Kapitola 18.
S tím zatraceným černokněžníkem si nechci nic začínat

„Kapitán Sansevi z Judicatoru na komunikátoru, pane. Přeje si s vámi mluvit.“
Piett, zprvu zaskočený Thrawnovým kultivovaným hlasem, který se ozval z holokanálu, si vzápětí uvědomil, že přidělil ne-lidského poručíka zároveň ke Casrahovu stanovišti, stejně jako k taktickému. Musel se ale dostatečně uklidnit, aby cokoliv, co se chystal říci, neznělo jako výčitka, nebo ještě hůř, jako obvinění vůči velícím důstojníkům Judicatoru, z nichž všichni do jednoho měli vyšší hodnost než on. „Kde jste sakra byli, když to do nás hustili?“ by asi nebylo to pravé.
„Zde Piett, současný velící důstojník Empire‘s Revenge. Pane, útočí na nás dvě nové pirátské lodi neznámého původu. Utrpěli jsme rozsáhlé škody a máme velké ztráty na životech. Pokud došlo ke změně bitevního plánu, budeme potřebovat pomoc, abychom splnili svou povinnost.“
Holografická, ostře řezaná tvář toho druhého se pár vteřin ani nepohnula. „Je mi naprosto jasné, jak na tom jste, veliteli,“ řekl Sansevi pečlivě ovládaným hlasem. „Bitevní plán zůstával do této chvíle nezměněn. Avšak část pirátské flotily tentokrát provedla mikroskok těsně před nás a vypustila několik letek stíhačů. Lord Vader se rozhodl zúčastnit se vesmírné bitvy osobně ve svém TIE Interceptoru a admirál Mordon nedovolí Judicatoru se vzdálit, dokud nebude opět zpátky na palubě. Jaký je váš stav?“
Piett cítil, jak mu klesá čelist, a zatnul zuby se slyšitelným cvaknutím. Věci se vyvíjely příliš rychle, než by se mu zamlouvalo.
„Přišel jsem o téměř veškerou palebnou kapacitu na pravoboku a o polovinu dělostřelecké posádky, pane. Pracujeme na tom, abychom do hodiny obnovili palebnou sílu na třicet procent. Utrpěli jsme proražení trupu a museli jsme uzavřít sekundární můstek. Podle všeho ještě stále dokážeme udržet celistvost trupu, ale vzhledem k příliš mnoha neznámým bych se provést skok raději neodvažoval. Ztráty na lidských životech jdou do stovek.“
„Strašáci po vás pořád střílejí?“
„V tomto okamžiku ne, pane, ale nevím, co jim v tom brání,“ řekl Piett trpce. „Jeden by mohl být částečně vyřazen – bušili jsme do něj tak dlouho, jak jen jsme s našimi levobočními bateriemi dokázali – ale na druhém boku jsme prakticky slepí a se štíty na minimum. Potřeboval bych lepší senzorové údaje – přišel jsem o hlavního senzorového důstojníka a právě zapracováváme jeho náhradu.“ Piett vrhl letmý pohled k Dorjovi, který se horečně snažil seznámit s Theelovou konzolou.
„Alespoň s tím bychom vám mohli pomoci,“ řekl Sansevi, aniž by Piettovo hlášení jakkoliv komentoval. Jeho hlava se napůl vyklonila z holopromítacího pole a Piett slyšel, jak dává rozkaz jednomu důstojníkovi na můstku Judicatoru, aby zaměřil senzory do prostoru mezi nimi a Empire‘s Revenge. „Přenos zahájen. Necháme vám otevřený jeden komunikační kanál pro živý přenos, co říkáte?“
Piett, který nedokázal skrýt své ohromení, si levou rukou unaveně promnul oči. „Mockrát vám děkuji, pane,“ řekl procítěně. Úplně vyhradit jeden z několika málo holokanálů Judicatoru jenom pro ně bylo neobyčejně velkorysé.
„Měli bychom ty šmejdy, co na vás zaútočili, rozstřílet na atomy, a ne tady dělat chůvu oblíbenému černokněžníkovi Jeho Veličenstva,“ odfrkl Sansevi. „Tady se to zvrhlo v souboje stíhačů, hlavní lodi pirátů jsou těžce poškozené a dávají se na ústup. Tentokrát sice provedli mikroskok s námi, ale zároveň si tím rozbili formaci. Zvláštní taktika, kterou jste nám navrhl, ale zajímavá.“ Hologram se na okamžik rozplynul do statického šumu a zdálo se, jako by se Sanseviho postava zapotácela. „Ještě jim zbývá nějaká ta kuráž, jak vidíte, ale nic, co bychom nedokázali zvládnout.“

Když se Wynssa konečně dobelhala ke vchodu vedoucímu do nemocniční paluby, panoval tam učiněný chaos, který lékařští droidi, provádějící mezi zástupem zraněných vojáků a techniků třídění a první ošetření, dokázali sotva uřídit. Kolem sebe viděla popáleniny, zavřené i otevřené zlomeniny, potrhané a zakrvácené uniformy, a najednou se začala se svým bolavým kotníkem cítit hloupě a trochu zahanbeně. Vyvázla jsem z toho až neuvěřitelně snadno. Měla bych si sednout někam do kouta a počkat, až na mě přijde řada.
Pořád se ještě rozhlížela po nejlepším místě, kde by nikomu nepřekážela, když ji oslovil jeden lékařský droid příjemným hlubokým hlasem. „Slečno Starflareová? Přišla jste navštívit kapitána Corlaga?“
Hvězdy na nebi, oni ho dali sem? A pamatují se na mě od té hloupé návštěvy!
„No já – ech, jenom jsem chtěla vědět, jestli je v pořádku –“
„Prosím vás, abyste mě následovala, slečno Starflareová. Je to obrovská čest.“
„Nechci vás obtěžovat –“
„Jste čestný imperiální host, slečno Starflareová. V tomto ohledu máte přednost.“
„Ne, prosím vás, teď opravdu raději ne. Kdybyste mi jen dovolil se někde posadit –“
Tou dobou už si droid pochopitelně všiml, že kulhá. „Vy jste zraněná, slečno Starflareová?“
„Jenom lehce, ale nemyslím si, že –“
„Podle našeho programu se vaše postavení rovná kapitánovu, slečno Starflareová. Pojďte prosím tudy, abychom vám tu nohu mohli prohlédnout.“
„Ale máte tu mnohem horší případy! Neměli byste ošetřit dřív je? Co říká váš program na tohle?“
Tou dobou už vstoupili do vnitřní ordinace a 2-1B ukázal k vyšetřovacímu stolu. „Slečno Starflareová, proč mi chcete způsobit konflikt v programování, když můžeme být prakticky ihned hotovi?“ řekl káravým tónem, kterým jí tolik připomněl její tetu, že se podvolila, shodila si kabelu s ramenou a poslušně vylezla na lehátko. Nedokázala potlačit vyjeknutí, když droid lehkými kovovými prsty rozřízl tkaničky a opatrně jí stáhl botu. Celá její noha byla jako v plamenech. „Neměla jste s tím kotníkem vůbec chodit,“ řekl droid vyčítavě. „Můžete hýbat prsty na nohou?“
„Jinak bych se sem vůbec nedostala,“ zaprotestovala. „Je to zlomené?“
Ale prsty na nohou ji bolestivě uposlechly a následná prohlídka potvrdila, že je to jen ošklivý výron. Po aplikaci tišícího prostředku, který zázračně zahnal mučivou bolest, jí 2-1B zafixoval kotník do bactového zábalu. „Pokud s ním nebudete hýbat, měl by být za pár hodin v pořádku. Teď vás uložíme na rehabilitační.“
Ať se snažila sebevíc, nedokázala mu od jeho rozhodnutí rozmluvit, a záhy nato už ležela na bělostném lůžku v malé kóji s nohou zabalenou v bactě v pohodlné zvednuté poloze a s infúzí s roztokem na utišení bolesti vpíchnutou do paže. Od narkotik se jí trochu motala hlava a musela si přiznat, že se cítila báječně. Únava ji pozvolna stahovala do náruče spánku; vždyť byla na nohou už skoro osmačtyřicet hodin. Vážně tu nemám co dělat, ale když už jsem jednou tady –
Cvaknutí otevírajících se dveří se ozvalo natolik blízko, že si nejprve pomyslela, že k ní někdo vešel. Zvedla hlavu z polštáře a rozhlédla se. Nikde nikdo. Musí to být hned vedle. Na zvukotěsnost si zřejmě ve vojenském lazaretu příliš nepotrpí. Nevadí – byla si jistá, že další zvukový nápor už zaspí.
„Kapitáne! Pane! Jste vzhůru? Kapitáne Corlagu?“
Wynssa se na posteli prudce posadila. Sice ho slyšela pouze dvakrát, ale hlas poručíka Theela bezpečně poznala.

* * *

„Pane?“
Velitel Piett zvedl zrak od údajů ze senzorů Judicatoru a spatřil poručíka Thrawna, jak stojí několik kroků od hlavního komunikačního stanoviště a tváří se necharakteristicky váhavě. „Ano? Co se děje, poručíku?“
„Pane – myslím, že kapitán Sansevi se nachází v mnohem vážnější situaci, než si uvědomuje.“
Piett čekal na další vysvětlení, ale žádné nepřicházelo. „Nuže?“
„Pane – logicky by ti piráti neměli na mikroskoky vůbec pomyslet. Ale oni to udělali – a já už nemohu nadále předpokládat, že budou mít slabiny, na které jsem spoléhal.“
Takto se přiznat k vlastnímu selhání mu zřejmě činilo značné obtíže. No, celá ta jeho ujetá teorie o umění mu právě vybouchla do obličeje – a do našich taky. První důstojník přivřel oči. „No?“ řekl nekompromisně. „Tak mluvte, člověče!“
Thrawn přikývl. „Rozdělili nás, pane. Mohli by nás vyřadit, kdy se jim zamane. Jestliže to neudělali, je to proto, že jsme jim užitečnější tím, že vážeme ze vzdálenosti část zdrojů Judicatoru. K tomu si ještě připočtěte, že bitva stíhačů vyrovnala podmínky na bojišti – teď jsou to jejich letky ošklivek proti našim TIE, nikoliv nesourodá flotila proti plné výzbroji hvězdného destruktoru Victory. Snaží se nás oklestit.“
Piett si pozorně prohlížel ne-lidského poručíka s pocitem blížícím se respektu. Bylo očividné, že se přinutil spolknout vlastní hrdost a nastavoval vlastní krk, aby nabídl podle svého názoru důležitou radu. Nebyl to přístup, se kterým by se u mladších důstojníků běžně setkával. „Ano,“ řekl už méně nepřátelským tónem. „Zatím to dává smysl. Co navrhujete?“
„Pane, my musíme spojit naše síly s Judicatorem. Nebo přesvědčit kapitána Sanseviho, aby skočil sem k nám.“
„Kapitán Sansevi nepotřebuje přesvědčovat,“ řekl Piett stroze. „Admirál Mordon potřebuje, což je něco úplně jiného.“
„Pokud jsem to správně pochopil, je to lord Vader, kdo potřebuje přesvědčit,“ řekl Thrawn dostatečně pokorným tónem, který zbavil jeho poznámky jakékoliv stopy možné drzosti. „Pane, experimentální TIE lorda Vadera je přece vybaven hypermotorem, nemýlím-li se?“
Piett ztuhl. „Nemýlíte. Ale na to můžete rovnou zapomenout, poručíku, rozuměl jste? S tím zatraceným černokněžníkem si nechci nic začínat.“