Kapitola 15.
Vy dva jste jako huttské pěvecké duo

Když Rory a Thrawn vyběhli na velitelský ochoz, našli velitele Pietta, jak sedí v kapitánově křesle, zatímco všichni ostatní stáli na bojových stanovištích. Narozdíl od uvolněné atmosféry, kterou před pár minutami opustili, by se teď napjaté očekávání na můstku dalo krájet. Zajímalo by mě, co se stalo, zatímco jsme byli pryč. Když je Piett spatřil, jak přicházejí spolu, pozvedl obočí. „Vy dva jste jako Huttské pěvecké duo, co?“ Odmávl Mikama k zbraňovému komunikačnímu stanovišti a pokynul Thrawnovi, aby podal hlášení. „Nuže?“
„Velitel té pirátské flotily je Duros, který přepadává lodě podél Chandrilanské obchodní páteře už déle než rok, pane, což by odpovídalo vašemu popisu. Jméno Kal‘tuar. To, s čím jsme se střetli, byly víceméně veškeré jejich válečné lodi, třebaže mají ještě několik dalších, které v současnosti prodělávají opravy v loděnicích na Shi‘sle. Zajatci, které jsem vyslechl, zmínili základnu v taanabském pásu asteroidů, ale nevěřím, že je to jejich jediná, dokonce ani že by byla jejich největší.“
Parádní, pomyslel si Mikam obdivně. Jinak se lehkost, s jakou Thrawn podával hlášení, ani nedala popsat. Zněl, jako kdyby se opravdu vrátil rovnou z výslechových místností ve vězeňském podlaží, namísto z luxusní kajuty Wynssy Starflare, kde se pravděpodobně miliskoval s holostar, před kterou se za poslední týden celý důstojnický štáb div neplazil po kolenou. Ten mazanej znekysyn. Napadlo ho, že kdyby je jeho přítel měl vést do bitvy, bezmezně by mu důvěřoval. Hned tak něco ho nevyvede z míry a moc mu toho neunikne. Piett mu naslouchal také – Rory měl Piettův zdravý rozum vždycky v úctě.
„Celkově vzato,“ pokračoval Thrawn, „bych řekl, že mají na piráty neobvykle disciplinovanou organizaci. Jejich přepadové oddíly byly vycvičeny skupinou Twi‘leckých žoldnéřů, kteří dříve pracovali pro Obchodní federaci a byli propuštěni poté, co Jeho Veličenstvo poslalo do neimoidiánské soustavy moffa a imperiální posádku. Jak víte, pane, Neimoidia byla před mnoha tisíciletími osídlena Durosany; mají společné předky, třebaže jsou nyní od sebe snadno rozeznatelní. Ostatně to nevypadá, že by Twi‘lekové měli co do činění s taktikou plavidel; to je převážně duroská záležitost, což by ji mělo činit snadno předvídatelnou.“
„Mělo by?“ řekl Piett mírně.
„Věřím, že ano, pane. Duroská společnost klade velký důraz na hierarchii. Jsou dostatečně vynalézaví a reaktivní, ale schází jim schopnost improvizace.“
„Vy jste strávil za svůj život nějaký čas na duroské orbitální stanici, poručíku?“
„Ne, pane.“
„Jak je potom možné, že toho o tom druhu tolik víte?“
„Já – studoval jsem je, pane.“
Piett přivřel oči. „Jak přesně jste je studoval? Jsem dobře obeznámen s tím málem, co ještě na Akademii zbylo z kurzu exosociologie, a obvykle to nestačí ani k tomu, abyste si v kantýně na Okraji mohl objednat pivo.“
„Studoval jsem duroské umění, pane.“
„Duroské umění?“ První důstojník Empire‘s Revenge si s hlavou nakloněnou napravo a se sardonickým výrazem ve tváři ne-lidského poručíka zamyšleně prohlížel. Mikam, který naslouchal od zbraňového stanoviště, žasl, jestli slyšel dobře. Umění?
„Umění vám poskytne ten nejlepší náhled do psychiky druhů, pane. Duroské umění klade velký důraz na symetrii a perspektivu, ale nikdy nebylo příliš inovativní co se barev týče, a jejich abstrakce jsou převážně dekorativní. Konstruují věci, ale nejsou to revolucionáři.“
V Piettově výrazu se zračily zdvořilé pochybnosti. Rory byl rád, že se ho nikdo neptal na jeho názor – měl pocit, že jeho nový kámoš to s tímhle opravdu přehnal.
„Musím předpokládat, že bezmezně věříte tomu, co říkáte, jelikož si musíte být vědom toho, jak to na mě působí,“ řekl Piett s víc než jen náznakem sarkasmu v hlase. „Tak mi povězte, poručíku, jak nám duroské umění pomůže ve vesmírné bitvě?“
Thrawn se na okamžik odmlčel, jako kdyby si uspořádával myšlenky v hlavě a kontrolovaně se nadechl. „Pane, duroští umělci po staletí vymýšleli nové techniky, jak zanést co nejvíc obsahu na deskové malby nebo do skulptur. Vynalezli, poté zkreslili, perspektivu; vypilovali delineaci triptychu; rovněž vymysleli narativní konvence, kterým rozumí každý Duros, za účelem nahustit srozumitelné příběhy vyřezávané do poměrně malých kusů polodrahokamů. To všechno je velmi důmyslné, zrovna tak byli důmyslní i při projektování orbitálních stanic, ve kterých nyní žijí, když průmyslové znečištění učinilo jejich svět z větší části neobyvatelným. Ale implikuje to téměř úplnou podřízenost řádu, protože bez řádu nemůže jejich svět existovat – vybouchl by.“ Přistoupil k taktické konzoli a uchopil ukazovátko. „Takže proti nim musíte použít asymetrii – nelogický narativní obraz. Udeřte na napojení křídla, nikoli na střed. K útoku na velící loď vyšlete eskadru TIE proti jedné strukturální slabině, pak ji ihned stáhněte bez ohledu na to, zda uspějí nebo ne. Použijte zdrcující palbu proti jejich první linii obrany, abyste je rychle vyčerpali, pak zmizte – proveďte mikroskok a nechte je čelit prázdnému prostoru, pak proveďte mikroskok zpět v odlišném vektoru. To vám poskytne výhodu rychleji než klasická imperiální taktika, protože tu očekávají. Vlastně se domnívám, že by to mohlo skončit jejich kapitulací.“
Piett upřeně hleděl na mladého poručíka s pocitem, který se blížil fascinaci, ale svým posledním slovem to kouzlo zjevně prolomil. „Kapitulovat? Piráti? I když vědí, jak Impérium s jejich typem zachází? A to ať visím, jestli jediný z nich kdy vkročil do muzea za jiným účelem, než ho vykrást. Nenecháváte se tak trochu unášet vlastní fantazií, poručíku?“
„Pane, věřím, že mám pravdu, ale uvědomuji si, že je to poněkud nekonvenční pohled.“
„No to bych prosil. Ostatně asi chápete, proč to nehodlám vrchnímu veliteli Judicatoru navrhnout.“
Modročerné vlasy se v prudkém umělém osvětlení můstku zatřpytily, když Thrawn přikývl. „Chápu, pane, ale to by vám přece nemělo bránit ve využití nějaké té asymetrické taktiky?“
„Chcete tím říct, aniž bych vysvětlil proč?“
Thrawn opět přikývl.
„Zase vaše další rafinované triky, poručíku Thrawne?“
„Pane,“ řekl ne-lidský poručík, „slíbil jsem, že nepodniknu nic za vašimi zády, a také nic takového nehodlám udělat. V zásadě jde o to, zda věříte, že můj návrh má nějakou hodnotu, a zda má taktika bude fungovat.“
Piett se zvedl z velitelského křesla, zamířil k průzoru na přídi a pokynul Thrawnovi, aby ho následoval. „Ptáte se, jestli věřím vašim uměleckým teoriím, poručíku? Ne. Jestli věřím tomu, že jste neobyčejně dobrý stratég a že by se vám mohlo podařit úplně vyvést ty Durosy z míry? Ano. Tak mi vymyslete uvěřitelný postup s dostatečným konvenčním zdůvodněním, abych nevypadal, jako že jsem úplný cvok, až se mě zeptají, proč něco takového navrhuji. Pochopil?“
Thrawn se téměř usmál. „Rozkaz, pane.“
„Právě se vám podařilo donutit mě, abych se choval stejně rafinovaně jako vy, nemám pravdu?“
„Pane –“
„Nemám pravdu?“
„Pane – ve skutečnosti vůbec nezáleží na tom, zda kdokoliv z těch pirátů kdy navštívil muzeum nebo galerii umění. Struktura jejich mysli je stejná jako u umělců, kteří během staletí vytvářeli duroské umění. Umění je pouze dešifrovací klíč, lamač kódu – je spolehlivé, protože je konzistentní, a je neutrální.“
První důstojník se otočil od hvězdného panoráma a pohlédl zpříma do těch podivných žhnoucích očí. „Vy to berete naprosto vážně, že, poručíku?“
„Beru vážně vše, co mě dovede k vítězství, pane.“
Piett se na zlomek sekundy odmlčel. „Ano, to vidím. Tak dobrá, poručíku, věřím, že to nezpackáte. Protože zatímco jste si povídal s tou žalostnou cháskou ve vězení, přišlo nám subprostorové komuniké od admirála Mordona z Judicatoru. Mají na palubě lorda Vadera, a ten se bude zle tvářit na každého důstojníka, který tuhle operaci zmrší.“