Kapitola 3.
Zvláštní způsob, jak říct 'není zač'

Poručík Rory Mikam ležel natažený na palandě a pokoušel se poněkud apaticky pochopit astronavigační úlohu, kterou měl před sebou, když na svém datapadu zachytil odlesk otevírajících se dveří za ním. Zrůda. Před pár měsíci Mikam jednou večer schválně Thrawna sledoval a nebyl ani příliš překvapen, když zjistil, že ne-lidský poručík rád cvičí pozdě večer a sám. To by sedlo, soudě podle jeho fyzičky. Thrawn neustále dosahoval v tréninku nejlepších výsledků, a Mikama několikrát napadlo zda se nedržel trochu zpátky, aby pokaždé nebyl tak ostentativně první. Se svým pocitem se svěřil Peru Theelovi, který jej hrubě odbyl, ale Perova posedlost jej činila nevnímavým vůči mnoha jiným věcem. Dobře že má Per zrovna teď službu, pomyslel si Mikam – nelíbil by se mu neobvyklý úsměv na Thrawnových rtech. Vzal by si to osobně. Čtvrtá palanda byla prázdná – jejich dosavadní spolubydlící byl převelen na jinou loď a doposud za něj nedorazila náhrada.
„Zdar," zamumlal Mikam, když ten druhý prošel kolem něj a začal si rozepínat tuniku.
„Nazdar," odpověděl Thrawn po krátké odmlce.
Mikam pohlédl zpět na datapad. „Já, uh, zapomněl jsem ti tenkrát poděkovat – "
Rudé oči na něj krátce pohlédly. „Za co?"
Ty mě v tom zkrátka musíš vymáchat, co? „Za to, žes mě během přehlídky nenechal upadnout."
Thrawn na okamžik přestal skládat kalhoty. „Aha, tohle," tenké modré rty se protáhly o další centimetr. „Myslíš, že kapitán Corlag by dělal mezi námi třemi nějaký rozdíl, kdybychom mu pokazili přehlídku?"
Ten namyšlený znekysyn. Ne že by neměl pravdu. Všichni tři bychom strávili týden v base. „Ach," řekl slabým hlasem.
Než Thrawn uložil kalhoty do skříňky, Mikam znovu obrátil pozornost k svému datapadu. „Na druhou stranu, kdybych měl tu příležitost vidět Theela rozplácnutého v posádkové šachtě, kázeňský trest by mi příliš nevadil," řekl posléze Thrawn měkce.
Mikam na něj užasle hleděl s ústy dokořán. Thrawn mluvil tiše, téměř zasněně.
„Máš zvláštní způsob, jak říct 'rádo se stalo'."
„Opravdu? Ale myslel jsem to upřímně."
Tentokrát Rory vyprskl smíchy. Snažil popadnout dech, když vtom do pokoje vpochodoval Per Theel. Uprostřed se zarazil a propaloval své dva spolubydlící pohledem.
„Co je tu tak kriffsky vtipnýho?"
Rory Mikamovi se na jeden nepříjemný úder srdce zatmělo před očima. Docela dobře si dovedl představit ten ošklivý záchvat vzteku, který Theela popadne, jestli se z té jámy nevyhrabe a to hned, ale jeho mozek odmítal fungovat. Pořád se v tom ještě plácal, když se ozval Thrawn, a to úplně jiným, rozzlobeným hlasem.
„Dobrá, tak to by stačilo. Vrať mi můj datapad!"
Modrá ruka mu vyškubla datapad z bezvládné ruky, a ne-lidský poručík zasyčel: „Ještě jednou to na mě zkusíš a budeš toho trpce litovat."
„Obtěžuje tě ta zrůda, Rory?" začal Theel výhrůžně.
Mikamovi to náhle došlo. Snaží se Pera přesvědčit, že jsem se smál jemu, a ne s ním. Bylo to úžasně prosté, a zabralo to. Teď bych měl tu laskavost oplatit a odvrátit žár tady od rudoočka.
„Ale ne, nech to plavat, Pere. Jsem utahanej, chci se jen vyspat."
„Nebyl by to problém. Už nějakou dobu říkám, že někdo je tu víc nafoukanej, než by bylo zdrávo."
„Dej už s tím pokoj. Je mi to úplně fuk."
Theel sjel pohledem od spolubydlícího na zrůdu. Očividně zvažoval rozdíl mezi možností vrhnout se na Thrawna s Mikamem a udělat to sám. Thrawn stál na místě bez hnutí a jednou rukou naprázdno cvakal do kláves na datapadu. Nakonec Theel skočil na postel a zaškaredil se.
„Jseš zatracenej pitomec, Mikame."
„Jak je libo. Mohl bys zhasnout to zafrellený světlo?"
Theel ještě cosi zabručel, ale brzy už byla ubikace ponořena do ticha a temnoty. Mikam téměř napůl spal, když ucítil, jak se ho kdosi dotkl na rameni. Málem nadskočil, ale naštěstí včas rozeznal dvě svítící štěrbiny asi metr od něj a pochopil, že Thrawn mu z vedlejší palandy vrací zpátky jeho datapad. Při předání se přístroj rozzářil. Mikam jej rychle otočil, aby zakryl mdlý svit před Theelem, a letmo pohlédl na displej.
Jeho astronavigační problém byl vyřešen.

Ze spánku je uprostřed noci vytrhl jekot snad tisícovky sirén.
„Co se to dopihele – "
„Už zase další cvičení – "
Zatímco se Mikam snažil nasoukat do uniformy, ucítil, jak se podlaha ubikace chvěje – byl to jen nepatrný pohyb, přesto na lodi takové velikosti neobvyklý.
„To není cvičení," uslyšel Thrawnův suchý hlas, když si natahoval boty. Na druhé straně se Per Theel snažil vydolovat zpod balistických manuálů čistou košili a tlumeně při tom klel.
„Kdo by moh´ bejt tak blbej a napadnout imperiální hvězdný destruktor?"
„Nějaký zoufalec, nebo někdo přesvědčený o tom, že má proti nám slušnou šanci," odpověděl Thrawn klidně, zapnul si přezku a připnul si k opasku pouzdro s blasterem.
„K čemu ti bude dobrej blaster uprostřed vesmírný bitvy, troubo?" posmíval se Theel. Aniž by čekal na odezvu na učiněný posměšek, vyběhl ven. Mikam, sám téměř připraven, pohlédl na Thrawna. Tenké modré rty se protáhly v náznaku úsměvu. „Nikdy nevíš, co se může během bitvy stát," řekl tiše.
A ty se tváříš, jako by ses to naučil přímo pod palbou. Mikam se bleskově rozhodl, otevřel skříňku, popadl vlastní blaster a připásal si jej. Thrawn uznale nadzdvihl obočí. „Půjdeme?"

* * *

Můstek vypadal téměř normálně, za průzory nebylo nic než hvězdná obloha – ale napětí ve vzduchu se nedalo přehlédnout. Mikam a Thrawn vyběhli po schodech od turbovýtahu, všímaje si přitom stavu pohotovosti jednotlivých týmů u bitevních stanic. V pravoboční posádkové šachtě se pod úsečnými povely nadporučíka Janreda připravovaly hlavní turbolasery, ale vedle stojící modulátory štítů byly stále obsluhovány jediným zničeně vyhlížejícím poručíkem, který měl nejspíš zrovna noční službu. Levoboční posádková šachta byla obdobně nedostatečně obsazená. Teoreticky byly válečné lodě první třídy v plném provozu čtyřiadvacet hodin denně, v praxi byl „den" předurčen směnou kapitána – na koho připadla „noční" směna, protože měl méně kontaktů s velícími důstojníky, měl také menší vliv uvnitř posloupnosti velení. Někteří kapitáni měli ve zvyku posouvat všechny směny, počínaje vlastními. Corlag k nim nepatřil – mírně překvapený Mikam si až teď povšiml, že podle všeho kapitán ještě nebyl na můstku. Tak kdo tedy –
Ale Thrawn již zahlédl velitele Pietta, jak se naklání přes rameno jednoho z taktických důstojníků nad holosimulací a napjatě studuje displeje. On a Mikam pospíšili k prvnímu důstojníkovi Empire's Revenge a uctivě zůstali stát v pozoru dva metry od něj. Piett se nějakou dobu nepohnul ani o píď. Konečně se narovnal a otočil se unaveným obličejem k oběma nižším důstojníkům. Mikamovi neušlo, že mu zabralo asi vteřinu, než ho poznal. Thrawna ovšem poznal okamžitě. Jak jinak.
„Mikame, Thrawne. Jak můžete vidět, půl světelné sekundy od nás se nachází neznámá flotila. Jedna... věc o velikosti dreadnoughtu, dvě fregaty, nejspíš i nějaké stíhačky, se vztyčenými štíty, takže očividně nemají přátelské úmysly. Prověřte připravenost našich iontových a raketových posádek. Pokud nemají dost mužů, převezměte velení dokud jejich velitelé nedorazí, a ať hned zvýší příkon energie. Pak se hlaste u mě."
„Rozkaz, pane," zasalutoval Mikam a chystal se vyrazit, ale Thrawn se ani nepohnul. „Mohu, pane?" řekl tím svým klidným, kultivovaným hlasem.
Piett jej obdařil nepříliš přívětivým pohledem. „Ano, poručíku? Je na to teď vhodná doba?"
„Myslím, že ano," odpověděl ten druhý a nepatrným pohybem ukázal bradou na taktický holodisplej. „Konfigurace nepřítele se zdá nekompletní. Zajímalo by mě, jestli se objevili na našich senzorech už před delší dobou? A mnohem dál od místa, kde jsou teď?"
Piett přivřel oči, ale k Mikamově překvapení dotaz zodpověděl. „Nikoliv. Vystoupili z hyperprostoru asi dvě minuty před tím, než byl spuštěn poplach. Janred byl v té době velícím důstojníkem na můstku a ihned mě zavolal přes interkom."
„V tom případě je velmi pravděpodobné, pane, že zbytek vyčkává poblíž, jak se utkáme s přítomnými loděmi, vstoupí do prostoru přímo za námi a sevřou nás v obchvatu."
Piett si odfrkl. „A za předpokladu, že jste to z holosimulace vyčetl správně, co vás vede k přesvědčení, že by velitel téhle grupy riskoval přímý střet s hvězdným destruktorem s pouhou polovinou svého kontingentu? Bez jakékoliv možné koordinace s tou jeho – hypotetickou – zbývající flotilou, dokud ta zůstane v hyperprostoru?"
„Pane, mohou se v krátkých intervalech vnořit do prostoru, aby si ověřili načasování. Nemusí to být v dosahu našich senzorů."
Piett se zamračil. „Možná vám to ještě nedošlo, poručíku, ale na tenhle druh spekulací teď vážně nemáme čas. Teoreticky jsou sice tyhle vaše mikroskoky možné, ale použít je jako prostředek komunikace by bylo zafrelleně drahé. A my nevíme, komu ta flotila patří. Ani to, že bychom to měli být dokonce my, koho se snaží dostat."
A tohle je ta nejzazší hranice, kdy tě Piett ještě pošle do háje namísto do přechodové komory, kamaráde, říkal si v duchu Mikam. Copak to Thrawn neviděl, že si koleduje o potíže? Ale –
„Pane, se vší úctou – opravdu na tom tolik záleží?" pokračoval rudoočko vyrovnaně. „Otázkou zůstává, zda ustoupí až poznají, že jsme imperiálové. A zatím – " znovu ukázal bradou k simulaci „ - se nechovají, jako kdyby tomu tak mělo být."
Piett sjel pohledem z Thrawna na holodisplej, pak znovu ke dvěma v pozoru stojícím mužům. „Fajn, neříkám, že tomu úplně nevěřím, ale dokažte mi, proč si to myslíte. Pokud možno co nejrychleji."
„Ano, pane." Ne-lidský poručík přistoupil k taktické konzoli a uchopil světelné pero. „Obě fregaty – tady – zůstávají na zádi a na levoboku od dreadnoughtu, jako by se držely v diamantové formaci, jež by měla zahrnovat souběžné křídlo na přídi a na pravoboku od hlavní lodě. Ale tahle strana je prázdná – úplně nechráněná." Tenký paprsek koherentního světla se zabodl do prázdného prostoru před a napravo zaoblené formy dreadnoughtu. „Za posledních pět minut se nepohnuli, takže bychom měli předpokládat, že čekají na místě. Jak jste řekl, pane, zvedli štíty. Vědí, že jsme tady – žádný Duros by takhle nezůstal, pokud – "
„Zadržte!" vyštěkl Piett. „Co jste to řekl? Duros?"
„Jsem přesvědčen, že tomu dreadnoughtu velí duroský kapitán, pane," pokračoval Thrawn klidně. „Podle holoobrazu nejvíce připomíná jednu z těch kuatských lodí první třídy, vyřazených z provozu za dob Republiky před patnácti lety a rozsáhle rekonstruovaných Duroskou vládou po nějakých –"
„Zatraceně!"
„Pane?"
Piett pokynul oběma důstojníkům, aby jej následovali a rozeběhl se ke Corlagově doposud prázdnému velitelskému křeslu, posadil se do něj a zapojil jeho displeje. „Komunikace? Se kterými dalšími loděmi v okolí pěti parseků se dokážete spojit? Mikame, dejte mi hlášení o pohotovosti všech zbraňových systémů. Použijte tuhle stanici. Thrawne? Co ještě víte o těch duroských úpravách? Jakou mají výzbroj?"
„Standardní, pane? Ve většině případů vyměnili iontové kanóny za podsvětelná torpéda. Přidali těžké turbolasery. Sorosuubské hyperprostorové dokové prstence pro půl tuctu stíhačů, ale Sorosuub už tyhle nevyrábí, tudíž nepředpokládám, že budou všechny v provozu."
„Stíhače?"
„Převážně třídy Preybird, ale – "
„Ale nemůžeme si být jistí, jestli ten rozhrkaný starý šrot za posledních patnáct let nevyměnili, že?"
Thrawn přikývl. „Přesně tak, pane."
Piett s čelistmi sevřenými rychle cvakal do tlačítek na kapitánově křesle. „Víte, poručíku," řekl, aniž by vzhlédl, „už nějakou dobu víme o jistém duroském pirátovi působícím podél Chandrilanské obchodní trasy s vlastní flotilou. Jestli je tohle opravdu on, vaše teorie obchvatu bude nejspíš správná."