Kapitola 14.
Jak těžké je udělat si holoobrázek

Thrawn zůstal hledět na otevřené dveře ještě okamžik poté, co Mikam odešel, pak se otočil k Wynsse Starflareové. Hvězda HoloNetu byla stále oblečená v overalu, který zabavil z lodních zásob, nyní umazanou od mouru a maziv. Zpod zmuchlané čepice mechanika se jí uvolnilo několik pramenů vlasů barvy písku. S těma výraznýma modrýma očima a šmouhou od sazí na levé tváři jako by překypovala životem.
„Bude v pořádku?“ promluvila a přerušila tak tok jeho myšlenek.
„Myslím, že ano. Nemůžeme si tím být stoprocentně jisti, protože nevím, kolik si toho Corlag pamatuje, nebo jestli ho někdo viděl. Nebo hůř, jestli viděl, že to Piett viděl. Jestli po někom půjdou, bude to v první řadě po něm.“ Ale je to Mikam, o koho si dělá starosti a s kým se směje, Mikam, komu pověděla o své rodinné historii.
Wynssa si sundala zmačkanou čepici a rozpustila si neupravený zlatý ohon. „Kdo je to ‚oni‘?“
V tu chvíli si nepřál nic jiného, než zajet svými prsty do jejích nádherných vlasů. Železná disciplína, která mu sloužila tolik let, mu pomohla odpovědět nevzrušeným hlasem. „Corlag a úzkoprsé jádro v Admiralitě – lidé, kteří nemají rádi originální taktiku, nemají rádi mladší důstojníky jako Piett bez svazků s Jádrem, nemají rádi experimenty, jako přijmout ne-člověka do Loďstva. Mohu jen dodat, že z kteréhokoli úhlu pohledu je tu dost podkladů pro obvinění ze vzpoury.“
„Ale Corlag se chystal nás všechny zabít!“
„Tento názor poskytne tribunálu polního soudu spoustu podnětů k diskusi.“
„Ty vždycky všechno bereš tak klidně.“
Zarazil se. „Ne vždy.“
„Nedovedu si představit, že by tebou kdy něco otřáslo.“
Přistoupil k ní o krok. „Mýlíš se,“ řekl hlubokým hlasem.
Vzhlédla k němu a umlkla. Její oči se zahleděly do jeho. Věděl, jak obtížné pro lidi často bylo snést jeho fosforeskující pohled. Nebyl nijak překvapen, že ona to dokázala. „Slibuji ti, že udělám vše pro to, abych ho toho osudu ušetřil,“ řekl tiše.
V modrých očích se mihl zmatený stín. „Velitele Pietta?“
Pietta? Teď byl pro změnu zmatený on. „Myslel jsem Roryho, samozřejmě. Uvědomuji si, co pro tebe znamená.“
„Rory – tak podívej, Mám Roryho moc ráda, připomíná mi mého mladšího brášku; tak nějak si myslím, že Wedge bude taky takový, až vyroste. Ale co přesně mělo tohle znamenat?“
Empire‘s Revenge visela v nehybném klidu za červeným trpaslíkem. Přesto by přísahal, že se pod ním paluba zhoupla. Že bych právě celou situaci tak dramaticky špatně pochopil? „Řekla jsi mu vše o své rodině a o tom, jak jsi opila Corlaga,“ řekl poněkud defenzivně.
„Ano.“ Modrýma očima na něj stále upřeně hleděla, ale v jejích koutcích se objevily vrásky. „To jsem řekla.“
„Vtipkovali jste spolu, jako byste oba mysleli zároveň na tu samou věc.“
Její úsměv se ještě o něco rozšířil. „To je pravda. Byli jsme skvělý tým, Rory a já.“ Zcela nečekaně se natáhla a uchopila ho za ruku. „Pojď, posaď se.“
Dotek jejích prstů byl elektrizující. Jeho ruka pevně sevřela tu její, a namísto aby se jí poddal, přitáhl ji k sobě. „Teď na to není čas. Mrzí mě, jestli jsem se tě dotkl.“
„Ovšemže ses mě nedotkl. Vlastně bych si opravdu přála, abys dal na Roryho pozor, protože je to přítel. Tvůj a můj. Ale chci, abys dal pozor i na sebe, rozumíš?“
Lehký corellianský přízvuk jejího hlasu byl opojný. Přitáhl ji k sobě blíž. „Doufám, že ano. Teď už ano.“
Stála tak blízko u něj; přikývla a sklopila pohled. Druhou ruku jí lehce položil na rameno, vedle kadeře blonďatých vlasů; byl si až moc dobře vědom toho, že se mu mírně třesou prsty. Slyšel její tichý, pravidelný dech.
„Wynsso –“
„Syal.“
„Prosím?“
„Wynssa Starflare je umělecké jméno. Moje pravé jméno je Syal, Syal Antillesová.“
„Syal,“ zopakoval pomalu, vychutnávaje tu dlouhou dvojhlásku jako víno ve sklenici. „Líbí se mi. Hodí se k tobě.“
„Moji rodiče se natolik protivili mé kariéře, že jsem si ho změnila, a můj agent –“
Rukou jí zajel pod bradu a zvedl jí obličej k sobě. „Ššš. Povíš mi to později.“ Jejich pohledy se opět setkaly, ale tentokrát se k ní sklonil a políbil ji na rty, nejprve něžně, pak vášnivěji, až začala jeho polibky opětovat. Bylo to, jako kdyby se topil, blesklo mu hlavou, jako svět pod vodou, uzavřený kolem nich, tak tichý a jiný a zaplavující. V určité chvíli mu ovinula ruce kolem krku a on zase objal ji, vše zapadlo na správné místo. Tiskli se k sobě blíž a blíž. Na okamžik ztratil pojem o čase, a samotná podivnost té dezorientace ho vyvedla zpět na povrch jako nějaká malá bóje připomínající mu, kde se nacházejí. Zašeptal to nové jméno.
„Syal.“
„Já –“
„Musím jít. Uvidíme se brzy.“
Spíše cítil než slyšel její souhlas. Pustit ji se mu zdálo nepřirozené. Pevně sevřel její ruku, když se vymanili z objetí, a držel se jí jako kotvy. „Nedokážu ti ani vypovědět,“ řekl hlubokým hlasem, „jak moc tohle pro mě znamená.“
Opět ty její oči. Doširoka otevřené, upřené do jeho. „Teď už běž. A vrať se ke mně.“
Odešel.

Rory Mikam přestal počítat turbovýtahy poté, co se dvojice bezpečnostních dveří na výstupní plošině otevřela asi podvanácté. Prázdné nebyly zas až tak špatné, už ho unavovalo věčně potřásat hlavou k podrážděným pasažérům. Co jenom ksakru Thrawna zdrželo –
Ale Thrawn se konečně objevil. Mikam znovu udeřil dlaní do přivolávacího panelu. „Hni sebou! Piett nás za živa stáhne z kůže.“
„Tebe. Já jsem vyslýchal zajatce, pamatuješ?“
„Ty jeden nevděčnej – ach. Ahá. Situace se pro tebe vyvíjí dobře, jak vidím.“
Příjezd prázdného turbovýtahu zachránil Thrawna před odpovědí. Oba do něj nastoupili. „Šťastlivče,“ neodpustil si Mikam a zakřenil se. „Je to třída. A příjemná na pohled.“
V Thrawnových rudých očích se nebezpečně zajiskřilo. Roryho úsměv se ještě rozšířil. Ten druhý hned nato řekl: „Jak jsi to poznal?“
„Jak jsem to –“ Rozesmál se. „Ty to myslíš vážně, že jo? Tak to se podívejme. Nikdy bych si nepomyslel, že se budeš na něco ptát ty mě. Příteli, tohle je poprvý od doby, co ses ukázal na naší cimře před devíti měsíci, kdy se netváříš, jako bys měl zmrazit blasterový výboj uprostřed letu v okamžiku, kdy seskočíš s postele. Za bé, rozkošnou slečnu Starflareovou to k tobě očividně táhne. Za cé, právě jsi s ní strávil deset minut o samotě. Jak těžký je udělat si holoobrázek? Copak tam, odkud přicházíš, nemají vůbec štěstí?“
Ten den bylo spoustu věcí poprvé. Rory by přísahal, že Thrawn se na okamžik zatvářil, jako by byl na rozpacích – další výraz, který by na tom pohledném modrém obličeji nikdy nečekal. Tu poslední otázku mínil spíše rétoricky, ale k jeho překvapení mu jeho spolubydlící odpověděl. „Příbuzenské vztahy jsou u nás více formální. Sňatky jsou zčásti vyjednávané. Další – vztahy nejsou příliš sentimentální.“
Nikdo z nás o tomhle chlápkovi vlastně vůbec nic neví, že? Ani se neobtěžoval zeptat. Ne že bych byl přesvědčenej, že by něco řekl. Mikam měl na svého nového přítele – ano, přesně to teď je. Legrační, že jsem si tím tak jistej – stovky otázek. Ale turbovýtah právě dorazil na můstek. Bude to muset počkat.