Kapitola 20.
Shledání

Wrenga Jixton a Maximillian Veers podle Vaderova popisu bez obtíží našli zvlhčovací farmu. Co tam však objevili, nebylo zrovna dvakrát povzbudivé. Farma byla očividně před několika lety napadena a vypálena. Dva mělké hroby naznačovaly, že zde přežila nejméně jedna osoba nebo duše, která nechtěla nechat těla vlastníků tlít na slunci. Zbytek byl během let vydrancován a přebrán Písečnými lidmi a Jawy, takže zůstaly stát jen samotné budovy a vestavěné vybavení, pro které ani jeden kmen neměl využití. O to ostatní se postarala písečná bouře.
Oba muži strávili perný den odstraňováním suti a všudypřítomného písku z budov. Druhý den museli podniknout několik cest do nedalekého města Anchorhead, aby nahradili alespoň některá z nejnutnějších zařízení, včetně odpařovačů. Jixton a Veers zjistili, že podzemní vodní nádrže jsou prázdné, odpařovače, které je plnily, byly pryč, ukradené stejně jako všechno ostatní, co nestrávil oheň. Jixton také do čtvrtiny naplnil nádrže. Ani trochu se mu nezamlouvalo sedět uprostřed pouště bez vody.
Veers protestoval proti tomu, aby financovali nákup takového množství vody ze své vlastní kapsy, ale Jixton argumentoval tím, že by to místním připadalo divné, kdyby nádrže nenaplnili. Mladšímu muži se brzy doneslo, že místní věří, že on a Veers koupili farmu Larsových, jak ji nazývali, a chystají se co nejdříve zasít. To však vyžadovalo větší množství vody, než mohly poskytnout odpařovače, než začne období setí. Čtvrt nádrže bylo absolutní minimum.
Veers musel chtě nechtě souhlasit; i když se nezdrží dlouho, bylo lepší nepoutat na sebe pozornost a jednoduše plnit očekávání místních. Anchorhead byla uzavřená společnost; i na ten krátký čas, co jejich úkol potrvá, musejí co nejlépe zapadnout, aby nevzbudili podezření.
Zrovna teď Jixton seděl ve výklenku před tím, co bývalo společnou místností, a užíval si odpoledního slunce sklánějícího se za obzor a pokuřoval z dýmky. Trocha odpočinku a relaxace byla v pořádku po vší té těžké práci, děkuju pěkně! Veers se potuloval po kuchyni a stěžoval si na Jixtonův výběr zásob.
„Musel jsi toho nakoupit tolik?“ zavolal.
Jixton si povzdechl. Veers uměl velet, ne operovat v terénu, a bylo to vidět.
„Říkal jsem ti, že lidi tady hromadí zásoby jídla. Vypadalo by to divně, kdybychom to taky nedělali,“ opáčil.
„To ano, ale zásoba fazolí na tři měsíce? A sušené maso z dewbacka? A co je to za zrní, cos koupil? Nemohls koupit aspoň něco pořádného?“
„Tomu zrní se říká emmer a sehnal jsem ti taky tvoje milovaný kafe, děkuju, nemáš zač,“ zavrčel v odpověď Jixton. „A kromě toho nevíme, jak dlouho tady budeme tvrdnout, a tohle aspoň vydrží.“
„Neříkej mi, že plánuješ prodlouženou dovolenou na slunném Tatooinu?“
Jixton se zasmál a natáhl nohy před sebe.
„Neplánuju,“ ujistil ho Jixton. „Ale nikdy nevíš, co bude zítra.“
Veers vyšel z kuchyně a zvědavě si Jixe měřil.
„Je tu něco, o čem bych měl vědět?“ zeptal se.
„Jedině to, že je před námi období písečných bouří. To by nám mohlo návrat do Mos Eisley poněkud znesnadnit.“
Veers obrátil oči v sloup. Bezva! Písečné bouře, tak to bylo něco, bez čeho by se Veers klidně obešel. Napadlo vůbec někdy Jixtona, že by se mohl podělit o informace, aniž by ho někdo musel pobízet? Jak to u všech sedmi sithských pekel mohl Vader s tím nesnesitelným Corellianem vydržet?

„Pusť ho, Chewie!“ zařval Solo a snažil se sevřít Wookieeho mohutné předloktí. Chewbacca vyl a svého člověčího přítele setřásl, ale smrtelné sevření na Vaderově hrdle o něco povolilo a umožnilo tak bývalému Temnému lordovi strčit ruce mezi Wookieeho prsty a odtrhnout je od svého krku. Vader dopadl na nohy, lapal po dechu a pokusil se zaujmout obranný postoj. Chewbaccův útok jím otřásl víc, než by byl ochoten přiznat. Když se mu Wookieeho tlusté prsty sevřely kolem hrdla a on zjistil, že nemůže dýchat, ani mu nepřišlo na mysl, že by mohl použít Sílu, jak náhle zpanikařil. Místo toho kopal a zápasil se svým větším a silnějším protivníkem a vyčerpával kyslíkové rezervy svého těla, až mu před očima začaly tančit rudé skvrny.
Wookiee ustoupil a zavrčel na Sola otázku. Srst měl skoro naježenou. Vader zakašlal a masíroval si pohmožděný krk.
„Ano, to on mě rozmrazil, Chewie,“ odpověděl Solo na otázku svého přítele. „Řekl bych, že to myslí vážně. Nech ho žít, jo?“
Wookiee opět zavrčel, očividně na Sola naštvaný.
„Ne, já Vaderovi nevěřím!“ zaprotestoval Solo. „Jenom jsem ochotnej dát tomu chlapovi šanci, oukej?“
Chewbacca si Vadera stále podezřívavě měřil.
„Byl bych raději, kdybyste mi říkali Anakin,“ zachraptěl Vader a znovu se rozkašlal. „Pokud nechcete, aby Jabba vyžvanil Impériu, kde se zrovna nacházím. To by na nás samozřejmě přivolalo polovinu Imperiální flotily.“
„To je dobrá připomínka, Anakine,“ uznal Solo. „Takže ty si myslíš, že už tě hledají?“
Vader se málem rozesmál. „Jistěže. Císař ví a to znamená, že ví i Imperiální zpravodajská služba. A Černé slunce. Vsadím se, že Xizor už na mou hlavu vypsal odměnu.“
Solo zbledl; znal Xizorovo jméno a znal Falleenovu pověst. Zatím se mu úspěšně dařilo vyhnout se střetu s ním a jeho organizací. Han Solo věděl, co je pro jeho zdraví dobré. Jabba byl dost zlý, ale ve srovnání s Xizorem byl Hutt malá ryba.
„Co máš s Černým sluncem?“ zeptal se.
Anakin se ušklíbl. „Nic. Xizor a já jsme... staří známí. Už pár let se snaží získat moje místo.“
Solo hvízdl. „Ten má teda drzost,“ poznamenal.
„Ano, a Císař mu až příliš často popřává sluchu,“ odpověděl Anakin pochmurně.
„To sedí,“ zamumlal Solo. „Takže, jaký je ten Lukův skvělý plán?“ zeptal se Chewieho. Wookiee zavrčel a jízlivě se zahleděl na Anakina.
Han beznadějně rozhodil ruce. „Fajn! Když to chceš komplikovat, můžeme si tady jen tak sednout a dál čekat! Jak to zatím pokračuje, budeme v týhle cele už zítra úplně všichni!“
Anakin se pobaveně uchechtl. „Víš, Solo, nevylučoval bych, že přesně to má Luke v plánu.“
„Ech?“
Anakin pokrčil rameny. „Já bych to tak udělal. Víš, není to úplně nejhorší místo, odkud plánovat útěk.“
Solo zavrtěl hlavou. „Řekni mi, je šílenství jedním z požadavků pro to stát se Jedim, nebo se to pochytí během výcviku?“ zeptal se kousavě, což na Anakinově tváři vyvolalo široký úsměv.
„Čím je šílenství, když ne odlišným nazíráním věcí?“ zeptal se zlehka.
„Bezva! Už zase začíná filozofovat,“ zamumlal Solo a stáhl se do nejbližšího rohu místnosti, kde se usadil, aby čekal. Ostatní dva následovali jeho příkladu a udržovali přitom od sebe bezpečnou vzdálenost.

* * *

Leia se procházela po přijímací síni, stále ještě ve svém převleku nájemného lovce. Několik Jabbových lokajů se s ní pokoušelo zapříst hovor, ale dala jim jasně najevo, že nemá na společenskou konverzaci náladu. Raději se snažila seznámit se s okolím, aniž by vzbudila podezření. Zvláštní, nikomu to očividně nevadilo, i když ona sama měla pocit, že její snahy jsou přinejlepším neobratné. Právě tehdy zpozorovala Fettovo uznalé přikývnutí, kterému rozuměla. Každý správný nájemný lovec by udělal přesně tohle – seznámil by se s okolím a poohlédl by se po únikových cestách. Čekalo se to od ní. Fett se konečně odvrátil a dal se do řeči s jednou z tanečnic. Leia se trochu uvolnila. Jestli i mistr nájemný lovec skočil na její převlek, nemohlo se toho v téhle fázi moc pokazit.

* * *

Opět se snesla noc a zábava v Jabbově paláci pokračovala až do doby dlouho po půlnoci. Leia se držela ve stínu a neúčastnila se pití ani her. Později bude potřebovat jasnou hlavu.
Princezna už si myslela, že hodování potrvá až do rána, když zábava konečně začala uvadat. Hodovníci se jeden po druhém jali odcházet do svých ubikací. Ti, kteří byli příliš zpití, aby tam dokázali dojít, se jednoduše uložili ke spánku v síni či spíše upadli do bezvědomí. Leia čekala, dokud poslední z nich neodešel nebo nezačal chrápat pod stolem, a pak se tiše vyplížila do chodby vedoucí do podzemí.

* * *

Jakmile byla ze síně venku, Leia tiše a hbitě zamířila k celám. Strážný na hlídce už dávno usnul za pomoci nápoje, který dodal Lando. Rychlý průzkum odhalil, že u sebe nemá klíče. Takže to bude muset udělat tím těžím způsobem. Leia nakukovala špehýrkami do všech dveří, až konečně došla k jediné momentálně obývané cele.
„Hane?“ zašeptala. její hlas zkreslovala helma. „Chewie?“
Ozvalo se tiché zamručení a u dveří se shromáždily tři postavy. Vysoký člověk – ne Han – se protlačil před ostatní. Prohlédl si její drobnou postavu a uculil se.
„Nejste na nájemného lovce trochu malá?“ zeptal se.
„Nech si to, Anakine,“ pípnul zpoza něj Solo a snažil se dostat před vyššího muže. „Kdo je to?“
Hane! Konečně! Leia si sundala helmu a poprvé za několik měsíců se opravdově usmála. „Někdo, kdo tě miluje,“ odpověděla.
„Leio!“ Solo se přitiskl ke dveřím.
„Musíme vás odsud dostat. Ustupte,“ nařídila jim a zamířila blasterem na zámek.
„Ne, počkat, uslyší –” varoval ji šeptem Anakin, ale už bylo pozdě. Han rychle ustoupil a Leia vyrazila dveře. Dveře bez zámku a velký kus dveřního rámu se prudce rozletěly a Solo z nich vyskočil první, popadl Leiu do náruče a vtiskl jí rychlý polibek.
„Honem! Pojďte!“ zavolal na ostatní.
„Skvělé. Prostě skvělé. Díky tvému křiku a jejímu rozstřílením všeho v dohledu se celý palác dozví, že utíkáme!“ zamumlal Anakin.
Leia mu věnovala tvrdý pohled. „Měl jste snad lepší nápad, jak ty dveře otevřít?“
„Mohl jsem vypáčit zámek, Vaše Výsosti.“
„Čím? Chomáčem Chewieho srsti?“ Leia zavrtěla hlavou. „Pojďte, pokud si ovšem nelibujete v Jabbově pohostinnosti. Slyšela jsem, že svým hostům poskytuje zábavu. Bohužel tou zábavou byste byli vy.“ Otočila se na patě a vedla je chodbou nahoru po schodech a zpátky do hlavní síně. Jiná cesta neexistovala, kromě bludiště kuchyní a skladišť, jimiž se Leia ve tmě neodvažovala se svou omezenou znalostí místa navigovat. Ne, přijímací síň byla jejich nejrychlejší cestou ke svobodě.
Přešli už polovinu síně, když uslyšeli hluboký hrdelní smích. Ze stínu vyskočily stráže a obklíčily je, zbraně namířené na rádoby uprchlíky.
„Je to jenom můj pocit, nebo už jsme si tímhle jednou prošli?“ pronesl Solo. Anakin mu věnoval pohled, který jasně hlásal: ‚Já ti to říkal‘ a zvedl ruce nad hlavu.