Kapitola 10.
Ten uhlazený coruscantský přízvuk mi začíná nahánět hrůzu

Per Theel nevěřil vlastním očím. Mikam se odkudsi, kam ho předtím ten kretén Piett poslal, vrátil s nikým jiným než se samotnou Wynssou Starflare, oblečenou v overalu technika, v patách a posadil ji mezi dělostřelce v posádkové šachtě na levoboku, kde dělala Stvořitel ví co. Nejvíc ho ale udivovalo, že ji očividně nikdo další nepoznal. Pravda, i jemu to trvalo asi minutu nebo dvě, ale ten profil, a jeden pramen blond vlasů vykukující zpod čepice, by si nešlo s ničím splést.
Ten mizera Piett. Jak se mu povedlo sbalit Starflareovou? A proč ji dal přivést na můstek? I když to docela dobře mohlo být tak, že její kajuta utrpěla zásah. Cokoliv s průzory a ob-podlaží níž od kapitánovy kajuty bylo na ráně. Ten patolízal Mikam si rozhodně vysloužil pohodovou práci poté, co tak podlézal Piettovu oblíbenci, té modré zrůdě. Rory se kolem Starflareové v jednom kuse motal; tedy ne že by mu to Per měl za zlé. Theel v jednu chvíli doufal, že Piett a jeho cizácký kamarádíček budou po zásluze potrestáni, ale to bylo předtím, než se Corlag udeřil hlavou o komunikační stanici a upadl do limbu, jako když sfoukne svíčku. Byl opilý, řekli, a tomu on mohl docela dobře věřit. Ale přesto měl Per pocit, že se tu děje něco nekalého – především to bylo pro Pietta zatraceně příhodné. Jestli se jim podaří z téhle bitvy vyváznout, Theel si slíbil, že bude trochu čmuchat kolem. Například by mohl zkontrolovat nahrávky z bezpečnostních kamer na můstku. Teoreticky k nim měla mít autorizaci pouze ISB, ale jemu se už dávno podařilo je hacknout. Bylo docela užitečné vědět, na kdy byly plánované nečekané inspekce. Jo – určitě se do nich podívá.

„Přivedl jsem ji, aby vypomohla Janredově druhé posádce. Stejně jim po tom velkým zásahu tři lidi chyběli a ona to s nakladačem fakt umí. Usoudil jsem, že kdyby to s náma šlo opravdu s kopce, asi bys ji chtěl mít na očích.“
Už podruhé za necelou hodinu se Rory Mikamovi podařilo Thrawna překvapit – což před ním nedokázal žádný důstojník na Empire‘s Revenge za celých devět měsíců. Zazubil se. „Je to hodná holka. Její rodiče mají někde podél Páteře čerpací stanici, pozná jeden konec tritiové tyče od druhého, odešla z domova v sedmnácti, aby udělala kariéru u holofilmu. Hele, víš, že to byla ona, kdo opil Corlaga?“
Thrawnovy prsty ztuhly nad taktickou konzolí, kde zrovna přepočítával skokové souřadnice Empire‘s Revenge. „Jak to?“ zeptal se velmi tiše.
„Vypadá to, že se kapitán včera večer objevil v její kajutě s flaškou a dvěma skleničkami v ruce, a ona ho přiměla mluvit a popíjet namísto, ehm, toho druhého. Zrovna byl v nejlepším, když spustil poplach. Jsou tohle skokový souřadnice, co tu vidím?“
Thrawn potřásl hlavou, vrátil se ke své práci a stiskl poslední klávesu. „Ano. Právě byly odeslány.“ Narovnal se. „Souřadnice ke skoku zadány, pane,“ zavolal na Pietta.
„Děkuji, poručíku,“ řekl první důstojník hlasem ne zcela prostým obav. „Kormidlo, máte zelenou: plnou rychlostí vpřed, teď.“
Skočili.

* * *

Vyčišťovací operace vojáků plukovníka Tyfase se zvrhla v pěknou řež, pomyslel si Piett znechuceně. Přepadový oddíl pirátů – různorodá kolekce druhů s nesourodou výzbrojí – nicméně bojoval tvrdě a urputně a snažil se pokládat nálože, aby se skrze přepážky pokusil prorazit z hangáru z obklíčení stormtroopery. Malé skupině se v zuřivé přestřelce dokonce podařilo uniknout do útrob Empire‘s Revenge, kde se nakonec zabarikádovala ve společné místnosti se dvěma rukojmími. Zaneprázdněný mikroskokem – který se vydařil přesně podle plánu, když se Revenge vynořila za umírající červenavou hvězdou přesně tam, kde Thrawn předpověděl, a s sebou vtáhla jen poškozený naloďovací člun, který promptně nařídil odstřelit – nechal Piett nejprve Tyfase, aby si s tím poradil sám. Naneštěstí situace uvázla víceméně na mrtvém bodě a raději by ji měl co nejrychleji vyřešit. Jeden z rukojmích byl palubní inženýr, ten druhý kadet, a Piett se příliš nespoléhal na to, že by je ta sebranka nechala naživu dlouho.
„Nadporučíku Janrede, převezměte velení,“ řekl. „Pokuste se sestavit odhady škod – máme asi šest hodin na to dát se dohromady, než se naši přátelé z Judicatoru ukážou. Půjdu obhlédnout ten incident s piráty.“
„Přebírám velení, pane.“ Janred pokynul Mikamovi, aby převzal jeho stanoviště, a usedl do velitelského křesla.
„Mohu, pane?“ Zrovna když se Piett otočil k odchodu, Thrawn opatrně o jeden krok poodstoupil od taktického stanoviště.
„Ano, poručíku?“ Ten uhlazený coruscantský přízvuk ptající se „Mohu, pane?“ mi začíná nahánět hrůzu. Ačkoliv abych byl upřímný, zatím přicházel většinou s dobrými radami.
„Rád bych věděl, zda byste mi dovolil jít s vámi. Mohl bych být s některými druhy z těch pirátů obeznámen.“
Tak tohle nejspíš je dobrá rada. „Dobrý nápad. Poručíku Casrahu, převezměte prosím taktiku. Vy pojďte se mnou, poručíku Thrawne.“
Konečně se dostali na místo děje, o nějakých šedesát palub níže, kde si Tyfasovi vojáci a obležení piráti vyměňovali výstřely. Piett a Thrawn se přikrčili za narychlo vztyčenou barikádu ze skříněk a stolů.
„Nic nového, pane,“ křičel Tyfas nepřirozeně hlasitým hlasem někoho, kdo právě strávil půl hodiny pod palbou. „Stěny místnosti, ve které jsou, lemují jídelní automaty, což jim poskytuje jak potravu, tak dodatečnou ochranu. Mohli bychom zkusit ten jejich trik a výbušninou udělat díru do jedné ze stěn, ale museli bychom se prokousat taky těmi automaty.“
„A rukojmí by zabili dávno předtím, než byste se dostali skrz,“ dodal Thrawn.
Tyfas na něj upřel pohled, který zcela zřetelně říkal: A kdo jste sakra vy, že takhle přerušujete nadřízené důstojníky? „Plukovníku, tohle je poručík Thrawn, který možná ovládá některý jazyk, kterým se ti piráti dorozumívají,“ řekl Piett. „Kolik jich je uvnitř? Jaké druhy?“
Tyfas vrhl po Thrawnovi další přeměřující pohled. „Aspoň deset. Jeden Devaronian, jeden Duros, u ostatních si nejsem jistý.“
„Kdo z nich s vámi vyjednával, pane?“ vyptával se Thrawn.
Když na to nejste zvyklý, ten přízvuk vás vždycky dostane. Piett stěží zadržel úsměv, když v Tyfasově tváři uviděl směs protichůdných výrazů v reakci na precizní a kultivovaný poručíkův hlas. Ale plukovník nepatřil k lidem, kteří se nechají vyvést z míry nadlouho. „Ten Duros, jestli chcete nazvat pokřikování zpoza zmítající se rukojmí vyjednáváním. Pěkně je svrbí prst na spoušti, pane,“ řekl k Piettovi. „Alespoň doufám, že jsou rukojmí stále ještě naživu, ale už jsme je nějakou chvíli neviděli.“
„Jestli jim velí Duros, nezabije je dřív, dokud o tom nezpraví svého velitele,“ řekl Thrawn. „Ale může být jediný z té skupiny, kdo hovoří Basicem. Plukovníku, smím se zeptat, kolik pirátů z hlavní přepadové skupiny máte nyní ve vazbě?“
„Všechny, které jsme nezabili,“ odfrkl Tyfas. „To je kolem šedesáti z původních asi dvou set.“
„Kde jsou teď, pane? A těla těch mrtvých?“
Tyfas na něj upřel chladný pohled. „Těla jsem nařídil vyhodit do vesmíru, což už nejspíš bylo provedeno. Ti pirátští šmejdi, co přežili, jsou v prázdném nákladovém prostoru na palubě 54 za silovým polem, dokud mi kapitán nebo velitel Piett nedají rozkaz, co s nimi.“ A jsem připravený vyhodit je za těmi těly okamžitě, jakmile ten rozkaz dají, říkal jeho výraz.
„Znamená to, že dosud nebyli vyslechnuti, pane?“
Piett v duchu obdivoval nekonfrontační vyjádření otázky. Ani bych nepředpokládal, že plukovník Tyfas, ponechán vlastním prostředkům, by se s detaily výslechu obtěžoval. Ale Thrawn má samozřejmě pravdu. Zajímavé bylo, že sám Tyfas si zřejmě možný důsledek uvědomoval. „Zatím ne, ale dá se to zařídit.“ Dokonce se zdá, že ho to zaujalo, což je u armádních typů zázrak nad zázraky.
„Mohu se teď na ně jít podívat, pane?“
Tyfas sklouzl pohledem z Thrawna na Pietta, a první důstojník přikývl. „Dobrý nápad, poručíku. Myslím, že půjdu s vámi.“

* * *

Mladý poručík, který si dřepl ke kraji posádkové šachty na levoboku, byl velice pohledný, pomyslela si Wynssa, zvlášť s těmi hustými kaštanovými vlasy a zelenýma očima. Taky se na ni dolů umíval. „Slečna Starflareová, nemýlím-li se? Jak vám to tam dole jde?“
Padesát pět, šedesát, šedesát pět, sedmdesát, sedmdesát pět, sedmdesát osm. Zadala číslo do ovladače nakládacího zařízení, jak jí vrchní dělostřelec Rotham ukázal, pak zvedla zrak. „Zdravím, poručíku. Zřejmě jsme se potkali na jedné z těch přehlídek, ale obávám se, že jsem zapomněla vaše jméno. Omlouvám se vám.“
„Theel. Per Theel.“
„Těší mě, poručíku Theele. No, zatím mě nikdo nepraštil, takže snad můžu předpokládat, že jsem to úplně nezpackala.“
„Nemyslím, že by se někdo odvážil byť se jen dotknout tak dobré přítelkyně velitele Pietta, slečno Starflareová, takže mám plnou důvěru, že jste v bezpečí.“
„Jsem si jistá, že by to tak bylo, jen kdybych věděla, kdo ze zde přítomných je velitel Piett, poručíku,“ řekla Wynssa přívětivě, „ale za těchto okolností jste mě zatím tak docela neuklidnil.“ Z ovladače se ozvalo pípnutí: nahrál se další seznam zásob. „Což znamená, že bych si měla dát pozor, abych si to tam dole u nikoho nerozházela. Díky za rozhovor, poručíku Theele.“