Kapitola 16.
Co si to tu namlouváš, děvče?

Wynssa si musela přiznat, že luxusní koupelna v apartmá pro VIP, kompletně s tekoucí vodou namísto obyčejné soniky, byla rozhodně výhodou. Ponořila se do absurdně velké vany z xiquinského mramoru a vzdychla čirou rozkoší, zatímco křeče od probdělé noci a tvrdé práce na zdvihači se rozplynuly do horké vody. Dokonce ani pomyšlení na Thrawna a Mikama, připravující se na nadcházející vesmírnou bitvu, nevyvolalo víc než stopový pocit viny. Vážně jsem sobecký, povrchní tvor. Veliteli Piettovi ale důvěřovala – jestliže řekl, že bitva je předem rozhodnutá, věřila mu. Už se setkala s tolika šéfy studií, holorežiséry a coruscantskými velkými zvířaty dychtivými randit s úspěšnou herečkou, aby poznala dobrého vůdce. První důstojník byl natolik přímočarý, že lidem pravděpodobně unikala jeho zřejmá inteligence, což by se u Thrawna nikdy nestalo, bez ohledu na to, jaké předsudky vůči němu ostatní chovali.
Thrawn je mistr, nic jiného. Možná je k tomu nucen svým jedinečným původem, ale já prostě vím, že si vychutnává to vzrušení, že se mu líbí zamotat hlavu všem lidem kolem sebe. Byla si jistá, že mezi svým vlastním lidem to byl podivín zrovna tak. Corellia byla střediskem desítek ras z celé galaxie navrch třech původních druhů a mnozí z nich často zavítali i na čerpací stanici jejích rodičů, že si malá Syal Antillesová přestala všímat jejich různorodosti, ještě než začala chodit do školy. Ať už byli jakékoliv barvy nebo tvaru, ve srovnání s nimi se tenhle úplně vymyká všem měřítkům.
Rozkošnicky se natáhla v rozlehlé vaně a nechala se nadnášet, zavřela oči a vzpomínala, jak se políbili. Připadalo jí to tak opravdové. Důvěřovala svým instinktům. Nic nepředstíral, nic nehrál. Jestli se mýlím, je to ten nejlepší lhář v celém vesmíru.
Ale přesto, jak jen dovedla být naivní. Právě získala přesvědčivý důkaz, že Thrawn dovedl být dokonalý lhář, kdykoli se mu to hodilo. Ale myslel si, že jsem zamilovaná do Roryho. Zamilovaně se usmála. Ne, občas se mohl zmýlit. To na tom bylo to nejvíc ujišťující.

Velitel Piett vzhlédl od anotovaných diagramů, které mu Thrawn poslal na velitelskou konzoli, aby zkontroloval posádku na můstku. Byli připraveni tak, jak jen mohli být. Nařídil vyslat dvojité směny údržbářů, aby zahladili všechny stopy po předchozím střetu a požádal Janreda, aby osobně dohlédl na výběr náhradních posádek dělostřelců a bojových techniků. Důstojníci Empire‘s Revenge stáli na bojových stanovištích a na svých terminálech měli nejnovější údaje ze senzorů a hlášení o zdrojích lodi. Stačilo, aby stiskl jediné tlačítko a plán bitvy se zobrazí na všechny datové displeje na můstku.
Moc dobře věděl, proč stále váhá. Vader. Jak více než očekával – ve skutečnosti začal spoléhat – Thrawn dodal pozoruhodně sofistikovaný a podrobný plán, zvlášť s přihlédnutím k tomu, že mu jeho vypracování zabralo sotva půl hodiny. Plán pořád ještě vypadal nekonvenčně, ale jednotlivé alternativy byly všechny přehledně sestavené v logické posloupnosti a náležitá pozornost byla věnována, a to s vysokou úrovní kreativity, zapojení impozantní palebné síly a těžkých zbraní Judicatoru. Zajímalo by mě, jestli Mordonovi dojde, že pro nás sehraje roli toho přímočarého. Admirálovi možná ne, ale lord Vader byl velká neznámá. A to v mnoha ohledech. Císařova záhadného – pobočníka? černokněžníka? – provázela pověst hrůzostrašného válečníka, ačkoliv Piett neměl ani ponětí, jestli měl někdy něco do činění se strategií Flotily. Horší byla notoricky vražedná povaha Temného pána. Piett slyšel, že potrestání za chyby mívala tendenci být nezvratná. Už tak bylo zlé, že Revenge musela žádat Judicator o pomoc. To byl nepochybně primární důvod, proč Corlag odmítl Thrawnův předchozí plán. Inu, občas byly v životě chvíle, kdy jste neměli na vybranou.
Corlag. Piett se přes svůj osobní komlink spojil s nemocniční palubou. Pokud tomu jeho vnitřní hlas říkal průtahy, jednoduše ho neposlouchal. „Žádám hlášení o zdravotním stavu kapitána Corlaga,“ řekl lékařskému droidovi Too-One-Bee, který mu odpověděl.
„Kapitánovy životní funkce jsou na uspokojivé úrovni a zcela odpovídají utrpěnému otřesu mozku a třem a půl promile alkoholu v krvi. K úplnému zotavení by mělo dojít za několik málo dní. Nejsem si jist, zda je kapitán již schopen koherentní komunikace; přejete si, abychom to zkusili?“
Hvězdy na nebi. „To jistě ne. Vaší prioritou je zajistit kapitánovu pohodu a úplné uzdravení. Rozhodně si nepřeji, aby zakusil i to nejmenší nepohodlí. Jednejte prosím podle toho.“ S potlačeným zachvěním přerušil spojení. Lékařský droid teď kapitánovi se vší pravděpodobností naordinuje pořádnou dávku chemického ráje. Průtahy jsou občas dobrá věc.
Ale nemělo by se to přehánět. Judicator se měl každým okamžikem vynořit z hyperprostoru. Piett se rozhodl to s Vaderem risknout a přijmout Thrawnův plán a stiskl tlačítko „odeslat“.

* * *

Wynssa, fascinovaně sledující probíhající bitvu z průzoru své kajuty, se nemohla ubránit provinilému pocitu. Tohle není holodrama. Ani balet, ani opera. Tam venku umírají lidé.
Ale přesto to ve své tichosti a majestátnosti na pozadí hvězdami posetých kulis černočerného vesmíru nejvíc připomínalo právě tyto věci. Čirou náhodou stála otočená čelem k průzoru, když se Judicator vynořil do reálného prostoru několik kliků od nich. Když transpariocelové panely najednou vyplnil obří, zašpičatělý koráb, leknutím uskočila a převrhla komunikační přístroj. Takhle se tedy jevíme ostatním. I když ne tak docela – Rory jí říkal, že Judicator, novější model, byl o polovinu větší než Empire‘s Revenge. I tak musela ale jejich loď nahánět hrůzu. Hvězdné destruktory předtím viděla jen z dálky na oběžné dráze a na Revenge přilétla v raketoplánu bez oken. Teď se mezi oběma obřími destruktory hemžily vesmírné stíhače, když majestátně ve formaci opustili stín umírající hvězdy.
Spatřila paprsky koherentního světla a exploze bitvy ještě předtím, než rozeznala nepřítele. Potom se hvězdy za průzorem znenadání protáhly do tisíců čar a na okamžik se okolní prostor změnil na mléčně bílou, než se znovu vrátil do normálu – a teď byli přímo uprostřed bitvy a Wynssa v celém těle cítila vibrace, jež vyvolávaly střílející turbolaserové baterie. To byl hyperprostorový skok? Takhle krátký? Vylekala se, když jedna pirátská loď za průzorem explodovala přímo před ní v oblaku roztavené duraoceli. Na té lodi byla spousta bytostí, a teď je z nich jen prach a plamen, který vakuum okamžitě uhasí. Zelené paprsky světla vystřelované z místa někde pod průzorem skosily letku podivně vypadajících stíhačů, vzápětí další, a pak se pole hvězd znovu protáhlo do hvězdných čar a proměnilo se v bílou mlhu, než se opět vynořili do neměnné, hvězdami poseté černoty. To je tak zvláštní, skoro jako by přepínali holokanály. Empire‘s Revenge se jí několikrát otřásla pod nohama a Wynssa usoudila, že museli vypálit z další zbraně. Tentokrát cíl neviděla. Vibrace nakonec ustaly, ale nepoznala, jestli měla palba nějaký výsledek. Poněkud prudce dosedla na pohovku. Byl to zvláštní pocit, přihlížet tomuto masakru ze stejného přepychového kanape, kde se ji předchozí noc Corlag snažil svést, a vůbec se jí to nelíbilo.
Poklekla na hustý koberec, aby posbírala kusy komunikačního přístroje, doufaje, že se nepoškodily, a začala je skládat na překvapivě stabilní stolek. Všechno je přišroubované k podlaze! Ovšem dává to dokonale smysl. Komunikační přístroj sem museli přidat později. Dálkový ovladač zapadl pod druhou pohovku a když ho vylovila, zapnula ho, aby se přesvědčila, že funguje. V holopromítacím poli se zhmotnila simulovaná plošná projekce, zobrazující –
Hvězdy na nebi, zapomněli tady ten datadisk.
Stiskla tlačítko „vysunout“ a popadla malý disk. Kam by ho měla schovat? Určitě ne v nyní pečlivě uklizené kajutě – zatímco čekala, než padne první výstřel, začala být tak nervózní, že si všechny věci zabalila pro případ, že by se po bitvě musela přesunout na Judicator. Co si to tu namlouváš, děvče? Potřebovala jsi něco dělat, aby ses úplně nezbláznila. Její velký cestovní kufr byl už zamčený a Wynssa si netroufala ho znovu otevřít. Vzala svou malou osobní kabelu, kde měla uloženo pár věcí, které nechtěla ztratit, přitisknutím konce ukazováčku k zámku ji otevřela a pátravě pohlédla dovnitř. Její identifikační průkaz, pravý náhrdelník, pár izolovaných tenisek, tenký polární kabátek model Hoth, kartáček na zuby a noční košile, promítání denní práce z Chadrilského natáčení –
To bude ono. Zasunula datadisk do kapsy mezi dvě desítky dalších datadisků, které vypadaly úplně stejně. Když opět kabelu uzamkla, položila ji vedle dveří, potom pohlédla přes apartmá k průzoru. Vypadalo to, že venku se konečně rozhostil klid. Judicator visel v prostoru bez hnutí nedaleko od nich, zakrývaje plnou jednu třetinu hvězdného pole. Udělala dobře, že věřila Piettovi – museli tu vesmírnou bitvu vyhrát.
A přesně v tom okamžiku rána silnější, než jakou kdy zažila, otřásla Empire‘s Revenge, jako když vybuchne sopka, a mrštila jí na zem, zatímco se po celé lodi rozezněl alarm.