Kapitola 4.

Vergere chvíli zírala s otevřenou pusou na vetřelce a poté deaktivovala světelný meč. „Co tady, ve jménu Síly, děláš?“
Oin nesměle pokrčil rameny. „Byla to dlouhá cesta, tak jsem si řekl, že bych si mohl dát svačinku.“
„Ty víš, o čem mluvím!“ vyštěkla. „Proč ses ukryl na mé lodi? A kde jsi vlastně byl?“ Mluvili neszkým jazykem, ale Oin uměl basic perfektně.
„Schovával jsem se v té místnůstce, ve které sedíš a přemýšlíš.“ — čímž myslel komoru, kde meditovala— „Myslel jsem si, že Nesz by měl pomoci zachránit ostatní Nesze. A taky,“ zatvářil se rozpačitě, „jsem byl zvědavý, jak to vypadá na jiných světech.“
„No,“ rozhlédla se kolem sebe, jako kdyby měla najít odpověď napsanou na zdi. Co by teď udělala její mistryně? „Teď už s tím nic nenaděláme. Potřebuji jít ven z lodi a chci, abys tu zůstal a do ničeho se nepletl.“
Oin nadskočil. „To nejde! Totiž, ehm, mohla by se ti hodit pomoc. A kde to vlastně jsme? Na které z planet, o nichž jsi mluvila? Je to ta, kde nám pomůžou zbavit se Yuuzhan Vongů?“ zasypával ji přívalem otázek.
„Teď mě poslouchej, Oine. Jsi sice velmi odvážný, ale ještě nikdy jsi nebyl na jiné planetě. Nevíš, jak to v galaxii chodí. Nejvíc mi pomůžeš, když zůstaneš tady.“
Oin slabě zaprotestoval a svěsil hlavu. Vergere mezitím sbalila jídlo a odebrala se k přetlakové komoře. Nějak bude muset zařídit, aby si mohla promluvit s velitelem té imperiální. Zamkla dveře jednoduchým kódem pro případ, že by se Oin rozhodl, že nedodrží své slovo; teď se nikdo nedostane dovnitř ani ven.
„Je mi líto, Oine,“ zamumlala, „ale ty jsi jedna proměnná, kterou si nemůžu dovolit nechat pobíhat bez dozoru. Jestli selžu, tak ať je Síla s námi se všemi.“

Oin přešel ke dveřím do přetlakové komory, počkal pár minut a potom očichal tlačítka na postraním ovládacím panelu. Vergerin tělesný pach byl cítit na čtyřech tlačítkách. Zkoušel všechny kombinace tak dlouho, dokud nenašel tu správnou.
„Promiň, Vergere,“ zamumlal, když se za ním komora zavřela a on scházel dolů po rampě. Rád by Jedi uposlechl, ale měl rozkazy od mnohem vyšší autority.
Byl ohromen, ještě než stoupl na chodník: kosmodrom byl přeplněný loděmi, z nich některé byly mnohem větší a impozantnější než Loon, jak Vergere nazývala svůj starý frachťák. Kolem nich se kutáleli, chodili a létali droidi, kteří prováděli údržbu za poplatek. Oin samozřejmě věděl, co jsou droidi zač: během Vergerina pobytu na své domovské planetě viděl jejich obrázky a hologramy, Jedi dokonce měla na palubě malého čistícího a obslužného droida. Ale tohle, desítky pojízdných, ocelových strojů přímo před nosem, bylo něco zcela jiného.
A pochopitelně tu byly i cizí bytosti. Bytosti, které lezly, létaly, vznášely se na repulzorových křeslech, dýchaly přes filtry a masky. Viděl chlupy, šupiny, žábry a peří, a někdy dokonce to všechno na jediné bytosti!
To všechno bylo ještě snesitelné, ale jeho neszké smysly naprosto šokoval ten spěch a ruch okolo. Všichni do sebe vráželi, mluvili jeden přes druhého, rychle se snažili dodělat svou práci, aby mohli začít dělat něco jiného.
Neszové byli přesný opak, nikam nespěchali a v každé činnosti si dokázali najít nějaké potěšení. Nevrhali se ničeho po hlavě a určitě se nechovali tak nezdvořile. Až teď mu došlo, že tyto bytosti jsou od sebe odděleny, necítí bolest nebo potěšení druhých jako Neszové. Oin se setkal, Yuuzhan Vongy nepočítaje, jen s jediným cizincem: Vergere, a ta byla ve skoro stejném souznění s životní energií jako sami Neszové. Tyto bytosti však byly jiné. Naháněly mu strach.
Instinktivně se držel při zemi a snažil se nepozorovaně odejít z kosmodromu. Nejprve zkoušel jít po Vergerině stopě, ale brzy ji ztratil ve směsici vůní, tělesných pachů a oleje. Ve snaze utéct před tím šílenstvím kolem sebe zamířil k místu, kde cítil relativní klid.
V nedalekém baru bylo sice hlučno, ale aspoň tu převládala pohodová atmosféra. A chladná, mírně osvětlená místnost byla určitě lepší, než sluneční žár na ulici. Proklestil si cestu do tmavého koutu; přinejmenším se tu mohl posadit a v klidu promyslet svůj další krok.
V zamyšlení položil ruku na široký náramenní pás, který měl na sobě. Obsahoval mnoho kapes, včetně jedné skryté, kterou pro jistotu prohmatal. Malý balíček, který v ní byl ukrytý, byl jedinou nadějí Neszů na přežití. Tak to alespoň říkali Věční. To oni ho pověřili touto misí a svěřili mu tento veledůležitý předmět. Jeho úkolem bylo ten předmět použít, ale pouze na tom pravém místě. A tohle očividně to pravé místo nebylo.
Ale kam má jít? A jak se tam dostat?
Pronikavý bublavý zvuk upoutal jeho pozornost. Podíval se nahoru na lesklou bytost stojící nad ním, pokud bylo „stojící“ to správné slovo. Bytost byla hromada mohutných, neustále se kroutících chapadel, které zahalovaly tělo. Některá tykadla byla zakončena vypoulenýma očima, jiná bezzubými přísavnými ústy, většina jich jednoduše sloužila k manipulaci předmětů.
Miashku stál na jedné obří noze. Vedle něj stáli statní cizinci a trojnohý protokolární droid. Znovu to na něj zabublalo. Oin se postavil na krátké nohy.
„Um, ahoj?“ řekl váhavě ve svém vlastním jazyce. Jeden z cizinců, přihlouple vyhlížející Barabel, si posměšně odfrkl a řekl něco svému druhovi. Oba se přidušeně zasmáli. Oin si opožděně uvědomil, že ti cizinci pravděpodobně nemluví jeho jazykem. Promluvil tedy basicem, kterému se naučil od Vergere a od Yuuzhan Vongů: „Děje se něco?“
Několik chapadel Miashka se zaklonilo a promluvilo na droida. „Ty mluvíš jazykem lidí?“ zeptal se stroj basicem.
„Ano,“ řekl Oin.
„Tento význačný muž je členem správy přístavu a vy teď půjdete s námi.“ Jeden z cizinců mu nabídl nějakou cukrovinku, oplatku s lahodnou, ale vyumělkovanou vůní. Začali se k němu pomalu stahovat.
Rozum mu sice říkal, aby uposlechl místní činitele, ale instinkty signalizovaly nebezpečí. A v takovém případě Neszové poslouchali instinkty. Udělal pohyb jako kdyby si chtěl oplatku vzít, a pak proklouznul kolem Barabela s bleskovou rychlostí, jakou dokázal jeho druh vyvinout. Zatímco droid na něj basicem křičel, aby se zastavil, Miashku lisknul cizince bičovitými tykadly a poslal je za Neszem.
Hudba hlasitě vyhrávala do rytmu holografické skupiny. Oin padl na všechny čtyři a plazil se pod stoly. Vlezl pod stůl, na kterém se hrál sabacc a nechtěně zavadil ocasem o nohu jedné ženy. Žena leknutím nadskočila a rozsypala karty v ruce a několik dalších jí vypadlo z rukávu. Hra rychle přešla ve rvačku.
Barabel chvátal ke dveřím, aby je zatarasil, zatímco druhý, rudosrstý dvounožec, co třeba se jal Oina pronásledovat a odstrkoval přitom ostatní štamgasty z cesty. Miashku se také pohyboval, jak nejrychleji mohl, ale byl mnohem pomalejší než ostatní.
Oin vyskočil na stoličku, pak na barový pult. Běžel po špinavém povrchu a rozléval pití, které si štamgasti nestihli odnést. Do rvačky se zapojilo několik dalších tvorů sedících u okolních stolů a malý pětiruký barman se snažil přivolat vyhazovače.
Nesz skočil na prázdný stůl, jenž se pod jeho vahou propadl, takže spadl na podlahu. Vyskočil, uviděl, že už ho ten druhý pronásledovatel skoro má, a švihnutím ocasu mu do cesty strčil židli. Cizinec se zamotal do nohou od židle a rozplácl se jak dlouhý tak široký na zem, kde ho pošlapali rváči.
Ze zadní místnosti vyšli dva osm stop vysocí vyhazovači, kteří měli různé části těla pokryté silnými zkostnatělými destičkami. Byli vyzbrojeni ochromujícími blastery, ale většinu rvaček by dokázali zarazit už jen svým pouhým zjevem. Jeden z nich si všiml Barabela blokujícího dveře a zařval na něj, aby odtamtud vypadl. Cizinec, oči upřené na Nesze, vytáhl z rukávu malý blaster a namířil ho na Oina. Když to uviděl vyhazovač, který věděl, že v kavárně nejsou povoleny žádné zbraně, na nic nečekal, přiskočil k němu a vyrazil mu blaster z ruky. Popadl ho a odhodil mezi rváče.
Oin vyběhl na ulici do slunečního žáru a byl rád, že je zpátky v tom rušném prostředí, ze kterého před chvílí utíkal. Jeho radost však netrvala dlouho, protože se mu kolem kotníku obtočilo chapadlo a podrazilo mu nohy.
Oin otočil hlavu na dlouhém, pružném krku a uviděl toho Miashka. Cizinec stál ve dveřích a chapadlem napnutým až k prasknutí k sobě Oina přitahoval. Před pár měsíci by nevěděl, co má dělat, ale díky Yuuzhan Vongům se mnohému naučil. Sekl po chapadlu drápy a vzápětí byl volný. Vyšlehla po něm další chapadla a omotala se kolem něj, avšak Oin se bránil zuby nehty. Miashku se stáhl, neboť se bál, že v souboji s tou kousavou příšerou přijde o „prsty“.
Oin se už chytal utéct, když vtom si všiml, že z jednoho chapadla toho Miashka cosi visí. Podíval se dolů a sáhl si na rameno, pak se podíval na cizince. Vzal mu jeho náramenní pás!
„Vrať to!“ vyštěkl ve svém vlastním jazyce. Ale Miashku se sunul pryč a kroutil tykadly. Oin se rozzuřil. Strach byl rázem pryč a Oin se vrhl do masy chapadel.

* * *

Vergere odešla z lodi, zaplatila standardní třídenní parkovací poplatek, díky němuž nebude loď zabavena, a poté se odebrala k jednomu z veřejných terminálů. Zaplatila si přístup na deset minut do místní informační sítě a snažila se vytáhnout co nejvíce informací o imperiální přítomnosti, než čas vyprší a bude odpojena. Stačila zjistit, že Miashkové oficiálně oznámili, že se stanou členy Impéria, dozvěděla se i o veřejné oslavě, která začne za několik hodin v Inner Ringu a objeví se tam i velitel Jednotné flotily, velkoadmirál Thrawn.
„Alespoň to bude o něco jednodušší,“ mumlala si pro sebe, jak šla na okraj kosmodromu. „Teď už se jen potřebuju dostat přes pár stovek stormtrooperů, kteří nejdříve střílí a pak se ptají, a přesvědčit jednoho z císařových nejvýše postavených lidí, aby naslouchal rytíři Jedi.“
S tím vším na mysli, poslední věc, kterou čekala, byl její malý černý pasažér, útočící na úředníka miashského přístavu před laciným barem. Miashku ustupoval, co mu síly stačily a snažil se vyhýbat ranám plazíího muže.
„Přestaň!“ Vergere popadla Oina za rameno a odtrhla ho od Miashka. Cizinec zakroutil chapadly a něco řekl ve svém vlastním jazyce. „Co to má znamenat?“ vyštěkla na Oina. „Řekla jsem ti, abys zůstal v lodi!“ Nesz byl rozzuřený k nepříčetnosti.
„Vzal mi… můj… náramenní pás,“ zasyčel. Vergere si všimla, že jeho pás visí na jednom z Miashkových chapadel a postrčila ho Sílou, aby spadl na zem. Oin, pohybující se rychleji, než ho kdy viděla, se vymanil z jejího objetí a chytil ho dřív, než dopadl na zem a odpelášil zpátky k ní.
„Madam, tento tvor zaútočil na bezpečnostního agenta miashského kosmodromu!“ vykřikl protokolární droid, který se vyvalil ze dveří. Cizinec na ně zachrčel. „Můj pán vás chce informovat o postihu za tento čin.“ Cizincova tykadla se svíjela v rozhořčeném gestu, ale skrze Sílu v něm Vergere cítila strach a neklid. Nebyla obeznámena s touto rasou, takže z něj nedokázala vyčíst nic podrobnějšího, ale jeden pohled do Oinovy mysli vše vyjasnil.
„Tak dobrá, nahlásíme to veliteli přístavu. Jsem si jistá, že to rád prošetří,“ promluvila basicem, protože její rodný jazyk tu nebyl známý. Cizinec překvapeně škubnul chapadly a rychle zabublal.
„Můj pán si myslí, že to nebude nutné,“ přeložil protokolární droid. „Věří, že domluva bude přijatelná pro obě strany.“
„To jsem si myslela,“ řekla sarkasticky. „Fajn, tohle je má nabídka: držte se dál ode mě, od mého přítele a mé lodi a já zapomenu, co se stalo.“
Miashku to zvažoval, přičemž si je několika očima přeměřoval. Všiml si, jak prostě je ta Jedi oblečená: měla jen ručně tkaný plášť přehozený přes jednoduché, ale praktické šaty. Očividně neměla moc peněz.
Ale na druhé straně, za oba by mohl něco dostat. Nebyl by problém ji unést: byla malá a lehká, jenom o půl hlavy vyšší, než ten malý plaz. Vedle peněz, které by za ně utržil, tu byla ještě ta loď; kdyby její vlastník zmizel a byla by zabavena, dostal by podíl i z jejího prodeje. Jeho najatí banditi byli vyváděni ven z baru společně s dalšími účastníky rvačky a on zvažoval, že jim nařídí, aby se těch dvou chopili.
Nakonec ten rozkaz nevydal. Tento Miashku uměl číst v ostatních bytostech a u ní vycítil, že je nebezpečná, a už se přesvědčil o tom, že ten plaz je divoký. A krom toho už byli příliš daleko a on tu příležitost propásl.
„Proč jsi odešel z lodi?“ dožadovala se Vergere. „A jak ses vůbec dostal ven?“
„Co po mně chtěli?“ zeptal se Oin, když jí vše vysvětlil.
„Ten Miashku tě musel vidět, když ses vyplížil z lodi. Myslel si, že jsi otrok nebo zvíře. Chtěl tě prodat.“
„Proč ho to napadlo?“
„Nejsi oblečený,“ odpověděla mu. „Nikdo tu nezná všechny cizí rasy a neví, které jsou inteligentní. Pokud na sobě nemá nějaký tvor známky civilizace, je většinou považován za neinteligentní. Asi si myslel, že jsi zvíře nebo že jsi příliš slabý na to, aby ses ubránil.“ Zavrtěla hlavou. „Už víš, proč jsem chtěla, abys zůstal na lodi? Tohle je divoký vesmír, Oine. Nejsou tu zákony a pro nikoho, kromě silných a bohatých, tu není bezpečno.“
„Ale ty jsi mu vyhrožovala, že to řekneš jeho staršímu, tomu správci přístavu.“
„Ten Miashku se snažil unést a prodat cizince bez správcova vědomí, aby se s ním nemusel dělit. Správce to tu patrně všechno řídí; tady je všechno legální.“
Oin potlačil třes. Jak můžou takhle žít?
„Zůstaneš teď v lodi?“ naléhala Vergere. Oin jen zavrtěl hlavou. „Zatraceně, myslela jsem, že máš rozum!“ vyštěkla.
„Mám dost rozumu na to, abych poznal, že dokonce i Jedi tu bude potřebovat pomoc.“
Vergere zavřela oči a nadechla se, aby se uklidnila. „Jak myslíš.“
Došli až k Inner Ringu, kde se měl později objevit velkoadmirál Thrawn. Oin byl ohromen: hlavní město bylo doslova půl míle nad zemí.
Řady bílých sloupů podepíraly město z třpytivých věží, mezi nimiž křižovaly malé osobní letouny. Základy budov byly pokryté nasprejovanými graffiti, které několik set droidů pracně odstraňovalo.
„To jsou repulzní výtahy.“ Vergere ukázala na létající plošiny, které byly dost velké na to, aby udržely tucet bytostí najednou. „Ale existuje ještě jedna cesta, jak se dostat od Inner Ringu. Půjdeme tou.“ Plášť jí zavlál kolem těla, když přistoupila k jednomu z vnějších sloupů. Oin si všiml, že uvnitř je vybudováno točité schodiště. „Tenhle způsob je lepší: je zdarma a nikdo se o nás nedozví.“
U pilíře stál strážný a chystal se zablokovat Jedi cestu, ale Vergere se na něj krátce podívala a strážný se vrátil na svůj post a ve tváři neměl ani stopu po nepřátelství. Oin Vergere zmateně následoval.
„Proč nechceš, aby nás viděli?“ zeptal se jí. „A na jaké jsme to vlastně planetě? Je to ta, kde nalezneme pomoc pro můj lid?“
„Nalezneme tu pomoc v boji proti Yuuzhan Vongům,“ odpověděla a na mysli jí vytanul obraz hvězdného destruktoru. „Planeta Miashků je hlavním obchodním centrem tohoto sektoru,“ pokračovala, zatímco stoupali. „A do nynějška všemi považována za neutrální půdu. Teď se stane součástí Impéria. Přišla jsem sem, abych si promluvila s imperiálním velitelem. Pouze Impérium je dostatečně mocné, aby se mohlo Yuuzhan Vongům postavit.“
Po nekonečném výstupu po schodišti konečně došli na okraj Inner Ringu. Byly tu malé kosmodromy, kde kotvily vesmírné jachty boháčů, věže ze skla a zrcadel, zářící mistrovská architektonická díla s vystouplými patry. Domovy a obchodní centra elity.
„Musíme se dostat na Capital Marketplace. Tam se má objevit ten imperiální velitel,“ řekla tiše.
„Proč prostě nezajít k jednomu z jeho vojáků a nezeptat se ho, jestli by nás k němu nevzal?“ zeptal se Oin.
„Vztahy mezi Impériem a rytíři Jedi nejsou zrovna ideální,“ zašeptala neszkým jazykem; na ulicích bylo mnoho bytostí a nemohla riskovat, že je někdo uslyší. Jejich odrbané šaty a Vergerino jemné používání Síly zaručilo, že zůstanou nepovšimnuti. „Je možné, že budou nejdříve střílet a klást otázky později…“ odmlčela se; teprve teď si všimla, že ne všichni imperiální na vycházce byli lidé.
Sice od vstupu do čtvrti pro bohaté viděla hodně Chissů, ale nevšimla si, že by měli imperiální uniformy. Copak v imperiální flotile slouží ne-lidé?
Oin zpozoroval její překvapení, ale dřív, než se mohl zeptat, co se děje, se na rohu ulice objevil hologram: jeden z mnoha způsobů používaných k informování veřejnosti. Hologram miashského radního promluvil a mikrofony na několika nedalekých pouličních lampách začaly vyřvávat jeho projev v různých jazycích: miashském, chisském a několika dalších jazycích patřících dominantním rasám. Začal se shromaždovat dav a Jedi a Nesz se snažili držet pohromadě.
Trvalo jim pár minut, než našli reproduktor, který to překládal do basicu, ale stejně se to nedalo skoro vůbec rozeznat. Oinovi se podařilo zachytit pár slov jako „Impérium“ a „podpis smlouvy“ a „velkoadmirál Thrawn“, na které byl položen zvláštní důraz. Když se objevil hologram jiné bytosti, Chisse s aristokratickými rysy v bílé velkoadmirálské uniformě, Vergere sebou trhla. Oin zkoušel upoutat její pozornost, ale její fialové oči byly upřené na hologram.
Vergere zírala na chisskou tvář a přála si, aby se mýlila. Věděla ale, že je to pravda. Tohle byl ten muž, který zápasil se Sangem Anorem a spolu s ním zničil i Nesze.

* * *

„—a přiblíží se k novým a lepším zítřkům.“ Thrawn skončil a holopřenos se vypnul. „Je můj raketoplán připraven?“ zeptal se Parcka.
„Ano, pane. Stejně jako všechno ostatní, jak jste nařídil.“
„Dobrá. Za hodinu se vydám na planetu.“ Posadil se do velitelského křesla, aktivoval konzoli a přesunul na ni svou pozornost.
„Přál bych si, abyste mě nechal jít s vámi,“ řekl Parck úsečně.
„To nejde, kapitáne. Pokud by se něco zvrtlo, budu vás potřebovat tady, abyste to tu řídil. Tedy, samozřejmě nepředpokládám, že by se něco stalo.“ Nepatrně se usmál. „A pokud se mýlím, jednoduše budeme muset improvizovat.“

* * *

Čím víc se blížili k centru města, tím víc Miashků a imperiálních viděli. Uchýlili se do uličky nedaleko sídla vlády. „Nějak potřebuji zařídit, abych mohla s Thrawnem mluvit o samotě.“ Pořád měla problém uvěřit, že císař jmenoval velkoadmirálem Chisse. Ale každopádně měla dostatečné důkazy, aby přesvědčila i ty největší imperiální skeptiky o hrozbě, kterou Sang Anor představoval. Datakarta v její kapse obsahovala detailní nahrávky jeho činnosti na Sevacu III a pečlivě sepsanou zprávu, co se od nich dá očekávat. Začala ji v duchu sestavovat před třiceti lety, když se vzdala yuuzhanvongskému údernému oddílu, aby zachránila obyvatele žijící planety Zonamy Sekot!
Neubránila se povzdechnutí nad tím, o co všechno přišla: od té doby neviděla svou mistryni ani žádného rytíře Jedi, ale cítila, jak umírali. Nejsilněji ze všech smrt Thracie. A nyní se zdálo, že si bude muset vybrat mezi Sithy a Impériem, které vytvořili, a yuuzhanvongskou vizí budoucnosti, přičemž nevinní tvorové na to doplatí tak nebo tak.
Ovšem v Impériu byla alespoň naděje, šance pro vzpouru. Vongové změní více než jenom způsob vlády, změní lidi samotné. Odsud již nebude úniku a řád Jedi už nikdy znovu nepovstane: Sang Anor odejme bytostem galaxie Sílu.
„Tak pojď, musíme se dostat blíž k Marketplace.“ Chystala se odejít z uličky a Oin šel vedle ní, ale najednou Nesz vytřeštil oči a svýma drápatýma rukama Vergere popadl. Kdyby ji nepřitáhl zpět, srazila by se s imperiálním vojákem. Vergere vrávoravým krokem ustoupila a přitiskla se ke zdi. Oči se jí hrůzou rozšířily. Nevystrašila ji vojákova vysoká, urostlá postava, ale jeho nepřítomnost v Síle. Necítila ho přicházet a ani teď, když na něj přesunula veškerou svou pozornost, nic necítila. Její smysly říkaly, že prostě neexistuje. Věděla, co to znamená.
Oin měl oči přivřené do úzkých škvírek a nozdry se mu chvěly. Sice neovládal Sílu, ale měl citlivý čich a rozpoznal „lidskou“ štíhlou, ale dobře stavěnou postavu, smrtící ladnost pohybu a hluboce zakořeněnou aroganci, díky kterým se plížil a pyšně si vykračoval zároveň.
„To je jeden z nich!“ zasyčel.
„Ano.“ Vergere mírně pokynula hlavou. Yuuzhan Vong v lidském ooglithském maskeru a uniformě imperiálního vojáka. To věci značně komplikovalo, protože Yuuzhan Vongové znali ji i Nesze. „A pokud znám dobře Sanga Anora, tak není jediný. Teď už musím s Thrawnem mluvit stůj co stůj.“

* * *

Nom Anor prošel kolem uličky a zastavil se. Koutkem oka něco zahlédl. Pohyb. Malou, štíhlou postavu v plášti a ještě o něco menší, ale mohutnější bytost. Pravděpodobně to nebylo nic důležitého, jen nějací zlodějíčci. Ale něco mu nesedělo na té zahalené postavě. Pootočil se a sáhl do kapsy ukradené uniformy. Ignoroval blaster na boku—ten perverzní stroj—a sáhl po dlouhém coufee přivázaném ke stehnu pod uniformou.
„Tak jdeš, nebo se budeš kochat zdejší krajinou?“ Bylo to sice řečeno v basicu, ale ten hlas a tón byl nezaměnitelný. Nom Anor sevřel rty, pod maskerem zuřil. Otočil se a přiběhl k yuuzhanvongskému válečníkovi.
Pravému válečníkovi, který ho zpražil pohledem a pak odvrátil zrak, jako kdyby byl Nom Anor rozšlápnutý brouk. „Válečníku,“ řekl tiše, „něco jsem viděl—“
„Očekávám od tebe naprostou poslušnost, feenire,“ přerušil ho válečník. „Nesmíš se nechat ničím vyrušit od plnění svých povinností. Ať už se to víckrát nestane.“ Otočil se na patě a pochodoval směrem k Marketplace. Nom Anor ho následoval a v duchu kypěl vzteky. Jeho strohé odbytí mu řeklo vše: válečník jím opovrhoval, Nom Anor pro něj nic neznamenal a byl tu jen díky otcově protekci.
Tak ať. Prostě bude muset všem ukázat, že se mýlí.
V malé restauraci se sešli s ostatními třemi maskovanými válečníky. Seděli u stolu pod širým nebem a podávali hlášení Hrenu Silrovi. Vongský velitel pokynul hlavou a řekl jim, jaké pozice mají zaujmout.
„Ty budeš mít tu čest zasadit smrtící úder,“ řekl nejstaršímu válečníkovi. Ten přikývl, ve tváři se mu mísila pýcha s opovržením: pochopitelně bude muset použít blaster, který měl po boku. Stroj.
„Zamysli se nad tou ironií, válečníku.“ Hren Silra se usmál. „Použiješ jejich vlastní zbraně proti nim. Nechť nás Yun Harla skryje a vede nás.“
Všichni sklonili hlavu k modlitbě. Nom Anor se nemohl dočkat, až to budou mít za sebou. V tom oděvu a výstroji vyrobenými stroji se dusil. Čím dřív bude chisský admirál mrtev, tím líp.
Přesto se ale nedokázal ubránit tomu neodbytnému pocitu stísněnosti.