Kapitola 2.
V minulém životě jsem musela být hawkbatem

Tělocvična byla ve skutečnosti obrovská ocelová jeskyně s pronikavým osvětlením. Nic takového jako luxusní coruscantský fitness, ale bylo tu dost strojů a závaží k udržení Corlagových mužů ve formě. Jak doufala, byla tělocvična v tuto pozdní hodinu prázdná. V šatně Wynssa rychle vklouzla do trikotu a návleků, svázala vlasy do ohonu a připjala si monitor tepové frekvence. Ach, takové blaho. Obyčejná dřina, žádné seznamování se, žádné nekonečné večeře nebo zatracené přehlídky. Několik minut se protahovala a pak si vyhlédla rotoped. Gravitaci nastavila na corelliánskou úroveň, o pět procent víc než lodní standard a pro rozehřátí jej nastavila na rychlé otáčky. O dvacet minut později už byla notně zpocená, puls jí vystoupal na 110 a její nálada vyletěla vzhůru jako TIE Interceptor; Corlag zůstal jen vzdálenou vzpomínkou. Čas pověsit se na hrazdu. Slezla z rotopedu a utírajíc si ručníkem krk a obličej, zamířila ke vzdálenější stěně –
– a málem narazila do dalšího pozdního cvičícího, zvedajícího závaží. Kruci. Asi toho chtěla příliš když doufala, že by tu mohla být sama. Zamumlala omluvu a přehodila si ručník za krk – a zarazila se, když vzpěrače poznala. „Poručík – Thrawn, že ano. Kampak jste na celou tu dobu zmizel?"
Pohlédl na ni s takovou chladnou rozvážností, která ji až překvapila, poté položil závaží na stojan. „Na Empire's Revenge je nás sedmatřicet tisíc, slečno Starflareová. Určitě jste nepotkala všechny."
Utahoval si z ní snad? Zarděla se a pevně mu pohled oplatila. Měl na sobě khaki šortky a nátělník, pod nímž se rýsovaly dlouhé svaly atleta. Jeho bledě modrá pleť byla hladká jako u mramorové sochy. Bez uniformy definitivně vypadal víc cizokrajně. „Mezi důstojníky jste vy jediný, poručíku, a ujišťuji vás, že jsem za posledních pět dní potkala tolik mužů, že by dokázali zaplnit golanskou stanici," řekla kousavě.
Jeho rty se sotva pohnuly, ale ona si toho všimla a usmála se. „Tak, to je lepší! Na chvíli jsem si vážně myslela, že mě nesnášíte natolik, že se mi vyhýbáte."
Thrawn nyní na okamžik vypadal doopravdy zaskočeně. „Jste velice... přímočará, slečno Starflareová," řekl konečně.
„Čapnout Banthu za rohy, to je moje heslo." Nemohla uvěřit tomu, že právě řekla něco takového. Co je to u všech hvězd na nebi se mnou? Že bych byla omámená z té extra porce kyslíku? Stáli poblíž zpevněné hrazdy a ona učinila krok nazad, vyskočila a pověsila se na ni a cítila, jak se jí páteř příjemně protahuje obratel po obratli. V minulém životě jsem musela být hawkbatem. „Takže jak to bylo, poručíku? Vyhýbal jste se mi?"
Se zájmem si ji prohlížel. „Ano."
Málem z té hrazdy spadla. V okamžiku byl u ní, připraven ji zachytit. Z takové blízkosti, několik centimetrů od jejího pasu, měla výhled na jeho krátké a husté modročerné vlasy. „Jsem v pořádku," řekla a lehce se zhoupla, aby to dokázala. Thrawn poodstoupil a ona seskočila na zem. „Zajímavý postup. Nejprve kořist vyplašit, pak ji polapit."
Krátce se tomu zasmál. „Řekl bych, že máte nade mnou taktickou výhodu, slečno Starflareová."
„Už to děláte zase."
„Prosím?"
„Vracíte mi smeč."
„Jakže?"
„Zeptala jsem se na váš svět a vy jste se vyvlíkl z odpovědi tak, že jste stočil řeč na můj přízvuk. A teď, místo abyste mi odpověděl, proč se mi vyhýbáte, snažíte se mi mazat med kolem úst nějakým nesmyslem o taktické výhodě."
„Mazat med kolem úst," zopakoval pomalu, jako kdyby přemýšlel o významu té fráze doslova. Wynssa cítila, jak rudne, a vyhrkla: „To se jen tak říká."
„To jsem pochopil," řekl s mírným úsměvem na tenkých, leč výrazných rtech. „Dobrá tedy, slečno Starflareová: můj nadřízený mi doporučil, abych se vás stranil."
„Abyste se mě – "
„Jste kapitánovým hostem. Bylo mi dáno najevo, že kapitán by neocenil, kdybyste se o mě zajímala. Ať už z jakéhokoliv důvodu," dodal, než proti tomu mohla protestovat.
„Taková drzost!" vyprskla.
„Ano, není-liž pravda."
Skoro to neměla k čemu přirovnat, přesto ji tón jeho hlasu zarazil. Zněl – téměř uštěpačně, a vůbec se na něj nepodobal. Už zase. Zřejmě si všiml, že mírně přivřela oči, protože se opět usmál, a tentokrát to byl úplně jiný úsměv, při kterém se zvrásnily koutky těch podivných rudě žhnoucích očí. „Nesnažte se mě svést na cestu nevázanosti, slečno Starflareová. Ne, dvakrát se mi to nezamlouvalo, ale tohle je Imperiální námořnictvo, nikoli prázdninové letovisko. Nedluží mi společenský život – jen vojenskou kariéru."
„A dostáváte to?"
Chvíli o tom uvažoval, pak si začal vybírat další sadu závaží. „Ach, ano. Opravdu nemám důvod si stěžovat."
Sledovala, jak na oba konce vzpěrací tyče navlékl další závaží, postavil se pod ni a plynulým pohybem ji zvedl nad ramena. Byl to skvělý atlet, ošidně štíhlý; téměř vůbec neprojevil námahu, kterou takový pohyb působil. Počkala, než dokončil deset zdvihů a postavil závaží zpět na durasteelový podstavec a tiše se zeptala: „Proč kariéra u Námořnictva? Váš svět nepotřebuje vaše schopnosti, že se musíte uchylovat k mocné imperiální válečné mašinérii?"
V jeho očích se zablýsklo, a Wynssa bezděky ustoupila. „Můj... svět... nemá... zájem," řekl vztekle, znovu popadl těžké závaží a po několik minut s ním bez přestávky pumpoval nahoru a dolů. Když je konečně položil, na obličeji a holých ramenou se mu leskla pořádná vrstva potu. Wynssa mu mlčky podala svůj ručník. Reflexivně jej převzal, osušil si obličej a krk, pak se zadíval na zmáčený froté a jako by vklouzl zpět do té klidné, nevzrušené persóny, jak ho poznala na můstku. „Nechám to vyprat a poslat do vaší kajuty. Omlouvám se, neměl jsem to používat."
„Nelamte si s tím hlavu. Není můj, patří lodi. Já – to já bych se měla omluvit."
Díval se na ni zpod přivřených víček. „Ne, neřekla jste nic špatného. Naopak, byla jste velice vnímavá. A samozřejmě jste měla pravdu. Můj svět si myslí, že jsem pro něj zbytečný, slečno Starflareová, takže jsem se musel dát na vojenskou dráhu jiným způsobem, abych mu mohl jednoho dne být užitečný. Vlastně když mě Imperiální flotila objevila, byl jsem v exilu."
„Odešel jste?"
„Byl jsem vyhnán. Na neosídlenou planetu."
Oči se jí rozšířily. „Sám? Bez – žádné lodi?"
Přikývl.
„Hvězdy na nebi! Jak dlouho jste tam byl?"
„Pět let. Byl jsem – zachráněn imperiálním hvězdným destruktorem."
„To jste měl obrovské štěstí."
„Nu, já... trochu jsem štěstěně napomohl. Ale ano, asi bych je nepřiměl zastavit se na planetě, kdyby náhodou neměli cestu kolem; to byla opravdu šťastná náhoda."
Uvažovala, co asi „napomoci štěstěně" mohlo znamenat, a jestli si uvědomoval, jak hrdinsky se jevil – opuštěný voják na neobydleném ostrově, z něhož se nyní stal modelový důstojník jiné civilizace. „Já bych zešílela," řekla přesvědčeně.
„Vy byste – "
„Sám na opuštěné planetě, s téměř stoprocentní jistotou, že tam strávíte zbytek svého života?"
„Ten svět měl ve skutečnosti zajímavé zdroje – suroviny, bohatou vegetaci, dobrou atmosféru. Choval jsem naději, že by na něj nakonec mohli dorazit nějací kolonisté."
„Vy zkrátka nechcete připustit, aby vás někdo nazval hrdinou, není-liž pravda?" otázala se zlehka.
Usmál se. „Holodramata si žádají hrdiny, slečno Starflareová. Já jsem musel pouze přežít."
„A napomoci štěstěně."
Pozvedl hlavu a zvažoval její slova. „Nejspíš se budu opakovat, ale opět – jste velice vnímavá, slečno Starflareová."
„Wynssa."
Poněkud zaváhal, pak natáhl ruku ve formálním gestu. „Wynsso. Dobrá, prosím říkejte mi Thrawn."
Uchopila nabídnutou ruku a pevně jí potřásla. „Jste si doufám vědom, že se nemohu vás nezeptat, proč jste byl vyhnán?"
Lehce se pousmál. „To je na dlouhé vyprávění sleč- Wynsso. Nemyslím, že by se mi podařilo říci vám celý příběh za kratší dobu než by, řekněme, trvala večeře."
Tolik tedy k záležitosti „drž se od ní dál." „To nebude třeba," zavtipkovala. „Je mi jasné, že jste se právě provinil nehoráznou lehkomyslností."
Najednou mu rysy ve tvář ztuhly, a když promluvil, jeho hlas byl studený jako vakuum. „Jak prozíravé od vás, Wynsso. Opravdu to bylo nanejvýš lehkomyslné."
Bez hlesu na něj hleděla. Intenzita jeho odpovědí byla až zneklidňující – jako kdyby byly jeho věty proloženy pastmi. Markantní rozdíl od obvyklých rozmluv v holobyznysu, to je jasné. Přesto, neočekávaně to zvedlo sázky. Měla teď na výběr – uvolnit napětí odlehčeným vtípkem, nebo nechat otevřít hráz jeho vzpomínek. Měla dost zkušeností na to, aby poznala, že je připraven se vším se jí svěřit. A aby si uvědomila, že vzhledem k jeho současné sebemrskačské náladě by toho později mohl litovat.
Lepší bude trochu to zmírnit. Alespoň prozatím.
„Poručíku, já – "
„Thrawn."
„Thrawne, nevím sice co jste udělal, že vás to postavilo proti vašim lidem. Ale tak nějak mám pocit, že kdybyste se dnes ocitl ve stejné situaci, udělal byste to znovu."
Nějakou chvíli nepromluvil, nepřítomně skládal ručník. „Polemizujete o slově ‚lehkomyslný'."
Přikývla a usmála se. „Ano. Řekla bych, že ano. Soudím, že býváte vůči sobě tvrdý."
„Ne více než ostatní," řekl tiše. „A určitě ne více, než je nutné. Vystupujete také na jevišti, Wynsso?"
Zarazila se; náhlá změna předmětu hovoru ji zaskočila. „Cože –?"
„Divadlo. Jste precizní. Dáváte si pozor na slova."
Myslelo mu to rychle, to nemohla popřít. „Ano, vystupuju. Nebo spíš jsem vystupovala – holodramata mi dnes zabírají čím dál víc času." Zazubila se. „A platí mnohem víc."
„V tom případě doufám, že nebudete zklamaná jídelnou pro technický personál, kam jsem vás zamýšlel pozvat."
Opravdu chtěla nasměrovat konverzaci zpět do bezpečnějších vod, tak proč se teď cítila zklamaná?
Thrawn ji obdařil prohnaným pohledem. „Postranní úmysly, slečno Starflareová?"
To je do mě tak vidět? „Ne. Pokud vy nějaké nemáte. Kdy jste měl na mysli?"
Usmál se, ale neskočil jí na špek. „Dnes už je příliš pozdě. Co zítra, v devatenáct nula nula?"
„Jakmile se rozhodnete, jednáte rychle, nemám pravdu?"
Lehce naklonil hlavu. „Je to osvědčená taktika."
Co mu mám na tohle říct? „Dobrá, tak tedy zítra. Jak vás – "
„Nedá se to tak snadno najít – Revenge je velká loď. Mohl bych se s vámi sejít zde a doprovodit vás."
No, tím by se vyřešil jeden problém – její apartmá bylo nebezpečně blízko Corlagovy kajuty. Přesto –
„Také bych vám doporučil, abyste se oblékla více – neutrálně než při vaší návštěvě na můstku. Doufám, že vás takový návrh neurazí."
Musela se tomu zasmát. „A co bychom si počli, kdyby ano? Nechte mě hádat, chcete, abych si na sebe vzala montérky, jaké nosí technici? Možná dokonce s čepicí?"
„Vidím, že si dobře rozumíme, slečno Starflareová."
Když se takhle usmíval, vypadal vlastně docela lidsky. „Potíž je v tom, že jsem si nejspíš nepřibalila nic, co by mohlo jen vzdáleně připomínat standardní výstroj Imperiálního mechanika."
„Od toho jsou tu zásobovací důstojníci." Obtáhl její postavu pohledem. „Proč si dnes přes noc nepodržíte klíč od vaší skříňky? Až sem přijdete zítra večer, naleznete uvnitř pracovní oblek a převléci se můžete tady."
A to by odstranilo i jakékoliv pochybnosti o tom, kam se poděla. Za těch pár dní strávených na Empire's Revenge si už navykla chodit cvičit přesně v tuhle dobu. „To je velmi mazané," řekla.
„Velmi prosté."
„A nemáte strach, že někdo vystopuje chybějící kombinézu až k vám?"
„Ne, pokud nebudou pátrat po prolomeném kódu, který by mohl, ale nemusel být formální žádostí."
Zvedla ruce. „S takovouhle důmyslností, se kterou organizujete obyčejnou schůzku při večeři se divím, že ještě nejste generál."
Posadila se na žíněnku, aby si sundala cvičky, ale když nepromluvil, nejistě vzhlédla. Ne-lidský poručík se ani nepohnul a hloubavě si ji prohlížel těma podivnýma rudě žhnoucíma očima. „To je příběh na zítřejší večer," řekl nakonec.