Prolog

Anakin zoufale pozvedl meč, aby odrazil Obi-Wanův zuřivý útok. Údery pršely na jeho obranu a zatlačovaly ho stále víc a víc dozadu. Jenže za ním byla propast. Ze sopečného kráteru stoupal jedovatý dým a jemu z něj slzely oči. Z hloubky Anakin slyšel hukot vřící lávy. Zvláštní, jak smrtelný strach člověku zostří smysly. Anakina už zranil Obi-Wanův světelný meč a rozčísl mu kůži na tváři a ve vlasech. Ale ještě byl naživu. Ještě mohl o svůj život bojovat. Obi-Wan také krvácel z několika ran.
S divokým výkřikem se Anakin vrhl na stranu, meč pozvednutý k odražení dalšího útoku, ale noha mu uklouzla na uvolněném oblázku. Jakoby se čas zpomalil, Anakin viděl, jak mu Obi-Wanova čepel utíná pravou ruku. Ruka, stále svírající světelný meč zmizela z jeho zorného pole. Anakin viděl méně krve, než by se u takového vážného zranění dalo čekat. Energie meče ten pahýl opálila. Jeho mozek ani neměl čas uvědomit si bolest, když ucítil, jak se pod ním země drolí a zřítil se do propasti. Snažil se povolat Sílu, ale unikala mu.
Stěna kráteru nebyla hladká, ale rozdělena puklinami a římsami. Anakin při pádu narazil do několika říms a cítil, jak mu to láme žebra a tříští kost levého nadloktí. Nekřičel, bylo by to k ničemu, stejně zemře, láva ho spálí na popel. Ale mýlil se. Další římsa jeho pád zastavila. Necítil náraz; slyšel jen nechutný zvuk, jak se mu láme vaz. Už ani necítil bolest z oddělené ruky, ani ze zlomené paže, ačkoliv viděl, jak mu z masa vyčnívají úlomky kosti.
Na chvíli se mu zdálo, že slyší Obi-Wanův hlas volat jeho jméno.
Dýchání bylo čím obtížnější. Sotva se dokázal nadechnout. Alespoň neucítí, jak mu štiplavý kouř spaluje plíce. Konečně se ho zmocnila temnota.