Kapitola 3
Pravda odhalena

Piett si přejel rukama přes obličej. Náhle si připadal velice unavený. "Záleží na tom?" zeptal se. "Lord Vader bude šílet, až se dozví o těch implantátech."
"To určitě bude, příteli," přikývl ponuře Veers, "to určitě bude." Poklepal Pietta po rameni. "Byl to dlouhý den. Nevím jak ty, ale já bych si dal pořádný drink."
"Ještě ne. Nejdřív musím dát technikům svolení k rozmontování stíhačky TIE. Garin s tím chtěl začít ihned," odpověděl Piett a vyrazil do hangáru. Veers se zamračil a šel s ním.
"Myslíš, že je to rozumné? Vím, že Lorda Vadera zachránil, ale jeho tým tu stíhačku taky připravoval."
Piett se slabě usmál. "Proto jsem si taky nejdříve přečetl jejich osobní záznamy a nechal tu stíhačku otestovat na přítomnost výbušnin. Neprocházel jsem se jen po můstku, příteli."
Veers se uchichtnul. "Jsi vždycky o krok napřed, Firmusi. Vzal sis zase příklad z Lorda Vadera?"
Druhý muž pokrčil rameny. "No, když pro něj děláš, tak je to nutnost. Neschopnost neomlouvá." Povzdechl si. "Beztak ten test vyšel negativní. Ani stopa po výbušnině."
"To stále nedokazuje, že ta loď nebyla sabotována."
"Ne, to ne. Ale osobní složky vypadají taky v pořádku. Pár maličkostí, ale nic vážného. Ani nic přehnaně čistého."
"Dokonalý záznam by nebyl v pořádku?" Veers zdvihl obočí.
"Samozřejmě," přikývl Piett. "Jedině ten, kdo má co ztratit, by se postaral, aby měl dokonalý záznam. Možná špión nebo povstalecký agent." Zamítavě mávl rukou.
Veers s mírným pobavením zavrtěl hlavou. "Kdyby ses někdy rozhodl odejít z flotily, mohl by sis začít budovat kariéru u imperiální tajné služby."
Jeho přítel se ušklíbl. "Nikdy. Nesnáším tohle záškodnictví."
"Tak jak to, že toho o něm tolik víš?" zeptal se Veers.
"Myslím, že to spadá pod hlavičku 'poznej svého nepřítele'," odpověděl Piett.
To vzbudilo Veersovu zvědavost. "Tak mi řekni," vyzvídal, "kolik máme na palubě povstaleckých špiónů?"
Piett se tomu zasmál. "Překvapivě žádného. Ale máme tu několik agentů II. třídy."
Veers se na místě zarazil. "Žertuješ! Špehují nás naši vlastní lidé?"
Piett si odfrknul. "Sotva bych je nazýval našimi lidmi. A ano, jsme pod neustálým dohledem. Přece jenom je tohle největší loď, jakou kdy postavili a dokud nebude nová Hvězda smrti fungovat, je to taky nejsilnější zbraň Impéria."
"Ale to znamená..." Veers zavrtěl hlavou.
"... že se o té nehodě Císař brzy dozví, jestli už to náhodou neví," dokončil za něj Piett. Otočil se k příteli a ponuře se na něho zahleděl. "Nikomu nevěř, příteli. Máme před sebou nebezpečné časy a tvé vynikající výkony na bitevním poli ti nepomůžou vyhrát tenhle boj."

Seržant Torb Garin a jeho tým v hlavním hangáru vyskočili do pozoru, když se otevřely dveře a vešli dva nejvyšší důstojníci.
"Pane!" zahlaholil.
Piett mávl rukou. "Pohov," rozkázal. Tým zaujal předepsaný postoj.
"Pánové, chci, abyste tuhle loď rozebrali, dokud nenajdete příčinu selhání. Použijte jakékoli nezbytné prostředky. Hlášení podáte přímo mně. Kromě toho jste až do odvolání zproštěni všech ostatních povinností."
"Ano, pane! Díky, pane!"
"Tak, na co čekáte? Dejte se do toho!"
"Pane, jestli mohu," spustil Garin očividně nesvůj.
"Ano, seržante?" Piett na něho zvědavě hleděl. Co to bude teď?
"Já... ehm... chtěl jsem, víte, já a mí muži bychom rádi věděli, jestli bude Lord Vader v pořádku, pane?"
Piettův výraz trochu zmírněl. "Ano, díky vám a vašemu týmu, seržante. A bude opravdu velmi nespokojen, pokud pro něho nebudete mít nějaké odpovědi, až bude zase na nohou," řekl.
Garinův obličej se roztáhl do širokého úsměvu. "Pane, ano, pane!" zahulákal z plných plic. "Slyšeli jste admirála, chlapi, hejbněte kostrou, ať to máme v cajku! Zeve, ty si vezmeš na starost černou skříňku. Chci z ní vytáhnout údaje, a to hned! Jayi, Kenny, vy začněte se solárníma panelama. Avery, ty pomůžeš mně."
Tým se rozeběhl vyplnit seržantovy rozkazy.

* * *

Piett byl dalšího rána vzhůru dříve než obvykle. Měl zvláštní pocit, že doktor Hanley řekne Lordu Vaderovi pravdu, aniž by na něj s Veersem počkal, a jen Síla ví, jak Vader zareaguje. Ne, tak to není, Piett a Veers měli oba docela jasnou představu, jak Lord Vader zareaguje. Přišel mu na mysl výraz 'šílený vztek' a také 'bezuzdné násilí'. Ne že by to tomu muži zazlíval; měl právo se rozčilovat. Už potisící si Piett říkal, proč vlastně chce být u toho. Samozřejmě nechtěl přijít o svého hlavního lékařského důstojníka. Hanley určitě neměl tušení, čeho je Vader schopen.
Piett si povzdechl a strčil do dveří Veersovy kajuty. Generál si právě natahoval vysoké boty, uniformu bez jediného smítka jako vždy, vlasy ještě trochu vlhké ze sprchy.
"Jsi vzhůru brzy, Firmusi," přivítal ho Veers. "Myslel jsem, že tě budu muset budit."
"Sice nejsem takové ranní ptáče jako ty, Maxi, ale dokážu vstát třeba o půlnoci, když musím," zabručel Piett. "Tak pojď, nechci tam přijít pozdě."

* * *

Darth Vader postupně nabýval vědomí. Ze všeho nejdříve ucítil tepající bolest na levé straně hlavy a pak bolest celého trupu. Slyšel tiché cvakání, pípání a bzučení lékařského vybavení poblíž. Zvláštní, že si všech těch zvuků ve své kajutě nikdy nevšiml. Pomalu otevřel oči. Tohle však vůbec nebyla jeho kajuta.
Musím být na ošetřovně, uvažoval. Jak jsem se sem u všech všudy dostal?
Zvedl se na lokty a rozhlédl se. Vstát z lůžka nepřipadalo v úvahu, protože byl napojen na systém životní podpory. Dolní část obličeje mu zakrývala kyslíková maska a něco, co vypadalo jako hromada drátů, vycházelo z jeho těla a vedlo k různým monitorům kolem lůžka. Ale musel tam být někde medik nebo alespoň droid!
"Jste vzhůru!"
Vader otočil hlavu směrem, odkud se ozval ten cizí hlas. "Očividně ano," prohlásil. "A vy jste kdo?"
"Promiňte. Jsem doktor Parker Hanley, hlavní lékařský důstojník," představil se Hanley. "A jakpak se dnes ráno cítíte, Lorde Vadere?"
Vader obrátil oči v sloup. Proč do toho lékařský personál musel vždycky zaplétat osobní problémy, když šlo o blaho pacienta?
"Až na bolest hlavy se cítím dobře," řekl konečně. "A vy jste sám se sebou nadmíru spokojený, i když jste se včera v noci moc nevyspal a pobolívá vás levé koleno," dodal suše.
"Cože?" Hanley byl ohromen. Jak to mohl Vader vědět? Zavrtěl hlavou. "To je jedno. Rád bych provedl pár testů, pokud nemáte nic proti."
"Vlastně mám." Vader se posadil na lůžku, nevšímaje si závratě, jež ho zasáhla. Nesmí projevit žádnou slabost, jinak ho tenhle mastičkář bude držet na ošetřovně Síla ví do kdy a to pomyšlení se Vaderovi nezamlouvalo. "Raději bych se vrátil do své kajuty. Kde je můj oblek?"
"Obávám se, že jsme vás z něj museli vyřezat." Hanley upravil hlavu lůžka a načechral polštáře, aby se Vader mohl pohodlně opřít.
"Pochopitelně," přikývl Vader. "V kajutě mám náhradní. Nechte sem jeden přinést."
"Až vás prohlédnu, Mylorde. A pouze jestli budu spokojený s výsledky."
Vader do něj zabodl pohled; jak se opovažuje? "Pokoušíte mou trpělivost, doktore," zahřměl.
"Opravdu?" zeptal se Hanley nevinně a zvedl dva prsty. "Kolik prstů vidíte?"
"Dva. Už jste spokojen?"
"Velmi dobře. Co je poslední věc, na kterou si pamatujete?"
"Já... " Vadera ta otázka překvapila. U Síly, zatraceně, co se stalo? V hlavě mu stále bušilo a on se kvůli tomu nemohl soustředit. "Byl jsem na můstku," popisoval, "Piett mi hlásil, že dorazily ty nové TIE Avengery. Šel jsem do hangáru, abych vzal jednu stíhačku na testovací let. Byla to úplná báseň.. A potom... potom... nevím. Něco se muselo stát, ale nemůžu si vzpomenout." Poslední slova zašeptal. Neschopnost vzpomenout si na událost, která ho dostala na ošetřovnu, ho zneklidňovala víc, než si připouštěl.
"To je v pořádku," řekl Hanley a poklepal ho po rameni. Vader mu věnoval varovný pohled, který se u Hanleyho zcela minul účinkem. "Došlo k nehodě. Jeden z motorů explodoval. Ale měl jste štěstí. Utrpěl jste pouze lehký otřes a nějaké ty pohmožděniny. Vaše vzpomínky na poslední okamžiky se možná brzy vrátí, anebo také už nikdy. S tím bych si však nedělal velké starosti."
"Takže už můžu jít?" dožadoval se Vader. Až dostanu zpátky svojí přenosnou podporu života, dodal potichu.
"Raději bych, abyste tu ještě chvíli zůstal a odpočíval. Asi tak den nebo dva. Ale rozhodně vás teď už můžu odpojit od přístrojů," odpověděl Hanley a natáhl se po kyslíkové masce. Vader málem vyskočil z lůžka.
"Co si myslíte, že děláte?" vykřikl Temný Lord a popadl Hanleyho za ruku, aby ho zastavil, když se ho zmocnila další vlna závrati. Zasténal a zavrtěl hlavou, aby si pročistil své náhle rozmazané myšlenky.
"Jen klid, Lorde Vadere. Říkal jsem vám, že tu máte raději zůstat a odpočívat." Jemně ale rozhodně ho Hanley zatlačil zpátky do polštářů.
"Vy to nechápete. Já nemohu..." spustil Vader, Hanley mu však skočil do řeči. "Ale ano, můžete."
Klidně sejmul kyslíkovou masku a vypnul přístroje, zatímco sithský lord byl stále příliš otřesen, aby se bránil.
"Ne... vy to nechápete," zaúpěl Vader, "já nemůžu dý..." Zarazil se, jak se k němu nečekaně dostavilo uvědomění. Zhluboka se nadechl a položil si ruku na hruď. "Já dýchám," zašeptal. "Nemůžu tomu uvěřit! Jak je to možné?"
Proudily jím emoce a jasně se střídaly v jeho tváři; radost, štěstí, strach, že je to jen dočasné.
"Uklidněte se," řekl mu Hanley. "Všechno vám vysvětlím, ale nesmíte se rozrušovat. Ještě se uzdravujete."
Vader přikývl, jeho mysl však byla otupělá spoustou otázek, které v ní současně vytanuly.
"Moje plíce..." začal.
"... jsou v naprostém pořádku. A ve skutečnosti vždycky byly," přerušil ho opět Hanley.
"Ale řekli mi, že už nikdy nebudu schopen dýchat bez respirátoru. Že jsem závislý na umělé podpoře do konce svého přirozeného života," vymáčkl ze sebe Darth Vader.
Hanley se posadil na okraj lůžka a položil Vaderovi ruku na předloktí. Ten muž byl z toho náhlého odhalení očividně v šoku. Doktor Hanley věděl, že na něho musí jít hezky pomalu, krůček po krůčku.
"Povězte mi, vdechl jste nějaké jedovaté výpary v době, kdy jste si zlomil krk?" zeptal se.
Vader pomalu přikývl. "Ano," řekl. "Spadl jsem do kráteru činné sopky. Dým byl silně žíravý a sežehl mi plíce."
"Rozumím. Ale přesto, vaše plíce nebyly tím problémem. Když jsem vás vyšetřoval, narazil jsem jen na minimální zjizvení plicních sklípků. Nevdechl jste výparů tolik, aby je to víc poškodilo, možná také kvůli tomu zlomenému krku. Rozhodně ne tolik, aby to významně snížilo kapacitu vašich plic. Ne, problém byl vždycky ve vašem nervovém systému."
Vader se zamračil. "Ale ten nahradili. Hned po zákroku jsem byl opět plně pohyblivý." Pohlédl na Hanleyho. "A doktoři mi řekli, že mám těžce popálené plíce," dodal.

* * *

Veers a Piett otevřeli dveře na JIP, zrovna když Vader říkal: ""A doktoři mi řekli, že mám těžce popálené plíce."
"Lorde Vadere," Piett pozdravil svého nadřízeného úklonou, "jsem rád, že už je vám lépe."
Vader k nim obrátil tvář, mírně podrážděný tím vyrušením. "Admirále Piette, generále Veersi. Co tady děláte?"
"Dělali jsme si o vás starosti, Mylorde," odpověděl klidně Veers. "Při té včerejší nehodě jste málem zahynul a je rozhodně příjemné vidět, že se zotavujete."
Vader cítil podivné dojetí nad Veersovými slovy. "Díky, generále." Obrátil celou svou pozornost k doktoru Hanleymu. "Ještě mi dlužíte vysvětlení."
Hanley pomalu přikývl, nebyl si zcela jist, jak by měl pacientovi sdělit tu šokující novinu. Nakonec si zvolil přímočarý přístup; Lord Vader byl příliš inteligentní, aby se případně nedokázal dopídit pravdy sám, když už měl první kousky skládačky. Nebyl to však ani moc trpělivý muž. Bude lepší vyklopit to rovnou.
"Když jsem vás včera vyšetřoval, mátla mě právě vaše neschopnost dýchat tak jako teď. Pořádně jsem se podíval na kybernetické náhrady vašich obratlů a na nervová zakončení a tohle jsem našel." Sáhl do kapsy a vytáhl malé umělohmotné pouzdro, které vtiskl Vaderovi do ruky. Temný Lord jej zvedl do výšky a podíval se na ně, povšimnuv si drobných elektronických zařízení uvnitř.
"Co je to zač?" zajímal se. "Vypadá to jako transmitery, ale nikdy jsem tenhle konkrétní typ neviděl."
"Jsou to transmitery, Mylorde. Rušící transmitery, které blokovaly nervové impulsy do vašeho srdce a plic. Chirurgicky jsem je odstranil. Od té doby dýcháte sám."
Vader ztuhl. To není možné. To by znamenalo, že... ne, tomu nevěří!
"Ne..." zašeptal chraptivě. Začaly se mu třást ruce. "To není možné. Musíte se mýlit. Musí existovat jiné vysvětlení." Chytal se stébla, věděl to, ale tahle možnost by znamenala, že víc než polovina jeho života neměla smysl. A přesto to byla pravda. Věděl to.
"Lorde Vadere, je to pravda. Někdo vám úmyslně implantoval tahle zařízení. Nevím proč, ale je to prostě tak."
"Já vím. Nějak jsem to vždycky věděl."
Vader se zhluboka a trhaně nadechl a zoufale se snažil udržet své emoce pod kontrolou.
"Rád bych byl chvíli sám," požádal stále tím chraptivým šeptem. Neodvažoval se mluvit hlasitěji, protože měl obavy, že by začal křičet.
Hanley se zlehka dotkl jeho ramene a Temný Lord sebou trhnul.
"Jestli chcete něco na uklidnění," nabídl mu.
"Ne. Jenom mě nechte být," vymáčkl ze sebe Vader. Cítil, jak jeho příčetnost každou vteřinou povoluje.
V tom okamžiku si Piett všiml, že podnos s nástroji na polici vedle něj začal rachotit. Ukázal to Veersovi a ten přikývl.
"Pojďte, doktore. Vážně bychom teď měli nechat Lorda Vadera o samotě," řekl klidně Veers.
Hanley na něho pohlédl, jako kdyby přišel o rozum. "Myslím, že ne," odpověděl. Další podnos začal rachotit a jeden z monitorů u lůžka se rozkymácel.
"Skutečně mě nezajímá, co si myslíte, doktore," usadil ho Piett. "Ven!" Popadl protestujícího lékaře za paži a s Veersovou pomocí ho prudce vystrčil z místnosti. Zanedlouho poté, co se za těmi třemi zavřely dveře, zazněl první výkřik. Neznělo to jako nic, co by vyšlo z lidského hrdla, bylo to spíš zavytí rozzuřeného zvířete. Něco těžkého narazilo do dveří a zanechalo na jejich kovovém povrchu promáčklinu.
"Co se to tam děje?" vykřikl Hanley. "Co provádí s mojí ošetřovnou?"
Snažil se dostat zpátky dovnitř, ale Piett a Veers ho oba drželi za ruce.
"Nechoďte tam!" nařídil Piett. "Nepřežil byste to."
"O čem to mluvíte?" Hanley se obrátil na Pietta, vzteklý že se mu ten muž snažil zabránit dělat jeho práci. "Potřebuje pomoc, zatraceně!"
"Zrovna teď byste se k němu nedostal dřív, než by vás zabil, doktore. Jak si myslíte, že byste mu pomohl?" zakřičel Piett přes hluk dalšího vybavení prolétávajícího kolem a narážejícího do stěn.

* * *

Na povstaleckém křižníku Freedom se s výkřikem probudil Luke Skywalker. "Otče!" Ztěžka oddechoval a teprve teď si uvědomoval, že je ve své vlastní kajutě a ne na ošetřovně imperiálního hvězdného destruktoru. S obtížemi se uklidňoval a snažil se vybavit si podrobnosti svého snu. Ani nepochyboval o tom, že to bylo víc než jen noční můra; Luke Skywalker věděl, jaké jsou noční můry a tohle neslo všechny známky snu vyvolaného Sílou. Darth Vader... jeho otec!... byl tam, v místnosti, která vypadala jako ošetřovna. Cítil bolest, ani ne tak fyzickou jako duševní a emocionální. Byl zmatený, rozhněvaný a zmučený. Ve své bolesti volal Luka a Luke učinil rozhodnutí.

* * *

Trvalo víc než deset minut, než hluk na JIP polevil a konečně zcela utichl. Všichni tři muži v tichosti čekali ještě další dvě minuty, než Veers promluvil: "Myslíte, že teď už to můžeme risknout?"
"Vypadá to, že se prozatím vyčerpal," odpověděl Piett. "Pojďme dovnitř." Zatlačil na dveře a otevřel je; v polovině se zasekly kvůli promáčklině, ale podařilo se jim protáhnout dovnitř. Přivítalo je strašidelné ticho a naprostá zkáza. Nic nezůstalo na svém místě. Lůžko bylo převrácené. Podlahu pokrývaly úlomky a střepy rozbitého skla. Dokonce i kusy stropu byly strženy a odhalily potrubí a kabely, z nichž některé byly také rozbité.
"Co se tu dělo?" zašeptal Hanley. Nevěřil svým vlastním očím.
Veers hvízdnul. "Tak tomu říkám špatná nálada," poznamenal.
Piett mu věnoval vražedný pohled. "To není k smíchu," prohlásil.
"Správně. Pojďme najít Lorda Vadera. Musí tu někde být."
Našli ho snadno za převráceným lůžkem. Vader seděl na podlaze, rukama si objímal kolena, upřeně hleděl před sebe a divoce se chvěl. Veers vedle něho poklekl na jedno koleno a jemně vzal jeho tvář do dlaní.
"Lorde Vadere, slyšíte mě?" zeptal se tiše. Darth Vader pomalu zvedl hlavu a upřel pohled na Veerse, modré oči plné bolesti.
"Je mi zima," podařilo se mu říct přes drkotající zuby. Hlas měl chraplavý.
"Jste v šoku. Myslíte, že dokážete vstát, když vám pomůžu?"
Vader přikývl. Jeho pohyby byly opět až bolestně pomalé. Veers ho vzal za paži a vytáhl ho na nohy; Temný Lord se o něj ztěžka opřel a generál na sebe přenesl většinu Vaderovy váhy. Vader se rozhlédl a zamrkal. Poprvé si vzal na vědomí ten obraz zkázy.
"To jsem udělal já?" zeptal se užasle. Zjevně si nepamatoval, co dělal.
"Tím se netrapte. Odvedeme vás někam do tepla." Veers vedl klopýtajícího Lorda Vadera ke dveřím a opatrně se vyhýbal rozbitému sklu na podlaze, když se vedle nich objevil Piett s přikrývkou, kterou přehodil Vaderovi přes ramena.
Když oba důstojníci usazovali Vadera na jednom z lůžek v přijímací místnosti, doktor Hanley byl stále někde na JIP, něco si pro sebe mumlal a vrtěl hlavou.
"Pokusím se najít jednotku 2-1B, prohlásil Piett. "Hanley nám teď nijak nepomůže." Odešel a brzy se vrátil se stejným droidem, který Hanleymu asistoval už předtím. Droid rychle Vadera vyšetřil.
"Pacient je v šoku. Podám mu sedativum," řekl stroj a připravil si injekční stříkačku.
"Ne," zaskřehotal Vader. Stále se chvěl, i když ho zabalili do několika přikrývek. "Žádné léky."
Vzdor kovové tváři se droidovi podařilo vypadat ustaraně. "Pane, prožil jste těžké trauma. Měl byste mi umožnit dám vám sedativum," naléhal.
"Ne!" trval na svém paličatě Vader. "Nechci žádné léky!"
"Jak si přejete."
"A co třeba horký čaj?" zeptal se tiše Piett. Vader na něho pohlédl, překvapen účastí v admirálově hlase.
Přikývl. Alespoň Piettovi mohl věřit, že ho nenadopuje do bezvědomí. Veers mu pomohl do sedu a Piett vložil Vaderovi do třesoucích se rukou plastový kalíšek. Ale musel mu pomoci zvednout ho ke rtům.
Čaj byl příšerně sladký a horký, že si jím málem spálil jazyk. Temný Lord se prvním lokem skoro udusil, ale podařilo se mu čaj vypít, aniž by ho rozlil. Horká tekutina mu vyhnala chlad z těla a pomohla uklidnit jeho pocuchané nervy. Cítil, jak mu opět těžknou víčka. Vader se snažil seč mohl zůstat vzhůru, ale tenhle divoký výbuch si na něm vybral svou daň a on usnul s hlavou na Veersově rameni.
Veers jemně položil spícího Sitha na polštáře.
"Jako když ho do vody hodí," zašeptal. "Co jsi mu dal do čaje?"
"Cukr," odpověděl suše Piett. "Spoustu cukru."
"A?"
Piett s odevzdaným povzdechem vytáhl z kapsy prázdné poloviny dvou malých modrých kapslí.
"Vzpomínáš, jak jsem měl před pár měsíci problémy se spaním, když mě Lord Vader povýšil? Věděl jsem, že dostatek cukru zamaskuje chuť tohohle."