Kapitola 22.
Neviděl jsem žádný význam pokračovat v této nudné konverzaci

„A jaký byl tedy účel toho vysílání slečny Starflareové, pokud nebyla kapitánovým děvčetem?“
Kapitán Sansevi stál vedle velitele Pietta u taktického stanoviště, zatímco technici šéfinženýra Brona spravovali velitelské křeslo, a zasypával Pietta jednou otázkou za druhou ohledně režimu na Empire‘s Revenge, když předtím zamítl jeho nabídku na okamžitou rezignaci. „Máte přehled o situaci a já potřebuji výkonného důstojníka. Mordonovo zkriffené hlášení může počkat. S trochou štěstí bude váš vlastní kapitán do té doby v takovém stavu, aby byl schopen sestavit ho sám.“
Piett si v duchu se sklíčeným pocitem pomyslel, že nic by nezajistilo jeho degradování rychleji, ale teď nebyl čas přemítat nad budoucností. Sansevi vydal rozkaz k transferu desítky dělostřeleckých poddůstojníku z Judicatoru na Empire‘s Revenge, aby vypomohli zdecimované posádce nadporučíka Janreda, pověřil Brona velením dodatečného týmu techniků z větší lodi po pětiminutovém rozhovoru vedeném kulometnou rychlostí a celkově převzal velení nad Revenge s takovým druhem energické kompetence, po jaké Piett zoufale toužil u nadřízeného důstojníka už celé měsíce. Velitel si tím dodal odvahy a odněkud ze zákoutí své osobní databanky palubního počítače vylovil své vlastní rozpisy drilů a posunů směn, které Corlag předtím založil. Sansevi je se souhlasným zamručením zalogoval a odeslal novému komunikačnímu důstojníkovi s dodatkem „s okamžitou platností“. Nyní si současný kapitán Revenge žádal čistou pravdu o jejich nejtroufalejším kousku a Piett cítil, že si zaslouží úplnou odpověď.
„Ztratili jsme proti pirátům iniciativu, pane, a osmnáct lodí nás drtilo palbou. Jeden z mých důstojníků vymyslel taktiku mikroskoků, která nám měla umožnit se schovat za červeným trpaslíkem do té doby, než se k nám budete moci s Judicatorem připojit, ale k tomu jsme potřebovali, aby nás piráti na chvilku nechali. Plán byl přimět je myslet si, že jsme v horším stavu a zralí k abordáži. A tak jsme na strategických místech zažehli kouřové vějičky a slečna Starflareová se předvedla se svým malým vystoupením. A povedlo se. Přestali střílet, aby svým přepadovým člunům umožnili se k nám dostat.“
„A dostali se?“
„Ano, pane. Vojáci plukovníka Tyfase už na ně čekali. Několik desítek útočníků je ještě pořád v našem vězení.“
Sansevi vypadal, že to na něj udělalo dojem. „Kriffsky mazaný. Váš nápad?“
Zde je vhodná příležitost představit mladého Thrawna s minimem negativních konotací. Piett zavrtěl hlavou. „Ne, pane. Máme tu velmi neobvyklého mladšího důstojníka, kterého nám doporučila Zpravodajská služba. Je velice bystrý. Byl to jeho nápad.“
„Zafrellenej špicl?“
Sanseviho pohrdavé zakabonění si nešlo s ničím splést. Kruci. „Ne, ne, nic takového. Bylo to jen jmenovací doporučení, od Rozvědky, ne Bezpečnostního úřadu. Ve skutečnosti je to ne-člověk. Nevím, z jakého druhu pochází, ale –“
Byl přerušen diskrétním odkašláním šéfinženýra Brona, který poodstoupil od zpola opraveného velitelského křesla. „Říkají si Chissové, pane. Omlouvám se, že jsem vás vyrušil.“
Sansevi přelétl pohledem z Bronovy zarostlé, prošedivělé tváře k zjevně zaujatému Piettovi. „Nikdy jsem o nich neslyšel. Povězte nám víc.“
Bron si otřel ruku od strojního oleje o nohavici své kombinézy, než si jí prohrábl krátké, ocelově šedé vlasy. „Sám toho o nich moc nevím, pane. Pár jsem jich potkal během mého působení na Okraji, a i tam byli velká vzácnost. Pocházejí z nějakého místa v Neznámých regionech, udržují si odstup, neradi cestují mimo soustavy pod jejich kontrolou. Klidní týpci, dost formální, ale velice rychle jim to myslí, pane. Jejich loď se porouchala u – no, stejně by vám to místo asi nic neříkalo, ale uvízli tam, a já jsem jim pomáhal provizorně spravit motor. O naší hyperprostorové teorii nic nevěděli, ale rychle se pro ni nadchli. Tenhle je mladší než ti, které jsem potkal, a je to tak trochu podivín. Taky mi zachránil kejhák.“
Tak proto je Thrawn pro Brona „chlapec“. „Jak to myslíte, podivín?“ zeptal se Piett ve stejný okamžik, kdy Sansevi řekl: „Zachránil vám kejhák?“
Kapitán se krátce zasmál. „Piette, nikdy bych do vás neřekl, že jste ten typ, co na své hlídce nechá věci bez vysvětlení.“ Pozorně si šéfinženýra přeměřil pohledem od hlavy k patě. „Tak ven s tím, chlape.“
Bronovy ledově modré oči kmitaly z jednoho velícího důstojníka na druhého. Nakonec se šéfinženýr prozíravě rozhodl odpovědět nejprve kapitánovi. „Několik pirátů vzalo rukojmí, pane, mě a jednoho kadeta. Poručík Thrawn vyjednal naše propuštění. No, a řekl bych, že je to podivín, protože všichni Chissové, které jsem viděl, byli ve skupinách, neradi sami činí rozhodnutí, podřizují se starším. Tenhle je samotář.“
Takže oni se podřizují starším? „Proto vás poručík Thrawn oslovuje Ta Chuba, šéfe? Protože jste se setkal se staršími Chissy?“ zeptal se Piett.
Přes Bronův obezřetný výraz na kratičký okamžik problesklo překvapení. „Vy mluvíte huttsky, pane?“
„Na tom teď nezáleží.“
„No – ano, pane. Nebo spíš proto, že jsem učil starší Chissy. Učení má v jejich kultuře velký respekt, bez ohledu na to, že to tenkrát bylo čistě neformální.“
„No prosím!“ zvolal Sansevi. „A kde je ten váš podivín teď, Piette? Vypadá jako zajímavá posila vašeho štábu.“
To tedy rozhodně je. „V nemocničním oddělení, pane. Při posledním útoku byl zraněn, ale jsem si jist, že brzy bude zpátky. Musel jsem mu to dát rozkazem, aby tam šel. Ve skutečnosti to byl tady šéfinženýr, kdo mě na jeho zranění upozornil – Thrawnovi se podařilo to přede mnou skrýt. Šéfe, napadá vás, proč si poručík Thrawn nechtěl nechat tu ruku ošetřit? Bál se, že by si s ním naši medici nevěděli rady?“
Bron zavrtěl hlavou. „To bych neřekl, pane. Z toho, co vím, se poručík cítil zodpovědný za to, co se při útoku stalo, a jejich tradice jim nedovoluje přijmout jakoukoliv pomoc, dokud svou chybu nenapraví.“
A my si myslíme, kdovíjak nejsme tvrdí. Piett a Sansevi si vyměnili pohledy. Už se ale nedozvěděl, zda nový kapitán jeho názor sdílí. Na dolním konci schodiště vedoucího na můstek se otevřely dveře od hlavního turbovýtahu a v něm se objevila zafačovaná hlava kapitána Corlaga.

„No tohle! To se řekne kapitánu Corlagovi!“
„Poruč–“
Wynssa, konsternovaná nevítaným zjevením Pera Theela, se pokusila vyškubnout svou ruku z Thrawnovy. S uklidňujícím stisknutím ji zachytil a přerušil tak to, co se právě chystala říct. Bylo vážně udivující, jak málo stačilo k tomu, aby se její obavy rozplynuly v tento prazvláštní pocit bezpečí. Věděla, že by si na to neměla zvykat – určitě jí to brzy vybouchne do obličeje. Tenhle chlap má už tak starostí až nad hlavu; nemá zapotřebí ještě k tomu svádět další bitvy za mě. Přesto to v ní vyvolávalo povznášející pocit – a pocit štěstí. A bláhovosti, holka.
„Vážně?“ přerušil ho Thrawn hlasem studeným jako vakuum. „Není mi jasné, jak to pomůže tvé obhajobě.“
Wynssa málem nadskočila – nikdy předtím neslyšela v jeho hlase takové ledové pohrdání. Theel se obrátil čelem k Thrawnovi jako rozzuřený reek. „Mojí co? Kdo si myslíš že jseš, ty jeden podlidskej šmejde –“
Thrawnův hlas prořízl vzduch jako šlehnutí kryobiče: „Opustil jsi pod palbou své stanoviště, Theele. Za to se u polního soudu dává trest smrti – pokud bude mít admirál Mordon náladu plýtvat na tebe zásobníky do blasterů pro popravčí četu. Docela dobře by mohl ponechat rozhodnutí o tvém osudu na lordu Vaderovi.“
„Šel jsem sem dolů, abych zachránil naši loď před zrádci jako ten zkriffenej Piett a chátrou jako ty! Ten nelidumilnej zmetek se nás pokusil zastavit, ale právě v tuto chvíli je kapitán Corlag na cestě na můstek, aby –“
Wynssa ani přesně necítila, kdy se jí Thrawn pustil; modrý omračující paprsek, který vylétl z blasteru drženého neochvějně v jeho levé ruce, Theela utnul, a poručík ztěžka dopadl na zem v bezvědomí. Wynssa s otevřenými ústy civěla na nehybné tělo, pak stočila pohled na Thrawna.
„Neviděl jsem žádný význam v pokračování v této nudné konverzaci,“ řekl zlehka. „Doktore, doporučuji vám, abyste udržoval pana Theela pod sedativy, až přijde k vědomí. Nemám čas dopravit ho do vězeňského bloku, a naši vojáci jsou dost vytížení. Bitva ještě neskončila.“
Too-OneBee se motal nad Theelem ležícím na zemi tváří dolů. „Toto je zcela proti všem regulím. Nemocniční paluba není zadržovací vazba –“
„Rovněž není stavěná na to, aby mohla pojmout další stovky zraněných vedle těch, které jste ošetřovali před chvílí. Přítomnost tohoto imbecila kdekoliv poblíž můstku by takovou možnost učinila mnohem reálnější.“
Šéflékařský droid přivolal repulsorová nosítka a naložil Theelovo tělo na jeho vznášející se plochu. „Byl tady již dřív, a dával najevo nelibost, když mě spatřil ošetřovat jednoho ne-lidského zajatce, Duga,“ řekl poněkud afektovaně. „Dobrá, nechám ho zde, ale prosím vás, abyste mě ho zbavil co nejdříve.“
Zázraky snad nikdy nepřestanou. Thrawn zřejmě musel zahlédnout něco z Wynssina úžasu nad tím, jak snadno si s Too-OneBee poradil, protože se usmál. „Ach, ano, ten Dug. Kde je nyní? Zpět ve vazbě s ostatními?“
„Ne, nechal jsem si ho tu na pozorování. Nebyl v tak špatném stavu, ale byl tu užitečný. Měl byste ho nalézt ve druhém oddělení.“
Modročerné obočí na zlomek vteřiny znehybnělo. „Děkuji vám, doktore. Myslím, že ho půjdu vyzvednout. Možná ho budu brzy potřebovat.“