Bílé uniformy vypadaly nádherně, to musel připustit; zářící a působivé, ať v měkkém osvětlení šatníku Chimaery, nebo v jeho soukromé velitelské místnosti. Obraz velkoadmirálovy neposkvrněné bílé uniformy vyvolával u nižších šarží dojem majestátnosti a moci Impéria. Avšak čistě bílé uniformy měly jednu drobnou nevýhodu, jak si Thrawn všiml nedlouho poté, co byl povýšen do svého vznešeného postavení. Ta zatracená věc měla skon přitahovat nečistoty – jako nějakým kouzlem tkanina ukazovala každou skvrnu, kterou způsobilo okolní prostředí. Ovšemže byli k dispozici droidi a vojenští sluhové, kteří udržovali jeho uniformy čisté a bez poskvrny, takže velkoadmirál mohl za všech okolností vyzařovat dojem chladného a tichého klidu. Taková byla alespoň teorie...
„Nadporučíku, podal byste mi prosím sůl?"
„Jasně, poručíku, chytejte... Ó ne! Pozor!" Thrawn při varovném výkřiku nadporučíka Givfrense zvedl hlavu a akorát spatřil, jak se slánka odrazila od služebního droida a odchýlila se od své dráhy přímo do velké mísy plné nerfího guláše ve vínové omáčce, která stála uprostřed stolu důstojnické jídelny. Následný efekt by se dal přirovnat k planetárnímu bombardování – pokrytí bylo kompletní. Naneštěstí většina přílivové vlny směřovala k čelu stolu, kde seděl Thrawn. Všichni důstojníci seděli a překvapeně pozorovali skvrny na svých uniformách, pak ztuhli hrůzou, když spatřili strakatou podobu jejich velitele. Purpurově hnědá omáčka s bílou uniformou příliš neladila.
Thrawn vstal a ubrouskem otřel trochu omáčky, která mu přistála na tváři. „Pánové, myslím, že oběd je u konce. Navrhuji dát si na patnáct minut rozchod a poté obnovit naši taktickou schůzi," řekl klidným hlasem.
„Skvělý plán, admirále," odpověděl kapitán Pellaeon stejným tónem, a usilovně se snažil nepropalovat nadporučíka Givfrense pohledem. Vstal od stolu, stejně jako ostatní důstojníci.
Thrawn přikývl, otočil se čelem ke dveřím, pak se zarazil a ohlédl se přes rameno. „Nadporučíku Givfrensi?"
„A-ano, pane?"
„Do budoucna prosím omezte vaše střelecké schopnosti na turbolaserové baterie. Dobré způsoby by byly na místě. Toto je důstojnická jídelna, ne smashballový dvorec."
Givfrens vypadal, jako by se měl každou chvíli propadnout palubou. „Ano, pane. Rozumím, pane."
„Výborně, nadporučíku." Thrawn se lehce usmál. „O dva stupně více vpravo, a trefil byste se. Tak za patnáct minut, pánové," z těmito slovy odešel z jídelny, a ostatní důstojníci vydechli úlevou.

„Ah, to je mnohem lepší." Thrawn si na sebe oblékl čistou tuniku a popotáhl za spodní okraje, aby ji narovnal. Výměna mu zabrala pouhých několik minut, zatímco služební droid tiše odnesl pošpiněnou tuniku na vyprání. Thrawn odstoupil od zrcadla a vyšel ze své kajuty do velitelské místnosti.
Malá postava, doposud skrytá ve stínu, se vynořila z rohu místnosti a sykavým hlasem promluvila: „Je všechno v pořádku, můj pane?"
„Ano, Rukhu. Teď už ano." Když Thrawn procházel kolem svého noghriského strážce, ten náhle tiše sykl překvapením.
„Můj pane, teď se chvíli nehýbejte," zavrčel Rukh napjatě.
Thrawn poslušně ztuhl uprostřed pohybu, podivuje se nad tím, co jeho strážce tak vyplašilo, nicméně zcela důvěřoval jeho vycvičeným instinktům.
„Rukhu?" zamumlal ostražitě.
„Nehýbat, nehýbat," pobrukoval polohlasně Noghri. Tichým a ladným pohybem sebral se stolu datapad a přesunul se za velkoadmirála. Thrawn potlačil nutkání ohlédnout se. O okamžik později ucítil solidní ránu do zad, doprovázenou hlasitým křup!
Rukh se objevil před ním a uklonil se. „Už se můžete hýbat, můj pane. Jste v bezpečí."
„V bezpečí, Rukhu? Cos udělal?"
„Kooberový brouk vám lezl po zádech. Několik se jich dostalo na loď v poslední zásilce rubínovek. Jsou jedovatí. Zabil jsem ho. Jste v bezpečí." Rukh se uctivě uklonil a ustoupil.
„Děkuji ti, Rukhu," Thrawn mu poděkoval za svou záchranu úklonem hlavy. „Myslím, že teď půjdu..." Když ucítil lepkavou vlhkost na zádech, zarazil se a pohlédl přes rameno. Podle velikosti jasně zelené skvrny byl Kooberový brouk velký. A vykrmený. „...Znovu si vyměnit uniformu. Ach jo." Thrawn s povzdechem znovu vstoupil do své kajuty a zamířil k šatníku.

Tak, kde jsem to přestal? Uvažoval Thrawn, když s povděkem dosedl do svého velitelského křesla. Ysalamir, připevněný k výživnému rámu nad ním, tiše zacvrlikal. Důstojnická porada proběhla dobře, byla stručná a k věci, a tak mu zabrala jen hodinu času. Pohlédl na ovladače zabudované v opěrce křesla a stiskem tlačítka spustil holografické reprodukce děl velkých alderaanských mistrů. Rudě žhnoucí oči se zúžily. Ano, je tu patrný jistý vzor impulzivnosti, charakteristický pro Rekanianskou éru. Vzor, který se dokonce projevuje i v těchto pozdějších dílech. Promítl dalších pár obrazů, pak zastavil u jednoho, který vypadal beztvarý a šedý. Znovu stiskl klávesu, a u spodního okraje projekce se objevil svítící popisek. Ah, multimediální program o předešlých umělcích. Tohle by mohlo být zajímavé. Stiskl tlačítko „přehrát".
Z povrchu displeje vytryskl gejzír barev, střídajících se jedna za druhou, doprovázený ostrým zahřměním. Ysalamir nad ním vydal pronikavý křik úzkosti a škubnul sebou natolik silně, až se výživný rám otřásl. Thrawn rychle ztlumil zvuk. V nastalém vítaném tichu uslyšel, jak ysalamir nešťastně zapípal, pak se ozvalo nezaměnitelné plop. Pohlédl dolů. Pomalu se šířící okrově šedá skvrna, zapáchající kompostem, se vsakovala do pravého rukávu jeho tuniky. Třebaže ysalamiriové byli přisedlí tvorové, přežívající z živin, které čerpali z rámu, stále produkovali jisté množství tělesného odpadu. Který zřejmě dokázali vymrštit velkou silou, když byli vyděšení.
„Velkoadmirále," zapípal služební droid, když jeho fotoreceptory padly na tuto poslední nehodu. Thrawn ze sebe uniformu znechuceně stáhl a odhodil do droidem připraveného koše.
„Moje chyba. Podej mi jinou." Droid se probíral Thrawnovým šatníkem a opatrně vytáhl čistou tuniku.
„Velkoadmirále, tato je poslední. Všechny vaše ostatní uniformy jsou v procesu čištění. Měl bych být schopen je donést za následující čtyři hodiny, pane. Nebo, mohl bych vám donést uniformu admirála ze skladu."
Thrawn se vsoukal do čisté uniformy a zamračil se. „Ne, to nebude nutné. Počkám, až budou mé vlastní uniformy zpět. Snad bych měl být schopen vyvarovat se špíny po dobu čtyř hodin."

O dvě hodiny později vstal z křesla, vypnul holodisplej a protáhl se. Ysalamir během další prohlídky alderaanského umění klidně spal, a tak si Thrawn oddechl v domnění, že dnešní nečekané útoky na jeho ošacení již ustaly. Vykročil vpřed a zpod podrážky se ozval šplouchavý zvuk. Thrawn s očima zúženýma pohlédl dolů, zprvu se domnívaje, že jeho Sílu odpuzující mazlíček opět spáchal nějakou indiskrétnost. Zrakem zachytil odlesk. Ten pocházel od olejovité kapaliny, hrající ve ztemnělém osvětlení všemi barvami, jež se bez povšimnutí roztekla po palubě, zatímco on byl pohroužen v meditaci. Kapalina vytékala z místa, kde se stýkala stěna s palubou. Thrawn se vrátil ke křeslu a zapnul komunikátor.
„Admirále," odpověděl takřka ihned důstojník ve službě.
„Veliteli Berile, v mé velitelské místnosti prosakuje kapalina neznámé povahy."
„Kapalina, pane?" Nastala pauza, ve které velitel na své stanici prohlížel příslušná schémata. „Aha, v prostorách pro údržbu ležících u vaší kajuty tu vidím tři hydraulická potrubí a jeden kapalinový supervodič, pane."
„Tahle vytéká ze spojnice paluby a přepážky na pravoboku, veliteli." Thrawn zvýšil intenzitu osvětlení na úroveň, kterou by lidské oko mohlo považovat za normální, a znovu pohlédl na potůček kapaliny, pomalu se rozšiřující v malé jezírko. „Má žlutou barvu."
„Tak to bude hydraulická kapalina, pane. Není sice vedená jako toxická látka, ale pro jistotu zvýším proudění vzduchu ve vaší kajutě. Hned tam pošlu tým, aby to opravil."
„Děkuji, veliteli." Thrawn přerušil spojení, znovu se usadil do křesla a jal se prohlížet seznam svých nedávno obdržených uměleckých děl.
O chvíli později zaslechl zvuky, začínající jako tlumené ťukání, jež postupně nabývalo na síle až k nepřetržitému klepání, bouchání a řinčení. Zdálo se, že zvuky pocházejí ze středu místnosti zpod podlahy. Rukh vstoupil dovnitř se svým dlouhým nožem v ruce, aby zkontroloval situaci, když vtom se od podlahy odlepil kus plátování a vzápětí byl odsunut stranou párem rukou v rukavicích. Rukh přistoupil blíže, ale Thrawn jej pokynem ruky zarazil; z otvoru se vynořila hlava a ramena, patřící podle insignií technikovi-opraváři první třídy. Ten se rozhlédl po místnosti, spatřil kaluž a zakřičel dolů na svého neviděného společníka.
„Jo! Tudy! Našel jsem to!" V jedné ruce držel šroubovák a druhou pracoval na speciálním datapadu, připevněnému k jeho paži. Toto zařízení obsahovalo malý displej se schématy, které technik využíval k orientaci v servisních prostorách pod palubami. Vyhoupl se do místnosti a posadil se na kraj otvoru, který vytvořil, a nohy nechal volně viset dolů.
„Kde?!" zavolal druhý hlas odněkud zdola. „Já nic nevidím."
„Jasně že né, ty osle! To proto, že to prosakuje TADY!" křičel technik-opravář první třídy do tmavé díry.
„Nebylo by efektivnější použít komlink než křičet, techniku?" zeptal se Thrawn tiše. Technik, jsa takto osloven, polekaně nadskočil, pohlédl vzhůru a zbledl, když spatřil velkoadmirála dívat se na něj těma svýma rudě žhnoucíma očima. Nějakou dobu tam ztuhle seděl a ohromeně na něj zíral, pak se konečně vzpamatoval.
„Ah, ano pane, admirále! Moc se omlouvám, pane. Myslel jsem si, že místnost je prázdná. A stejně, moji lidi jsou už blízko. Pane…" Hlas mu odumřel v nejistotě, co dalšího říct.
Thrawn přikývl. Nižší šarže byly v jeho přítomnosti ještě nervóznější než jeho důstojníci. Zatímco trochu strachu mohlo mužstvo učinit bdělejším, zbytečně je děsit bylo bezúčelné – zvlášť pokud chtěl, aby dobře odvedli svou práci. Vyděšení muži měli tendenci dělat chyby, a to si nepřál. „To prosakování je támhle. Shromážděte váš tým a opravte to, prosím. Nerad bych měl pokoje zaplavené kapalinou." Gestem odvolal Rukha, který se tiše odebral do stínů.
Technik horlivě přikývl a postavil se do pozoru. „Ano, pane! Hned se do toho pustíme!" Z otvoru vykoukla hlava dalšího technika, následovaná třetím. Oba vzhlédli ke svému šéfovi, který se nahnul k nim a vytáhl je jednoho po druhém ven. „No tak, čas nám běží! Tohle je admirálova komora, a ten nechce dnes večer plavat, tak jdem na to!"
„Rozkaz, šéfe," řekli unisono a přepochodovali k místu, odkud zřejmě kapalina vytékala. Všichni tři technici byli oblečení ve stejném volném overalu tmavé barvy, bez jakýchkoliv označení hodnosti. Na uniformách nebyly žádné knoflíky ani ornamenty, zato byly posety kapsami všech velikostí, nacpaných nástroji a náhradními díly. Obličeje techniků a jejich uniformy rovněž nevypadaly zrovna čistě – takový byl důsledek jejich povolání.
„Ahá… prosakuje to skrz stěnu," řekl druhý technik, zatímco zkoumal přepážku s pomocí tenkého nástroje a svých prstů. Záhy nato on a jeho společníci odkryli kus plátování a posvítili dovnitř malým světlem.
„Je to sekundární trubka od výtahů?" zeptal se jejich šéf a prohlížel schémata na datapadu.
„Nevim, šéfe, ´sou strašně zamotaný… počkejte, mrknu se…" dvojice techniků odkryla stěnu ještě víc a jeden z nich se nasoukal do prostoru za ní, probíraje se změtí vodičů a drátů. Začali si předávat nástroje sem a tam a přitom mezi sebou tiše hovořili.
„Oukej, máte tady tu sekundární, ale to by měla bejt modrá… tahle je žlutá… jo, musí to bejt hlavní servisní hydraulika, a ta by měla bejt za výtahovým potrubím," četl šéf nahlas údaje z datapadu.
„Výtahový potrubí, jasně," odpověděl jeden z techniků. Ted už z něj byly vidět jen podrážky.
Thrawn se snažil zabavit studováním nevyřízených hlášení, které vyžadovaly jeho pozornost, ale činnost opravářského týmu neustále odváděla jeho pozornost. Jejich hovorový přízvuk jej přivedl k úvahám, zda byli odvedeni z nějaké zapadlé kolonie.
„Mám to! Hoď mi sem nula devítku, buď tak hodnej." Šéf předal požadovaný nástroj druhému technikovi, který se vplazil dovnitř, aby se přidal ke třetímu.
Břink.
Břink.
Kap.
Břink. Skříííp. Kap. „Oh, kruci, je to stržený! Podejte mi nějakou ucpávku..." Šéf teď klečel u otvoru ve zdi a rychle podával součástky a nástroje.
Kap. Kap.
Vrrrz.
To zní jako únava materiálu, pomyslel si Thrawn, vstal a přešel k technikům, aby je mohl pozorovat zblízka.
Kap. Kap. Kap.
Kapkapkapkap...
„Možná byste měli..." začal Thrawn
„Mám to! Mám to! Mám... Augh!"
ŠPLOUCH!
Do místnosti vytryskl gejzír žluté kapaliny a vyplavil z průlezu kašlající a zalykající se techniky. Jejich šéf zoufale mačkal tlačítka na datapadu, aby příval zastavil. Pěnící kapalina konečně přestala proudit.
Thrawn pohlédl na svou uniformu, která byla po kolena sytě žlutá a pocákaná nad nimi a hluboce si povzdechl. Přebrodil se k technikům a jednomu po druhém jim pomohl na nohy. Stáli před ním celí zmáchaní a zbědovaní.
„P-promiňte, pane. Ta trubka prostě povolila," zajíkl se druhý technik, vypadající tak vyděšeně, jako kdokoliv pokrytý svítivou olejovitou kapalinou. Jeho společníci kývali hlavou, aby jej podpořili.
Šéf sebral odvahu. „Není to jejich chyba, pane. Měl jsem tu kapalinu nechat přečerpat, než jsem je k tomu pustil. Chimaera má svoje manýry, a tyhle kapalinový trubky dovedou bejt choulostivý."
Thrawn lehce mávl rukou. „To nevadí, techniku. Zdá se, že tenhle den je pro mě plný... překvapení. Jdu se umýt. Dohlédněte na to, ať je to potrubí opravené, a ať odstraní tu louži.
„Ano, pane! Hned, pane!" Technici se vyhrabali zpět k opravám a ve spěchu kolem sebe rozstřikovali kapky tekutiny.
Thrawn se rázně otočil a přebrodil se do své soukromé kajuty.

Krátká sprcha mu hned zlepšila náladu. Vykročil ze sprchového koutu, vytřásl vodu z krátkých vlasů a začal se sušit ručníkem. Jeho zlepšená nálada trvala přesně do okamžiku, když si vzpomněl, že čistá uniforma dorazí nejdříve za hodinu. „Eigsh´gya!" zavrčel chisskou kletbu, kterou se naučil v dobách svého mládí.
Zatímco přemýšlel o náhradním oděvu, který by odpovídal jeho postavení, na komunikátoru se rozblikala kontrolka signalizující zprávu Nejvyšší priority. Tyto zprávy byly posílány přímo jemu a obvykle byly předzvěstí nějaké hrozící katastrofy, jež si žádala okamžitou reakci. Thrawn rychlým krokem, s ručníkem v ruce, přešel z koupelny k holopřijímači a stiskl tlačítko pro příjem.
Holodisplej se hned zformoval do podoby admirála Daaly, velitelky utajené stanice Jícen. Thrawn ucítil, jak mu reflexivně naskočila husí kůže. Ze všech imperiálních vojenských velitelů mu admirál Daala imponovala nejméně. Její pokoutní vztah s velkomoffem Tarkinem byl předmětem oplzlých drbů po celé roky. Tyto drby mohl Thrawn klidně ignorovat. Její zjevnou neschopnost ignorovat nemohl. Zvykla si volat mu čas od času na zabezpečené lince, aby se ohlásila. Thrawn se těchto hovorů děsil. Daala se snažila dostat se z vyhnanství. Thrawn mnohem raději dával přednost tomu, aby zůstala tam, kde je; hlídání hejna vědců v Jícnu ji drželo stranou od problémů a daleko od kohokoliv jiného. Zatím byla ochotna poslouchat jeho rozkazy a setrvat na místě.
„Velkoadmirále Thrawne," začala bez úvodu, „mí vědci hlásí, že práce na naší nejnovější... hračce pokračují podle plánu, vyskytlo se jen drobné zdržení v časovém rozvrhu..." hlas se jí vytratil, když si začala být vědoma Thrawnova stavu neoděnosti. Její zelené oči se rozšířily a ústa se jí zvlnila v přívětivém úsměvu. Až příliš přívětivém, než by se Thrawnovi zamlouvalo.
„Jaké zdržení?" vyštěkl, a přivřel oči.
„Ah, jen malá technická překážka, ale naše vědkyně Qwi Xux věří, že ji dokáže brzy překonat." Odmlčela se a pomalu objížděla pohledem jeho holografickou formu. „Jsem... potěšena, že vás vidím v tak skvělé kondici, velkoadmirále." Zírala na něj s kombinací obdivu a špatně skrývaného chtíče.
Thrawn si uvědomil, kam se její pozornost přesunula a najednou byl rád, že držel ručník strategicky před sebou. Civilizace, ze které pocházel, měla svá tabu, a nahota při koupeli nebyla považována za hodnu pozornosti. Naneštěstí mnoho lidských kultur v této části galaxie tento koncept nesdílelo. Thrawn potlačil narůstající nevolnost a odpověděl úsečně, „Žádáte snad o asistenci, admirále, nebo se jedná jen o hlášení stavu? Jste dostatečně kompetentní, než abyste potřebovala vodit za ruku." Shledal, že být takto ne zrovna jemně ohodnocován někým jako admirál Daala mu není zrovna příjemné. S pevným odhodláním to ignoroval a zachovával vzhled chladného profesionalismu.
Daala se na okamžik snažila držet na uzdě, potom se na něj zeširoka usmála a v očích se jí zajiskřilo. „Nikoliv vodit za ruku velkoadmirále, ale, nu... skutečně se těším, až vám budu moci osobně předvést náš nejnovější vynález, až bude dokončen. Nyní budu mít motivaci pokračovat více agresivně."
Thrawnovi se nějak podařilo potlačit opovržení a odpověděl: „Výborně, admirále. Pokračujte. Chimaera konec." Přerušil spojení, znechuceně si odfrkl a ovázal si ručník kolem beder. Admirál Daala jej ani trochu nepřitahovala. Už jen to, že na něj tak chtivě zírala, v něm probouzelo chuť vrátit se do koupelny a vydrhnout se dezinfekčním prostředkem. To už bych se radši pářil s Gamorreankou! odfrkl si znechuceně a šel do koupelny, aby dokončil očistu.

Signalizátor u dveří zazvonil a vytrhl jej tak z přemýšlení, jaké ošacení by vyhovovalo jeho potřebám. Vystrčil hlavu z koupelny a zavolal „Dále!", načež se dveře hladce odsunuly, a za nimi stála drobná postava vojenského sluhy, rýsující se na pozadí světel ve velitelské místnosti za ní. Podlaha venku byla stále zaplavena žlutou kapalinou, třebaže se, k Thrawnově úlevě, již nerozšiřovala. Sluha držel, tedy držela, cosi v rukou. Opatrně nahlédla do místnosti.
„Pane? Čistírenská centrála mě k vám poslala s tímhle..." Ono „tohle" byla jedna z jeho uniforem, vypraná a vyžehlená.
Á, výborně! Pojďte dál."
Jakmile služka vstoupila dovnitř, Thrawn vyšel z koupelny a cílevědomě se vydal do pokoje, vděčný za to, že konečně bude mít svou uniformu. Ale ať už to byl jakýkoliv ďábel, který jej ten den sužoval, rozhodl se v ten okamžik zachytit kus ručníku ve futru dveří od koupelny. Což znamenalo, že zatímco on vešel do místnosti, jeho ručník nikoliv.
Služka se zarazila uprostřed kroku. Oči se jí rozšířily, zbledla, potom zrudla, a jeho pečlivě vyžehlenou uniformu přitiskla k hrudi.
Thrawn si všiml pouze toho, že se zastavila a začala muchlat jeho oděv. „Nedělejte to! Pojďte sem," nařídil přísně. Očekával, že přijde k němu a podá mu uniformu. Když to neudělala, netrpělivě k ní přistoupil. „Tak bude to?"
Ááááááááááááááááááááááá!!!
S křikem, který dokazoval zdravé plíce, mladá žena doslova vyletěla ze dveří. Utíkala, ječící hrůzou, a ve spěchu odhodila uniformu.
„Co se to u všech sluncí!" Thrawn vyrazil za ní, doběhl ke dveřím a zarazil se. Služka již vyběhla z velitelské místnosti, ale technici zde stále pracovali na opravách. Ti tam nyní stáli a překvapeně hleděli směrem, kterým vyděšená žena zmizela. Jejich výraz se změnil v úžas, když spatřili neoděného velkoadmirála stát ve dveřích. Trojice čelistí poklesla.
Thrawn si náhle uvědomil, jak musí celá situace vypadat z pohledu neinformovaných pozorovatelů a konsternovaně se zastavil. Moc by si přál služku dostihnout a všechno jí vysvětlit, ale věděl, že to teď není možné. Vysvětlit bude muset všechno později, přes řádný protokol. S hlubokým povzdechem poklekl a zvedl ze země uniformu. Která nyní byla nasáklá hydraulickou kapalinou.
Posbíral uniformu a zbytky důstojnosti, uchýlil se do své kajuty a zavřel za sebou dveře.

Kapitán Pellaeon se zamračil na displej posazený na jeho pracovním stole a přemítal, proč radši tenhle den nezůstal ležet v posteli. Zajímalo by mě, jestli jsme nějak neurazili vesmírnou Sílu… Nebo se možná jeden či více nepříjemných vesmírných božstev cítí pohoršeno nad naší přítomností? Terminál svítil seznamem drobných katastrof, mrzutostí, systémových selhání a… vrásky na čele se prohloubily. Vojenská služka traumatizována během rutinní dodávky z prádelny do velkoadmirálovy kajuty? Co má být zas tohle? Uvažoval.
Nepatrný zvuk jej přiměl zvednout zrak. Ztěžka polkl a pomyslel si, Co u všech hvězd na nebi dělá v mé pracovně Boba Fett?? Zamrkal. Fett byl v kompletním brnění, ovšem bez helmy. Tvář, která na něj nyní hleděla s výrazem zahořklého pobavení, patřila velkoadmirálu Thrawnovi.
„Pane? Není vám…" Začal se zvedat ze židle, aby zasalutoval na pozdrav, ale Thrawn mu naznačil, aby zůstal sedět.
„Jsem v pořádku. Pohov, kapitáne." Thrawn vešel do kapitánovy pracovny, a zvuk jeho kroků zněl poněkud zlověstně.
„Vaše uniforma, admirále?" Pellaeon se cítil povinen zeptat se, třebaže se již s postupem času naučil, že jeho nadřízený svým důstojníkům sděluje pouze to, co považuje za nezbytné.
„Jsou v čistírně. Všechny." Thrawn se záhadně usmál. „Vzhledem k tomu, že dnes doslova přitahuji nehody vztahující se k oděvu, usoudil jsem, že tohle," ukázal na mandalorské brnění, „bude nejlepší volba, pokud bych měl opustit zdánlivé bezpečí své kajuty."
„Nepatří to snad...?" začal kapitán.
Thrawn zavrtěl hlavou. „Ne, tohle brnění je pouze podobné tomu, které nosí nájemný lovec Boba Fett. Tento komplet kdysi patřil nějakému Jodo Kastovi. Byl to rovněž nájemný lovec, který využíval této podobnosti k inkasování vyšších odměn." Thrawn se nevesele pousmál. „Alespoň do doby, než Fett toto porušení autorských práv objevil. Toto brnění se mi dostalo do vlastnictví krátce poté a jednou jsem ho využil k jedné tajné operaci."
Pellaeon potlačil zachvění při pomyšlení na nebezpečí s tím spojené. „Předpokládám, že zmíněná operace skončila úspěšně, pane?"
„To rozhodně. A když už mi to brnění jednou dobře posloužilo, usoudil jsem, že tento den by mi mohlo posloužit rovněž, i když to není zrovna podle regulí."
„Jak myslíte, pane," Pellaeon přikývl. Kapitán Chimaery se odmlčel, znovu pohlédl na seznam na displeji a uctivě si odkašlal. „Pane, ohledně té služky..."
Thrawn si povzdechl, přitáhl si židli a posadil se na ni. „Co se toho týče, dovolte mi říci vám celý sled událostí."
Když velkoadmirál dokončil vyprávění, Pellaeon se na něj mlčky díval, nejistý, jestli se má smát nebo brečet. „Nu, teď, když jsem to pochopil, jsem si jist, že krátké setkání se služkou to všechno urovná." Znovu pohlédl na displej, na kterém se mezitím objevila další zpráva. „Centrála údržby hlásí, že opravy ve vaší velitelské místnosti jsou dokončené, a že místnost byla vysušena."
„To je skvělá zpráva, kapitáne. Nejlepší, kterou jsem dostal za celý den," usmál se Thrawn. „Možná, že dnešní, ah... dobrodružství už jsou konečně za mnou."
Dveře do kapitánovy pracovny se otevřely, a za nimi stál služební droid, nesoucí podnos s horkými nápoji a sladkostmi jako zákusek. „Doplňky k následujícímu chodu, pánové," řekl droid a energicky vstoupil do pracovny, aby nabídl Thrawnovi na výběr. Zakopl a jen tak tak nabyl ztracené rovnováhy. Rovněž zachytil většinu obsahu podnosu.
Pellaeon zíral v němém úžasu, jak si velkoadmirál vytahuje z vlasů lepkavý rohlíček. Horká čokoláda kanula po hrudním plátu brnění, naštěstí protentokrát vařící tekutina nedosáhla kůže pod ním. Oči obou mužů se setkaly, žhnoucí rudé a ocelově šedé.
„Pane, možná že by bylo dobré, kdybyste si pro dnešek vzal i tu helmu."