Pak se zřejmě vzpamatoval a znovu se obrátil k davu. „Zrádce se ke svým zločinům sám přiznal. Zvolil si vyhoštění z Impéria bez možnosti návratu.“ Zvedla se vlna protestů. Nejhlasitější ze všech byl hlasitý křik Tarna Gemilliana, poradce z Haddenu Čtyři. Očividně chtěl, aby byl Pestage popraven, a snažil se pro to získat i ostatní. Dangor si však nemohl dovolit odvrátit pozornost od svého hlavního cíle. Těm, kdo chtějí popravu, včetně Ysanne Isard, se budou muset spokojit s exilem.
„Ne! Poslouchejte mě – podle zákona má na to právo. Spravedlnosti tím bude učiněno zadost. Už se jím nezabývejme. Nyní se musíme soustředit na budoucnost! Navzdory tomu nejhoršímu, co Palpatine a jeho vezír provedli, stále ještě máme šanci Impérium zachránit. Potřebujeme nového vůdce – silného vůdce, který povede Impérium dobře – který je známý a uznávaný – vůdce, jemuž bude možno věřit, že se v tomto čase krize nebude skrývat ve stínech. Není žádný dědic! Musíme zvolit jednoho z nás. A čas té volby právě nastal.“
Dangor čekal. Vše záleželo na následujících několika okamžicích. Odhalil jim pravdu, upozornil je na nebezpečí, vykořenil zrádce z jejich středu a stál před nimi jako zjevení císaře, kterého si mysleli, že znali, a v něhož věřili. Přijmou ho jako Palpatinova nástupce?
Pak několik poradců povstalo a jeden z nich zvolal: „Povedeš nás, Arsi Dangore?“ Dangor stále nic neříkal. Postavilo se několik dalších poradců. Začali volat: „Dangore, musíš nás vést! Jsi jedinou možností!“ S poradci to měl jednoduché – už tak je vedl. Ale pak začali vstávat i moffové a velkomoffové. Možná si uvědomili, že kdyby se pokusil získat moc někdo z nich, ti ostatní by s ním o ni začali bojovat, ať už by to byl kdokoli. Svými hlasy se zapojili do skandování „Dangor! Dangor! Dangor!“ Počet stojících lidí stále rostl. A pak se postavili dokonce i představitelé COMPNORu. Jejich loajalita koneckonců patřila Novému řádu, a tak podpoří cokoli, co by jej mohlo zachránit. Zanedlouho už stálo a skandovalo celé shromáždění několika tisíc lidí. Bylo to ohlušující.
Mara to pozorovala jako v mrákotách. A pak se skandování změnilo: „Císař Dangor! Císař!“ Dangor se hluboce uklonil a Mara ucítila, jak se v ní vzedmula vlna tak silného hněvu, až ji to odhodilo od obrazovky a srazilo na kolena. Proudil jí zuřivý příval nenávisti, který zamlžil každou racionální myšlenku. Ztuhla a nakonec ji všechny myšlenky opustily, jak její vědomí pohltila temnota.

* * *

Nový císař Ars Dangor opustil Síň proslovů a pospíchal zpět do svých komnat. Byl opilý nadšením. Trůn byl jeho! Nyní budou všichni uctívat pouze jeho samotného! Samozřejmě věděl, že se bude muset vypořádat s tíživou realitou současné krize, ale proč by si nemohl dopřát okamžik triumfu? Celé roky se staral o každodenní záležitosti spojené s chodem Impéria, a nyní měl i skutečnou moc, která jeho odpovědnostem náležela. Zasloužil si ji. Pravda, ta věc se Satem Pestagem neproběhla přesně tak, jak plánoval, ale aspoň že byl ten stařec poslán do exilu. Isard jistě uzná, že je to stejné, jako by byl mrtvý – už se jim nebude plést do cesty. Dangorovi by stejně nebylo příjemné, kdyby musel Pestage zabít. Smrt je vždycky barbarským řešením problému.
Dangor dorazil ke dveřím do svých pokojů a stráž, která u nich stála, se uklonila. Proč tu má vlastně stráž –? Ach, ano. Uvnitř na něj čeká Mara Jade. Dokonalý způsob, jak oslavit vítězství. Teď, když už se z něj stal císař, se mu Mara jistě odevzdá. Dangor si v očekávání olízl rty, mávnutím ruky stráž propustil a otevřel zdobené dveře. „Maro Jade,“ zvolal, „přišel jsem si pro tebe, jak jsem slíbil.“

* * *

Mara Jade byla v pokojích nového císaře, ale neviděla je takové, jaké byly ve skutečnosti. Všude kolem ní byly Palpatinovy věci a všechny byly potřísněné jeho krví. V náručí držela svého milovaného mistra, mrtvého v kaluži tekutin z jeho vlastního těla. Palpatinova zranění vypadala strašlivě. Způsobil je světelný meč, to bylo jasné, avšak očividně byly způsobeny tak, aby jeho smrt byla pomalá. Díky tomu ho našla, když ještě dýchal.
„Maro Jade,“ zašeptal v hrozných bolestech, „byl to ten Jedi, Skywalker. Byl to Skywalker.“ Vykašlal spoustu krve a další krev vytékala z ošklivé otevřené rány v jeho břiše. Byl strašně starý a křehký, tak strašně slabý a bezmocný. S vypětím sil jí řekl, jak jej Skywalker zastihl bezbranného, jak si s ním ten Rebel hrál, jak jej nejprve sekl do nohy, pak do hrudi a honil jej dokola kolem místnosti, zatímco Palpatine v hrůze krvácel. Poslední seknutí jej odsoudilo k pomalé smrti. Nakonec zemřel Maře v rukou.
Najednou se otevřely dveře. Kdosi vtrhl do Palpatinových komnat. Vstoupila postava v kápi. Byl to ten Jedi, Skywalker. „Maro Jade, přišel jsem si pro tebe, jak jsem slíbil,“ řekl. Přistoupil k ní. „Právě jsem se stal císařem. Trůn je můj.“ Usmál se. „Teď je řada na tobě.“
Mara vyskočila na nohy. Zlostně zavrčela na arogantního Jediho, tak jistého ve víře, že dokáže zabít i ji. Jenže to se nestane. Neměla žádnou zbraň, ale budou jí stačit holé ruce. Vrhla se na Skywalkera, a než mohl vytasit světelný meč, chytla ho pod krkem. Vypadal stejně jako předtím v Jabbově paláci, ale v jeho chlapecké tváři se nyní zračil šok a strach. Prsty svých rukou, stále ještě pokrytých Palpatinovou krví, mu zaryla hluboko do hrdla. Skywalker se dusil, vzpouzel se a přerývaně škemral: „-ne-ach-ach-co-to-dě-láš-d-do-dost-“ Mara však využívala všech svých schopností zabijáka, snadno Skywalkera přemohla a zesilováním stisku jej postrkovala blíž a blíž k smrti, kterou si zasluhoval. „Zabil jsi císaře,“ zasyčela mu do tváře. „Zasloužil sis to, Skywalkere!“ Jedi začínal fialovět. Stěží se mu podařilo zasupět: „-d-dě-l-láš-ch-chyb-b-bu,“ a pak už mu na slova nezbýval dech.
Pak tváří Mary Jade prolétl podivný výraz a zničehonic se zvráceně zasmála. Nemilosrdně naposledy sevřela Skywalkerův krk a její hlas se stal hlubším a syčivějším: „Ó ne, Arsi Dangore, zjistíš, že to ty se pleteš, a to ve spoustě věcí.“
Nakonec muž v Mařině ocelovém sevření zemřel. S rozdrceným krkem se jí zhroutil k nohám. Mara Jade udělala několik potácivých kroků vzad a obrátila se k tělu svého mistra. „Pomstila jsem tě,“ řekla, a pak se jí rozšířily oči překvapením, když se mrtvola a všechny stopy krve rozptýlily jako dým. Prudce se otočila, aby pohlédla na Skywalkerovu mrtvolu. Byla si jistá, že se nachází v další ze svých nočních můr. Skywalkerovo tělo však nezmizelo. Změnilo se. Mara zírala do mrtvých, vypoulených očí Arse Dangora, které na ni hleděly. Právě zavraždila nového císaře.
Mara prohlédla jeho tělo, aby se ujistila, že je mrtvý, a aby zaplašila jakékoli pochybnosti o tom, že to není iluze. Hlava se jí zatočila závratí. Co to s ní děje? Většinou se dokázala přizpůsobit rychle se měnícím podmínkám, ale tohle bylo příliš. Stále ji mučila bolest hlavy, nebyla si jistá, co je skutečnost, a nyní, jak si uvědomovala, se ocitla v pořádném maléru.
Celý zločin určitě nahrály bezpečnostní kamery paláce. Palpatine monitoroval všechny pokoje svých poradců. Již nyní pro ni možná jde stráž, aby ji zatkla, nebo snad dokonce aby ji na místě zabila. Musela utéct. S námahou se zamyslela nad tím, jaké má možnosti. Jedna věc byla jistá – musí opustit Coruscant. Možná ji budou pronásledovat i poté, takže si bude muset totožnost a začít se skrývat. Jejím prvním úkolem bude vypadnout z paláce a najít loď, kterou ukradne nebo na které se ukryje. Díky jejím znalostem tajných chodeb paláce a bezpečnostních systémů by se jí to mohlo podařit. Projde palácem jako duch. Nikdo nemá nejmenší tušení, že něco takového dokáže.
Rozhodla se vzít s sebou dvě věci. První byl Kenobiho světelný meč. S tou druhou už to bude obtížnější, ale měla pocit, že to Palpatinovi dlužila. Osvobodí nezaslouženě uvězněného Sata Pestage a postará se, aby mohl odejít, do kterékoli části galaxie bude chtít. Sloužil Palpatinovi věrně až do konce a nebylo by spravedlivé, kdyby byl beze cti vyhoštěn do Divokého vesmíru. Teď, když byl Dangor mrtvý, by možná Pestagovi nedopřáli ani privilegium exilu; v chaosu, ke kterému se schylovalo, by se nejspíš stal pouze jednou z mnoha obětí.
Mara se z Dangorova počítače napojila na bezpečnostní systémy paláce a vypnula kamery na všech devíti podlažích křídla poradců. Rychle opustila Dangorovy komnaty a pospíchala do Palpatinových pokojů. Z nich se dostane do tajných chodeb.
Za sebou nechala na podlaze nehybné tělo Arse Dangora, jehož žhavý pohled konečně začínal vychládat.

* * *

Sate Pestage se převrátil na druhý bok na tvrdé pryčně, která byla jediným kusem nábytku v jeho cele. Zadíval se na mříže, které ho zde držely. Za jejich superhustým materiálem byla sterilní, prázdná chodba. Od chvíle, kdy ho sem hrubě vstrčili vojáci CompForce, neměl žádné návštěvníky. Bývalý velkovezír zůstal sám se svými chmurnými vyhlídkami. Nejvíc ho trápilo to, jak zklamal Palpatina. Jeho mistr vložil jedinou naději na své vzkříšení do jeho rukou, a co on udělal? Selhal při pátrání po Maře Jade a podcenil Arse Dangora. Ten už nyní dozajista vládl jako nový císař a on, Sate Pestage, se vyhnul popravě jen díky tomu, že si zvolil vyhoštění. Vyhoštění do Divokého vesmíru, kde dlouho nepřežije. Ocitne se tak daleko od Byssu, jak jen je to možné, aniž by opustil galaxii. Palpatina už nikdy znovu neuvidí.
Nyní, poprvé od chvíle, co obdržel poslední císařovu zprávu, propadl Sate Pestage zoufalství. Nezoufal si, ani když se dozvěděl, že Palpatine zemřel, protože choval bláznivou naději, že jeho pán může být vzkříšen. Přimknul se k té naději a odmítal se smířit s realitou. Další události jej však porazily. Nyní byla krutá skutečnost jeho jediným společníkem. Sate Pestage byl sám v celém vesmíru.
V minulosti se už dvakrát cítil takhle oloupený, ale to bylo před mnoha, mnoha lety. Jeho milovanou ženu, léčitelku Jedi, mu vzala nemoc, kterou nedokázala vyléčit ani ona. I dnes, když na ni myslel, stále ještě cítil dávnou bolest nad ztrátou Gemsy. Jeho syn, jediné dítě, které mu dala, mu ji bohužel nepřipomínal. Gemsaa byla plná světla. Její silové léčitelské schopnosti byly proslavené a uctívané. Avšak její syn, Espaa, se víc cítil doma ve stínech. Jako dítě byl velmi vážný, nekamarádil s ostatními dětmi a málokdy se smál. Pestage přesto Espu miloval, protože dítě bylo to jediné, co mu jeho nádherná Gemsaa zanechala. Jednoho dne přišel i o něj; oloupený byl podruhé, když jeho dům na Naboo navštívil temný cizinec, který jej o syna požádal. Pestage odmítl, ale cizinec si Espu přesto vzal – ukradl ho Pestagovi v noci a on zůstal ve vesmíru sám. Co na tom, že cizinec mluvil o „osudu“ jeho syna? On cítil pouze ztrátu.
Nepamatoval si, co ho během těch prázdných let drželo při životě. Přál si, aby se rozpomněl, protože teď to „něco“ opravdu potřeboval. Vzpomínal si jen na to, díky čemu začal znovu žít. Nalezl senátora Palpatina z Naboo a svůj život zasvětil službám svého úžasného pána. Byl to smysl jeho existence. Smysl, který byl nyní pryč.
Jeho chmurné úvahy narušil zvuk kroků. Do zorného úhlu mu napochodovala skupina čtyř vojáků CompForce, následovaná mužem v okázalém kovově modrém obleku. Byl to Tarn Gemillian. Sate Pestage nepovstal. Gemillian na něj opovržlivě pohlédl.
„Takže, velkovezíre. Vidím, že poslední dobou je vaše štěstěna poněkud na ústupu,“ posmíval se Gemillian. „Nepochybně si vzpomenete na jistý den před několika lety, kdy jste mě před císařem potupil. Říkal jsem vám, že jednoho dne se karta obrátí. Říkal jsem vám, že jednoho dne zaplatíte. Nejspíš jste si nemyslel, že ten den vůbec někdy přijde. Avšak zesnulý Ars Dangor mi tento dar dopřál, takže je to tady.“ Gemillian se zlovolně usmál. „Velkovezíre, i když mlčíte, vaše tvář vás zrazuje. Nevěděl jste, že Ars Dangor je mrtvý.“ Gemillian pokrčil rameny. „Vláda nového císaře vzala vskutku rychlý konec! Mladá žena jménem Mara Jade jej uškrtila v jeho vlastním pokoji. Samozřejmě ji pronásledujeme a popravíme ji, ale škoda už se stala. Dangor byl jedinou šancí na potlačení nepokojů a násilností tady ve městě. Než nadejde ráno, bude mnoho mrtvých. Nemyslím si, že v tom máte prsty. Ale pořád s vámi mám nevyřízené účty. Kdo si všimne jedné další mrtvoly, zvláště mrtvoly starce a navíc zrádce?“ Gemillian přistoupil k mřížím a pohlédl Pestagovi přímo do očí. „Nic neřeknete? Vůbec nic? Tak dobrá. Sbohem. Možná jste si myslel, že jste chytrý, když jste si zvolil exil, ale to nemohu dovolit. Je mi líto, starče.
Stráže! Jakmile budu pryč, zabijte ho.“ Gemillian se nepatrně uklonil a rázně odkráčel.
Ani teď se Sate Pestage nepostavil, dokonce se ani neodvrátil. Už se smířil se smrtí. V životě už pro něj nezbývalo nic. Vyrovnaně pohlédl na vojáky, kteří se chopili blasterů.
Zničehonic se ozvalo elektrické zabzučení, a mezi vojáky prolétla světle modrá šmouha světla. Vykřikli a padli k zemi, a za nimi se ukázala mladá žena s rudozlatými vlasy. Její zelené oči se zaleskly v jasné záři zažehnutého světelného meče, připraveného k dalšímu boji. Žádní další vojáci se však neobjevili a ona se trochu uvolnila.
„Velkovezíre Pestage,“ řekla, „přišla jsem vás vyvést na svobodu.“
V údivu hleděl na vidinu spásy, kterou měl před sebou. V jeho nitru zaplála radost, zářila stejně jasně jako jediovská zbraň, kterou ta mladá žena držela v ruce. „Rád bych přijal vaši laskavou nabídku, Císařovo ruko Maro Jade,“ řekl rozechvělým hlasem, „avšak je zde malý problém s mým uvězněním.“ Ukázal na mříže.
Mara na něj chvíli pohlížela; oči jí zářily. Pak dvěma rychlými pohyby přesekla mříže světelným mečem – nahoře a dole. Se zařinčením se zřítily na podlahu, a Pestage je bázlivě překročil a vyšel do chodby.
„Co proti vám ten člověk vlastně měl?“ zeptala se Mara.
Pestage se zachmuřil. „Před několika lety se na jeho domovském světě podařilo rebelské Alianci získat značné sympatie místní vlády. Kdyby se to dozvěděl císař, potrestal by Hadden Čtyři flotilou hvězdných destruktorů. Gemillian však nechtěl o své nezměrné državy přijít, a tak tuto skutečnost před císařem zatajil. Já jsem pouze sdělil císaři pravdu. Gemillianovi už poté císař nikdy nenaslouchal, když se ukázalo, že je to lhář.“
„Jak to, že to vůbec přežil?“ chtěla vědět Mara.
„Císař měl rád, když jeho poradci mezi sebou soupeřili a kuli pikle jeden proti druhému. V tom byl Gemillian velmi dobrý.
Takže proč mrhat jeho talentem?“ řekl Pestage prostě.
Mara už se dál na nic neptala a zavedla Pestage k tajným dveřím na konci vězeňského patra. „Císař někdy používal tyto dveře, když chtěl nerušeně vyslýchat své vězně,“ vysvětlovala Mara.
„Ano, já vím,“ odpověděl Pestage. „Bylo od něj velmi prozíravé, že nám zajistil zadní vrátka.“
Společně zmizeli v kalně osvětlené chodbě. Vstup za nimi se zavřel a nezbylo po něm ani stopy.

* * *

Mara Jade a Sate Pestage scházeli do tunelů hluboko pod palácem. Imperial City bylo postaveno ve vrstvách na budovách z časů dávno minulých, takže jít dolů bylo jako vracet se v čase. Brzy opustili zářící moderní koridory s umělým osvětlením a vnořili se do kamenných chodeb, kde jediným světlem byla záře Mařina světelného meče. Tu a tam spatřili ve stínech tvory, kteří připomínali wompské krysy velikosti nerfů, ale tato stvoření se evidentně bála světla a rychle se ztratila ve svých úkrytech. Mara spěchala vpřed, následovaná supícím Satem Pestagem, který nutil své vyzáblé tělo do pohybu tak rychle, jak jen to šlo.
„Kam... kam tak spěcháme?“ oddechoval Sate Pestage. „Sem nás jistě nikdo pronásledovat nebude!“
Otočila se a poprvé si uvědomila, že jí Pestage nestačí. „Promiňte, velkovezíre,“ řekla. „Na chvíli si můžeme odpočinout. Pronásledování mě netrápí. Spíš mi dělá starosti, že zavřou kosmoporty, aby... aby mi zabránili v útěku.“ Odmlčela se a vypadala ztrápeně.
„Tarn Gemillian mi řekl, že jste zabila Arse Dangora. Je to pravda?“ zeptal se Sate Pestage tiše.
„Ano, je to pravda. Ale nevím, jak k tomu došlo. Nechtěla jsem to udělat. Dokonce jsem ani nevěděla, že to dělám... ale pak se změnil a byl mrtvý a – radši bych měla začít od začátku, že?“ Mara si položila ruku na spánek a s tváří odvrácenou od Pestaga mu pověděla svůj příběh. „Začalo to včera, když jsem viděla císaře umírat.“ Pestage se na ni překvapeně zahleděl. „Byla jsem v Manaraiské síni a spatřila jsem to ve své vizi. Lord Vader a Skywalker se proti němu spojili a zabili ho. Bylo to strašné. Pohlédl na mě, vypadal strašně zrazený. Řekl mi, že musím zabít Skywalkera. Omdlela jsem a pak jsem měla jednu noční můru za druhou, ve kterých jsem Skywalkera zabíjela tolika způsoby... tolika způsoby. Co se Vadera týče, myslím, že už je mrtvý. Byl mrtvý ve všech mých nočních můrách... to musí něco znamenat. Když jsem se probudila, měla jsem strašnou bolest hlavy a moje schopnost cítit a používat Sílu, byla pryč. Musím se s tou ztrátou vypořádat, i se ztrátou císaře, a navíc si nemůžu pomoct a pořád si myslím, že je to všechno moje chyba.“ Tiše se rozvzlykala. Pestage jí položil vrásčitou ruku na rameno. Obrátila se k němu a řekla: „Na Tatooinu jsem měla příležitost Skywalkera zabít. Poslal mě, abych to udělala, a selhala jsem. Selhala. A teď je mrtvý.“
Pestage cítil hlubokou bolest této mladé ženy a věděl, že může utišit alespoň část její trýzně. „Nebyla to vaše chyba,“ řekl vlídně. „Císař musel vědět, že možná zemře, a předem si pro mě připravil zprávu, pokud by k tomu došlo. V ní mi řekl, abych se dostal do bezpečí a abych se postaral, abyste byla v bezpečí i vy. Věděl, že to není vaše vina, a z ničeho vás neobviňoval. Jeho smrt byla něco, čemu se sám rozhodl čelit. Vy jste ji ničím nezavinila. A teď... mi povězte o Arsu Dangorovi.“
„Nuže,“ pokračovala, „Dangor pro mě poslal své muže, když jsem na tom ještě byla dost špatně. Ukázalo se, že mě chtěl pro své potěšení. Myslel, že jsem Palpatinova milenka, a protože se chystal uchvátit trůn, chtěl si nárokovat i mně. Cítila jsem se ponížená, ale ne tolik, abych ho zabila. Byla jsem poslána do jeho pokojů, kde jsem se nabourala do bezpečnostních systémů. Sledovala jsem jednání, při kterém vás obvinil a zdiskreditoval. Znovu jsem se rozzlobila, ale ne tolik. Jenže když se skutečně prohlásil císařem, zachvátil mě takový vztek, že jsem... že jsem ztratila vědomí. Potom – a tohle je opravdu divné – mi připadalo, že mám další noční můru. Palpatine mi ležel mrtvý u nohou a Skywalker se vrátil, aby zabil i mě. Tentokrát jsem ho zardousila holýma rukama. Když byl mrtvý, spatřila jsem, že to byl ve skutečnosti Dangor. Nechtěla jsem ho zabít. Chtěla jsem jen utéct od něj pryč a opustit planetu. Nevím, co je se mnou v nepořádku.“ Pohlédla Pestagovi do očí. „Nemáte tušení, co to pro mě znamenalo, když jste mi řekl Císařovo ruko. Připadalo mi, že už nikdo neví, kým jsem byla. Znamenalo – znamenalo to pro mě opravdu hodně.“ Vzala jeho ruku a vděčně ji stiskla.
Pestage horečnatě přemýšlel. Začínalo mu docházet něco neuvěřitelného. Byl tu Palpatinův rozkaz, aby přivedl Maru na Byss, noční můry a bolesti hlavy, které měla, ztráty vědomí a její nenávist k Dangorovi, když se stal císařem. Nevěděl, jak je to možné, ale najednou si uvědomil, že je v přítomnosti svého pána. Palpatine existoval v mysli této mladé ženy. „Co jste udělala, znamenalo hodně zase pro mě, Maro Jade,“ řekl jí. „Zachránila jste mi život a dlužím vám víc, než tušíte. Musím vás však požádat ještě o jednu věc. V Hlubokém jádru je svět zvaný Byss, kde má císař pevnost pro ty, kdo mu jsou věrní. Tam budu v bezpečí. Oba potřebujeme utéct, oba jsme uprchlíci. Pomůžete mi dostat se na Byss? Možná tam najdete domov i vy.“
„Vezmu vás, kamkoli potřebujete. Byla to součást mého plánu. Ale jak se dostaneme z planety?“
„S tím si nedělejte starosti, Maro Jade. Vím o ideálním transportéru. V hangáru poblíž paláce dokuje císařův osobní raketoplán. Pokud jej dokážete pilotovat, můžeme s ním odletět z Coruscantu.“
Pevně sevřela Pestagovy ruce ve svých. „Jestli ho dokážu pilotovat? Žijí Wookieeové na stromech? Pojďme, vypadneme odsud!“
Pestage se na ni usmál a vyrazili novým směrem. Vychutnávali si naději jako první sousto jídla po dlouhém půstu.

* * *

Oba uprchlíci se z tajných tunelů vynořili až pozdě v noci. Ocitli se v tichém prázdném hangáru. Raketoplán třídy Lambda se složenými křídly před nimi seděl na přistávací ploše jako bílý pták. Sate Pestage dal Maře znamení, aby zůstala na místě, a přistoupil ke spuštěné rampě, která je zvala dovnitř.
„Sate Pestage, velkovezír, kód SGW0027, deaktivovat obranné systémy.“ Otočil se zpátky k Maře. „Teď už je vše v pořádku, můžeme na palubu.“
Vystoupala po rampě a nervózně se rozhlédla kolem. „Co by se stalo, kdybych přišla sama?“ zeptala se.
„Už byste byla po smrti,“ odpověděl Pestage. „Navigační počítač této lodi je vybaven programy potřebnými k proniknutí do Hlubokého jádra a identifikačními kódy k průletu hyperprostorovou bezpečnostní sítí. Byl by průšvih, kdyby se tento raketoplán dostal do špatných rukou.“
Mara jej následovala do kokpitu malé lodi. Neprodleně začala aktivovat palubní systémy a monitorovat vysílání z Imperial City. „Zjistila jsem něco, co byste měl vědět,“ řekla po chvíli Pestagovi. „Holonetové vysílání je kompletně blokované a veškerá doprava na Coruscant a z Coruscantu byla pozastavena. To by případné pronásledování z povrchu planety mohlo zpomalit nebo mu zabránit úplně, ale pozor. Mnoho hvězdných destruktorů, které přežily bitvu o Endor, se sem na Dangorův příkaz vrátilo a je na oběžné dráze. Tam nahoře je spousta velmi rozhněvaných a velmi zmatených kapitánů, kteří chtějí vědět, co se tady dole děje. A nikdo jim neodpovídá. Imperial City nechce, aby zprávy z Endoru pronikly na veřejnost, dokud na ně nebude připraveno. Ještě nedošlo ke konfliktu, ale kdykoli se to může změnit. Abychom se dostali z Coruscantu, budeme muset proletět flotilou hvězdných destruktorů –“
„Které nás mohou snadno zajmout nebo zlikvidovat, podle toho, jakou budou mít náladu – a ta je nepochybně mizerná,“ dokončil Pestage. „Nemějte obavy – říkal jsem, že nás tato loď odsud dostane, a trvám na tom. Císař se o to postaral.“
Mara dokončila předletovou přípravu. „Dobrá, velkovezíre, pojďme na to. Doufám, že víte, co říkáte.“
Raketoplán se odlepil od země, rozbalil křídla do trojúhelníkové konfigurace a vystartoval z hangáru do noční oblohy Coruscantu. Město se pod nimi rozpínalo jako světélkující tapisérie. Mara vymáčkla z raketoplánu veškerou rychlost, které byl schopen. Přesně, jak hádala, je nikdo nepronásledoval. Zamířila s raketoplánem do horních vrstev atmosféry a aktivovala zbraňové systémy. Její senzory nad nimi zaregistrovaly hned dvanáct imperiálních hvězdných destruktorů. Kůže se jí zježila, když si představila, jak drobné plavidlo zaměřují stovky turbolaserů. Sate Pestage zůstával úplně klidný. Dlouhým hubeným prstem se dotkl jakéhosi tlačítka, opřel se a nepatrně se pousmál.
Raketoplán pokračoval vzhůru, dokud nenechal atmosféru za sebou. Objevily se zářící špendlíkové hlavičky hvězd, ale i obrovské klínovité křižníky. Mara přemáhala nutkání obrátit loď a uletět. Vteřiny se mučivě vlekly, zatímco hvězdné destruktory pomalu rostly, až zcela zakryly hvězdy. Pak se konečně prořítili za flotilu; nejbližší destruktor od nich byl méně než deset kilometrů daleko.
Potom už se imperiální lodě s bíle žhnoucími motory ztrácely v dálce za nimi. Ocitli se ve volném prostoru. Mara zajásala úlevou a vyvolala si koordináty pro hyperprostorový skok na Byss.
„Víte,“ promluvil Sate Pestage, „tato loď vysílá kód, který přikazuje počítačům všech ostatních imperiálních plavidel, aby nestřílely a nezaměřovaly tažné paprsky. Palpatine se nechtěl nikdy ocitnout v nebezpečí, že se stane obětí rychlého snadného převratu nějakého ambiciózního admirála, zatímco by cestoval malé lodi jako tahle. Možná že to zkusili, ale nemohli na tenhle raketoplán střílet. Byli jsme v naprostém bezpečí.“
Mara se zadívala na Pestage, právě když se hvězdy protáhly do fáborů světla. „Musím uznat,“ řekla uznale, „že tahle záchrana se opravdu vydařila.“

* * *

Sate Pestage procitl v malé provizorní kajutě raketoplánu. Vzbudil ho křik Mary Jade. Očividně byla v zajetí svých nočních můr. Pestage váhal, než se k ní přiblížil; vzpomněl si, co se stalo Dangorovi. Proč ji tak mučíš, můj pane, ptal se v duchu a soucitně pohlížel na neklidné tělo mladé ženy. Házela sebou a převracela se, jako by zápasila se vzduchem. Udeřila do prázdna a znovu usnula bezesným spánkem.
Pestage několik minut počkal, a když usoudil, že je to bezpečné, jemně ji probudil. Omámeně na něj pohlédla a zašklebila se bolestí. Pořád ještě měla bolesti hlavy. „Jste v pořádku, Maro?“ zeptal se jí Pestage.
„Vůbec ne,“ řekla. „V žádném případě nejsem v pořádku.“ Její oči měly uštvaný výraz. „Možná už ani nikdy v pořádku nebudu. Nedokážu se té migrény zbavit a cítím se tak prázdná, odříznutá od Síly. A ty noční můry... Tu poslední si pamatuju. Císař byl mrtvý a Skywalker nabodl jeho hlavu na nějaký kůl. Vstoupila jsem, ale zřejmě mě vůbec nepovažoval za hrozbu. Jenom se zasmál. Tentokrát jsem u sebe měla zubatý nůž. Vrhla jsem jím proti Skywalkerovi a zasáhla jsem ho do oka. Ale on ještě nebyl mrtvý. Šel na mě a zápasili jsme tělo na tělo. Pak se mi podařilo udeřit do rukojeti nože a zarazit mu čepel do hlavy. Teď už samozřejmě zemřel. A sen skončil tím, že jsem na ten kůl nabodla jeho hlavu. Nevím, co se to se mnou děje. Když zabíjím, tak je to čisté, rychlé a tak efektivní a bezbolestné, jak je to jen možné. Zabiják nemá potřebu udělat scénu jako z nějakého hororového holovidu. Nechápu, odkud se tyhle myšlenky a ta nenávist berou.“
Pestaga napadlo, že on to ví moc dobře, ale měl rozkazy nenechat Maru Jade zjistit, jaká je její úloha. Přesto ji litoval. Palpatine ji využíval; byla by ho poslechla sama ze své vlastní vůle, ale on ji k poslušnosti nutil. Proč Palpatine zvolil tento přístup? Pestage si myslel, že ví i tohle. Dospěl k názoru, že to byl nejspíš Vader, kdo císaře zabil. Ten mladý Jedi se nezdál být dostatečně silný, a podle toho, co Pestage věděl, by se nespojil ani s Vaderem. Ano, musel to udělat Vader a zemřel při tom, zatímco Skywalker přežil. Palpatinovi by to bylo podobné, nenávidět Skywalkera a chtít ho mrtvého jen proto, že se mu nevzdal a nezemřel. A tak musel pravdu překroutit, aby Mara Jade vykonala jeho „pomstu“. Přesto se Pestage svému pánovi nevzepře. Bude muset doufat, že to všechno nakonec dobře dopadne.
„Smrti už mám plné zuby,“ řekla Mara a smutně vzhlédla. „Chci mluvit o něm, o tom, co pro nás znamenal, když byl ještě naživu. Potřebuju pro něj truchlit nějakým zdravějším způsobem, než je tenhle.“
„Ano, to bychom mohli. Byl pro nás oba velmi důležitý. Víte, v galaxii je jen velmi málo lidí, kdo ho opravdu znali, kdo by pro něj skutečně truchlili. Možná jsme to jen my dva. Je velmi těžké milovat někoho, kdo je tolik povznesený nad lidskost... kdo se stal pouze součástí své moci, když ta moc je tak strašně veliká. Je snadné poddat se citům jako strach a hrůza. Ale nám se nějakým způsobem podařilo odolat. Myslím, že pro to existují velmi dobré důvody.“
„Myslím, že já jsem ho brala jako otce,“ odpověděla Mara, objímajíc si kolena. „Když oba mí rodiče zemřeli při nehodě, zařídil, aby o mě bylo na Coruscantu postaráno. Chodil za mnou, a jak jsem vyrůstala, učil mě. Začala jsem ho obdivovat a on mi ukázal, že dokážu úžasné věci. Díky němu jsem začala být na sebe hrdá.“
Sate Pestage kývl, aby pokračovala.
„Jednoho dne,“ usmála se, „mě udělal svou zvláštní agentkou. Byl to skvělý pocit, být zasvěcena do tolika tajemství. Mít zvláštní schopnost slyšet jeho volání odkudkoli a okamžitě. Na své první misi, když jsem měla zajmout Jediho jménem Ashka Boda, jsem téměř selhala. Uvědomila jsem si, že zklamat ho by pro mě byla pohroma. A tak už jsem to nikdy neudělala. Žádal dokonalost a to mi dalo sílu. Dalo mi to identitu. Stala jsem se Císařovou rukou.“ Na okamžik se odmlčela, pohroužená do vzpomínek.
Pestage byl s Palpatinem velmi dlouho a pamatoval se, jak to bylo doopravdy, když jeho pán nalezl Maru Jade. Palpatine se ze svých knih dozvěděl, že někteří lidé se rodí se schopností přijímat cizí myšlenky na obrovské vzdálenosti – silní receptivní telepati. Mentálně začal po takové osobě pátrat, až na jednom vzdáleném světě objevil malé dítě Maru Jade. Nařídil „eliminaci“ jejích rodičů a nechal ji přivézt na Coruscant, kde pak vyrůstala pod jeho vlivem. Její schopnost sloužila Palpatinovi opravdu dobře a Pestage měl silné podezření, že mu posloužila i tehdy, když unikl z druhé Hvězdy smrti.
Pestage usoudil, že by způsobilo mnohem víc škody než užitku, kdyby se tyto věci dozvěděla. Ano, byla sice využita, ale zároveň odměněna mnoha dary. A co je nejdůležitější, byla šťastná. To bylo hlavní – pro něj i pro Maru.
„Tak vidíte,“ řekl Pestage, „že pro to je dobrý důvod. Myslela jste na něj jako na otce.“ Pestage zaváhal. Rozhodl se říct jí tajemství. Byla tolikrát podvedena, že si možná zasloužila trochu pravdy. „A pokud jde o mě,“ řekl, „věřím, já jsem byl jeho otcem.“ Maře spadla čelist, ale Pestage si zachoval klidný výraz. Když promluvil, uvědomil si, že Palpatine ho možná slyší. Z nějakého důvodu mu to připadalo v pořádku. „Nikdy jsem mu to samozřejmě neřekl a on to ani nikdy netušil. Nikdy se ke mně nechoval jako k otci a já se k němu nechoval jako k synovi. Nyní možná snáze pochopíte, proč jsem mu tak dlouho sloužil.“
Mara ze sebe vypravila: „To je neuvěřitelné! Ale co tím myslíte, že ,věříte‘, že jste jeho otec?”
Pestage jí pověděl o Gemse a svém ztraceném synovi Espovi. „Poté, co jsem přišel o syna, jsem strávil mnoho let v osamění. Pak jsem se doslechl o politickém vzestupu rodáka z Naboo, senátora Palpatina. Když se vrátil na Naboo, šel jsem si poslechnout jeho proslov. Zatímco jsem ho sledoval, zmocnil se mě jakýsi silný pocit, podezření. Cítil jsem pouto. Podařilo se mi domluvit si s ním setkání a nabídl jsem se, že mu budu dělat osobního služebníka. I on musel něco cítit, protože okamžitě přijal. Udělal mě svým zvláštním poradcem. V následujících letech jsem se pokoušel ověřit si, že je skutečně mým synem, ale nikdy se mi to nepodařilo. Rozhodně však věřím, že je to pravda, a tak samotná služba velikánovi, kterým se stal můj otec, dala mému životu smysl.“
„Proč jste mu to nikdy neřekl?“ vyzvídala Mara, okouzlená jeho vyprávěním.
„Kdybych to udělal, náš vztah by se změnil. On musel být pánem všech. Císařem. Svrchovaným vládcem galaxie a největším mistrem Síly. Nesnesl by nad sebou nikoho. A tak mi stačilo, že mu sloužím, jsem mu nablízku a sdílím s ním jeho slávu.“
„Myslím, že tomu rozumím,“ řekla Mara. „Ovládl nás oba, ale my jsme to tak chtěli.“
Chvíli seděli mlčky a pak se Pestage pohnul. „Měla byste si dopřát další spánek, Maro Jade,“ řekl a vrátil se na své vlastní lůžko v raketoplánu. Nakonec Mara znovu usnula. Pestage, který mnoho spánku nepotřeboval, dlouho naslouchal jejímu dechu. Zdálo se, že tentokrát ji žádné sny neruší. Palpatine možná dostal nové téma k zamyšlení.

* * *

Císařův raketoplán se z hyperprostoru vynořil v Hlubokém jádru, obklopený bezpočtem zářících hvězd. Ta nejbližší byla dvojhvězda, modrá hvězda s modrým trpaslíkem, a Pestage řekl Maře, aby zamířila na svět, který kolem nich obíhal. Konečně dorazili na Byss, svět plný energie temné strany, kde císař a jeho adepti vybudovali model galaktické společnosti, o kterou usilovali. Hřejivé a konejšivé modrozelené světlo zářilo na miliardy občanů, kteří se nechali přilákat nádherou této planety a usadili se v luxusních městech na ostrovech a v kaňonech. Životní sílu z těchto miliard lidí pomalu vysávali adepti temné strany, kteří si díky ní mohli užívat nekonečného přepychového života. Na Byssu měla temná strana naprostou, nezpochybnitelnou nadvládu. A Mara Jade ji nedokázala vůbec vycítit.
Mara proletěla nad Imperiálním kontrolním sektorem, který dominoval celému kontinentu. Blížila se k císařské citadele, obrovské věži několik kilometrů vysoké. Pestage jí sdělil, že kdyby jejich loď neodvysílala identifikační kódy, nikdy by se skrz obrannou zónu citadely nedostali živí. Než hladce vklouzli do Palpatinova soukromého hangáru, registrovali zaměřovací signatury stovek turbolaserů. Čekaly na ně tři stovky vladařských ochránců, slavnostně nastoupených v hangáru.
Pestage a Mara sestoupili po rampě a unaveně se zastavil před jedním z císařových adeptů temné strany, Savuudem Thimramem. Thimrama viditelně šokovalo, když spatřil špinavou, vyčerpanou dvojici, a nedokázal potlačit své úzkostlivé otázky. „Velkovezíre! Kde je císař? Slyšeli jsme zvěsti o jeho smrti, a skutečně, pocítili jsme zeslabení temné strany. Přiletěli jste císařovým osobním transportérem. Co jste nám přišli říct?“
Pestage sáhl po veškeré důstojnosti, která mu ještě zbývala. „Promluvím si s vámi v soukromí Savuude. Nejprve si však potřebujeme odpočinout. Museli jsme čelit úkladům a nepohodlí. Dohlédněte na to, aby připravili naše pokoje.“ Pestage dal Thimramovi znamení, aby prozkoumal jeho povrchové myšlenky: Palpatine je mrtvý, ale možná ještě existuje naděje. Nějakým způsobem se mu podařilo přežít v mysli této ženy. Musíme ji co nejrychleji dostat do klonovacích laboratoří.
Thimram přikývl a naznačil, že rozumí. Rychle řekl několik slov do svého komlinku a pak odvedl Maru a Pestage z hangáru do chodeb citadely. Mara se stěží držela na nohou a z její tváře bylo jasné, že stále ještě potřebuje další spánek. Bolest hlavy ji nepřestávala trápit a v pohybu ji udržovala jen vidina skutečné postele. Thimram na Pestage významně pohlédl. Už byli skoro u klonovacích laboratoří. Držte se u ní, pomyslel si Pestage.
A sotva se Thimram přiblížil k Maře, znenadání vyjekla, chytila se za hlavu a zhroutila se do adeptovy náruče.
„Hotovo, můj pane,“ řekl unaveně Sate Pestage.

* * *

„Určitě se nechcete zdržet, Maro Jade?“ zeptal se velkovezír. „Říká se, že Byss je uklidňující místo, a potom, jak jste mi pomohla dostat se sem, to nejmenší, co vám můžeme nabídnout, je bezpečný život s těmi, kdo byli k císaři loajální.“
Mara shlížela na nádherné město plné světel, třpytící se pod pěti měsíci Byssu. Stáli v císařově hangáru. Od Mařina kolapsu uplynulo několik dní. Probudila se v pohodlné posteli a bolest hlavy byla konečně pryč. Pořád se ale nemohla dotýkat Síly a stále ještě se jí zdálo o zabití Skywalkera. Nějakou dobu prozkoumávala Byss, ale navzdory jeho nádheře zde viděla pouze Palpatinova ducha, který ji sledoval, kamkoli se hnula. Věděla, že zde nikdy nenajde klid, aspoň dokud nesplní císařův poslední rozkaz.
„Vážím si vaší nabídky,“ řekla Mara smutně, „ale ještě musím něco dokončit.“ Ruka se jí svezla k světelnému meči na opasku.
„Kam se vydáte?“ zeptal se Pestage.
„Nejsem si jistá. Do Impéria, nebo spíš do toho, co z něj zbylo, se vrátit nemůžu, a jít nemůžu ani k Rebelům. Asi se pokusím přežít někde na Okraji... Ještě nevím.“
„Pak alespoň přijměte tento dar,“ řekl Pestage pevně a ukázal na raketoplán. „Až odletíte, souřadnice Byssu se smažou, ale kódy, které vás ochrání před nepřátelskými Imperiály, tam zůstanou. Budu tak mít jistotu, že jste v bezpečí.“
„Ráda přijímám,“ usmála se. „Víte, budete mi chybět. Jste dobrý člověk. Děkuji vám, že jste se se mnou podělil o svá tajemství. Připadá mi, že jste svým způsobem můj dědeček. Nevadí to?“
Pestage se usmál a zavrtěl hlavou.
„Ať vás provází Síla, velkovezíre,“ řekla Mara a vykročila k raketoplánu.
„Ať se k vám Síla vrátí, Maro Jade,“ zavolal tiše za ní.
O něco později raketoplán ladně vzlétl a zamířil ke hvězdám. Když se scvrkl na vzdálený bod světla, Pestage za sebou zaslechl tiché kroky.
Byl to Palpatine. Byl živý a opět mladý. Postavil se vedle Pestage, aniž by promluvil; pouze sdílel svou přítomnost s mužem, kterému tolik dlužil.
„Nezacházel jste s ní moc dobře, pane,“ řekl Pestage po chvíli. „Nejsem si jistý, jestli vykoná vaše přání.“
„To ukáže jen čas,“ odpověděl Palpatine prostě. „Budoucnost mi již není... přístupná.“
„Jste v pořádku, pane?“ zeptal se Pestage.
„Jsem naživu, Sate Pestage, ale mnoho jsem toho ztratil. Dlouhá desetiletí jsem neměl tak malou moc. Mí adepti se stali mými učiteli a říkají, že je možné mi mou moc vrátit, ale potrvá to celé roky. Roky, během kterých Rebelové uchvátí mou galaxii.“
„Pane, jistě budete mít příležitost získat zpět i ji. Až ten den nadejde, možná se znovu utkáte s Lukem Skywalkerem. Pokud vám mohu radit, pečlivě toto setkání zvažte. Možná není nutné být jeho nepřítelem. Možná jej příště dokážete obrátit na svou stranu a třeba jej dokonce učinit dědicem svého Impéria.“
„Zvážím tvá slova, Sate Pestage,“ řekl Palpatine. „Když je Vader pryč, možná by to tak bylo nejrozumnější. Ale i tohle musí ještě počkat.“ Palpatine se odmlčel.
Pestage se nepatrně uklonil. „Nechám vás o samotě, abyste se mohl věnovat svým myšlenkám, pane, a půjdu si odpočinout.“
„Dobrou noc, starý příteli,“ řekl Palpatine. Pestage odkráčel, roucho za ním šustilo, a Palpatine se zadíval dolů na město. Pro tuto chvíli to bylo vše, co mu z jeho Impéria zůstalo. Bude to muset stačit. Za velkovezírem se zavřely dveře. Když to Palpatine uslyšel, řekl tiše: „Dobrou noc, otče.“