Kapitola 7.

Hren Silra a jeho společník se nacházeli nedaleko velitelského můstku, pár kroků od velkoadmirálovy kajuty.
„Poručíku Rollisi.“ Oba se otočili a uviděli muže s insigniemi velitele na hrudi, stojícího za nimi ve vzdálené části chodby. „Hledali jsme vás. Máte podat hlášení.“
„Omlouvám se, veliteli,“ řekl Hren Silra hladce, „ale bylo mi nařízeno podat hlášení samotnému velkoadmirálovi.“
„Proč?“
„To nevím.“ Nepatrně pokrčil rameny. „Tento poručík mě má k němu doprovodit.“
Velitel stáhl ústa. „Dobrá, uvidíme se pak.“ Světla nad nimi zablikala; ruaswyrmy odváděly svou práci. Nesnědí ocel, ale izolaci rozvodných kabelů lačně zhltnou. A kyselina zařídí zbytek. „Co se to s tou lodí děje?“ zamumlal velitel, když odcházel.
Hren Silra naznačil svému podřízenému, aby ho následoval; brzy se ocitli v koridoru vedoucímu do velkoadmirálovy kajuty. U zdi stál jeden císařský gardista. Vongové si vyměnili pohledy a pak se podívali na gardistu, který se mezitím postavil přede dveře.
„Mám rozkaz podat hlášení velkoadmirálovi,“ řekl Hren Silra. Gardista zůstal zticha, silové kopí držel zkřížené přes hruď. Pozvedl ruku k obličejové masce, nejspíš aby se spojil s Thrawnem prostřednictvím zabudovaného komlinku. Oba Yuuzhan Vongové zaútočili bez varování, aniž by se prozradili jediným svalovým tikem.
Ale císařští gardisté rozhodně nebyli žádní tupci. Imperiál bleskově zareagoval. Po pár vteřinách svištění drápů a cvakání tesáků, víření silového kopí a vzdouvání rudého pláště bylo po všem; císařský gardista ležel na zemi s přeraženým krkem. Ale společník Hrena Silry padl také, gardista ho probodl svým kopím.
Hren Silra se opřel o zeď a ztěžka oddychoval. Podcenil císařské gardisty. Štěstí, že jeden z nich zemřel na planetě. Za chvíli se vzchopil a odtáhl těla ke zdi, kde nebudou tak nápadná.
Cestou ven se obleče do gardistovy výstroje a nechá jeho kopí zabodnuté ve velkoadmirálově těle. Tak bude všem jasné, že gardista velkoadmirála zabil na císařův rozkaz. Gardistu převleče do uniformy poručíka, kterou má teď na sobě, a zbaví se ho. Zbývalo mu jen vymyslet, co provede s tělem svého společníka. To vyřeším pak, řekl si pro sebe, když vcházel do kajuty.
Dveře se za ním zasunuly a jeho oči si okamžitě přivykly příšeří. Podíval se přes hologramy—odporné výtvory strojů— na velitelské křeslo.
„Ano?“ řekl melodický hlas. „Co je?“
„Poručík Rollis, pane,“ řekl uctivě, jak se na poručíka sluší. „Obdržel jsem zprávu z planety. Řekli mi, abych vám to předal osobně.“ Vytáhl prázdnou datakartu. „Předpokládám, že se to týká té jediské teroristky.“ Šel dál ke křeslu. Potřeboval toho Chisse zaměstnat na tak dlouho, aby se dostal na útočnou vzdálenost.
Křeslo se otočilo čelem k němu. Thrawn se na něj zadíval těma žhnoucíma očima, jako by se mu snažil nahlédnout až do duše. „Kdo vám to nařídil, poručíku?“ zeptal se.
„Kapitán, pane,“ odpověděl a zaváhal jenom na úder srdce, než to řekl. Ještě pár kroků… Thrawn přivřel oči a v ruce se mu objevil blaster.
„Zůstaňte, kde jste.“
„Admirále?“ zeptal se Hren Silra nevinně.
„Úžasné.“ Thrawn zamířil blaster na jeho hlavu. „Vy opravdu vypadáte přesně jako poručík Rollis. Velmi mě zajímá, jak to děláte.“
„Jste velice bystrý, admirále.“ Pohled i hlas Hrena Silry se změnily, rázem byly plné chladné hrozby. Sevřel dlaň a rozmáčkl v ní datakartu.
„Mám vzácnou schopnost vidět to, co ostatním uniká,“ řekl Thrawn lehce, ruka s blasterem se mu ani nezachvěla. „Po útoku na planetě jsem předpokládal, že se vám podařilo vetřít se mezi mou posádku, a usoudil jsem, že jste neústupný druh a že se mě určitě znovu pokusíte zabít. Uvítal jsem to, považoval jsem to za příležitost, jak odhalit vaše plány a zjistit, kdo vás poslal.“
„Nastražil jste na nás past a použil jste sebe sama jako návnadu.“ Hren Silra chtě nechtě cítil ke svému protivníkovi respekt.
„Ano. Nemohl jsem uvědomit posádku, protože jsem nevěděl, jak daleko jste se dostali a nemohl jsem přece riskovat, že vás vyplaším. Ale za chvíli už budu mít všechny informace, které potřebuji. Ach, mimochodem, jak jste se dostal přes gardistu? Jakmile jsem si ověřil, že to není vetřelec, varoval jsem ho, aby byl ve střehu.“
„Zabil jsem ho.“
Thrawn pozvedl obočí. „Zdá se, že se budu muset poohlédnout po lepších bodyguardech. Ale teď vás každopádně předám příslušným lidem.“ Sáhl pro komlink na opěradle, a Hren Silra se na něj v tom okamžiku vrhl. Místo, kde před chvílí stál, proťal blasterový paprsek.
Ještě než válečník dopadl, Thrawn se vymrštil z křesla a překulil se po podlaze. Vyskočil do kleku, blasterem opsal oblouk, aby ho mohl namířit na válečníka. Hren Silra neztrácel čas, zapíchl coufee do komlinku a vytrhl jej tak prudce, až s ním vyrval i změť drátů a z opěrky zasršely jiskry. Provedl úkrok, otočil velitelské křeslo a ukryl se za ním. Blasterové paprsky se od křesla odrazily.
„Nikdo ti nepomůže, otroku strojů!
„Mám vše, co potřebuji.“ Thrawn vyrazil vpřed jako střela a zmáčkl tlačítko na jedné z konzolí. Hologramy se změnily, nyní zdobilo místnost primitivní domorodé umění pocházející z rozličných světů: opeřené masky a vymalované štíty zdobily stěny a na podlaze stál zvířecí totem. Thrawn se schoval za pletenou rohož visící na vratkém stojanu. Stále mířil na křeslo a jakmile válečník opustil úkryt, vystřelil.
Hren Silra se přikrčil, aby se vyhnul střelám, které projely hologramy a zčeřily je, a rychle se ukryl mezi exponáty. Když konečně zjistil admirálovu pozici, hologramy se změnily. Nyní ho obklopovaly křišťálové sochy a abstraktní díla. Byly průhledné a svítily svým vnitřním světlem. A aby to nestačilo, jeho krytí zmizelo a jen díky štěstí a výcviku se vyhnul spršce střel, kterou za ním Thrawn poslal. Ovšem utrpěl ošklivou popáleninu na noze.
Zaťal zuby, poddal se bolesti a znovu se pokusil určit admirálovu pozici, i když se umění opět změnilo.

Raketoplán vklouzl do hangáru a přistál trochu stranou od zbylých transportních raketoplánů, zaneprázdněných přemísťováním imperiálních z planety, a řad stíhaček TIE. Parck sestoupil po rampě, následován zahalenou Jedi.
„Za rohem je konferenční místnost sloužící pro brífinky. Počkáme tam na admirála.“ Oin zůstal s pilotem v raketoplánu a sledoval lodě, posádku, techniky a droidy, kteří kolem nich pobíhali.
„Bylo by dobré, kdyby vás nikdo neviděl,“ vysvětloval Parck. „Nikdo se nesmí dozvědět, že se velkoadmirál stýká s Jedi. Zvlášť když je na palubě císařský gardista. Posaďte se.“ Ukázal na jedno z křesel podél konferenčního stolu a natáhl ruku ke komunikační konzoli, jenže světla potemněla a obrazovka zhasla.
Parck zaklel a sáhl po komlinku. „Budu muset zavolat techniky, aby se mrkli na tu konzoli,“ řekl, zatímco nastavoval frekvenci. „Admirále, tady je kapitán Parck.“ Přes tvář mu přelétl stín a změnil kanál. „Veliteli Veenire,“ řekl jméno svého prvního důstojníka. „Tady je kapitán Parck.“
„Veenir na příjmu, pane,“ ozvalo se z komlinku.
„Veliteli, nemůžu se spojit s admirálem, potřebuji, abyste mu předal zprávu.“
„Zajisté, pane. Admirálův rozhovor už stejně musí být u konce.“ Rozhovor? Muselo to být něco důležitého, protože Thrawn by se nenechal zdržovat žádnou hloupostí.
„Rozhovor s kým?“
„Nějakým poručíkem Rollisem.“ Parck cítil, jak se mu vyhrnula krev z tváře. Vrhl pohled k Vergere, jejíž oči se rozšířily obavami.
„Veliteli, pošlete komando stormtrooperů do admirálovy kajuty, hned!“
„Pane?“
„Admirálův život je v ohrožení! Udělejte to!“ Ukončil spojení. „Zůstaňte zde!“ nařídil a vyběhl ze dveří.

* * *

Až to s Thrawnem skoncuju, rozpárám mu břicho , vydloubnu mu ty žhnoucí oči a dám je své nejoblíbenější manželce jako náušnice, přísahal Hren Silra. Proklel toho nevěřícího Chisse, obešel umělecká díla a zkoušel ho najít, dřív než se admirál dostane ke dveřím a zachrání se. Problém byl v tom, že ta zatracená umělecká díla se měnila každých deset sekund a pouze Thrawn znal ten vzor.
Chodili kolem dokola po rozlehlé místnosti; Yuuzhan Vong se pohyboval beze zvuku, ale i Thrawn dokázal v těch botách úžasně měkce našlapovat. Hren Silra zkoušel určit jeho polohu po čichu, ale chisský pach byl po celé místnosti. Nemohl ho najít.
Ale věděl, že se k němu blíží. Cítil to. A Thrawn se neodvažoval používat svůj blaster lehkovážně: prozradil by tak svou pozici a také mu už začínaly docházet náboje. Oba prostě číhali za hologramy, neboť projít skrz ně by znamenalo riziko, že ho druhý uvidí.
Nyní se hologramy změnily na urážlivý mechanický design. Uspořádané, symetrické tvary, křivky stáčející se do spirál a do ostrých tvarů. Geometrické vzory desítek ras se spojovaly do ohromné mechanické věci, jejíž účel nedokázal určit.
Hren Silra se snažil dostat ke dveřím. Byl si jistý, že to je Thrawnův cíl. Hledal v pohyblivém umění náznak bílé, dvě žhnoucí oči.
Támhle! Záblesk bílé! Hren Silra bez váhání vyrazil vpřed. Proletěl hologramy, blasterový výboj se mu mihl kolem ramene a vzápětí už vyrval Thrawnovi zbraň z ruky. V očích imperiálního zajiskřilo, vytáhl vibronůž z rukávu a zaujal bojový postoj.
„Používáš stroje při boji,“ zasyčel na Thrawna. „To tě dělá slabým a odsuzuje k věčnému zatracení. Ale přesto jsi úctyhodný nepřítel. Budeš dobrou obětí.“ Upustil coufee a vytáhl drápy.
„Používám všechno, co mám po ruce,“ promluvil Thrawn klidně a vyzývavě pozdvihl nůž. Hren Silra zaútočil, srazil ho k zemi a zaryl drápy do bílé uniformy.
Náhle se otevřely dveře a dovnitř vstoupilo komando stormtrooperů vedené velitelem, se kterým se Hren Silra před chvílí setkal. Vojáci sklonili zbraně k palbě, ale přes hologramy bylo špatně vidět.
„Admirále!“ zakřičel velitel. „Jste v pořádku?“ Dostal odpověď na svou otázku, jakmile se hologramy opět proměnily a vojáci ho uviděli. Hren Silra poodstoupil od ležícího těla, v drápech měl bílé cáry a v břiše zabodnutý vibronůž. O zlomek sekundy později byl prostřílen blasterovými výboji, údery paprsků odhozen z Thrawna a zůstal ležet mrtvý na zemi.
Kapitán Parck proběhl koridorem, protlačil se mezi stormtroopery a napůl poklekl, napůl se sesunul, vedle Thrawna.
„Pane!“ vykřikl. „Řekněte něco. Jste v pořádku?“
„V naprostém pořádku, kapitáne.“ Thrawn se posadil a oprášil se. „Nemusíte křičet.“ Když Parck uviděl admirálovu rozsápanou tuniku, málem se mu obrátil žaludek. A pak si všiml brnění pod ní. „Ano, považoval jsem za moudré ponechat si to na sobě. Ale gratuluji vašemu načasování. O chvíli později, a dostal by mě.“
„Poděkujete Jedi, pane,“ zajíkl se Parck, podal Thrawnovi ruku a pomohl mu vstát. Stormtroopeři se mezitím shromáždili kolem těla Hrena Silry. „To ona mě varovala před „poručíkem Rollisem“.“
„Opravdu?“ Thrawnovy rty se nepatrně sevřely. „Zdá se, že jí znovu vděčím za život. Odneste těla do lékařského střediska a—“
Všechny hologramy zmizely a světla zablikala, pak zhasla.

* * *

Nom Anor ukázal na raketoplán Lambda. „Tenhle. Je malý a snadno ovladatelný.“ Byl to také transportér pro vysoce postavené imperiální. Co jiného by si vybral k útěku císařský gardista, který právě zavraždil velkoadmirála?
Tak alespoň Hren Silra uvažoval. Dva Yuuzhan Vongové prošli hangárem bez povšimnutí, ale droidi a technické vymoženosti je nesmírně rozčilovaly. Připraví loď, počkají na dva zbylé válečníky a uniknou dřív, než někdo zjistí, co se stalo.
Oin byl v zádi raketoplánu a nohama ohmatával neznámou podlahovou krytinu, když ucítil cizí pach. Když do raketoplánu vstoupily po rampě dvě postavy, rychle se schoval za sedadlo a otočil hlavu.
Sevřel blaster v třesoucích se rukou a skrčil se za křeslo. Poznal by je, i kdyby měli na sobě jakoukoliv kůži. Podle toho pachu a chůze to byli nepochybně Yuuzhan Vongové! Jeden Vong, ten v chisském převleku, zaklepal na dveře pilotní kabiny. Dveře se otevřely a z kabiny vyšel pilot.
„Ano? Je všechno v poř—“ oči se mu rozšířily. „Kdo jste? Co je ta—au!“ „Chiss“ mu rukou zakryl ústa a strčil ho zpátky do kokpitu. Vešel za ním a Oin ucítil nezaměnitelný puch: strach a krev.
„Připravím loď,“ zavolal Vong ve svém vlastním jazyce, kterému však Oin rozuměl. „Ty jdi ven a čekej na Hrena Silru.“ Vong převlečený za člověka přikývl a postavil se na rampu.
Oin nervózně polkl a držel se blasteru jako záchranného lana. Musím se odsud dostat a varovat Vergere! Yuuzhan Vong stál rozvalený ve dveřích a bubnoval prsty do přepážky. Oin pevně sevřel blaster v rukou. Zabíjení sice bylo pro Nesze naprosto nemyslitelné, ale v jeho rukou ležela budoucnost celého národa. Zhluboka se nadechl a sebral odvahu, ale zjistil, že nebude třeba střílet. Vong byl pryč.
Oin vykoukl zpoza křesla. Nikde ho neviděl. Opatrně, aby ho neuslyšel ten v kokpitu, se proplížil kolem sedadla a pomalu šel směrem k průlezu. Byl už téměř na prahu, když se ten Vong v lidském ooglithském maskeru zničehonic objevil a chytil ho pod krkem.
„Ha! Říkal jsem si, že tady něco smrdí—“ Nom Anor se zamračil a přivřel oči. Sice neznal jméno rasy, kterou zotročili na Sevacu III, ale věděl, jak vypadají. „Co má tohle znamenat?“ řekl, zatímco Oina vlekl hlouběji do raketoplánu. Oin kopal kolem sebe a snažil se vymanit z Nom Anorova objetí. Vong mu vyrazil blaster z ruky a odkopl ho přes raketoplán, ale Nesz na něj zaútočil holýma rukama, a snažil se mu drápy vyškrábat oči.
Nom Anor ucukl včas, aby nepřišel o oko, ale i tak mu ještěr stačil poškrábat obličej a potrhat ooglithský masker. Žijící kůže se začala svíjet a sloupávat se mu z hlavy a obličeje.
Nom Anora v ten okamžik ochromil šok. Ne kvůli bolesti, kterou ani nepocítil, ale protože si uvědomil, co znamená přítomnost Nesze.
Jedi.
Ta zatracená Jedi.
„Takže,“ zasyčel Nom Anor, když se i prsty svlékly z maskéru a zatřásl hlavou, aby si rozpustil vlasy. „Vy otroci přece jen máte nějakou kuráž. Nebo je to práce té Jedi? Dala ti sílu bojovat?“ Držel Nesze před sebou, aby na něj nemohl zaútočit, a poté ho zvedl ze země, až se jejich oči ocitly na stejné úrovni. Oin sevřel Nom Anorovo zápěstí, ale nepodařilo se mu povolit stisk.
„Vy jste ji ukrývali, že ano?“ zavrčel. Vzedmula se v něm taková zlost, až si myslel, že mu začne vřít krev. „Měli jsme ji přímo před nosem, ukrývala se na naší Líhni.“
„Vaší Líhni?“ zasípal Oin. „Ne, na naší planetě, našem domově! Nemáte na něj právo! Vůbec žádný nárok! Vergere nalezla spojence, co osvobodí můj lid a vyženou vás z našeho světa jednou provždy!“
Nom Anor zatřásl s Neszem tak, až Oinovi zadrkotaly zuby. „Jsi blázen! Kde je ta Jedi? Řekni mi to!“ Oin se do něj zabodával pohledem a mlčel. Nom Anor vysunul a znovu zasunul drápy.
„Co se to tu děje?“ Druhý Vong stanul ve dveřích kokpitu.
„Jedi je tady!“ vyštěkl Nom Anor. „A byla na naší Líhni.“ Pozvedl Oina jako důkaz. „Je loď připravena k odletu?“ Druhý přikývl. „Dobrá, zavřu průlez.“
„Ale Hren Silra—“
„Se už nevrátí.“ Otočil se, stále drže zápasícího Nesze bez problémů. „Jedi varovala Thrawna. Hren Silra šel rovnou na smrt. Právě teď jim ta Jedi pravděpodobně povídá všechno o naší Líhni. Mise byla neúspěšná a my o tom musíme informovat vykonavatele. A tebe,“ stiskl tak pevně, že moc nechybělo a rozdrtil Oinovi krk, „tebe roztrhnu ve dví a nechám tvé tělo shnít v téhle odporné mechanické lodi!“ Natáhl ruku k průlezu, ale uslyšel charakteristické klap-hzzz světelného meče. Oin a Nom Anor se podívali dolů a uviděli malou, štíhlou postavu v hnědém rouchu stojící u rampy. A v jejích rukou plál světelný meč.

* * *

„Nom Anor,“ řekla Vergere klidným hlasem. Jeho ooglithský masker byl poraněný a napůl svlečený tak, že odhaloval jeho skutečnou tvář. Yuuzhan Vong se za poslední tři roky změnil jen málo. Přibylo mu možná pár jizev, ale jeho tvář byla stále symetrická, což byl znak vongského mladíka. Jeho mladý, ale zocelený obličej lemovaly černé vlasy sahající mu po ramena, ale oči měl po matce, a ty oči planuly nenávistí. Vycítila, že je Oin v nebezpečí a utíkala zpět k raketoplánu, ale teď to vypadalo, že přišla pozdě.
„Jedi.“ V jedné ruce držel coufee a druhou Oina pod krkem. Vypadal připraven seskočit na rampu, použít Oina jako živý štít před světelným mečem a pustit se do ní.
„Vaše mise byla neúspěšná. Thrawn už ví všechno.“ Nebo se to každopádně brzy dozví. V konferenční místnosti pro něj nechala datakartu.
„To je mi jasné,“ procedil mezi zuby. „Ale ještě pořád se mohu pomstít —“
„Nome Anore!“ zavolal druhý Vong zevnitř. „Zavři průlez, musíme odletět!“
„Ale—“ ohlédl se.
„Udělej to! Hned!“
„Nech ho jít!“ Vergere ukázala světelným mečem na Oina. „Není to válečník, jeho smrtí ničeho nedosáhneš.“
„Ale ublížím tím tobě.“ Oči Noma Anora zajiskřily, stiskl ruku a Oin se začal dusit, ale pak se mu v obličeji objevilo cosi zvláštního. Naprostá zuřivost byla nahrazena chladnokrevnějším a mnohem horším výrazem. Rty se mu zkroutily v úsměvu čiré zloby.
„Otroku,“ zavrčel na Oina, „ty jsi opravdu hlupák. Myslíš si, že ti ta Jedi pomůže? Podívej se kolem sebe. Podívej se, co jsou zač ti imperiální. Přijdou na Líheň, ale ne aby vás osvobodili, aby nás zničili! “ Přitáhl ho k sobě, až se Oinův čenich ocitl jen pár centimetrů od jeho obličeje.
„Rozumíš tomu? Zničí váš svět, aby se nás zbavili, a zničí i tvůj lid. Bude jim to jedno. Tvá rasa je odsouzena k záhubě! Zotročení nebo smrt, takový je váš osud. Jedi to věděla. Celou dobu to plánovala!“ Otočil se čelem k Vergere. „Řekni mu to,“ rozkázal. „Řekni mu to, nebo zemře!“
Vergere polkla; cítila se, jako kdyby jí vyrvali srdce. „Je to pravda, Oine. Všechno.“
Nom Anorovy třpytící oči se vpíjely do jeho. „Žij s tím, otroku,“ zasyčel, povolil stisk a shodil Nesze na rampu. Vergere deaktivovala světelný meč a s pomocí Síly Oina chytila. Položila ho na podlahu, mezitím co Nom Anor zmáčkl tlačítko, kterým se uzavíral průlez a zasouvala rampa. Oin ji odstrčil a zkoušel se dostat k rampě, než se zavře.
„Ne!“ Vergere ho přitáhla zpět a držela ho, dokud se průlez nezavřel a raketoplán neodstartoval. Myslela si, že chce na Noma Anora zaútočit.
Co ovšem neviděla, a čeho si Oin všiml až teď, bylo, že na sobě už neměl svůj náramenní pás. Musel mu spadnout, když ho Nom Anor držel odrápenou rukou. A když ho Nom Anor odhodil, všiml si, jak se jediná naděje Neszů kutálí po podlaze u Vongových nohou.
Raketoplán rozevřel křídla a plnou rychlostí zamířil k vesmíru za energickým polem.
„Co to má znamenat?“ ječel palubní důstojník. „Ten raketoplán nedostal povolení k odletu!“ Letoun prolétl nad zaparkovanými transportéry a málem se srazil s přistávající lodí, a posléze proletěl energetickou bariérou. Když se důstojník nedíval, Vergere vzala jeho komlink a nastavila ho na frekvenci kapitána Parcka.
„Právě odletěl raketoplán Lambda, musíte ho za každou cenu zastavit!“ Bohužel kyselina ruaswyrmů už udělala své. Tažné paprsky, turbolasery i senzory byly nefunkční. Sice vyslali stíhačky TIE, ale kvůli trojnásobným štítům oproti ostatním Lambdám, a protože žádná ze stíhaček nebyla Advanced s raketami, se Vergere mohla jen bezmocně dívat, jak raketoplán uniká do hyperprostoru.

* * *

Nom Anor přecházel sem a tam po oddělení pro pasažéry raketoplánu, v jeho mysli se střídala zlomyslná radost, hořký vztek, když si uvědomil, jak malicherná a bezvýznamná byla rána, kterou té Jedi zasadil, a pocit marnosti: nemohl zničit stroje kolem sebe, protože by tím ohrozil svůj život a život svého spolubojovníka. Svlékl zraněný ooglithský maskér a mrštil s ním o průlez. Nahý si potom vybíjel frustraci ničením sedadel a vykucháním mrtvého pilota holýma rukama.
Ucítil, že se nohou do něčeho zamotal a podíval se dolů. Zamračil se a zvedl náramenní pás, který měl ten otrok na sobě. Byl vyroben z organické hmoty, nikoliv živoucí, pochopitelně, ale alespoň to dokazovalo, že bohové nezanevřeli na otroky úplně.
Když si jej prohlížel, všiml si velké kapsy přišité na rubové straně. Zvědavě ji rozpáral jedním seknutím drápů. Obsah se vysypal do jeho rukou a na podlahu. Nom Anor zjistil, že se dívá na hromadu semínek.

* * *

„Docela zajímavý příběh.“ Thrawn přešel konferenční místnost a poté přenesl zpět svůj žhnoucí pohled na svého hosta. „Ale povězte mi, jak je možné, že toho o těch Yuuzhan Vonzích tolik víte? A jestli mohu být tak smělý, jak jste vlastně přežila Jediské čistky?“
Vergere zkřížila ruce. „Přežila jsem je, admirále, protože jsem je nikdy nezažila. Krátce poté, co byl Palpatine zvolen nejvyšším kancléřem, jsem byla poslána na misi na planetu v Tingelském rameni, na okraji známé galaxie. A nedaleko odtud světoloď Long Reach of Death prvně pronikla do galaxie. Zaútočili na planetu a zničili by tam všechen život, kdybych neuzavřela dohodu s vykonavatelem, předchůdcem Sanga Anora. Souhlasila jsem, že půjdu s nimi a nechám se studovat— nevěděli nic o Síle ani o lidech ovládajících Sílu— a oni za to nechají tu planetu na pokoji.“
„Zajímavé. Rád bych se dozvěděl víc o tom prvním kontaktu. Možná bych si mohl promluvit s obyvateli planety.“
„O tom pochybuji.“ Vergere se usmála sama pro sebe. „Ale to by vám stejně nebylo k ničemu. Strávila jsem mezi Yuuzhan Vongy téměř třicet let, pokoušela jsem se sledovat, jaké jsou jejich způsoby a schopnosti. Před třemi roky jsem unikla a od té doby je následuji a hledám způsob, jak je zastavit.“
„Myslel jsem si, že Jedi by spíše bojoval na straně Povstalců a neskrýval se v tomhle zapadákově.“ Thrawn se usmál. Tenhle „zapadákov“ byl koneckonců jeho domovem.
„Válka s Impériem není můj boj, admirále.“ Vergere zakroutila hlavou a zdálo se, že její peří se naježilo. „Pátrala jsem v Síle a viděla svůj osud jinde. Yuuzhan Vongové jsou větší potencionální hrozbou, než to vaše Impérium kdy bude. Palpatine bere lidem svobodu, ale Vongové jim berou jejich spojení se Sílou. Viděla jsem, co dělají na Sevacu III: ničí ekosystém planety a nahrazují ho svým vlastním. Tak se šíří, Thrawne. Změní planetu i její obyvatele na takovou úroveň, že se stane jejich navždy.“
Thrawn zamyšleně přivřel oči. Vergere odmítla jeho nabídku se posadit a i když byl admirál mnohem vyšší než ona, její klidná důstojnost je stavěla na stejnou úroveň. „Myslím, že zaútočím proti Coerlovi dříve, než jsem plánoval. Soustava Sevac leží v jeho teritoriu a hrozba, kterou ten svět představuje, je opravdu velice závažná.“ Poklepal na datapad na stole. „Pokud jsou data, která jste nashromáždila, přesná, mohli bychom čelit menší flotile během několika málo týdnů.“
„Ano, a možná ještě mnohem větší. Sang Anor se očividně rozhodl dobýt galaxii nyní a nečekat dvacet let na posily, které mají dorazit do Vnějšího okraje.“
„Říkala jste, že v této galaxii je jen pár tisíc Vongů. Opravdu má vykonavatel dostatečnou sílu na to, aby se mohl postavit Impériu?“
„Ne, teď ne. Ale pokud bude mít dostatek času, vybuduje v Neznámých regionech silnou základnu a pak bude mít slušnou šanci.“
„Možná, že přece jen nakonec budeme potřebovat císařovu novou hračku,“ řekl Thrawn spíše pro sebe. Vergere byla zvědavá, o čem to mluví, ale velkoadmirál rychle změnil téma hovoru. Protože žila v Neznámých regionech tak dlouho, neměla přehled o tom, co se děje ve zbytku galaxie. Věděla, že se schyluje k propuknutí povstání, ale nikdy neslyšela o Hvězdě smrti, a když před léty cítila smrt Alderaanu, nikdy si nespojila smrt miliónů bytostí se zbraní vytvořenou člověkem.
„Ano, se Sevacem III se musí něco udělat,“ řekla, „ale Líheň není hlavní hrozba.“ Teď pro změnu začala přecházet po místnosti ona. „To světoloď Long Reach of Death musí být zničena za každou cenu. Dokud žije, může udělat to samé, co udělala s Oinovým domovským světem, kdekoliv. To plavidlo je jediná věc, co může nastartovat setbu a celý proces a pokud bude zničena, Yuuzhan Vongové budou odříznuti od možností vyrábět organickou technologii. Už nebudou představovat hrozbu, a pokud se galaxie na Vongy připraví, svatá válka může skončit dřív, než vůbec začne.“
„Ano, máte pravdu.“ Thrawn přikývl a Vergere vycítila, že souhlasí; byl zázrak, že i to se jí podařilo. Chisský admirál měl neuvěřitelně silnou vůli a pokoušet se ovlivnit jeho myšlení by bylo jako zkoušet vyrvat strom z kořenů holýma rukama.
„Loď musí zemřít,“ promluvila Vergere. „A v nejlepším případě spolu s ní zemře i Sang Anor.“
„Opravdu je tak nebezpečný?“ Thrawn pozvedl obočí.
„Posledních pět let, které jsem strávila mezi Vongy, jsem byla pod jeho osobním dohledem, admirále.“ Vergere se zachvěla. „Nemůžu ho sice cítit v Síle, ale znám ho. Ano, je velmi nebezpečný, i beze zbraní a světolodě. Až se s ním střetnete, nebudete bojovat jenom proti Yuuzhan Vongům. Má základnu v Coerlově teritoriu, což znamená, že toho „Coerla“ i ovládá. A to znamená, že ovládá i jeho flotilu a nebude váhat nepřímo použít stroje.“
Thrawn přikývl. „Kéž byste mi přinesla nějaké umění místo pouhého popisu. Kdybych viděl jejich umělecká díla, mohl bych se toho o nich hodně dozvědět.“
„Pokud chcete studovat jejich umění, stačí, když se podíváte na ty dvě vongské mrtvoly. Oni považují znetvořování svého těla za umění. Jsou rasa, která vidí ničení a bolest jako formu umění a jsou velmi zběhlí v její aplikaci. Studujte je.“ Vergere pokrčila rameny. „V každém případě jsem vám řekla všechno, co vím a co od nich očekávat. Je mi líto, že jsem nezjistila víc, ale nedokážu pochopit ani základy jejich vědy a Sang Anor si dal velmi záležet, abych se nedozvěděla nic o „tváření“ a budování. Jsem si jistá, že má pár zbraní, o kterých jsem nikdy neslyšela. Rád si udržuje svá tajemství.“
„Chápu.“ Thrawn přikývl. „Alespoň jste mi poskytla představu, co se od nich dá očekávat. Vystopovat světoloď nebo ji vylákat z úkrytu už bude můj problém. Vy a váš společník můžete v klidu odejít. Budete přepraveni na povrch a vaše loď bude moci v míru odletět.“
„Děkuji vám.“ Thrawn se otočil a chystal se otevřít dveře—
„Admirále,“ zastavila ho Vergere; musela to alespoň zkusit. „Pokud budete útočit na Sevac III, je něco, co byste měl vědět: jsou tam domorodci, Neszové, kteří jsou Yuuzhan Vongy loveni a zotročováni. Jsou nevinní a hodně riskovali, když mi pomáhali se shromaždováním informací o svých přemožitelích. Chci, abyste mi slíbil, že uděláte vše pro to, abyste je ušetřil.“
Thrawnovy rysy ztvrdly. „Dobře víte, že je to nemožné. Sama jste řekla, že si nikdy nemůžeme být jistí, jestli zničíme veškeré vongské dílo, pokud přežije byť jen jediná bytost.“
„Neszové jsou nevinní. Nechtěli to.“
„To je politováníhodné, ale je to jen pár set domorodců proti rase, která ohrožuje celou galaxii. To se nedá srovnávat.“ Pohled ve žhnoucích rudých očích byl nekompromisní. „Děkuji, že jste mě varovala, ale vaše přání ušetřit vaše spojence je mimo jakoukoliv diskusi.“
Vergere svěsila ramena. Na chvíli zavřela oči a když je otevřela, čelila Thrawnovu pohledu bez hnutí. „Povězte mi, Thrawne, proč to děláte?“
„Co prosím?“
„Proč sloužíte císaři? Zdáte se být čestný muž, vaši podřízení k vám chovají úctu a jsou vám opravdu věrní. Nejste typický imperiální velitel, ale přesto zaujímáte místo v nejvyšších kruzích císařových ozbrojených sil.“
„Císař přinese mír a řád celé galaxii.“ Thrawn založil ruce na prsou. „Zatímco vy ho vidíte jako zlo, já v tom, co vykonal, dokážu spatřit vyšší dobro.“
„Řád,“ Vergere pokývala hlavou, „to jsem si myslela.“
„O čem to mluvíte?“ Bylo patrné, že Thrawnovi tato konverzace není příjemná; měl důležitější věci na práci, navíc i poškozenou loď.
„Jak vás Palpatine dostal,“ vysvětlila Jedi. „Co vám slíbil. Řád a kontrolu. Jednota, to je vaše droga, Thrawne, a císař je mistrem v odhalování slabostí osob a využívání jich proti nim. Některým slíbil moc. Jiným nabídl pomstu. Ale všechno to vyjde nastejno: prodáte svou duši výměnou za prázdné sliby.“
„Co vy o mě víte?“ Thrawn bezděčně přistoupil k Vergere blíž, jeho kamenný výraz na okamžik dostal trhliny a přes tvář se mu mihl stín čirého vzteku. „Jak se odvažujete soudit mě a to, oč usiluji? Viděl jsem chaos, co řádí mezi těmito hvězdami a nekonečné, nesmyslné války. Císař je nezbytné zlo, ale nakonec přinese mír.“
„Impérium je zkažené, Thrawne. Palpatine je sithský lord, korupce a zkaženost byla vždycky jejich nástroj a nikdy nebylo většího ztělesnění Sithů než je císař. Jak si myslíte, že se dostal tam, kde je? Prokousal se do srdce Staré republiky a rozežral ji zevnitř. Nikdy jsem se s ním sice nesetkala, ale cítím ho v Síle, je jako mor, co otravuje všechno, čeho se dotkne. Váš císař není nic než glorifikovaný parazit, vznešená rakovina.
Nazýváte ho nezbytným zlem a myslíte si, že ho využíváte, abyste dosáhl svého cíle. Už jméno vaší flotily mluví samo za sebe: Jednotná flotila.“ Hořce se usmála. „Hypertrasy do pekel vedou přes dobré úmysly. Je jedno, jak jste chytrý, císař do vás vidí. Doslova. Přineste řád do Neznámých regionů, ale odejmete jim svobodu. Říkáte si, že se to časem zlepší, a jakmile se věci uklidní, Povstání bude rozprášeno a váleční lordové poraženi, útlak se zmírní a nakonec i přestane.“ Když se Thrawn chystal promluvit, zvedla ruku, aby ho umlčela.
„Ne, nečtu vaše myšlenky, admirále. Možná mi nebudete věřit, ale nejste jediný, kdo vidí, co ostatním uniká, a říkám vám, nikdy se to už nezlepší. Korupce a tyranie bude čím dál tím horší. Víc a víc zvěrstev bude pácháno ve jménu toho mlhavého „vyššího dobra“, které vždy bude zdánlivě skoro nadosah a vždy bude třeba dalšího zabíjení, zničení další planety a odnětí něčí svobody.
Impérium bylo vybudováno Sithem,“ pokračovala. „Zrodilo se v mysli Sitha a cokoliv, čeho se Sithové dotknou, nepřinese nic než bolest, strach a nenávist, protože oni slouží Temné straně. Získávají z ní sílu a přesně takové emoce ji živí! Rozumíte tomu? Čím silnější se stane Temná strana, tím silnější se stanou i oni. A o to se císař stará v první řadě!“
Vergere si povzdechla. „Proč si myslíte, že Palpatine vždycky nadržoval lidem? Nebylo to kvůli předsudkům, nebo faktu, že lidé jsou nejrozšířenější a nejpočetnější druh v galaxii. Je to kvůli tomu, že ví mnohem lépe, jak lidé myslí, mnohem důvěrněji, než zná myšlenkové pochody ostatních druhů, což pro něj činí lidi ovladatelnější. Proč si myslíte, že vás přijal mezi sebe? Protože se dostatečně podobáte člověku, aby vám porozuměl a ovládl vás. Manipuloval s vámi od samého začátku a vy jste si to nikdy neuvědomil.“
Dlouhou chvíli velkoadmirál neřekl ani slovo. Jeho výraz ve tváři byl neproniknutelný a jeho oči byly nečitelné. Nakonec promluvil: „Nechal jsem pro vás připravit další raketoplán. Odveze vás k vaší lodi a jak jsem slíbil, budete moci bezpečně odletět ze soustavy. Doufám, že už se nikdy nesetkáme; mám plnou hlavu vlastních problémů.“ Otočil se na patě a vyšel ze dveří.

* * *

Cesta na planetu uběhla v tichu, ale ve vzduchu se vznášelo napětí, které Vergere cítila v Síle jako tisícovky drátků napnutých až k prasknutí. Oin seděl vedle ní a díval se z okna ven do prázdnoty. Od střetnutí s Nomem Anorem nepromluvil ani slovo.
Nakonec mu, váhavě, položila ruku na rameno. Neucukl ani se po ní neohnal, prostě k ní otočil hlavu. Vergere se nedokázala dívat do těch vystrašených očí. Jeho zoufalství se přes ni přelilo jako přílivová vlna a hrozilo, že ji utopí. Stejné zoufalství, které cítila ona, když ostatní rytíři Jedi umírali. „Oine,“ řekla pomalu, „je mi to tak líto—“
„Musíme se vrátit,“ řekl, když přistáli. Jeho hlas byl chladný a pevný.
„Vrátit kam?“ zeptala se Vergere nechápavě.
„Na mou planetu.“ Dotkl se hrudníku, kde nosíval svůj náramenní pás. „Zachránit můj lid.“