Kapitola 8.
Stěhování

Čím víc se blížil ke své bývalé kajutě, tím víc Darth Vader zpomaloval. Sithský Lord se cítil podivně rozpolcený. Chtěl žít dál a vychutnávat svůj nový život zdravého člověka, byl si však také vědom, že prvním krokem na jeho cestě je ještě jednou naposledy čelit podmínkám, v nichž musel žít víc než dvacet let. A přesto se děsil i takovéhoto prvního krůčku.
Jeho stará kajuta, přestavěné skladiště, byla plná zařízení, která jeho tělo donedávna potřebovalo k přežití. Plná věcí, které Darth Vadera pronásledovaly ve snech. Alespoň v některých. Kruhová meditační komora uprostřed prostorné místnosti byla kdysi jeho útočištěm, jeho svatyní. Teď mu připadala spíš jako past.
Ocitl se přede dveřmi dříve, než čekal, dříve, než si přál. Když se několikrát zhluboka nadechl, aby zklidnil své rozrušením náhle se rozbušivší srdce, Vader dlaní otevřel dveře a vešel. Uvítala ho temnota. Temnota a hluboké rezonující ticho. Váhavě překročil práh; stropní světla automaticky ožila, když se za ním zavřely dveře, a zalila vše svým chladným svitem. Jeho kroky zněly v tom tichu nepřirozeně hlasitě. Odešel teprve před dvěma dny, proč mu to tedy připadalo, jako kdyby tu nikdy nebyla živá duše?
Protože tehdy jsem ve skutečnosti nežil, odpověděl si Vader na svou nevyslovenou otázku. Pouze přežíval, den za dnem, uvězněný v obleku s podporou života, který ho odřízl od skutečného života. Pustý a bez života, zrovna jako tahle kajuta.
Darth Vader se pokusil ty morbidní myšlenky vyhnat ze své hlavy; koneckonců, bylo to jen pokoj. Ze stínů na něho nic nevyskočí. Prostě si posbírá své náčiní a pár osobních věcí a půjde.
Rozhodně vykročil k pracovně. Byla uklizená tak, jak ji vždy udržoval; nářadí nalevo od pracovního stolu, čisté a připravené k použití. Jeho současný projekt, vylepšená senzorová anténa pro proboty, uprostřed, součástky rozložené v pořadí, v jakém měly být smontovány. Pravý roh zabíral počítačový terminál a hromada datadisků.
Vader zvedl bednu s nářadím, kterou měl pod stolem, a uložil do ní nářadí a senzorové součástky. Datadisky si strčil do kapsy uniformy.
Potom postoupil do ložnice.Jestli mu předchozí místnost připadala neosobní a pustá, tento pokoj byl jako márnice. Studený. Bez života. Bílé přikrývky na nemocničním lůžku naproti dveřím obklopené lékařským vybavením. Ne, jako márnice ne. Nevypadalo to tam jako na JIPce, kde se probudil před několika dny. Jeho osobní jednotka 2-1B tiše stála v jednom rohu na stráži. Stroj byl stále v pohotovostním módu, jak ho nejčastěji nechával, když nebyl ve svých komnatách. Nikdy se o něj příliš nestaral. Měl asi tolik osobnosti co spídr. Ne jako C-3PO. Ale 2-1B také nebyl sestrojen jako individualita. Pouze jako výkonný lékař. Později ho pošle na ošetřovnu. Už ho nepotřeboval a tam může pokračovat ve výkonu své primární funkce.
Vader otevřel vestavěnou skříň. Náhradní oblek, několik párů trenýrek, pár bot, ponožky a vzadu ve skříni malá krabička. Sotva k naplnění středně velkého kufru. Ale jeho život nikdy neřídil materialismus. Ach, věděl, že ho považují za bohatého. Služba Císaři mu přinesla bohatství, když už nic jiného. Ale nikdy si tím bohatstvím nenechal řídit svůj osobní život. Ve skutečnosti si nebyl zcela jist, kolik peněz se za ty roky nashromáždilo na jeho účtech a i kdyby se náhle vypařily, nezáleželo by mu na nich o nic víc. Peníze zkrátka pro Darth Vadera nic neznamenaly. Ve svém srdci nikdy nepochopil potřebu hromadit majetek, která poháněla ostatní živé tvory. Jeho vlastní potřeby se velmi lišily. Jako malý chlapec toužil poznávat, učit se a porozumět. Ani tehdy nechápal chamtivost, i když vyrůstal chamtivostí obklopen.
Složil svých pár kousků oděvu, včetně obleku s životní podporou a položil je na hromádku na postel. Obleky velikostí dvojnásobně převyšovaly letecké kombinézy a Vader nějak pochyboval, že má výstrojový důstojník na skladě jeho velikost. U pilotů se nečekalo, že budou mít dva metry.
Nakonec vzal do ruky krabičku ze skříně a pomyslel si, co v ní asi je. Nevzpomínal si, že by ji tam kdy dával. No, nejspíš asi ne. Jeho věci sem přinesli, když převzal velení flotily. Někdo ji tenkrát musel dát do skříně spolu s jeho ostatními věcmi a od té doby tam zůstala. Sám se do skříně nikdy nedíval, 2-1B mu obvykle oděv připravil.
Zvědavě se posadil na postel a krabičku otevřel. Nebylo v ní skoro nic. Holokrychle. Několik dopisů napsaných na tenkém, stářím zažloutlém papíře.
Chvějícíma se rukama Darth Vader vzal dopisy a opatrně, aby nepoškodil křehký materiál, je rozvinul. V očích ho zapálily slzy, když poznal rukopis, který už léta nespatřil. Patřil jeho ženě. Padmé. Královně Amidale z Naboo, on však dával přednost tomu myslet na ni jako na Padmé, mladou, obyčejnou dívku, která kdysi dávno vešla do Wattova obchodu a sháněla náhradní díly. Zamiloval se do ní v okamžiku, kdy ji uviděl, i když byla dvakrát tak starší jak on.

"Ty jsi anděl?"
"Ty jsi ale zvláštní kluk."

Vader dopisy opět složil. Nemusel je znovu číst. I když je nečetl už roky, ještě je znal nazpaměť. Byly to dopisy, které mu Padmé napsala během jeho jediského výcviku na Coruscantu. Proč si je nechával? Svým způsobem s ním byly po celá ta léta, i když schované vzadu ve skříni ve staré krabičce. Ale byly tam. Byly tam stále. Bylo to uklidňující. Bylo to, jako kdyby s ním část Padmé stále zůstávala.
Pod dopisy leželo něco dalšího zabaleného v kusu látky. Něco malého, snadno přehlédnutelného. Vader to vyndal z krabičky a ruce se mu chvěly víc než předtím. Rozbalil látku a našel to, čeho se obával. Destička, kterou vyrobil pro Padmé. Jeho první dárek pro ni. Také byla zašlá léty. Z hrdla mu unikl vzlyk, když si vzpomněl, kdy ji naposledy viděl, krátce po tom osudném souboji s Kenobim. Byl tenkrát ještě v péči léčitelů a zhotovovali mu oblek.

"Mám pro tebe špatnou zprávu, můj služebníku. Tvá žena, královna Amidala z Naboo, dnes zemřela."
Ochromení... nic necítil. Ne to, co by měl.
"Jak? Co se stalo?" Jeho hlas zněl stejně mrtvě jako byly jeho pocity.
"Neměl bych... musíš odpočívat, příteli." Taková starost... Kdyby o něj měl takovou starost, proč mu Palpatine v první řadě přinesl tu špatnou zprávu?
"Musím to vědět!" Agónie... teď už něco cítil a chtěl, aby to přestalo. Chtěl, aby to nikdy nepřestalo. Padmé, jeho anděl, mrtvá. Už ji nikdy neuvidí, už ji nikdy nesevře v náručí.
"Tvůj učitel... tvůj bývalý mistr, Obi-Wan Kenobi. Obávám se, že naprosto zešílel..."

Nyní se Vader musel ptát, jestli i to byla lež. Tehdy Palpatinovi věřil. Věřil, že Obi-Wan zavraždil jeho ženu a aby se pomstil, pomohl Palpatinovi vyhladit řád Jedi. Jeho nenávist z něho udělala v Císařových rukou dokonalou zbraň.
Přemáhal další slzy, jeho prsty sevřely destičku. Další lež. Teď už tušil pravdu. Obi-Wan nemohl Padmé ublížit víc než on sám. Ne, její smrt měl na svědomí jeden z Palpatinových agentů. Další pouto v jeho předchozím životě bylo přetrženo, další překážka na cestě k Temnotě odstraněna.
Vader opět pomalu rozevřel ruku. Kožená destička byla suchá a křehká, ale vydrží, dokud ji nebude moci vyměnit. Zavázal si ji kolem krku, sebral své oblečení i bednu s nářadím a odešel. Už tu neměl co dělat.
Nevšiml si jednotky 2-1B, která se po jeho odchodu aktivovala.

Wrenga Jixton se nudil až k pláči. Poflakovat se po špinavých barech byla asi jediná věc, kterou mohl mezi jednotlivými zakázkami dělat, aniž by upoutal příliš mnoho pozornosti. To a zdokonalovat v soukromí své schopnosti. Bohužel, jeho zaměstnavatel nepotřeboval jeho zvláštní nadání už několik týdnů a Jix si začínal říkat, jestli Temný lord nezapomněl na jejich malou dohodu. Taky už mu docházely kredity. Vader ho v minulosti vždycky dobře platil, ale Jixton nebyl moc na spoření.
Možná bych mu měl zavolat a zeptat se ho, co se děje, pomyslel si Jix. Jo a mimochodem, strýčku D, vašemu oblíbenému synovci by se hodilo nějaké kapesné. Tím určitě zapůsobí, děkuju pěkně.
Ne, potřebuje něco lepšího. Rozhodně ale neuškodí podívat se na Vaderův nový bezpečnostní systém, než opustí planetu. Jen aby se udržel ve cviku, samozřejmě. A z Vaderova paláce by mohl mít dost praxe. Koneckonců, Vader udržoval bezpečnostní systém na úrovni od té doby, co se Jixtonovi poprvé podařilo jím proniknout. Vyvinulo se to mezi nimi v jakousi hru; ať se Jixton snažil, jak chtěl, nikdy se neproplížil až k samotnému Vaderovi. A ať už bylo zabezpečení paláce jakkoli přísné, Vader nikdy nedokázal udržet Jixtona venku.
Zítra vyrazí, rozhodl se Jixton a objednal si další drink, dnes večer už druhý. Nebyl ten typ, co hodně nebo často pije, jinak by ve svém oboru dlouho nepřežil. A než se vydal do Darth Vaderova paláce, rád na to měl úplně čistou hlavu. Nebyl důvod riskovat svůj čistý rejstřík.