Víno teklo proudem, jídlo bylo výborné, nálada slavnostní, společnost veselá – zkrátka to byl ten typ večírku, který imperiální důstojníci milovali, tím spíš, že tento byl uspořádán na jejich počest. Kapitán Niriz se usmál na svou společnici, příjemnou dámu a navíc vévodkyni Uriského dvora. Vévodkyně mu úsměv oplatila a odhalila tak ostré zuby na jinak povětšinou lidském obličeji.
Uriové byly působivě vypadající bytosti, v průměru dva metry vysocí, se čtyřmi mohutnými pažemi a zuby dávajícími tušit jejich predátorský původ. Navzdory jejich hrůzostrašnému zjevu se ale nakonec ukázalo, že Uriové jsou veskrze mírumilovní; a jako takoví byli velice nadšeni, když zjistili, že hvězdný destruktor Admonitor, pod velením admirála Thrawna, zničil Ebruchiské piráty, jejichž nájezdy Uriům často ztrpčovaly život. Admonitor byl i s jeho admirálem a posádkou poslán do vyhnanství na mapovací expedici do Neznámých regionů, úkol, pro který museli bojovat od okamžiku, kdy přiletěli. Tato mírumilovná epizoda byla prvním oddechem, který si Imperiální mohli za celou tu dobu dovolit. Nyní, po dvou týdnech dovolené na planetě, byl Admonitor připraven k odletu a Dvůr se chopil příležitosti uspořádat na počest admirála a jeho posádky formální banket.
„A nyní, vzácní hosté…"
Kapitán Niriz zvedl hlavu a spatřil královnu, sedící v čele stolu, vstát a uklonit se admirálu Thrawnovi, sedícímu po její pravici. „Je čas obdarování. Dlouho jsme s Dvorem projednávali, co bychom vám mohli darovat, abychom vyjádřili naše díky za to, že jste nás zbavili Ebruchiů."
„Drahá královno Tez'rah, vy a váš lid jste k nám byli tolik pohostinní," řekl admirál svým kultivovaným hlasem. „Postarali jste se o vše, co jsme potřebovali. To samotné je pro nás velký dar, když jsme tak daleko od domova."
„Přesto bychom vám chtěli darovat něco, co by vyjádřilo náš kolektivní vděk," nedala se odbýt královna. „Včera se Dvůr usnesl, že vám darujeme náš největší umělecký poklad, Srdce klidu. Ani naši největší učenci nebyli schopni odhalit veškeré jeho tajuplnosti."
Niriz uviděl, jak se admirál při zmínce o umění napřímil, a potlačil úsměv. Nic jiného by nedokázalo zaujmout jeho pozornost tak účinně. Aby mohl spatřit unikátní umělecké dílo, byl by admirál ochoten prosedět celé hodiny a poslouchat nudné projevy, pomyslel si Niriz, ačkoliv kapitán Admonitoru musel připustit, že byl sám zvědavý na to, co se jim Uriové chystali nabídnout po tak květnatém popisu onoho objektu. Naštěstí nemusel čekat dlouho. Uriská šlechta neměla sklony k sáhodlouhým proslovům, jako ta u Palpatinova dvora.
„Zde je náš posvátný poklad, darovaný našemu lidu Prastarými před mnoha věky." Na pokyn královny se objevila malá repulsorová plošina, na níž stál předmět asi šedesát centimetrů vysoký a z poloviny tak široký, překrytý závěsem.
„Mohu vám představit, admirále a důstojníci Impéria, náš největší div, Srdce klidu." Admirál se nedočkavě nahnul dopředu, rudé oči zářící dychtivostí. Královna prudce strhla závěs a odhalila celé společnosti předmět pod ním.
Niriz na něj zíral vytřeštěnýma očima a ucítil, jak mu po celém těle vyrašil pot. Na druhém konci stolu spařil velitele Parcka, jak ztuhl a zbledl. Niriz odtrhl pohled od uměleckého díla a pohlédl na Thrawna. Admirál vypadal navenek nedotčeně, ale Niriz jej znal natolik dobře, aby poznal, že Thrawn se snažil ovládnout ze všech sil.
„Oh. To jste nemuseli," řekl hlasem, který se třásl jenom trošičku.
„Je to velmi působivé, že ano," vzdychla královna v posvátné úctě, s pohledem sklopeným k zemi.
Thrawn si lehce odkašlal. „Má dobrá královno, prosím, ponechte si váš svatý poklad. Nechtěli bychom připravit váš lid o jeho… jedinečnost."
„Ne, ne, nabídnutý dar musí být přijat, nebo to urazí bohy a přivodí to pohromu nám všem. Jako my chováme v hluboké vážnosti vaše přátelství, doufáme, že ve stejné vážnosti budete i vy chovat naše mistrovské dílo a nikdy na nás nezapomenete."
„Já… nikdy vám to nezapomenu, to mi věřte," zamumlal admirál rezignovaně.

„To jenom kvůli té kalamitě, kdybychom to nepřijali, pane? Urážka bohů by určitě nemohla být tak strašná," bědoval Niriz, s pohledem odvráceným od objet d'art, jenž je následoval na droidem poháněné plošině do velké důstojnické jídelny na zádi můstku. On, Parck a Thrawn se ze všech sil snažili nepohlédnout na předmět, o němž byla řeč. „Já vím, že to královna myslela upřímně jako velký dar, ale…"
„Také věřím, že byla upřímná. Zkrátka bych si nikdy nepomyslel, že Uriové budou mít tak zvrhlý smysl pro estetiku," povzdechl si Thrawn.
„Kdyby to aspoň nebylo tak… tak…" hledal Parck ten správný výraz.
„Ošklivé?" pokusil se Niriz doplnit chybějící slovo.
„Kdepak, pánové, Srdce klidu není ošklivé," řekl Thrawn. Admirálův výraz byl plný bolesti, oči měl přivřené, jako by se díval do slunce.
„Že není?!" zíral na něj nevěřícně Parck.
„Ne, veliteli, to není jenom ošklivé. Slovo „ošklivé" zdaleka nevystihuje v plné hloubce tu čirou hrůzu." Ukázal na sochu. „Tohle je, prostě a jednoduše, ta nejodpornější, nejhnusnější a nejnechutnější věc, jakou jsem kdy slyšel nazvat „uměním", a že už jsem za dobu svého sběratelství viděl pěknou řádku mizerných kousků." Admirál si prohrábl rukou své černé vlasy, koutkem oka zahlédl sochu a otřásl se.
„No, to se mi ulevilo. Skoro jsem se bál, že řeknete, že se vám to líbí," pokusil se Parck o úsměv a otřel si slzející oči.
„Kdybych někdy řekl něco takového, považujte to za trvalý rozkaz k odeslání mé osoby na nemocniční oddělení," řekl Thrawn.
„Znamená to, že můžu tu věc vyhodit do hlubokého vesmíru, jakmile opustíme soustavu?" zeptal se Niriz a pohlédl nedočkavě na admirála.
„Ne, ne, nesmíme být zbrklí. Musíme zachovat opatrnost. Kdyby ten objekt nějakou nešťastnou shodou okolností našel nějaký obchodník a vrátil jej Uriům, způsobilo by to diplomatický incident."
„Zatraceně," zavrčel Niriz. „Jak dlouho tedy, než se toho budeme moci zbavit? Určitě musí existovat způsob…" odmlčel se, když spatřil mladého praporčíka s datapadem v ruce přicházet k nim.
Praporčík se zastavil a zasalutoval. „Kapitáne, mám tu údaje o vystopovaných skokových bodech…" zrak mu padl na Srdce pokoje, načež smrtelně zbledl a omdlel; sesul se k zemi a datapad, jenž vypadl z jeho bezvládné ruky, zazvonil o podlahu.
„Ah, vidím, že je to osoba s citlivým vnímáním," podotkl Thrawn suše, zatímco Niriz poklekl vedle praporčíka, aby zkontroloval jeho stav. Nahnul se nad stůl a stiskl tlačítko interkomu. „Nemocniční oddělení. Pošlete nosítka do jídelny na můstku."
O okamžik později do místnosti vstoupil další poddůstojník, vypadající nervózně. „Pánové! Je všechno v pořádku? Slyšel jsem nějaký hluk…" pohlédl na sochu.
„Nedívejte se na to!" Nirizův varovný výkřik přišel příliš pozdě. S přidušeným vyjeknutím hrůzy se poručík připojil k praporčíkovi, ležícímu na podlaze.
„Dvoje nosítka, prosím," opravil Thrawn klidným hlasem předchozí příkaz. „A ať je přinesou droidi."
„Musíme dostat tu věc z lodi," řekl Parck, zatímco narovnával poručíkovo tělo do pohodlnější polohy.
„Souhlasím, veliteli, jenom musíme najít způsob, který neurazí naše nové spojence," řekl Thrawn. „Zajímavé. Nikdy bych nepovažoval estetický šok za potenciální zbraň."
„Hm. A vám to tedy nijak nevadí?" zeptal se Niriz a zvedl ze země datapad.
Admirál potřásl hlavou. „Mí lidé normálně nezvrací, pokud neumírají na protržení žaludku, kapitáne, ovšem když jsem poprvé spatřil Srdce klidu, neměl jsem k tomu daleko. Jen z pomyšlení, že jsem s tou věcí ve stejné místnosti, se mi dělá zle."
„Možná bychom to mohli přemístit někam jinam," Niriz mávl rukou směrem k soše, aniž by na ni pohlédl. „Nebo to alespoň něčím přikrýt."
„To je vynikající nápad." Thrawn pohlédl ke dveřím do jídelny, dosáhl jich ve třech dlouhých krocích, právě včas, aby se střetl s lékařkou vedoucí skupinu droidů s nosítky.
Doktorka se poněkud vyděsila, když spatřila admirála přistoupit k ní v takové blízkosti, a zaváhala. „Augh!" vykřikla, když jí Thrawn pravou rukou jemně zakryl oči a zastavil ji. „Pane, co je?" Hlas se jí třásl, ale stála nehybně jako kámen.
„Poručíku Selwo, nechte oči zavřené. V této místnosti je předmět, který je vizuálním, mentálním a fyzickým zdravotním rizikem. Pojďte tudy a stůjte zde, zatímco vaši droidi posbírají raněné, potom odsud odejděte, aniž byste otevřela oči. Rozumíte?"
Ano, pane." Poslušně stála a čekala, zatímco droidi vešli do místnosti a zvedli oba bezvědomé muže na nosítka. Jeden z droidů se zvědavě rozhlédl kolem a zaostřil na Srdce pokoje. V následujícím okamžiku vydal elektronický skřek zoufalství a v oblaku jisker zkratoval. Doktorka při tom zvuku polekaně nadskočila, ale oči neotevřela. Niriz zablokoval zbývajícímu droidovi výhled a zavrčel, „Seberte ty muže a zmizte odsud, hned!"
Droid rychle vyběhl ven, Thrawn vystrčil doktorku z místnosti a uzavřel dveře, jakmile byli za nimi.
„Musíme se toho zbavit!" křičel Parck.
„Ano, čím dříve, tím lépe," souhlasil Thrawn. „Ať sem přinesou nějaké ochranné oční kryty a přemístíme Srdce dozadu do pancéřové komory. Nemělo by smysl jeho účinkům vystavovat kohokoliv dalšího."
„Znám pár lidí, kterým bych to docela rád vystavil," zabručel Niriz. Stále jej ještě pálilo příkoří, jakého se jim dostalo při nespravedlivém exilu do Neznámých regionů.
Thrawn se zcela nečekaně usmál. „Pamatujte si ta slova, kapitáne. Právě jste mě přivedl na skvělý nápad." Jeho rudé oči se zableskly humorem.

„Můj pane, je zde zásilka z mapovací expedice admirála Thrawna, jež dorazila dnes v dronem přivezeném balíku." Kapitán se uctivě uklonil vysokému muži, zahalenému v bohaté róbě, jehož tvář dostávala v umělém osvětlení vzezření krutosti. „Přál jste si, abych vás upozornil, kdyby něco přišlo. Tohle je první zásilka."
Imperiální poradce Soja přeměřil pobočníka pohledem a jeho blízko posazené, korálkovité oči se ještě zúžily, když promluvil. „Snaží se podlézat, co? V naději, že nějaká cenná trofej mu zajistí návrat z Neznámých regionů. Ten modrý bastard si o sobě myslí, kdovíjak není chytrej." Soja propaloval pohledem přepravní kontejner ležící na podlaze skladiště, zamčený a zajištěný těmi nejlepšími imperiálními kódy. Kontejner byl zřetelně označen: Pouze k očím císaře. „No, určitě není chytřejší než skutečný člověk! Thrawn by poslal jedině tu nejcennější věc, jakou byl schopen najít, aby zmírnil císařův hněv. Ale já mu ukážu!" Škodolibě si zamnul ruce a stiskl komunikační tlačítko. „Majore, pošlete sem hackerský tým. Mám pro vás práci."

Admonitor elegantně plul podsvětelnou rychlostí nekonečným mořem hvězd, zanechávaje za sebou systém, který nebyl osídlen žádnou vyspělejší civilizací, zato byl bohatý na nerostné zdroje, jež by mohly být Impériu někdy v budoucnu k užitku. Mapování trvalo tři týdny. Posádka lodi byla zaměstnána rutinními navigačními a komunikačními povinnostmi. Interkom na stole tiše pípnul a velitel Parck stiskl tlačítko pro příjem. „Ano, poručíku?"
„Pane, komunikace právě obdržela HoloNetovou zprávu z Jádra. Mysleli jsme, že byste si ji rád poslechl."
Parck pohlédl na Nirize a Thrawna. Na admirálovo přikývnutí odpověděl, „Pošlete to sem, poručíku."
O chvíli později se holoprojektor na stole probudil k životu, krátce se ukázalo logo HoloNet News, pak se objevila scéna z Coruscantu před Imperiálním palácem. Bytosti všech podob se tísnily u vchodu, zatímco se dovnitř protlačil záchranářský tým obtěžkaný nosítky. Ozval se hlas komentátora. „Nevysvětlitelná nehoda si dnes vyžádala život Imperiálního poradce Sojy, muže blízko císařovu uchu. Svědkové tvrdí, že Soja byl stižen náhlým záchvatem mrtvice poté, co rozbalil a zhlédl neznámou sochu, jež se měla stát součástí císařovy soukromé umělecké sbírky. Zemřel během několika okamžiků. Nikdo další nepřišel o život, ačkoliv přihlížející lidé ve stejné místnosti utrpěli prudkou závrať a nevolnost…" Thrawn ztlumil zbytek vysílání a tiše pohlédl na své podřízené s neutrálním výrazem na strohém obličeji.
„Takže Soja, eh?" vydechl Niriz. „Vždycky to byl chamtivý bastard."
„To potvrzuje mou teorii, že Soja byl tou hlavní osobou stojící za naším vyhnanstvím," přikývl Parck.
„Ale nikdy bych si nepomyslel, že ho ta zatracená věc zabije," zamračil se Niriz zamyšleně. „Jistě, nám všem z toho bylo špatně, ale nikdo z nás by pravděpodobně při pohledu na to neumřel."
„Měl jsem pocit, že by to mohlo dělat právě tohle; účinkovat na různé diváky různým způsobem," řekl Thrawn. „Podle mě to dokazuje, že Uriové dali tomu předmětu to pravé jméno – Srdce klidu."
„Jak ale Sojova smrt dokazuje, že to jméno je správné?" zeptal se Parck. Občas pro něj byly myšlenkové pochody jeho ne-lidského velitele příliš spletité, než aby je dokázal sledovat.
Thrawn přistoupil ke stěně a ze skříňky ve výklenku vytáhl několik lahví piva, jež podal oběma důstojníkům. Pozdvihl tu svou v tichém přípitku, polkl doušek a odpověděl: „Necítí se vaše srdce mnohem klidněji, teď, když poradce Sojy není více?"
Parck a Niriz zírali na svého velitele, zpracovávali v hlavě jeho výrok, pak se oba rozchechtali.
„Nu, ano, když to říkáte takhle, moje srdce se cítí klidně," řekl Parck.
„Velmi klidně," dodal Niriz.
Thrawn se pousmál. „Jestli se někdy vrátíme na dosah Uriského domovského světa, nesmíme zapomenout královně Tez'rah sdělit, jak moc byl její velký dar všemi na palubě oceněn."
Niriz pozdvihl láhev a zazubil se. „Na klid, pánové."
„Na klid," ozval se sborový přípitek.