Kapitola 16.
Tatooine

Raketoplán Tydirium se lehce vznesl z přístavu Nar Shaddaa a brzy dosáhl oběžné dráhy. Pilot zadal souřadnice svého dalšího cíle. Když zatáhl za páky aktivující hyperpohon, hvězdy se protáhly v ubíhající čáry, a malý raketoplán obestřely vířící vzory hyperprostoru. Darth Vader, Anakin Skywalker, se vydal na cestu.

Nad Dunovým mořem na Tatooinu vyšla sluneční dvojčata, jejich světlo pableskovalo na lesknoucích se pláštích dvou droidů. C-3PO si ustavičně stěžoval na jejich úkol, na poušť, na ledový noční vzduch, na nebezpečí, v němž se nacházeli od chvíle, kdy spolu s R2-D2 opustili dům Obi-Wana Kenobiho, aby Jabbu Huttovi doručili vzkaz od pana Luka. R2 chápavě zaštěbetal.
„Jistěže si dělám starosti. A ty bys také měl. Lando Calrissian se z tohoto hrozného místa nikdy nevrátil,“ řekl 3PO, když se blížili k pouštnímu paláci zločineckého vládce.
R2 něco s hvízdáním poznamenal, načež jeho protějšek pokračoval: „Nebuď si tak jistý. Kdybych ti řekl jen polovinu z toho, co jsem o tomhle Jabbovi Huttovi slyšel, nejspíš by ti zkratovaly obvody.“
R2-D2 však nepřesvědčil. C-3PO měl sklony příliš se znepokojovat.
Konečně dvojice droidů dorazila k vysokým ocelovým dveřím vedoucím do Huttova doupěte.
„R2, víš jistě, že jsme na správném místě?“ tázal se 3PO. R2 v odpověď rozhořčeně hvízdl. Samozřejmě, že to ví jistě!
Vysoký droid zvedl ruku. „Myslím, že raději zaklepu,“ poznamenal a zlehka zaťukal prsty na dveře. Pak se obrátil na svého společníka. „Zdá se, že tam nikdo není. Pojď, vrátíme se a řekneme to panu Lukovi,“ navrhl a slova z něj při tom vytryskla tak překotně, že zněla skoro zpřeházeně, když vtom se otevřelo malé okénko a vysunulo se z něj oko na stopce mluvící v huttštině.
„Proboha!“ vyhrkl 3PO. Oko řeklo něco dalšího a 3PO ve stejném jazyce představil sebe i R2-D2 a vysvětloval důvod jejich návštěvy. Oko se se smíchem zatáhlo. Vysoký protokolární droid byl zjevně otřesen.
„Nemyslím si, že nás pustí dovnitř, R2. Měli bychom raději jít,“ poznamenal C-3PO a obrátil se k odchodu, když tu se obrovské dveře začaly s ušidrásajícím skřípotem špatně promazaného kovu otevírat.
R2-D2 ihned zajel do studeného, temného otvoru a nechal C-3PO za sebou volat: “R2, počkej! Jémináčku... R2, vážně si nemyslím, že bychom se do toho měli tak řítit. R2, počkej na mě!”
Protokolární droid následoval svého přítele tak rychle, jak jen to po písku šlo. Jestli ho něco děsilo víc než jít do Jabbova doupěte, pak to bylo ocitnout se v blízkosti jeho doupěte sám.

* * *

Wrenga Jixton zavolal z interkomu ve své kajutě na můstek Executoru. Musel okamžitě mluvit s admirálem Piettem. Čím déle budou čekat, tím menší mají šanci, že lorda Vadera dohoní, než dorazí k cíli a nechá se zabít. Co to vůbec Vadera posedlo? přemýšlel Jix. Měl sebevražedné sklony? Nebo se prostě jen zbláznil? Prohlásit o Wrengu Jixtonovi, že je na svého zaměstnavatele dopálený, by bylo slabé slovo.

* * *

“Ano, kapitáne, co se děje?” odpověděla na volání z můstku své malé vlajkové lodi Padmé Naberrie.
“Madam, opravy jsou dokončeny. Už můžeme pokračovat v cestě.”
Konečně! Padmé potlačila povzdech.
“Výborně, kapitáne. Svolejte všechen personál a odstartujte hned, jak to bude možné. Do hodiny chci být v hyperprostoru. Zadejte kurz na Sullust,” nařídila Padmé. Koneckonců, nechtěli přiletět pozdě do bitvy.

* * *

Admirál Piett, nebo přesněji řečeno bývalý admirál Piett, se chystal převzít Jixtonův hovor, když ho zastavil Stevens.
“Blíží se k nám lodě, pane,” vyhrkl člen posádky obsluhující CommScan. “Dva hvězdné destruktory na souřadnicích dvě-nula-tři na sedm-čtyři. Jsou to Devastator a Avenger, pane.”
“Dobře. Zahajte evakuaci,” nařídil Piett.
“Volají nás, pane,” oznamoval Stevens.
“Udržujte rádiové ticho,” vyštěkl rozkaz Piett.
“Chceš je udržet v nejistotě?” zeptal se tiše Veers stojící ve své obvyklé pozici u Piettova lokte. Jeho přítel se usmál.
“Chci se vyhnout nutnosti odstřelit je ze soustavy... prozatím,” zašeptal mu v odpověď Piett.
“Pane, pan Jixton trvá na tom, že s vámi musí mluvit,” zavolal na Pietta mladý poručík.
“Řekněte mu, že nemám čas,” zavrčel Piett. Teď nepotřeboval, aby ho někdo rušil. Musel se soustředit na ty dvě lodi venku.
“To už jsem mu říkal, pane.”
K čertu, pomyslel si Piett. Ze všech možných chvil si ten agent musel vybrat zrovna tuhle, aby mi zavolal... Rychle přistoupil ke komunikační jednotce a převzal hovor.
“Ať je to, co chce, pane Jixtone, musí to počkat,” odsekl, než se Jixton zmohl na slovo.
Correllian zvedl obočí.
“Chystáme se k bitvě?” zeptal se.
“Doufám, že ne, pane Jixtone. Zůstaňte ve své kajutě. Ozvu se vám, jakmile mi to okolností dovolí.”
Muži, které zamkli v jejich kajutách a v některých případech i do cel, byli v rekordním čase nahnáni do hangárů. Mnoho z nich muselo mít ozbrojený doprovod a některé museli dokonce spoutat.
Avenger a Devastator se marně snažili spojit s Executorem. S každou uplynulou minutou se jejich volání stávalo čím dál zoufalejší. Mezi oběma destruktory probíhala zběsilá komunikace, kterou na Executoru zachovávajícím ticho bedlivě sledovali. Konečně se obě menší lodě začaly chystat zaujmout útočnou pozici. Executor vztyčil štíty.
Ze všech hangárů mohutného bitevního křižníku startovaly směrem k destruktorům lodě odvážející všechny členy posádky, kteří se nechtěli přidat k Povstalecké Alianci. Piettův odhad počtu loajalistů mezi posádkou byl poněkud nadsazený. Místo devadesáti tisíc odletělo celkem pouze sedmdesát šest tisíc mužů, což byla skutečnost, na kterou byl bývalý admirál hrdý. Přesto bylo zapotřebí skoro všech vojenských transportérů a ještě několika únikových modulů, aby mohli všechny ty muže poslat pryč. Jejich komunikační zařízení byla vyřazena z provozu, kromě nouzového signálu. A získat je zpátky později nemohli.
“Pane, všechna plavidla opustila hangár,” hlásil kapitán Durreen. Celá evakuace netrvala déle než něco přes půl hodiny.
“Skvělé. Kormidelníku, vyveďte nás odsud. Zadejte kurz na Sullust, nejvhodnější rychlostí.”
“Poletíme přímo?” zeptal se Veers.
Piett pokrčil rameny. “Jelikož víme, kde se nachází povstalecká flotila, ví to i zbytek imperiálního loďstva. Nemá smysl předstírat, že letíme někam jinam.”
“To je špatná soustava,” ozvalo se za nimi, až Piett s Veersem nadskočili.

* * *

Wrenga Jixton se zamračil, když Piett ukončil spojení. Ať už se tam dělo cokoli, nic dobrého to nebylo. Piett vypadal nervózně. To nikdy není dobré znamení, když velící důstojník znervózní.
Myslím, že bych se tam měl jít podívat osobně, usoudil Jix. Jestli si myslí, že zůstanu sedět na zadku v koutě svý kajuty jako nějaká panenka, tak ještě něco uvidí.
Jixton dlaní otevřel dveře a opatrně vyhlédl na chodbu. U jeho dveří stál na stráži pouze jeden muž. Buďto mu Piett věřil, nebo byl blázen. Nejspíš obojí.
Voják se otočil k Jixtonovi.
“Zůstaňte, prosím, ve své kajutě, pane,” požádal ho zdvořile.
Jixton se pousmál. “A co když nezůstanu?”
“Pak mám rozkaz zadržet vás vevnitř, pane. Je mi líto, pane.”
“Mě je to taky líto,” zavtipkoval Jixton, rozpřáhl se a pravým hákem zasáhl strážného do brady, čímž muže okamžitě vyřadil. Než se voják stačil zhroutit na palubu, Jix ho zachytil a odtáhl do kajuty.
“Sladké sny,” zamumlal, než za ním zavřel dveře. A teď, kudy na můstek?

* * *

C-3PO dohonil svého společníka, když R2-D2 narazil na jednoho z věčně přítomných gamorreanských strážců. Strážný s prasečím obličejem na malého droida zavrčel.
“Jenom předej vzkaz od pana Luka a půjdeme pryč!” volal 3PO. Obrovské dveře se za nimi se zařinčením zavřely. Další strážný odstrčil C-3PO z cesty, když se objevil Jabbův twi'lecký majordomus Bib Fortuna.
“Dtay tola! Dtay wonna wan ga?” tázal se. Twi'lek už byl ve špatném rozpoložení. Co ti droidi v tuhle časnou hodinu chtějí?
“Ach ne. Dtay wonna wan go,” odpověděl 3PO a uklonil se majordomovi.
“But hoo!” zvolal Fortuna.
“Přinášíme zprávu pro vašeho pána, Jabbu Hutta,” vysvětloval droid.
“Dtay Jabba wan ga.”
R2 něco zašvitořil a Fortuna očima střelil po astromechanickém droidovi.
“A dárek,” překládal přítelovu poznámku 3PO. Její význam mu došel až se zpožděním. “Dárek? Jaký dárek?”
R2 v odpověď krátce pípnul. Fortuna, dočasně uklidněný, se sklonil k R2, pohladil droidka svými prsty s dlouhými nehty po kupoli a zapředl: “Neh Jabba no badda. Iz dye yoto. Say gotto oh mooty. Me chaade soh goody.” V jeho oranžových očích se hamižně zalesklo.
R2 se znechuceně otřásl. Raději by se nechal roztavit, než aby patřil tomuhle tvorovi, protože bylo zřejmé, co Fortuna říká, aniž by 3PO překládal. Zacvrlikal a zahvízdal odpověď, aby ji 3PO přeložil. “Říká, že máme nařízeno předat ten dar pouze samotnému Jabbovi,” vysvětloval C-3PO. R2 souhlasně zašvitořil a Gamorrean za 3PO zavrčel pobavením, že velký a mocný Bib Fortuna zřejmě ne vždy dostane to, co chce. Samotný Fortuna vypadal, že by droida zavraždil pohledem. Jak se opovažuje!
“Strašlivě se omlouvám, ale obávám se, že v těchto věcech je vždycky tak paličatý,” omlouval se 3PO.
“Noh chaa!” vyštěkl Fortuna a obrátil se, aby oba droidy zavedl ke svému pánovi.
“R2, mám z toho špatný pocit,” poznamenal 3PO, když následovali pobouřeného Twi'leka do Jabbova trůnního sálu.

* * *

Darth Vader si se spokojeným zamručením nasadil helmu a protáhl se. Uplynulou hodinu strávil prováděním úprav na svém obleku a helmě, aby je mohl stále používat jako pilotní oblek. Neměl žádných pochyb o tom, že bude brzy nějaký potřebovat.
Cestou do kokpitu zkontroloval čas. K příštímu cíli mu zbývalo ještě několik hodin. Dost času na umytí, svačinu a zdřímnutí, přesně v tomto pořadí. Vader se opět protáhl a zívl. Byl to dlouhý den a on chtěl být svěží a čilý, až podnikne další krok na své rádoby misi.

* * *

Když Fortuna přivedl do jeho trůnního sálu dva droidy, Jabba vzhlédl od své první vodní dýmky, kterou si toho dne dopřával. Twi’lek se postavil za svého pána a když menší z obou droidů přehrával holografickou zprávu, šeptal mu do ucha. I když hrdý Jabba sám nikdy basikem nemluvil, rozuměl tomu, co mladík říká, naprosto dokonale a hlasitě se zasmál. Tenhle rádoby Jedi ještě zažije nemilé překvapení!
Fortuna zřejmě sdílel jeho názor. „Pane, snad nechcete raději obchod než boj?“ zasyčel Jabbovi do ucha. „Není to žádný Jedi.“
Jabba s Twi’lekem souhlasil. „Žádný obchod nebude,“ zahřímal ve svém rodném jazyce. „Nevzdám se své oblíbené výzdoby. Kapitán Solo mi vyhovuje tam, kde je.“
Hutt ukázal ke zdi na druhé straně, kde visel Han Solo.
„Podívej se, R2! To je kapitán Solo, a je stále zmražený v karbonitu!“ vyhrkl vyšší z obou droidů. Celý Jabbův dvůr se hrubě zasmál droidovu očividnému zármutku.

* * *

„Jixtone!“ vykřikl Piett a pokynul strážným, kteří tasili na vetřelce zbraně, aby zůstali v klidu. „Máte být ve své kajutě.“
„A nechat si ujít všechnu tu legraci? Ani nápad...“ Jix líně došel k admirálovi.
Veers se postavil mezi ně. „Co myslíte tím, že je to špatná soustava?“ oslovil Jixtona. Agent se na chvíli zahleděl velkolepým výhledem na hvězdy za průzorem můstku a teprve potom odpověděl.
„Vím, kam odletěl Vader,” řekl.
„My už víme, že letěl k Alianci, Jixtone,” prohodil Piett.
„Jenže tam neletí přímo. Zrovna teď míří na Tatooine,“ odpověděl Jix.
Veers po Jixtonovi střelil zmateným pohledem. “Na svou domovskou planetu? Co by tam dělal?”
Zajímavé, pomyslel si Jix. Takže Vader je z Tatooinu. V duchu si tu informaci uložil pro pozdější použití a se širokým úsměvem se obrátil na generála. „Proč? Aby vyzvedl dárek pro princeznu Leiu, samozřejmě!“
Veers na Jixtona civěl s otevřenými ústy.
„Do zasedačky,“ odsekl Piett a zahnal oba muže do pracovny přiléhající k můstku.
„Dárek? Jaký dárek?“ domáhal se odpovědi, jakmile se za nimi zavřely dveře.
„Karbonitovou sochu kapitána Sola.“ Jixton studoval nehty na svých rukou. „Domnívám se, že Jabba má originál a princezna Leia Organa se o něj velice intenzivně zajímá. Opravte mě, jestli se pletu.“
„Do krethu!” Veers žuchnul do jednoho z křesel. „Sám na Jabbu nemůže stačit.“
„Souhlasím.“ Jixton si vyskočil na stůl, zatímco Piett zůstal stát s pažemi zkříženými na prsou.
„Jaké vybavení potřebujete, pane Jixtone?“ otázal se.
Agent se usmál. „Pouze svou kurýrní loď a pilota.“
Veers vstal. „Jsem vám k dispozici.“
Jixtonovo obočí vylétlo nahoru. „Víte to jistě, generále? Mohlo by se to pořádně zvrtnout,“ poškádlil ho.
Veers se na něj usmál. „Nemám ve zvyku držet se zpátky, když moji muži bojují.“
„Dobrá. Doufám, že jste nezapomněl ani to, jak se přijímají rozkazy. Protože to budu já, kdo je bude vydávat, generále.“
„Řekněme, že se jednoduše budu řídit vaší odbornou znalostí dané oblasti, pane Jixtone,“ připustil Veers.
„Víš jistě, co děláš, Maxi?“ zeptal se ho šeptem Piett.
„Vím,“ přikývl Veers. „Lord Vader bude potřebovat veškerou pomoc, až se pustí do křížku s Jabbovou bandou. Ty leť s lodí na Sullust a za pár dní se tam setkáme.“
„Mohli bychom sestavit tým,“ spustil Piett, ale Jixton mu skočil do řeči: „Ne. To by bylo příliš nápadné. S celou armádou se tam nikdy nedostaneme.“
„Má pravdu, Firmusi. Úderný oddíl by přilákal příliš velkou pozornost. Jabba má oči všude. Dva lidé budou mít lepší šanci proklouznout.“
„Něco vám povím, admirále,“ řekl konejšivým hlasem Jixton. „Jestli nedorazíme na Sullust do čtyř dnů, můžete vyslat tým, aby vyzvedl naše mrtvoly.“ Spokojeně se zasmál admirálovu mrzutému výrazu.

* * *

Luke Skywalker seděl se zkříženýma nohama na podlaze Kenobiho domu a meditoval. Droidi byli na svém místě stejně jako Lando Calrissian. Jako další krok svého plánu vyšle brzy do Jabbova paláce Leiu a Chewbaccu. Ale teď ještě ne. Do jeho hry měl vstoupit další hráč a on mu musí poskytnout trochu času.
Luke rozprostřel své smysly v Síle a ucítil, jak se opatrně, aby se neprozradila, blíží esence jeho otce. Existovala jistá možnost, že si Vader jde pro něj, ale Luke tomu nevěřil. Ne po té vizi, kterou měl. Teď zřetelně cítil ve Vaderovi změnu. V Anakinovi. Ben a Yoda se mýlili. Z Temné strany vedla cesta zpět.
Skoro slyšel Yodův hlas. Budoucnost těžko vidět je, učil ho starý mistr. Neustále v pohybu. On se však nesnažil nahlížet do budoucnosti. Soustředil se pouze na přítomnost a ta mu ukazovala všechno, co potřeboval vidět.

* * *

Raketoplán Tydirium opustil hyperprostor nedaleko Tatooinu. Vader, teď už oblečený v tmavých kalhotách a světlé košili podobné oděvu Jediho a v plášti s kapucí, zamířil s malým plavidlem na oběžnou dráhu a spojil se s vesmírným přístavem Mos Eisley, aby si vyžádal povolení k přistání.
„Raketoplán Tydirium volá Mos Eisley,“ promluvil do mikrofonu. „Žádám o povolení přistát.“
„Tydirium, tady vesmírný přístav Mos Eisley. Udejte, prosím, účel své návštěvy.“
„Obchod,“ odpověděl úsečně Vader a věděl, že dál už se ho vyptávat nebudou.
„Děkujeme, Tydirium. Můžete přistát v doku číslo 94. Přejeme vám příjemný den.“
„Dok číslo 94, rozumím.“ Vader ukončil spojení a zavrtěl hlavou. Přejeme vám příjemný den, to určitě. Byrokrati! Navedl raketoplán k Mos Eisley a do svého přiděleného doku. Mohl přistát blíž u Jabbova paláce, ale tím by jen upoutal pozornost, což nepotřeboval. Raději bude postupovat podle předpisů, i když to znamenalo, že si bude muset koupit spídr.

* * *

Rychlá kurýrní loď přiletěla na oběžnou dráhu Tatooinu jen o málo později. Veers a Jixton to stihli ve slušném čase a měli výhodu, že se nacházeli blíž Tatooinu. Veers se převlékl do civilnějšího oblečení, které měl s sebou na palubě připravené na dovolenou, než ovšem vyrazil na Tatooine.
„Je možné, že jdeme stejně pozdě,“ zauvažoval nahlas a jemně navedl loď na přistání. „Už může být mrtvý.“
„To si nemyslím,“ řekl Jixton. „Je blázen, ale není hloupý. Myslím, že se nejdřív někde zastavil a připravil se.“
„Ty jsi se moc připravovat nepotřeboval.“
„Hele, já už jsem se připravený narodil.“
Veers obrátil oči v sloup a zaúpěl. K Jixtonovu nemalému pobavení.
„Abych pravdu řekl, vzal jsem si s sebou pár hraček.“ Bývalý bojový instruktor vmáčkl svou vysokou postavu do stísněného prostoru zadní kajuty kurýrní lodi a prohrabával se svými zavazadly.
„Tady je to!“ zvolal a hodil Veersovi blaster. Generál ho chytil a prohlížel si ho.
„Pěkná hračka,“ poznamenal. „To není tvoje obvyklá vojenská výzbroj.“
„Ne. To je snad jasné. Ještě tady mám pár dalších věciček.“ Jixton vydoloval několik termálních detonátorů a podal je Veersovi, který si je nacpal do kapes u vesty.
„Ještě něco?“ zeptal se Veers.
„Dalekohledy, čutory, signální granáty, šperháky, šplhací lana s hákem.” Jixton se široce usmál. „Teď už jen musíme najít strýčka D., než se dostane do potíží.“
„V potížích už je.“
„No dobře, tak než se dostane do ještě větších potíží.“
Veers navedl loď na přistání v jednom z doků. Než dosedli na zem, vyhlédl ven z průzoru a zamračil se.
„Myslím, že máme kliku,“ prohlásil. „Jen o dva doky níž, v čísle 94, stojí raketoplán Lambda.“
„Tak snadné to být nemůže!“ vyhrkl Jixton. Tomu nevěřil.
„U Lorda Vadera nikdy nevíš,“ poznamenal záhadně Veers. „Může to být náhoda nebo štěstí, může to v tom být i Síla. Ať už je to, co chce, nehodlám to zpochybňovat.“
„Hmmmmm.“

* * *

Vader vešel do skladiště překupníka s kapucí staženou hluboko do tváře, aby se chránil před horkým odpoledním sluncem. I když hojně použil opalovací krém, věděl, že jeho pokožka ještě nesnese přespříliš žáru tatooinských slunečních dvojčat.
„Zdravím,“ zavolal na něj Rodian, který obchod vedl.
„Nazdar. Sháním nějaký ojetý spídr. Co mi můžete nabídnout?“
„Á, máme ty nejlepší spídry ve městě. Skoro nový. Pojďte, ukážu vám jeden ze svých nejlepších modelů.“ Překupník dovedl Vadera k tmavě modrému sedanu. „Tohle je jeden z mých nejlepších kousků. Všimněte si, v jakým stavu je lak. Předchozí majitel ji skoro nepoužíval!“ Nastartoval motor a Vader okamžitě uslyšel slabý hukot, předznamenávající že turbína brzy odejde.
„Ne,“ řekl. „Potřebuju něco silnějšího.“
„Silnějšího? Silnějšího říkáte? Silnější vozidlo, než je tohle, nikde nesežene, milej pane!“
„Za předpokladu, že mu vyměníte motor, chtěl jste říci.“ Darth Vader si překupníka změřil ledovým pohledem a Rodian hlasitě polkl.
„Myslím, že se tu porozhlédnu.“
„Ehm... ovšem. Jako doma,“ zašeptal Rodian.
Vader se rozhlížel kolem, nastartoval jeden nebo dva další spídry, ale ani s jedním nebyl spokojený, dokud nenarazil na starý otlučený model ST vzadu ve skladišti. Na první pohled nevypadal nic moc. Rozhodně potřeboval nový lak a zřejmě zažil blízký kontakt s jednou či dvěmi Gaffi tyčemi. Ale motor předl jako kočka. Vader měl z toho spídru dobrý pocit. Moc dobrý pocit.
„A co tenhle?“ zeptal se.
„Á, tenhle. Ten už je tady roky. Bejvalej majitel si ho koupil od nějakýho farmářskýho kluka a nikdy se mu ho nepodařilo prodat. Udělám vám na něj dobrou cenu.“
„Kolik?“
„Tři tisíce.“ Pohled na Vaderovu tvář přiměl Rhodiana, aby to znovu uvážil. „Tak dobře, dva tisíce pět set, ale trhá mi to žíly!“
„Dva tisíce,“ zahřímal Vader.
„Dva tisíce tři sta.“
„Dva tisíce,“ opakoval Sith.
Rodian si povzdechl. Dnes neměl svůj šťastný den na ochody. Aspoň se zbaví toho starého spídru. „No, dobře, dva tisíce, ale palivo si koupíte.“
„Platí.“
„Připravím potřebný papíry a za půl hodiny si ho můžete vyzvednout.“
„Přijdu. Ach ano, a ať vás ani nenapadne něco z něj vymontovat, než se vrátím. To by se mi ani trochu nelíbilo. Rozumíte?“
Rodian zamrkal svýma velkýma černýma očima. „To by mě ani ve snu nenapadlo, pane!“ vykvikl.
Vader se usmál. „Jistěže ne.“
Vrátil se do svého raketoplánu, aby si vyzvedl věci, které bude potřebovat do Jabbova paláce, když vtom v davu zahlédl dvě známé tváře. Tiše zaklel a schoval se za dveřmi do budovy. Veers a Jixton jimi prošli a podle všeho se mezi sebou o něčem dohadovali. Sledoval je, dokud nedošli k ošumělé kantýně.
„Hledáte mě, pánové?“ zavolal. Oba muži se otočili.
„Hele, strýček D. Jaká zvláštní náhoda,“ zazubil se Jixton.
Veers působil o něco méně uvolněně než jeho společník. „Mylorde,“ začal, ale Vader ho umlčel pohledem.
„Dovnitř. Hned,“ zavrčel. Oba ho v mžiku poslechli.
Vader je doprovodil ke stolu v zadní části místnosti.
„Co vás to napadlo, sledovat mě?“ vyptával se. „Ani se nebudu ptát, jak jste mě našli.“
Veers se rozhlédl a šeptem odpověděl: „Pane, jít proti Jabbovi sám by byl holý nerozum.“
„Kdo říká, že jdu proti Jabbovi? Tohle je moje rodná planeta, Veersi. Třeba se tady chci na stará kolena usadit a koupit si farmu.“
„A já jsem Gammorrean.“ Jixton byl přímý jako vždy. „Chcete se dát k Alianci a nechcete k nim přijít s prázdnýma rukama.“
„Vážně,“ odfrknul si Vader. „A co má Jabba tak cenného, že by to chtěla Aliance?“
„Kapitána Sola,“ odpověděl Jixton.
Vader se na židli sesunul. „Takže vy to víte. No dobrá. Chápu, že sis nemohl nechat ujít příležitost naštvat mě, Jixi, ale co sem přivádí vás, Veersi? Máte kariéru.“
„A taky mi zbyla nějaká čest, pane,“ odpověděl strnule Veers.
„Hej, dáte si vy tři něco k pití, nebo budete jenom zabírat stůl?“ křikl na ně barman, tučně vypadající muž.
„Juri džus,“zavolal na něj Jix. „Třikrát a pořádnou dávku.“
„Třikrát velký juri džus.“
Vader se naklonil blíž k Veersovi, zatímco Jix vyzvedával jejich nápoje.
„Je s vámi i Piett?“
„Ehm... ne tak docela, mylorde...“
„Neříkejte mi tak,“ sykl Vader „Když už musíte používat jméno, říkejte mi Anakine.“ Čekal, až bude Veers pokračovat. „Tak co ten Piett?“ zeptal se konečně.
„Tedy... nechtěl opustit loď,“ řekl chabě Veers.
„Správný chlap.“ Vader si opřel záda a převzal od Jixtona sklenku. „Má víc rozumu než vy, Veersi.“ Postavil sklenici na stůl, aniž by ochutnal – věděl, že Jix by byl klidně schopný mu do něj něco nasypat – pohlédl nejdřív na Jixtona a pak opět na Veerse. „Vraťte se k flotile. Nepotřebuju vás tady.“ prohlásil.
Jixton si odfrknul. „Přinejmenším budeš potřebovat někoho, kdo tě bude krýt. Jak se chceš dostat do Jabbova paláce a zase bezpečně zpátky? Solo nejspíš nebude v nejlepším stavu.“
„To nechte na mě.“
„Ty asi toužíš po smrti,“ konstatoval Jix a upřeně hleděl na Vadera.
„O tom bys měl něco vědět,“ odsekl mu Vader.
Veers těkal pohledem z jednoho na druhého. Ti dva se hašteřili jako staří manželé.
„Pánové, nemůžeme být rozumní? Anakine, vy už máte nějaký plán. Plán, ve kterém nepočítáte s námi?“
Vader stroze přikývl.
„No, my to nevzdáme. Nechte nás alespoň, abychom vám kryli záda.“
Vader si popuzeně mnul čelo. „Tak dobrá. Vidím, že se vás dvou nezbavím.“ Odmlčel se a přemýšlel. „V Anchorheadu je farma. Majitelé jsou mrtví. Setkám se tam s vámi, až budu mít Sola. Jestli na té farmě nebudu za dva dny v poledne, můžete se pokusit nás zachránit.“
Jixton chtěl zaprotestovat, ale Veers přikývl. „Tak tedy za dva dny.“
Vader vstal od stolu a měl se k odchodu, když za ním Veers zavolal: „Hodně štěstí, Anakine!“
Bývalý Jedi se usmál. „Žádné štěstí neexistuje.“

* * *

Vplížit se do Jabbova paláce bylo pro cvičeného Jediho až směšně jednoduché. Na těch pár stráží, které nespaly nebo nebyly opilé, stačilo použít sugesci. Přesto však Anakin věděl, že musí být opatrný, a držel ruku v dosahu světelného meče. Mezi strážemi byly i takové rasy, na něž jeho psychický vliv nefungoval.
Sešel dolů po schodišti vedoucím do Jabbovy hlavní přijímací síně. Samotný palác se za třiatřicet let moc nezměnil; byl o něco ošumělejší než býval, ale o tom to bylo. Zvonkohra slabě zacinkala, když o ni zavadil, jak se protahoval kolem; Anakin zadržel dech, ale nikde se nic nepohnulo. Tiše se vplížil do přijímací síně a rozhlédl se.
Chvála Jabbovu černému srdci! Solo stále zmražený v karbonitu visel na zdi jako nějaké zvrácené umělecké dílo. Na prchavý okamžik Anakina napadlo, co by si o takové výstavce pomyslel Thrawn. Rychle zkrátil vzdálenost, která ho dělila od Sola a jal se zkoumat ovládání na karbonitovém krytu. Solo stále žil a byl v hluboké hibernaci. Karbonitová schrána byla stejně neforemná, jak si ji Anakin pamatoval. Neexistoval žádný způsob, jak by v ní Sola dostal z paláce, ani cestou, kterou použil, aby se dostal dovnitř. Neměl jinou možnost, než rozmrazit Correlliana přímo na místě. Vypnul repulzor, který držel Sola ve vzduchu a karbonitová schrána s hlasitým zaduněním dopadla na podlahu. Anakin sebou trhnul, ale stále se neozýval žádný hluk, jen ten, který natropil sám. Štěstí mu přálo. Rychle uvedl v chod ovládání schrány a ustoupil, když z ní začalo sálat horko, oznamující začátek rozmrazovacího procesu.
Přední strana schrány se rudě rozžhnula a roztála a konečně uvolnila Hana Sola. Anakin ho zachytil, když přepadl dopředu a jemně ho položil na podlahu. Solo lapal po dechu a slepě tápal po svém zachránci.
„Jenom se na chvíli uklidněte. Jste venku z karbonitu a trpíte posthibernační nevolností,“ zašeptal Anakin.
„Já nevidím,“ vydechl Solo s námahou se pokoušel posadit. Anakin mu pomohl.
„Zrak se vám za nějakou dobu vrátí,“ uklidňoval ho Anakin.
„Kde to jsem?“ otázal se Solo.
„V Jabbově paláci.“
Solo natáhl ruku a dotkl se jeho obličeje. „Kdo jste?“
„Jsem Anakin Skywalker, přišel jsem vás zachránit.“ U Síly, mluvil jako nějaký dweeb!
„Kdo že jste?“ Solo byl ohromený; Skywalker, to jméno znal, ale kdo je u všech sithských pekel Anakin?
„Jsem Lukův otec...“
„Luke? Kde je?“
Anakin obrátil oči v sloup. „No tak, musím vás odsud dostat pryč.“
Pomohl třesoucímu se Correllianovi na nohy, když vtom za sebou oba uslyšeli hluboký hrdelní smích. Solo ztuhl v neblahé předtuše. „Ten smích znám.“