Kapitola 18.
Kontakt

Hvězda smrti se poklidně vznášela v prostoru a její dokončená polovina se matně leskla v odraženém světle měsíce Endoru pokrytého bujnou zelení. Nedokončená polovina byla samý vyčnívající kov a prohlubně zející do nekonečné temnoty kosmu.
Ačkoli nedokončená, vesmírná stanice zdaleka nebyla bezbranná. Z měsíce, na jehož oběžné dráze se Hvězda smrti nacházela, se rozpínal neviditelný deflektorní štít a obklopoval stanici, aby ji chránil před čímkoli, co by na ni mohlo zaútočit před jejím dokončením.
Přesto se dnes nikdo na stanici necítil v bezpečí, protože na cestě sem byl samotný císař, aby si osobně prohlédl svou nejnovější zbraň.
Císařův osobní raketoplán se rychle blížil k hlavnímu hangáru Hvězdy smrti. Loďmistři honem potvrzovali bezpečnostní kód a vypínali deflektorní štít, aby císařův raketoplán neuvíznul v jeho síti, zatímco důstojníci a vojáci se postavili v hangáru jako čestná stráž.
Moff Jerjerrod stál uprostřed čestné stráže a s nervozitou očekával Jeho Veličenstvo. Nebylo pochyb, proč se sem císař vypravil. Dokončení Hvězdy smrti se zpozdilo. Jerjerrod čelil v uplynulých měsících spoustě různých problémů. Dodávka důležitých součástí se opozdila a materiál byl nekvalitní. Nehody si vyžádaly několik životů a zdržely práci ještě víc.
A teď je císař přišel popohnat. Velitel se musel v duchu ptát, proč se toho úkolu zhostilo Jeho Veličenstvo osobně. Mezi jeho nejbližšími byli tací, kteří měli potřebné znalosti i autoritu. Jerjerrod by osobně dal přednost komukoli z nich před samotným Palpatinem, dokonce i obávanému lordu Darth Vaderovi.
Raketoplán měkce dosedl a Jerjerrod si včas vzpomněl, že má pokleknout na jedno koleno, aby pozdravil svého císaře.
Za rudě oděnými strážemi vystoupila z raketoplánu Palpatinova seschlá postava. Jerjerrod si dával pozor, aby nezvedl zrak ze země, dokud nebude osloven.
„Vstaňte, veliteli,“ nařídil císař. „Jsme velmi zklamáni, jak pomalu vaše práce pokračuje.“
„Prosím za prominutí, Vaše Veličenstvo, ale potřebuji více pracovních sil.“ Jerjerrodův hlas zněl chraptivě od strachu. Odkašlal si a pokračoval: „Dělali jsme, co jsme mohli, ale den má jen omezený počet hodin...“
„Tak jich využijte, veliteli,“ císařův hlas šlehl jako bič. „Tato stanice musí fungovat přesně podle plánu.“ Palpatine se odmlčel a poprvé zpříma pohlédl na vysokého hubeného muže před sebou. „Brzy můžeme čekat útok Rebelů na toto zařízení, veliteli. Do té doby byste ho raději měli zprovoznit.“
Jerjerrod hlasitě polkl. „Zdvojnásobíme své úsilí,“ ujišťoval honem císaře.
„To doufám, veliteli. Už kvůli vám.“

„A ty si vážně myslíš, že ti to budu věřit?“ zeptal se nevěřícně Han Solo, když Anakin skončil své vyprávění. „Něco ti řeknu: jako autor holodramat by ses neuživil.“
„Hrom do tebe, Solo!“ zavrčel Anakin. „Nevymyslel jsem si to.“ Chytil Hana za ruku a přitiskl si ji k obličeji. „Myslíš, že jsem tu masku nosil jen tak pro zábavu?“
Han Solo zmlkl, když mu došel význam toho, co mu Anakin řekl. Zatraceně, byl zvyklý Darth Vadera nenávidět. A teď s ním sedí v jedné cele a Vader – Vader! – si tu několik uplynulých hodin vylévá srdce a vypráví mu svůj životní příběh. Samozřejmě ne celý, ale dost na to, aby Correlian pochopil. Han se snažil udržet si svou nenávist, ale zjistil, že z něj pomalu vyprchává, vystřídána... čím vlastně? Lítostí? Anakin nestál o slitování. Soucitem? To už znělo lépe. Soucit byl přijatelný. Han také zjistil, že ač nerad, cítí k tomu Sithovi jistý obdiv. Jestli jen polovina Anakinova příběhu byla pravdivá, prošel si ten člověk peklem.
„Tak dobře, řekněme, že ti věřím,“ připustil konečně. „K čemu mě teda potřebuješ? Nejsme zrovna nejlepší kámoši.“
„Jsem zodpovědný za tvou současnou nepříjemnou situaci, Solo.“
„No a? Snažíš se mě odškodnit? No, jsem vážně poctěnej, že jsem na tvým seznamu na prvním místě, ale promiň, když ti neuvěřím, že to je všechno, co za tím vězí.“
Anakin si povzdechl. „Máš pravdu,“ připustil. „Mám postranní motiv.“
„A to je?“ vybízel ho Solo, když Anakin nepokračoval, i když doopravdy nečekal, že mu na otázku odpoví.
„Chci se přidat k Alianci. Doufal jsem, že když tě zachráním, otevře mi to dveře.“
„No krása,“ poznamenal Solo. „Už je ze mě předmět vyjednávání.“
„Spíš mírová ratolest,“ opravil ho poněkud nepřesvědčivě Anakin.
„Jo,“ povzdechl si Solo a změnil téma hovoru. „Myslíš, že už bysme odsud mohli vypadnout?“
„Ne.“ Anakin pomalu zavrtěl hlavou. Měl silný dojem, že ještě nenastal ten správný čas. „Ještě jsou příliš ostražití a tvůj zrak by na tom taky mohl být lépe. Navrhuji, aby sis odpočinul, a já zatím budu meditovat.“
„Ach, ale jistě,“ zabručel Han. „Jako kdybych s tebou ve stejný místnosti dokázal usnout.“
Anakin se pro sebe zasmál. „Ujišťuji tě, že moje úmysly s tebou nezacházejí dál, než je tvé vysvobození od Jabby a navrácení tě tvým přátelům.“ Ošklivě se usmál a pak si sundal druhou botu. „Kromě toho, tvoje princezna by mě nechala vykleštit, kdybych se o něco pokusil.“
Bylo uspokojivé sledovat, jak se Solovi rozšiřují oči. „Jsem rád, že si rozumíme,“ zaskřehotal Correlian a uložil se na podlahu co nejdál od Sitha. Teď tedy rozhodně neusne.
Anakin uvolnil svou mysl i tělo. I když začínal být unavený, ani jemu se nechtělo spát. Potřeboval meditovat, aby byla jeho mysl vnímavější k toku myšlenek kolem nich, aby poznal, kdy je pro ně bezpečné utéct. Zavřel oči, rozprostřel své smysly a nechal svou mysl plynout palácem. Jemně se dotýkal vědomí přítomných tvorů tuhle, jejich snů onde, až náhle narazil na další pátrající mysl. Prudce otevřel oči.
„Luku!“ vydechl.
Solo byl v mžiku na nohou. „Luke? Kde?“ dožadoval se odpovědi.
Anakin střelil po Correlianovi podrážděným pohledem.
„Není tady. Cítil jsem ho v Síle,“ odpověděl nevrle.
„Aha. A můžeš s ním mluvit?“
„Možná bych s ním dokázal komunikovat, kdybys na chvíli zavřel ústa,“ odsekl Anakin a v duchu dodal: A jestli mě Luke nechá navázat spojení.
„No dobře, dobře. Jenom mu řekni, aby se odsud držel zatraceně dál, jo? Nechceme přece ještě zachraňovat toho kluka.“
Anakin obrátil oči v sloup. „Nevěříš schopnostem mého syna?“ zeptal se.
„Poslouchejte, Vaše Lordstvo, já mám Luka rád. Mám ho hodně rád. Je to můj přítel. Ale má sklony vrhat se do všeho po hlavě a teprve potom přemýšlet, jak se z té šlamastyky dostane. Když už o tom tak mluvím... začínáš mi ho dost připomínat.“
Anakin na to nic neřekl, ale znovu se natáhl svými smysly a příjemně ho překvapilo, když našel Lukovu přítomnost, jak dychtivě čeká na kontakt.
Otče...
Synu...
Proudila mezi nimi záplava emocí. Anakin zřetelně cítil zoufalou touhu svého syna po otci, po jakémkoli otci, a styděl se.
Měl jsem být s tebou... Mrzí mě to, synu.
Nevěděl jsi to.
Cítil, že Luke v klidu přijal jeho minulost, i když byl tím, čím byl, a pro jeho duši to bylo jako hojivý balzám.
Kde jsi, otče?
V Jabbově paláci, v cele s tvým přítelem Solem. Jakmile se to tady trochu uklidní, unikneme odsud.
Anakin cítil vlnu pýchy vycházející z Luka. Byl na něj hrdý.
Cítil jsem tvou bolest, otče. Věděl jsem, že se vrátíš. Jak je na tom Han?
Anakinova odpověď zněla provinile. Naložil své problémy na Luka a měl na svědomí Solův stav. Tehdy byl Solo jen prostředkem, který mu měl pomoci dovést jeho plán do konce. Teď si Anakin uvědomoval svou krutost, nejen vůči samotnému Solovi, ale i vůči jeho přátelům. K Lukovi.
Trpí posthibernační nevolností. Dočasně oslepl, ale z toho se dostane. Je to ale osobnost, ten tvůj přítel. Mám ti vyřídit, že se odsud máš držet zatraceně dál.
Luke se místo odpovědi tiše zasmál. A neposkytnout Jabbovi příležitost stát se strůjcem své vlastní smrti?
Máš plán? Anakin se zamyslel. Jeho prioritou bylo dostat živého Sola ven, ale skoncovat s tím slizem Jabbou by mu přineslo větší uspokojení.
Mám. Zůstaňte, kde jste, jdeme pro vás.
Spojení bylo ukončeno tak náhle, jako bylo navázáno, a Anakin se na okamžik cítil velmi osaměle. Uklidňovalo ho vědomí, že to nepotrvá dlouho. Zhluboka a trhaně se nadechl, a opřel se zády o studenou kamennou zeď.
„Tak co říkal?“ vyptával se Solo.
„Že jdou pro nás. Máme zůstat, kde jsme.“ Anakin se snažil udržet svůj hlas klidný. Jeho syn ho přijal. Byl to skvělý pocit. Bylo to jako... jako vrátit se domů! Natáhl se na podlahu a o něco později už hluboce spal.
„Krása,“ zavrčel Han, když uslyšel Anakinovo první tiché zachrápání. „Nejenže jsem zavřenej v Jabbově paláci s Darth Vaderem, ze kterýho se vyklube otec mýho nejlepšího přítele, kterej nás chce jen tak mimochodem všechny zabít, ne, ke všemu ještě musí ten chlap chrápat!“

* * *

Luke otevřel oči a postupně vypustil své smysly zpět do vnějšího světa. Udělal ve svých meditacích pokrok, ale pořád se ještě potřeboval oprostit od věcí, které ho rozptylovaly, aby si zameditoval pořádně. Dnes poprvé za několik měsíců téměř ztratil koncentraci, ne však kvůli vnějším vlivům. Připravoval se na myšlenkový kontakt se svým otcem už od chvíle, kdy ho poprvé vycítil, jak se blíží k Tatooinu, ale z toho, co ze staršího Skywalkera cítil, se mu dosud točila hlava.
Ten příliv emocí od jeho otce ho málem přemohl. Nejdřív hluboká osamělost a strach z odmítnutí, potom pocit hanby, že mu nebyl dobrým otcem, a nakonec nepokrytá radost, když vycítil, že ho Luke přijal. Bylo toho příliš mnoho najednou, a tak Luke zasunul ty emoce do koutku své mysli s tím, že se jimi probere a vstřebá je později. Právě teď se potřeboval soustředit.
Uvolnil své končetiny z polohy lotosového květu, vstal a protáhl se. Svítání se rychle blížilo. Dnes pošle dovnitř Leiu s Chewiem.

* * *

Když se jeho raketoplán konečně přiblížil k Home One, Firmus Piett si už snad posté oprášil přední díl své uniformy. Přál si, aby tu byl Veers. Přál si, aby tu byl Lord Vader. Zatraceně, proč je tak nervózní? Všechno vypadá mnohem lépe, než když odstupoval z funkce.
Buďme upřímní, pomyslel si. Když jsi přebíhal.
Aspoň, že na něj Povstalecká Aliance nestřílela. Zatím. Ale uvěří důkazu, který s sebou přivezl? Měli všechny důvody k tomu, aby nevěřili bývalému imperiálnímu důstojníkovi.
Raketoplán přistál se sotva postřehnutelným drcnutím. Piett vstal, otřel si zpocené dlaně o kalhoty a posbíral svá hlášení a holokrychle.

* * *

Venku před raketoplánem na Pietta čekalo několik lidí. Ozbrojená stráž, pochopitelně. Vysoká, vznešeně působící žena s krátkými vlasy. Piett v ní poznal Mon Mothmu, zvolenou vůdkyni Povstalecké Aliance. Vedle ní stála další známá postava, generál Crix Madine. I on býval imperiálním důstojníkem. Madine přeběhl, když se mu zdálo, že jeho úkol u zvláštních jednotek je i na jeho žaludek trochu moc. Tak se to alespoň šeptalo. Po druhém boku Mothmy stál admirál Ackbar. O něm toho Piett věděl jen velmi málo, jen to, že sloužil velkomoffu Tarkinovi, než si udělal jméno jako jeden z nejlepších vojenských velitelů Aliance.
Piett rychlými kroky zkrátil vzdálenost mezi nimi a všiml si, že povstalečtí piloti a technici se shromáždili v hloučcích a sledují ho. Další bezpečnostní opatření nebo nedostatek kázně? Těžko říct. Aliance rozhodně fungovala jinak než imperiální armáda. Pro začátek, všichni tito muži a ženy byli dobrovolníci. V Alianci neměli žádné odvedence. A zatímco imperiální armáda sestávala téměř výhradně z lidských mužů, Aliance podle všeho měla ve svých řadách mnoho žen a ne-lidí. Piett se v duchu musel ptát, jak do téhle nesourodé skupiny zapadne jeho posádka.
„Admirále Piette. Těší mě, že vás poznávám,“ pozdravila ho Mon Mothma.
Piett se uklonil. „Potěšení je na mé straně, madam.“ Otočil se k Ackbarovi a dodal: „Těšil jsem na osobní setkání s vámi, admirále. Studoval jsem vaši taktiku.“
Ackbar vzal jeho prohlášení na vědomí úklonou hlavy. „Mohl bych říci totéž, admirále. Myslím, že jsme měli stejného učitele, Lorda Vadera.“
Piett se usmál. „Ano. Poznal jsem z hlášení ten manévr, který jste přepracoval a použil, v bitvě o Kintan. Lord Vader užil před několika lety podobnou taktiku.“
„Je dobře, že tehdy imperiálním jednotkám nevelel ani jeden z vás. Proti někomu, kdo dokáže odhadnout, co plánujeme, bychom se ocitli ve velkých nesnázích.“
„Admirále, zasedací místnost na této úrovni už je připravena. Pokud nás budete následovat, můžeme probrat vaši kapitulaci v méně veřejném prostředí,“ vložil se do toho Madine.
„Nepřišel jsem se vzdát, generále,“ opravil ho Piett, „ale nabídnout služby své lodi a posádky.“
Než stačil Madine odpovědět, Mothma mu položila ruku na paži. „Právě o tom budeme diskutovat. A samozřejmě také o tom, kde se momentálně nachází Lord Vader.“
„Ovšem.“