Myslel si, že ho milovala.
Jakkoliv se o to snažil, Jagged Fel nedokázal ze své mysli vypudit myšlenky na zradu. Co se to stalo s Jainou jakou miloval, vášnivému, odhodlanému „Meči Jediů“? Jak jen mohla zradit jeho lásku, respekt, který k ní cítil, Spojením s nepřítelem? Ta otázka se mu neustále honila hlavou: Proč?
„Hej kámo. Vnímáš mě?“
Jag zamručel v odpověď, ale nepřestával nepřítomně zírat do své sklenice, jako to dělal už nejmíň poslední půlhodinu.
„Jagu? JAGU? No, Letče!“ Pořád žádná odpověď. „Probuď se chlape, měli bychom si užívat než budeš muset zase odletět. A teď se usměj zatraceně nebo se celá tvá letka dozví, žes věřil na strašidla v koupelně!“
„Pokud si vzpomínám, nebyl jsem jediný kdo tomu věřil, Shrane.“ Dokázal se usmát Jag.
„Jo, no, na místech kam já chodím opravdu můžou být-pokud máš dost štěstí abys měl vůbec koupelnu!“ Shran byl neobvykle vyhlížející Chiss. Něco málo nad metr šedesát, menší na svůj druh, s uhlově černými vlasy, které odmítaly zůstat na svém místě. A jeho vzhled nebyl na něm to jediné neobvyklé, jak Jag moc dobře věděl.
„To tys chtěl být Průzkumník,“ připomněl mu Jag.
„Co na to mám říct? Určitě je to zajímavější než lítat dokola a střílet po všem co se pohne.“
I tak se to dá popsat. Pomyslel si Jag. Shranův komentář v něm vyvolal záplavu vzpomínek, na létání vedle jistého X-wingu ve svém clawcraftu, na společné odstřelování coralskipperů zpátky do jakéhokoliv pekla ze kterého Yuuzhan Vongové přišli. Když létali spolu bylo to téměř jako by byli jedna mysl, jediný dravec vrhající se dolů na intergalaktickou havěť. Zdálo se to tak správné.
„…já na druhou stranu zkoumám zvláštní nové světy, abych objevoval nový život a nové civilizace a směle se vydávám tam kam se ještě žádný Chiss nevydal!“ pokračoval Shran.
„Jagu? Ale ne, už zase!“ Zasténal. Jag by to nikdy nepřiznal, ale vidět svého starého kamaráda frustrovaného bylo docela zábavné. Chissovi jasně rudé oči blýskaly mrzutostí. „Jagu. Kámo. Vykašli se na to. Podívej, vím že je to tvrdé, ale je pryč a už se nikdy nevrátí.“
„Jak to můžeš vědět? Se žádnou holkou jsi nevydržel dýl jak jednu noc.“
„Je tu Leska…“ začal Shran, odkazující na svůj nepravidelný „vztah“ s vášnivě založenou kolegyní.
„Leska tě naposled vykopla,“ zdůraznil Jag.
„To je jen její způsob jak dát najevo, že mě miluje a nedokáže beze mě žít,“ pokrčil rameny Shran. „Podívej, kdyby mě Leska opravdu chtěla zabít, řekla by „Shrane, já tě zabiju!“ A já bych řekl „vážně, jak?“ a ona by vytáhla něco výstředního jako třeba světelný bič…“
„Shrane, nechci poslouchat tvoje choré fantazie.“
„Budu ti potom vyprávět. Každopádně pointa je…“
„Má to pointu? To by bylo poprvé.“
„Legrační, brácho. Pointa je, že Leska mě respektuje natolik aby mi řekla jak se věci mají. Netahala by mě roky na vodítku jenom proto aby si nakonec odešla hrát s nějakým hmyzem.“
„To bylo laciné, Shrane.“
„Laciné, to zní tak negativně. Co spíš „realistické“?“
„Jak chceš.“ Ukončil diskusi Jag, vyhlížející z okna na ulice Chakra City a na hvězdné nebe Nirauan nad nimi. Bylo to zvláštní, ačkoliv strávil většinu své kariéry ve vesmíru jen málokdy se namáhal skutečně pohlédnout na hvězdy. U které tak teď mohla být? Mohla se snad právě teď dívat na své nebe a klást si tu samou otázku o něm?
Pohlédnul na Shrana, který pozoroval zbytek baru s unuděným výrazem ve tváři. Dva další Chissové v černých, stříbrně olemovaných uniformách Průzkumníků prošli okolo a pokývli na pozdrav Shranovi. Ten jim pokynul na oplátku, pravděpodobně to byli členové jeho posádky, stejně znudění nuceným pobytem na zemi jako on. Jag si vzpomněl, že mu Shran vyprávěl, jak jeho průzkumná loď, Discovery, je už dva měsíce v docích na Spiral, kvůli opravám škod způsobených nouzovým přistáním ke kterému byli donuceni po útoku Kiliků. Šípovitě tvarované průzkumné lodě nebyly vůbec stavěné pro vstup do atmosféry. Fakt, že Shran dokázal se svou lodí „přistát“, dostat do bezpečí svou posádku a co bylo ještě podstatnější, uchránit všechna nashromážděná data, vypovídal o jeho kapitánských schopnostech. A teď byl Shran tady a pokoušel se pomoct Jagovi, ačkoliv zjevně měl spoustu svých vlastních problémů. Jakkoliv rozčilující jeho přítel dokázal být, byl přece jen stále -přítel.
„Promiň, brácho…“ začal Jag. V poslední době toho ztratil tolik. Nechtěl by ztratit ještě i své celoživotní přátelství se Shranem.
„S tím se netrap,“ usmál se Shran. „Hej, kdybych s nikým nespal od doby co začala tahle válka s Hmyzem taky bych byl pěkně nabručený.“
„Ve skutečnosti Jaina a já… myslím, neměli jsme čas…“ Jag se odmlčel.
„Cože?! Chceš mi říct, že jsi tak rozrušený a přitom jste nikdy ani…? Fla’conde mais! Vyhrknul Shran obzvlášť ošklivou nadávku. „Byla to nějaká stupidní Jedijská věc nebo co? Slyšel jsem, že se nesmějí brát, nebo to bylo ve Starém řádu? Zapomněl jsem. Myslím… no asi jsem chyběl na téhle hodině dějepisu.“
„Ne, ti noví se můžou brát.“ Odpověděl Jag tupě.
„No jasně! Vzpomínám si jak byla máma naštvaná když si Mara vzala toho jejich malého následníka, jak že se jmenuje?“
„Luke Skywalker. Víš, ten chlapík co vyhodil do vzduchu první Hvězdu Smrti. Jainin strýc.“ Občas to vypadalo, že se Shran vůbec nestará koho urazí. Ne že by Jag zrovna planul láskou ke Skywalkerům, ale stejně.
„Vidíš, to je další problém. Rozhodně nechceš mít v příbuzenstvu žádné Jedie. Jen si představ ta rodinná setkání. Bylo by to dost špatné samo o sobě když by se tvůj táta a Han Solo ocitli v jedné místnosti. A co teprve když k tomu přidáš světelné meče.“ Pokračoval Shran očividně netečný k tomu jestli ho Jag poslouchá nebo ne. „Kde jsem byl? Jo, že sis ani…“
„My jsme bojovali ve válce.“
„No a? Spousta lidí si během války s Vongy zapíchala. Já taky. Docela často.“
„Dík že se se mnou o to dělíš.“
„Kdykoliv. Tak proč ne když to skončilo, jestli ti nevadí, že vyzvídám?“
„Vadí a … já nevím. Vždycky řekla, že jí to nepřipadá jako správná chvíle. Souviselo to se Sílou nebo něco.“
„Takže to byla nějaká stupidní Jedijská věc. Tahle moactan teel …zapomeň na to. Aspoň už vím jak tě zase dát dohromady. Jdeme!“ Shran popadl Jaga za paži a táhnul ho ven z baru.
„Dát mě dohromady? Shrane! Co to děláš?“
„Prostě mi věř.“ Usmál se Chiss. To Jaga znepokojilo. Po letech zkušeností už věděl, že když se Shran takhle usmívá potíže nejsou daleko.
Jestli to byla jen morbidní zvědavost, která poháněla Jaga aby následoval svého kamaráda, který ho táhnul bludištěm uliček nebo podezření, že bude muset znova tahat Shrana z problémů, si Jag později nedokázal vybavit. Ať už tedy byl důvod jakýkoliv, skončili v části města, která mu byla důvěrně známá, protože odtud tahal Shrana víckrát než mu bylo milé.
„Malý Ryloth? Shrane!“
„Vidíš, to správné místo kde si zoufalý, patetický pilot může vybrat nějaké lekku.“ Zakřenil se Shran a táhnul ho dál ulicí vedle které coreliánská Treasure Ship Row vypadala holá jako Dunové moře na Tatooin. Jasně barevná světla zářila z restaurací, obchodů, divadel a hotelů lemujících ulici, jedny pochybnější než druhé.
Jag si vzpomínal na misi, ještě před válkou s Vongy, kde jeho letka zachránila přinejmenším sto Twi’lekských žen a mladých dívek z Huttské otrokářské lodi, která zabloudila do prostoru Ruky. Budoucí otrokyně byly prodány Huttům jejich vlastními klany. Nemohly se vrátit na Ryloth a pokud by se vydaly kamkoliv jinam mohly vyzradit tehdy tajnou informaci o existenci Impéria Ruky, proto jim císařovna dovolila usadit se na Nirauan. Většina začala podnikat na této ulici, využívajíc jediných dovedností, které měly, avšak nyní většinou posílaly své dcery do škol aby jim daly lepší život než v jaký kdy mohly doufat.
Jak se dalo očekávat, stala se Twi’lekská část Chakra City velmi populární mezi příslušníky Flotily, ačkoliv Jag sám ji navštěvoval zřídka, buď aby odtáhnul domů Shrana nebo některého z pilotů své vlastní letky, který troch přebral. Věděl proč ho Shran přivedl na místo jako tohle a nelíbilo se mu to.
„Myslím, že bych měl zkontrolovat svůj Clawcraft…“ začal Jag.
Shran obrátil oči v sloup. „Vážně Jagu, ty jsi víc Chiss než já! Podívej, potřebuješ to. Holky tady jsou pěkný a nečekají nic jinýho než známost na jednu noc… a možná pár kreditů. Vyber si nebo to udělám já!“
„Dobře se bav.“ Otočil se Jag a kráčel zpátky směrem k vesmírnému přístavu.
„Tentokrát myslím pro tebe!“ Vyrazil za ním Shran. „Nerad to říkám, ale dělám si o tebe starost, brácho. Podívej, tohle není tvá letka, nebo hvězdný destruktor, nebo Csilla. Tady nemusíš potlačovat svoje pocity. Jenom odpočívej, užívej si a pro jednou si nedělej starosti.“
„Podívej brácho, vím že mi chceš pomoct, ale fakt si nemyslím…“
„Co třeba tahle?“ přerušil ho Shran s pohledem přes jeho rameno.
Jag se otočil. Dolů ulicí k nim kráčela levandulově zbarvená twi’lekská žena, oblečená do černé kombinézy, černého saka s bílými výložkami na rameni a černou čelenkou s bílou kulatou skvrnou přes čelo. Když přišla blíž Jag si všimnul, že výložky jsou staré imperiální insignie.
Shran se zakřenil. „Promiňte, slečno…“
Její lekku sebou škublo nevolí a otočila se aby přešla na druhou stranu ulice. Shran jí vklouzl do cesty. „Ahoj, Večernice. Mám něco co potřebuje jemný dotek inženýra. Nepředpokládám, že by jste byla ochotná se toho ujmout?“
Škubnutí. „Jistě že předpokládáte. Věřte mi, nejsem váš typ.“ Povzdechla si Twi’lekka.
„Vím, že toužíte pracovat na mém vybavení, ale tady můj přítel potřebuje…údržbu víc než já. Budete to mít u mě, slibuju. Jagu! Poď sem.“ Jag se ani nehnul. „Jagu!“ Shran popadl Twi’lekku za zápěstí a táhnul ji k Jagovi.
„Omlouvám se za svého přítele. Nechtěl Vás urazit, majore.“ Snažil se vysvětlovat Jag.
„Majore?“ zeptal se Shran a poprvé zaregistroval insignie na kapse jejího saka. „Hej, to se povedlo!“
„To je v pořádku,“ odpověděla. „Setkávám se s idioty jako je on každý den.“
„To se vsadím,“ potvrdil Jag.
„Hej!“ jestli Shran něco nesnášel, tak být ignorovaný, ale bylo mu jasné, že se situace vyvíjí přesně podle jeho záměru. „Tohle je můj kamarád Jag. V poslední době má za sebou dost poodoo tak jsem si říkal, jestli byste ho nemohla trochu rozveselit?“
„Jag?“ Zeptala se. Zaregistrovala jeho pilotní kombinézu a insignie Flotily. Oči se jí rozšířily. „Kapitán Jagged Fel?“
Fanoušek, to bylo přesně to co Jag potřeboval. „Ještě jednou se omlouvám, majore. Půjdeme, Shrane.“ Chytil shrana za paži a otočil se zpátky k přístavu.
„Počkejte.“ Jag se otočil. „Jsem Neela Sen, ‚Chodci‘,“ Twi’lekka natáhla ruku.
Jag ji uchopil. „Jagged Fel, stihači. Tohle je kapitán Mitth’shra’nuruodo, průzkum.“
„To jsem si myslela,“ řekla Neela rezolutně. „Jen jeden Chiss v galaxii je tak…unikátní.“
“I tak se to dá říct.” Souhlasil Jag.
Shran se pro sebe usmál. Mise úspěšná. „Dobře se bavte, vy dva.“ Otočil se a odcházel ulicí.
„Shrane, ten striptýzový klub je na druhou stranu.“ Upozornil ho Jag.
„Dneska ne, brácho. Může to znít divně, ale volala máma a říkal, že má pro mě nový úkol. Možná konečně vytáhli moje děťátko ven ze suchého doku!“ zavolal shran zpátky. „Oh, a ještě něco…“ dodal.
„Co?“
„Dlužíš mi zítra detaily! Večernice, děkuju. A máš to u mě!“ Zakřičel Shran než zahnul za roh.
Jag zavrtěl hlavou a otočil se k čekající ženě. „Opravdu se za něj omlouvám…“ začal.
„To nemusíte. Pověst vašeho přítele překračuje Impérium.“
„Stejně jako jeho ego. Nechám vás pokračovat kamkoliv jste měla namířeno.“
„Vlastně jsem ani neměla na dnešek v plánu nic zvláštního. Cerberus odlétá až zítra ráno,“ Řekla Neela. „Co kdybych Vás pozvala na večeři?“
„Myslíte jako rande nebo něco?“ zeptal se Jag zděšeně.
„Jistě! Proč ne? Váš přítel může být idiot pokud jde o ženy, ale má pravdu v jedné věci-vypadáte, že potřebujete na chvíli vypnout. Co říkáte?“
Jag pokrčil rameny. Byl tady, k přístavu to bylo daleko a on měl stejně hlad. „Dobře. Proč ne? Veďte mě.“

Jag si užíval, ale zároveň se proto cítil ještě hůř. Neela ho vzala do malé restaurace v jedné z postraních uliček Malého Rylothu. Bylo to tiché, klidné místo, pečený steak z Banthy a rylothská zelenina byly překvapivě chutné a Neela byla příjemnou společnicí. Obstarala většinu mluvení, když mu líčila svá dobrodružství, která prožila jako inženýr a dělostřelec slavné divize ´Chodců´ zvané Noční stopaři. Na rozdíl od Shrana nebo jeho pilotů se nezdálo, že by jí vadila jeho mlčenlivost. Zdálo se mu osvěžující, že ho někdo nechá poslouchat. Paradoxně, to že si tuhle schůzku tak užíval ho ještě víc rozesmutnilo. Nevzpomínal si, že by ho kdy Jaina nechala jen tak sedět a poslouchat na některé z těch několika málo schůzek, které spolu měli po skončení války.
Jagu? Jagu!? Posloucháš mě vůbec?
Jen jsem přemýšlel…
Pokouším se ti vysvětli nové poznatky o Síle, které objevil můj bratr na svých cestách. Zrovna jsem od něho dostala dopis. Je to hrozně zajímavé.
Jaino, víš že Síle moc nerozumím. Nemůžeme prostě mluvit o něčem co máme společné?
Tohle děláš vždycky!
Dělám co?
Ignoruješ mě, když se Ti snažím říct něco opravdu důležitého.
Jak dlouho už to tak mezi nimi bylo? Jaina byla stále frustrovanější jeho nedostatkem porozumění pro Sílu, ale jak mohl opravdu porozumět něčemu co sám nezakusil. Bylo to jako pokoušet se vysvětlit krásnou symfonii někomu, kdo je hluchý. Proč to Jaina nechápala?
„Jagu, jsi v pořádku?“
Jagovi chvíli trvalo, než pochopil otázku. Nešlo o žádné všetečné zkoumání jeho myšlenek ani vyžadování pozornosti. Jen prostá otázka, „je v pořádku?“
„Je mi fajn, myslím.“ Odpověděl Jag.
„Jde o tu banthu? Je dneska trochu moc propečená, což je divné. Obvykle jsou tady moc dobré.“ Zeptala se Neela. Vypadala upřímně ustaraně.
„Ne, ne, jídlo je vynikající. Rozhodně předčí kavárnu na hvězdném destruktoru.“
„Vyprávěj mi o tom. Na mé staré lodi, Typhonus, jsme si mohli vybrat mezi kaší a břečkou. Devět z deseti stormtrooperů nedokázalo určit rozdíl. Jídlo se o moc zlepšilo až když se naše ubohá skupinka spojila s Rukou.“
Jag se neubránil úsměvu. Neeliny historky o prvních letech po Endoru, kdy zbývající imperiální síly byly na útěku před čím dál mocnějšími Rebely byly fascinující. Stejně se ale neubránil pocitu viny. Je to že se směje vtipu jiné ženy nevěra? A může být vůbec nevěrný někomu kdo se vykašlal na něho?
Jag si povzdechl. „Mrzí mě to, Neelo. Vážně se snažím užívat si, opravdu…“
„Ale něco tě trápí a moje historky tě nedokážou rozptýlit?“ Doplnila ho Neela. Jag na ni šokovaně zíral. Ovládala snad Sílu?
„Oh, nekoukej jako kdybys uviděl Foshe. Pohybuju se mezi lidmi, a zvlášť lidskými muži, dýl než bych chtěla připustit. Proč kdykoliv se stane něco nečekaného, vy chlapi hned myslíte na tu zatracenou Sílu?“ Povzdechla Neela.
Jag o tom chvíli přemýšlel. „Myslím, že já jsem se zas moc dlouho motal kolem Jediů. Kdykoliv Jaina udělala něco takového, mohl bych přísahat, že se snaží číst mi myšlenky.“
„To je děsný.“ Odpověděla Neela. „Kdyby tohle udělal někdo mě, urvala bych si prvního Ysalamira ze stromu, posadila ho na sebe a už bych ho nikdy nesundala.“
„Jo, je to pěkně znepokojující, když tak o tom teď přemýšlím.“ Uznal Jag.
„Takže předpokládám, že tahle Jaina, která je pravděpodobně Jedi, je ta o kterou si děláš starost?“ zeptala se Neela. „Nechci být všetečná. Jestli o tom nechceš mluvit, nic se neděje.“ Vstala od stolu, dojedla, zatímco Jag byl asi v polovině své večeře. „Máš ještě hlad?“
„Vlastně ne?“
„Co kdybychom se šli projít?“
Jag se podíval na hodinky. „Ale je skoro 23:00.“
„Jen pojď. Stejně musíme zpátky do přístavu. Bydlíš tam, že? Doprovodím Tě domů.“ Trvala na svém Neela.
„No…dobře. Myslím.“

* * *

Noční vzduch byl chladný když Jag a Neela kráčeli po stezce okolo řeky k vojenskému přístavu na kraji města. Celá oblast byla lemována městskými parky s elpamovými stromy obydlenými Ysalamiri, rozsazenými v ne právě náhodné vzdálenosti, a jemně svítícími lampami osvětlujícími cestu večerním chodcům. Jag a Neela nebyli zdaleka sami, míjeli další, převážně chisské a lidské páry. Náhle Jag ucítil proud vzduchu jak nějaký Draconian proletěl líně nad nimi na cestě domů. Jag hleděl se závistí na letícího tvora. Moct létat bez pomoci, bylo snem každého člověka, který kdy uslyšel zpěv sirény aviatiky. Cítil takový klid, skoro si nevšimnul jak se mu Neela přivinula k ruce.
„Víš, mám tuhle planetu moc ráda, skoro tolik jako můj nový domovský svět.“ Pronesla Neela bezmyšlenkovitě.
„Nežiješ na Nirauan?“
„Nah, Typhonus je můj domov. Je to na druhém konci galaxie, vlastně nedaleko Bespinu. Než jsme se připojili k Ruce museli jsme se někde usadit, když byl náš hvězdný destruktor v posledním tažení, a tak jsme pojmenovali planetu na počest naší lodi.“
„Opravdu?“ Jag o tom nikdy neslyšel, ale připomnělo mu to příběhy, které poslouchal jako dítě o osídlení Nirauan.
„Jo. Staví novou hyperprostorovou dálnici, která nás spojí s Nirauan. Už teď se tomu přezdívá „rozpětí Ruky“.“ Neela se zachichotala. „A nejlegračnější na tom je, že se to děje Alianci přímo pod nosem a oni nemají o ničem ani zdání.“
Jag si pomyslel co by na to řekla Jaina. Ale jeho povinnosti vyžadovaly aby před ní některé věci držel v tajnosti. Například, ona a ostatní Jediové okamžitě usoudili, že Jag pracuje pro Chisskou Ascendenci a on se jim to nijak nepokoušel vyvrátit. Nakonec, technicky to nebyla lež. Pracoval pro armádu Ascendence jako voják na výměně, podobně jako jeho otec nyní sloužil Ruce jako velvyslanec na Csille a zároveň Ascendenci jako asistent syndika. Vždycky předpokládal, že až se s Jainou vezmou vezme ji na Nirauan a zasvětí ji do pravdy o Impériu Ruky. Teď se ale zdálo, že nic z toho se stejně nestane.
„Tak, jsme tady.“
„Jsme kde?“ Jag a Neela došli na konec cesty, právě u základny ´Chodců´ v přístavu. „Co tady děláme?“
„Pamatuješ jak sis v restauraci na chvilku odskočil?“
„Jo.“
„No, zavolala jsem několika přátelům a připravila jsem malé překvapení.“ Vysvětlovala Neela když Jag uslyšel pípnutí jak někdo aktivoval bezpečnostní zámek na druhé straně dveří.
Žena v stormtrooperské zbroji bez helmy jim otevřela dveře. Vypadala znuděně, s časopisem pod paží. Přelétla pohledem Jagovu ID kartu, vrátila mu ji se zdviženým obočím a ani se neobtěžovala skenovat Neelinu. „Nikdy by mě nenapadlo, že bys byla na piloty, Neelo,“ dodala.
„Že to říkáš zrovna ty, Rose. Jak se má Trig?“
„Pořád stejně. Pořád si myslí, že by to mohl nandat Starému Pá… myslím, otci tohohle mladíka, v závodech TIE.“
„Vyřiďte mu ode mě, ať sní dál.“ Jag se musel ušklíbnout. On to teprve bude muset starému pánovi nandat.
„Ano, Pane,“ odpověděla Rose. Otočila se k Neele. „Trenažéry 8 a 9 jsou připravené.“
„Dík. Máš to u mě.“
„Bez obav, já si to vyberu,“ ujistila ji Rose a vracela se na své hlídkové stanoviště, pravděpodobně dočíst svůj výtisk posledního čísla Měsíčníku zbraní a technologií.

* * *

Stíhačky, zvlášť chisské clawcrafty, byly úchvatnými ocelovými dravci. Jejich rychlost, krása a síla uchvátili Jaga ve chvíli kdy jako dítě poprvé viděl TIE svého otce křižovat oblohu. I kdyby se nenarodil jako syn jednoho z nejlepších bojových pilotů Starého Impéria, Jag věděl, že vesmír a nebe bylo vždycky jeho osudem. Ačkoliv miloval hvězdné stíhačky celým srdcem, jak následoval Neelu skrz základnu ´Chodců´ musel uznat, že cítí respekt k těm spícím monstrům. Minul známé hranaté AT-ST a prošel mezi nohama obrovského AT-AT blízko vchodu do základny. Čím hlouběji ale putovali tím podivnější byla stvoření která potkávali. Rozeznal design ´Chodce´, který viděl jen jako teoretický nákres v učebnici na akademii a šestinohé stvoření, které mu připomínalo relikt z klonových válek, AT-TE. Malé kapsle-s-nohama AT-PT byly ještě starší, bývaly základním pozemním podpůrným vozidlem, vzpomněl si Jag, z Thrawnovi flotily Katana.
Neela se zastavila před jedním dvounohým monstrem. Jag ještě nikdy nic podobného neviděl. Vypadalo to, jako kdyby někdo ukradl stíhačku a posadil její kokpit na nohy. Jag si jej prohlédl pozorněji. Ten zvláštní ´Chodec´ měl ve skutečnosti dva kokpity, ne jeden, první níž a vyčnívající kupředu, druhý nad a za ním. Oba se zdály být vyrobeny z té samé tmavé transparioceli jako kokpit jeho clawcraftu. Na rozdíl od nemotorného, směšně vyhlížejícího AT-ST na který byl Jag víc zvyklý, byl tento nový dvounohý ´Chodec´ štíhlý, aerodynamický. Nohy měl po stranách, jako přerostlý PT a byly delší, s dalším, čtvrtým, kloubem. Dlouhý, ocelový ocas s něčím co vypadalo jako vibronůž na konci trčel dozadu, což pravděpodobně souviselo s udržováním rovnováhy. Jeho zahnuté pařáty, které byly jen jakýmsi dodatkem na ST-čkách byly delší, otočené nahoru když byl ´Chodec´ vypnutý. Vypadaly, že dokáží švihnout dolů a způsobit hrozivé škody nepřátelské pěchotě.
„Líbí se Ti?“ zeptala se Neela.
„Nejsem moc obeznámený s ´Chodci´, ale ano. Je impozantní.“
„Je to útočný transportér pro všechny typy terénu, nebo taky Raptor. Když od teď uslyšíš „vysaďte ST-čka“ tohle je co budou mít na mysli.“ Neela hleděla vzhůru s téměř mateřskou pýchou. „Je to moje děťátko.“
„Chceš říct, žes tohle navrhla ty?“
„Jasně. Můj šéf byl zaneprázdněný prací na náhradě za AT-čka, ale už nějakou dobu byla poptávka po novém průzkumném a podpůrném vozidle tak jsem se toho projektu ujala sama. Nechci se chlubit, ale jsem na ni pyšná!“
„Tohle jsi mi chtěla ukázat?“
„No, ne že by mě netěšilo, předvést se s ní, ale ne, naplánovala jsem pro nás něco jiného. Pojď.“
Neela chytla Jaga za ruku a nadšeně se s ním rozběhla do další sekce. Příliš rychle než by si Jag mohl uvědomit kam jdou, vyběhli po kovovém schodišti k vrcholu jedné z montážních plošin. Neela se konečně zastavila. Před nimi, zdánlivě vznášející se ve vzduchu, byla dvě sedadla s primitivním kontrolním panelem a ručními ovladači přimontovanými vpředu, a nic víc. Podíval se přes kraj plošiny a uviděl, že sedadla jsou ve skutečnosti přimontovaná na páru nohou skoro stejně jako Neelin Raptor. Jag překvapeně pozvedl obočí. Měl za to, že AT-RT nebyly používány od konce klonových válek.
Neela bez zaváhání skočila obratně na jedno ze sedadel. „Připojíš se?“
„Chceš abych na tohle vlezl?“
„Vím, že ´Chodci´ nejsou tvůj obvyklý šálek kávy, ale říkala jsem si, že by mohlo být zábavné vzít RT-čko na vyjížďku.“
„Ani jsem nevěděl, že se tyhle věci ještě vyrábějí.“
„Taky nevyrábějí. Jsou to staré modely z klonových válek, používáme je a PT-čka jako trenažéry.“ Vysvětlila Neela. „Bez obav, sama jsem jen pilot-začátečník. Jsem dobrá v navrhování a opravování těch věcí, ne v pilotáži.“
„Pilotáž není zrovna to slovo které bych použil,“ komentoval Jag suše, ale přesto nastoupil na svého ´Chodce´.

* * *

Řídit AT-RT bylo poměrně jednoduché, jakmile si na to Jag zvyknul. Ovladače a základní displej byly podobné spídrovým motorkám, které Jag řídil na akademii. Na co si nedokázal zvyknout, byl pocit, vyvolávaný nárazy nohou na zem, otřesy při chodu ´Chodce´. Vlastně to byl spíš ´Běžec´jak Neela postupně přidávala rychlost, když kroužili okolo jejich tréninkového dvora. Závod okolo dvora, vítr čechrající mu vlasy, řízení ´Chodce´ bylo úžasné, hlavně protože Jag zatím nikdy nebyl v něčem co by se dokázalo pohybovat tak rychle aniž by to létalo nebo se vznášelo. Nemohl zapomenout, že je stále na zemi. Byl to jiný druh vzrušení než to, které pociťoval za řízením své stíhačky, ale přesto to byla zábava.
Neelin ´Chodec´ proběhl kolem něho, tak blízko, že kdyby chtěl, mohl by vztáhnout ruku a chytit její lekku, které za ní vlály jako pár stuh. To byl další rozdíl od stíhaček-nemůžete se prostě dotknout svého parťáka v letce.
Neela se zasmála a konce jejích lekku sebou škubly. „Poběž, pilote, tohle je ´Chodec´ ne Bantha, přidej!“
Než Neela přestala křičet, Jag se zařadil vedle ní. Pak doopravdy vztáhl ruku a jemně se dotknul jednoho z jejích lekku. Byl překvapený jak jemné a hladké ty hadovité výrůstky jsou a zdálo se, že jí to nevadilo, protože se špička jejího lekku omotala jemně okolo jeho zápěstí. Příliš pozdě si uvědomil, že doteky lekku jsou Twi’lekkským ekvivalentem polibku. Zděšeně odtáhl rychle ruku pryč.
„Omlouvám se! Nechtěl jsem…“ začal Jag.
„To je v pořádku,“ ujistila ho Neela. Svůdně se na něj usmála. „Jde Ti to.“
Jag nevěděl, co na tohle odpovědět. Pokračoval mlčky když Neela vedla svého ´Chodce´ zpátky k montážní plošině.

* * *

„Neelo, já…“ pokusil se znovu omluvit Jag, když vystoupil ze svého AT-RT.
„Shhh.“ Neela mu přitiskla ukazováček na rty. „Řekla jsem, že je to v pořádku. Už jsem si začínala myslet, že to nikdy neuděláš.“
„Ale já jsem nechtěl…chci říct…neber si to osobně, jsi velmi atraktivní, ale já ještě nejsem na tohle připravený.“ Zajíkal se Jag, když znovu míjeli různé typy ´Chodců´ po cestě ven ze základny.
„Jagu, já vím, že jsi teď trochu zmatený. Tvůj život se otočil vzhůru nohama a ty nevíš kudy se dát. Věř mi, já vím jak Ti je…“ začala Neela.
„Jak můžeš vědět jak mi je?“ utrhl se Jag a rychle uhnul stranou od Neely. „Na tebe se nikdo nevykašlal kvůli hejnu zatraceného hmyzu!“
„Možná, že ne, ale muž kterého jsem milovala se oženil s mou nejlepší přítelkyní!“ rozkřikla se na něho Neela.
Jag se vyděšeně otočil. Neela klečela ve stínu AT-AT, šokovaná co o sobě právě odhalila. Její bledě oranžové oči se leskly neskrývanými slzami, Jag nevěděl jak dlouho tam byly. Vrátil se k ní a objal ji kolem ramen, jako by to udělal každému příteli v nouzi. Zdálo se, že ji to utěšilo, a její vzlyky trochu polevily.
„Jagu, moc mě to mrzí. Neměla jsem na tebe tak vyštěknout.“ Začala Neela mezi vzlyky.
„Ne, to já se musím omluvit.“ Opáčil Jag. Přitáhl si ji trochu blíž. „Byl jsem tak zaujatý svými problémy, že jsem si nevšimnul…“
Neela ho přerušila tím, že se natáhla k němu a přitiskla své rty na jeho. Její polibek byl jemný a měkký a řekl víc než by dokázala slova.
„Myslím, že si musíme někde promluvit,“ zamumlala Neela, když se jejich rty konečně oddělili.
Jag přikývl, příliš šokovaný než aby se hádal. Kráčeli ruku v ruce ven ze základny.

* * *

„Ten velitel mě zachránil z Tatooin a vzal mě sebou na Caridu,“ začala Neela. Seděla na jednom konci Jagovi palandy, v jeho malém, spartanském pokoji, který měl v přístavu. Zaváhala.
„Neelo, to je v pořádku.“ Ujistil ji Jag, který seděl na opačném konci palandy. Vzal ji za ruku, trpělivě vyčkával a nijak se nepokoušel na ni naléhat. Řekne mu to až bude připravená.
Povzbuzená jeho přístupem Neela pokračovala. „Vážně mě nemusel zachránit, chci říct, že jsem se ho pokusila zabít. Měl mě buď vydat místním úřadům, nebo mě zabít sám, ale on to neudělal. Vzal mě pryč z té písečné koule a místo aby si mě držel jako domácího mazlíčka jako tolik jiných Imperiálů, poslal mě na akademii. Řekl, že mám opravdový talent pro mechaniku a měl pravdu. Potřebovala jsem jen příležitost to dokázat a velitel mi ji dal. Dal mému životu smysl a myslím, že jsem za to k němu vždycky cítila vděčnost. Za nějakou dobu, má vděčnost přerostla v něco většího a já jsem zjistila, že ho miluju.“ Neela se na okamžik odmlčela.
Jag jí pevněji stiskl ruku aby jí dodal odvahy.
Zhluboka se nadechla a pokračovala. „Na akademii jsem bydlela s jednou z mála dalších dívek, corelliankou, která se jmenovala Kat Tetra. Teď je jedním z nejlepších pilotů ´Chodců´, který si kdy vyšlápl na Rebely, ale tenkrát jsme obě byly jen děcka, toužící uspět v galaxii, která se zdála proti nim zaujatá. Byly jsme dvě ženy snažící se uspět na akademii, kde Tarkinova filozofie a předsudky vůči ženám a cizincům hořely naplno. Jsi moc mladý než aby sis to mohl pamatovat, ale bylo to dost zlé. Jsem hrozně ráda, že císařovna a velkoadmirál se tohohle v Ruce dokázali vyvarovat.“
Jag si vzpomínal na vyprávění svého otce o tom, jak zkorumpované jednání Starého Impéria bylo i na něho příliš, takže se rozhodl zběhnout a připojit se k strýci Wedgeovi. Pro cizinku jako Neela to muselo být ještě mnohem horší. „Proč jsi přesto zůstala v Impériu?“
„Velitel byl taky našim hlavním instruktorem na akademii, osobně považoval Tarkina za idiota, takže jsme s Kat měli štěstí. Pracovaly jsme tvrdě a dokázaly se prosadit navzdory předpokladům. Myslím, že povědomí o tom, že ne všichni důstojníci jsou jako Tarkin, to, že jsou i takoví jako náš velitel nebo velkoadmirál Thrawn, kteří oceňují schopnost bez ohledu na původ toho kdo je prokazuje, opravdu udělalo svoje. Zůstala jsem v Impériu, protože jsem si cenila toho co představuje—spojenou Galaxii, dost silnou aby se dokázala postavit jakékoliv hrozbě, hlavně bastardům jako Yuuzhan Vongové nebo Kilikové. ´Vítězství´ Rebelů poslalo galaxii do háje.“
„Věř mi, že tohle vím.“ Souhlasil Jag.
„Každopádně Kat a já jsme byly od začátku nejlepší přítelkyně, podobně jako ty a Shran. Měla jsem ji ráda jako sestru. Tak co na tom, že já jsem Twi’lek a ona člověk? Jak říkají Mandaloriáni ´rodina je víc než krev´.“ Znovu se odmlčela a sklopila oči k zemi.
„Co se stalo?“ zeptal se Jag jemně.
„Co jsem nevěděla dokud nebylo příliš pozdě, bylo to, že Kat milovala velitele stejně jako já. Pět let po Endoru se vzali.“ Neela potlačila vzlyk. „Oba jsem je tolik milovala, chtěla jsem aby byli šťastní bez ohledu na mé vlastní pocity. Aspoň jsem si to pokoušela namluvit. Nikdy jsem nikomu z nich neřekla jak moc mě bolí vidět je spolu. Sakra, nikomu jsem to nikdy neřekla, až do teď.“
„Tak proč to říkáš právě mě?“ zeptal se Jag. „Vždyť se známe teprve jednu noc.“
„Asi proto, že prostě vím, že Ti můžu důvěřovat. Když jsem Tě poprvé viděla, smutek a zmatek z tebe úplně vyzařovali, chtěla jsem Ti pomoct.“
„Bylo to tak zřejmé?“
„Pokud bys byl Twi’lek tvoje lekku by se zmítalo jako Jedi na Myrkru.“ Usmála se Neela. „Pointa je, že jsem viděla Tvou bolest, tu samou bolest jakou v sobě nosím já a toužila jsem Ti pomoct jak jen bude v mých silách. Nechci abys trpěl tak jako já.“ Povzdechla si Neela očividně úlevou a spočinula Jagovi hlavou v náručí. „Víš, je to mnohem lepší když si můžeš o všem s někým promluvit.“
„Taky se začínám cítit líp. Pořád jsem rozrušený tím, co se stalo s Jainou, ale už mi nepřipadá tak hrozné být rozrušený.“ Připustil Jag a pohlédl Neele hluboko do očí. Bezmyšlenkovitě se dotýkal jejího pravého lekku.
Neela pod jeho dotekem zavřela oči. „Nebudu Ti lhát. Nepřestane to bolet ještě hodně dlouhou dobu.“
„Já vím, já vím. Ale přinejmenším už nemám pocit, že nastal konec galaxie.“ Připustil Jag.
„Víš, Spojení ještě mohou být zachráněni, pokud budou všichni Kilikové ve svém hnízdě zabiti,“ dodala Neela. „“Pro Tebe a Jainu ještě může být naděje.“
„Já nevím, nejde jen o ten hmyz, vztah mezi námi nebyl právě….perfektní od chvíle co skončila válka.“
„Já vím, že je to největší klišé v galaxii, ale možná by jste spolu vycházeli líp jako přátelé?“ navrhla Neela. „Jak jsem už řekla, milovala jsem Kat jako sestru a na tom se nic nezměnilo. Stále je to má nejlepší přítelkyně a pod velitelem teď sloužím na Cerberu. Poutá nás přátelství, které bych nevyměnila za nic v galaxii, silnější než by mohla být prostá romantická láska. Většinou jsem naprosto spokojená se vztahy, které teď mám se svými přáteli. Jen občas mě mé pocity ještě přemůžou. Možná bych měla strávit víc času mezi Chissy.“
„Pokud to nebude Shran!“ pronesl Jag a oba se rozesmáli. „Možná máš pravdu, možná někteří lidé, kteří si myslí, že by měli být milenci, by spolu vycházeli líp jako přátelé.“
„A možná někteří přátelé by měli být radši milenci.“ Opáčila Neela. „Vztahy jsou zvláštní.“
Jag bezmyšlenkovitě hleděl na jediný kousek dekorace visící na zdi jak přemýšlel o přátelství, skupinové holografie jeho letky, jeho oči zabloudily k vysoké chisské ženě stojící po jeho boku, Shawnkyr Nuruodo, jeho výkonný důstojník. Shawnkyr, Shranova sestřenice, od dětství jeho přítelkyně a spolužačka z akademie. Shawnkyr, která ho následovala do Známých Oblastí ačkoliv ho předtím prakticky prosila aby neodcházel do Vongské války. Shawnkyr, která vždycky létala po jeho boku a nikdy neřekla jediné slovo o jeho vztahu s Jainou…
„Já jsem ale blbec.“ Zasténal Jag.
„Co se stalo?“ zeptala se ustaraně Neela.
„Nic, jen jsem si právě uvědomil, co ke mně moje XO pravděpodobně cítí, a že mě, naprostého pitomece, to ani nenapadlo. Shran má pravdu, jsem takový trapný pilot.“
„Jagu?“
„Ano, Neelo?“
Neela se otočila a znovu ho políbila na rty. „Přestaň se litovat,“ řekla mu když se jejich rty znovu oddělily. „A přestaň si aspoň dnes v noci dělat starosti. Jaina, tvoje XO a hlavně Shran tu teď nejsou. Já jsem tady.“ Znovu ho políbila, tentokrát vášnivěji, její jazyk mu svůdně vnikl do úst ochutnávajíc jemně jeho rty.
Vrátil jí polibek, nejprve pomalu a potom mnohem naléhavěji, jeho ruce klouzaly něžně po jejích lekku, které mu povzbudivě obtáčely paže.
„Právě teď, jen pro tuto noc, jsi můj,“ vydechla mezi polibky a jemně ho položila dolů na palandu.
„Vím, že nemá cenu hádat se se ženou, která si něco vzala do hlavy.“ Zašeptal Jag s stáhl jí čelenku z jejích lekku.
„Učíš se, to je dobře.“ Usmála se Neela a jazykem sledovala jizvu na jeho čele zatímco rozepínal přední stranu jeho letecké kombinézy. Hruď měl pokrytou jizvami, které Jainu rozčilovaly, ale Neelu zjevně přitahovaly ještě mnohem víc. Vedla jeho ruku pod svoje vlastní tričko a on ucítil několik podobných jizev na její. Oba byli zjevně bojovníci, vojáci Ruky.
Ne že by Impérium Ruky právě teď nějak přitahovalo Jagovu pozornost, mnohem víc ho zajímalo co dělaly Neeliny ruce a lekku, laskající jeho tělo jak další části jeho oblečení padaly na zem. Vracel jí doteky, stáhnul jí tričko a vojenskou podprsenku přes hlavu. Její bradavky měli temně fialovou barvu, ostře kontrastovaly s její jemně levandulovou pletí a vzrušovaly ho. Uchopil jednu do úst a jemně ji cumlal až Neela vzdechla potěšením. Cítil její ostré nehty na svých zádech a potom mu jedna její ruka vjela pod spodní prádlo. Zalapal po dechu když našla svůj cíl.
Jejich prádlo konečně přistálo na hromadě ostatního oblečení válejícího se po podlaze a Jag uviděl něco co vidělo jen pár mužů v galaxii: nádhernou, nahou a ochotnou twi’lekkskou ženu. Ovšem nikoliv ochotnou čekat, když ho laškovně položila na záda a plazila se po něm až se usadila těsně za jeho ztopořený penis. Zalapal po dechu jak se o něho svůdně třela a on cítil jak je vlhká, jak velice po sobě touží. Ale nehodlala se mu dát jen tak. Nemilosrdně si ho dobírala a to ho vzrušovalo čím dál víc.
„Chceš přistát v mém hangáru, pilote?“ vrněla Neela škádlivě.
„Rozhodně je na čase přistát,“ popichoval ji Jag a pak se s ní převrátil a položil ji na záda. Sklonil se mezi její nohy a přejížděl po ní jazykem dokud nenarazil na její tvrdé malé poupě. Lízal ho, nejprve jemně a potom rychleji až vzdychala, sténala a chvěla se vzrušením. Teď byl on na řadě aby si ji dobíral, když ji přivedl do zajetí touhy a pak se šibalsky usmál a odtáhnul jazyk.
Neela vklouzla hlouběji pod něho, uchopila jeho mužství a laskala ho, důrazněji než předtím. Konečně ho navedla dovnitř a oba zalapali po dechu když do ní vstoupil. Ne že by Jag byl panic. Užíval si s několika spolužačkami na akademii, vždycky to byly lidské ženy-byl příliš nervózní než aby se ucházel o některou z těch hrozivých chisských žen, které ho doopravdy přitahovaly. Nicméně po dobu svého vztahu s Jainou s žádnou jinou nespal, což jen dodalo jeho pocitu frustrace když ho Jaina bez ustání odmítala. Doslova se nemiloval s žádnou ženou už celé roky. Teď měl příležitost si to vynahradit.
Jag byl překvapený když Neela zvedla nohy přes jeho ramena a spojila mu svá chodidla za krkem. To ho přinutilo vniknout do ní ještě mnohem hlouběji, líbila se mu tato nezvyklá ale vzrušující pozice. Twi’lekkská pověst vynalézavosti byla očividně dobře zasloužená. Začal se rytmicky pohybovat tam a zpátky a cítil jak se pod ním pohybovala v dokonalém souladu, odpovídající na každý jeho výpad. Vzdychala vzrušením a pobízela ho. Musel se velmi ovládat aby sám nevykřikl-nechtěl aby je slyšela celá základna nebo to bude mít na talíři ještě dlouhou dobu od svých kolegů.
Náhle cítil jak se pod ním prohnula v bouřlivém vyvrcholení. Zakryl její ústa svými a ztlumil její výkřiky uspokojení. Pohled na její sexuální ukojení mu úplně stačil aby sám vyvrcholil. A Neela mu vrátila laskavost a ztlumila jeho výkřiky svými polibky.
Vyčerpaný, s potem stékajícím mu do očí se Jag svalil na záda, naprosto bezvládný. Neela se přitiskla k jeho boku používajíc jeho rameno jako polštář a oba okamžitě usnuli.

* * *

BUCH! BUCH! BUCH! „Jagu! Vím, že jsi tam! Otevři!“
Jag zasténal a zakryl si uši polštářem. Zdál se mu krásný sen o sexy Twi’lečce. Nemůže ho Shran nechat na pokoji?
„Jagu! Je 09:00!“
To ho probralo. Měl být vzhůru už před dvěma hodinami? „Sakra! Shawnkyr mě zabije!“ Vyskočil z postele a běžel otevřít dveře a pak si uvědomil, že je nahý. To bylo zvláštní, protože normálně spal ve spodním prádle. Teď se ale všechno jeho oblečení válelo na podlaze. Pak si vzpomněl.
Nebyl to sen. Všechno co si pamatoval ze včerejší noci se opravdu stalo. Schůzka, procházka zpátky na základnu, jízda s ´Chodci´ a…
Jag pohlédl zpátky na postel a hledal v záhybech pokrývky levandulovou postavu. Všechno co našel byla Neelina čelenka vykukující zpod polštáře. Sebral ji a vzpomněl si na všechno co spolu v noci dělali. Vzpomínka, kterou si bude hýčkat. Musela odejít brzy ráno, jak si teď matně vzpomněl, že povídala něco o odletu své lodi. Aspoň že zamknula dveře.
Pak uslyšel pípání klíče na druhé straně dveří. Shran se musel pokoušet odemknout. Jag si rychle natáhl spodky právě ve chvíli kdy pípání přestalo. „Pro všechnu Sílu, copak jsi neslyšel o klepání?!“ Stěžoval si Jag když se dveře otevřely.
„Wow! Leska mi dluží pět kreditů!“ Ušklíbl se Shran když viděl jak Jag vypadá. „Někdo si musel dneska v noci pořádně užít, brácho. A zapomeň na mou sestřenku. Poslal jsem Shawnkie na divoký hon. Nebude na tebe ječet dřív jak za hodinu, což stačí abych Ti nejdřív ukázal svou novou hračku!“
„Tvou co?“ zeptal se Jag když si navlékl leteckou kombinézu, zastrčil Neelinu čelenku do kapsy a prohrábl si rozcuchané vlasy. Pak konečně vzhlédl a zaregistroval změnu, která se udála se Shranem. Pryč byla jeho černo-stříbrná průzkumnická uniforma. Teď byl oblečený do světle šedé se stříbrnými epoletami na ramenou a lesklých nových bot. Jeho kapitánské insignie byly nahrazeny novými.
„Předpokládám, že tvoje ´nová hračka´ má něco společného s tvým povýšením, admirále? To ovšem za předpokladu, že sis zase prostě jen nevypůjčil jednu ze starých uniforem tvého otce,“ dodal Jag.
„Kdybych vzal tátovu uniformu, vzal bych si bílou. Ne, vážně mě povýšili. Oh, a řekni mi ´pane´ a degraduju tě na pilota aerotaxi.“
„To se neboj, brácho. Tak o co jde?“ zeptal se Jag když ho Shran vedl ke dveřím na hlavní dvůr.
„Je to věc a je skvělá a dokáže věci-skvělý věci!“ odpověděl Shran aniž by cokoliv prozradil. Vyšli ven do sluneční záře kde Jag uviděl…absolutně nic. Očekával, že uvidí novou průzkumnou loď na přistávací plošině, prototyp stíhačky, cokoliv. Namísto toho několik Chissů a lidí, převážně pilotů si šlo po své práci jako obvykle. Příležitostně jich několik vzhlédlo k nebi.
„Shrane!“ uslyšel náhle Jag z druhé strany dvora. Rozzuřeně vypadající Chisská žena v průzkumnické uniformě kráčela k nim a v závěsu za ní Jag uviděl Shawnkyr.
„Ahoj Lesko! Shawnkie! Rád vás…“ začal Shran.
„COS. TO. PROVEDL?!“ přerušila ho Leska. Byla zjevně Chiss, který jde rád rovnou k věci.
„Proč myslíš, že já jsem něco provedl, hvězdičko?“
„Znám Tě, Shrane. A nezkoušej na mě hvězdičku!“
„Ahoj Shawnkyr. Promiň, zaspal jsem.“ Řekl Jag rozpačitě ve snaze nemíchat se do Shranovi hádky s Leskou.
Shawnkyr se lehce usmála. „To je v pořádku, Jagu. Shran povídal, žes mu v noci pomáhal a požádal mě abych Tě nechala vyspat,“ odpověděla. Nahnula se blíž a zašeptala mu do ucha „Ne že bych mu věřila. Pak mi to můžeš vyprávět“.
„O něčem si pak s tebou musím promluvit…“ začal Jag, ale pak si všimnul, že ho Shawnkyr neposlouchá. Zírala na oblohu s nečitelným výrazem ve tváři. Jag sledoval její pohled. Zdálo se, že pozoruje měsíce které právě začínaly zapadat za horizont. To bylo zvláštní. Na měsících Nirauan nebylo k vidění nic zajímavého, byly to jen dva kusy mrtvé skály.
„Shawnkyr, co je?“ zeptal se Jag. Pak si všimnul něčeho ještě zvláštnějšího než byl její náhlý zájem o astronomii.
Nebyly tam dva měsíce nořící se za horizont. Byly tři.
„Do prdele…“ začal Jag.
„Vidíš. To je moje nová hračka.“ Řekl Shran samolibě.
„Oni svěřili velení té věci tobě?“ zeptala se nevěřícně Leska. „Ubohá Galaxie.“
„Přála bych si abychom bývali měli tuhle věc za války s Vongy.“ Odpověděla Shawnkyr, s pohledem stále upřeným k nebi, na něco co mohlo buď vyřešit hmyzí problém Impéria Ruky nebo způsobit spoustu potíží pokud se o tom Galaktická Aliance dozví.
Jag bezhlesně sledoval oblohu a myslel na všechny předchozí noci a budoucnost, která teprve přijde. Natáhl se a uchopil Shawnkyrřinu ruku do své a ona se k jeho úžasu neodtáhla. V jeho životě i v galaxii se věci změnily a on si nebyl jistý kam je budoucnost zavede.
Jednou věcí si ale byl jist. Kilikové, Yuuzhan Vongové a kdokoliv jiný kdo by chtěl ohrožovat galaxii by měl být odteď na pozoru. Ať si Jediové myslí, že jsou jedinou nadějí galaxie, pokud chtějí. S Impériem Ruky jako jejím tajným strážcem, věděl, že galaxie bude mít opravdu ochranu jakou si zaslouží.
Při té myšlence se Jagged Fel opravdu mohl usmát.