Kapitola 2

Admonitor byl vlečen do vesmírné loděnice, kde jej mohly zachytit tažné paprsky stanice a odtáhnout jej do přístavu. Voss Parck seděl ve svém kapitánském křesle a s ohledem na posádku poničené vlajkové lodi se snažil tvářit statečně.
Hvězdnému destruktoru se podařilo provést krátký hyperprostorový skok ze soustavy Miashků, takže loď odletěla s důstojností, která náležela elitě Imperiální flotily, a vystoupila z hyperprostoru z dosahu senzorů, kde na ni již čekaly dva další destruktory a odtáhly ji do sektoru Kamark, oblasti Neznámých regionů pod kontrolou Impéria.
Technici ještě nezjistili úplný rozsah škod, které napáchal tým agentů, jehož úkolem bylo zabít velkoadmirála Thrawna a jeho vraždu svést na lidské příslušníky flotily, čímž by zpřetrhali spojenectví Impéria s Chissy a zvrátili pokrok, kterého imperiální v tomto koutu vesmíru dosáhli. Světla a monitory kolem něj zablikaly a Parck se ušklíbl. Sice o těch „Yuuzhan Vonzích“, jak jim říkala ta Jedi, moc nevěděl, ale věděl, že bylo zapotřebí čtyř, jenom čtyř, agentů, aby zmrzačili nejskvělejší loď Jednotné flotily a nikdo neměl ani ponětí, co se vlastně stalo.
Také si prohlédl ty dvě mrtvoly cizinců, viděl, co udělali s imperiální doktorkou a členem elitní císařské gardy, údajně jedním z nejlepších vojáků v Impériu.
Cítil, jak se mu loď pod nohama otřásla a poznal, že zakotvili, ještě než mu to řekl senzorový důstojník. „Také přišlo komuniké od moffa. Je to zkomolené, ale vypadá to, že je to uvítání.“
„Výborně.“ Parck se postavil a oslovil prvního důstojníka: „Můžete začít s vyloděním posádky. Já se sejdu s moffem Nirizem na stanici. Jsem si jistý, že povolí posádce vycházky na Orrse.“ Podíval se na modrozelený svět pod loděnicemi a vesmírnou stanicí. Orrsa byla sídlem vlády sektoru Kamark, vůbec prvního sektoru, který tu Impérium získalo, a tudíž to byl se vší pravděpodobností sektor nejdůležitější. Pack správně tušil, že moff se s ním bude chtít setkat co nejdříve, aniž by čekal, než přiletí na planetu do vládní budovy. „Informujte mě pokud by se stalo něco mimořádného.“

* * *

„Co jste to provedl s mou lodí?“ To byla první věta, kterou moff Niriz pronesl, když Parck vystoupil z raketoplánu do soukromého přistávacího hangáru na věži stanice.
„Nevíme to jistě, Vaše Excelence,“ odpověděl Parck po pravdě. „Většina systémů, ne-li všechny, jsou poškozené. Paraziti se sice nemůžou rozmnožovat a většina z nich je už mrtvá, ale škody, které už způsobili, jsou značné.“
Niriz zakroutil hlavou a opřel se v repulzním křesle. „Můj hvězdný destruktor zničili červi. Obyčejní červi! Nevím, jak na té lodi udržujete pořádek, Parcku, ale když jsem byl ještě kapitánem já, tak jsem v té kocábce alespoň žádné červy neměl.“
Parckovi zacukaly rty, ale neusmál se. „Ale nechme toho,“ řekl moff, otočil křeslo a odletěl ke dveřím, následován kapitánem. „Poslal jsem své lidi, aby dali Admonitor do pořádku a posádka si může odpočinout na povrchu, aby nepřekážela. A tu „Vaši Excelenci“ si nechte. Slýchám to tak často od byrokratů, že se začínám cítit starý,“ řekl energicky, ale při vyslovení jména vlajkové lodi se mu do hlasu vloudil nostalgický tón.
Niriz dříve velel Admonitoru a ochotně šel s Thrawnem do „exilu“, který byl ve skutečnosti záminka pro kolonizování Neznámých regionů ve jménu císaře. Admonitor byl součástí tajné flotily vybrané z imperiální armády, s posádkou složenou z mužů, které v galaxii nebude nikdo postrádat: schopných lidí bez konexí, kteří by se v Impériu nikdy nedostali do popředí.
Léta sloužil kapitán Niriz po Thrawnově boku, až do dne, kdy se stali terčem k zákeřnému útoku ze strany jedné zvlášť ničemné pirátské bandy. Ty piráty samozřejmě rozdrtili, ale Niriz utrpěl těžká zranění. Byl zázrak, že vůbec přežil.
Přežil, ale za strašlivou cenu. Jelikož přišel o nohy, byl po zbytek života odkázán na repulzní křeslo, a přestože umělá kůže skryla většinu popálenin na jeho tváři a těle, potřeboval dýchací přístroj. Kvůli těmto zraněním už nemohl sloužit v armádě, ale Thrawn si všiml i jeho dalších předností, promluvil s císařem a bývalého kapitána učinil moffem prvního sektoru, který ovládli.
Byla to velká čest a vypovídalo to o tom, jak dalece mu Thrawn důvěřuje: Niriz ovládal stovky světů a značnou část flotily. Ale už nikdy nezažije tu velkolepost a pocit moci, který přinášelo velení hvězdného destruktoru. Vrhl se do svých nových povinností s vervou, aby na to alespoň částečně zapomněl, a ke své mrzutosti zjistil, že je také velice schopný politik.
Niriz nechal čestnou stráž v hangáru a dokonce se mu povedlo uniknout i byrokratickým pomocníkům na povrchu, takže si s Parckem mohl promluvit otevřeně.
„A kde je admirál? Myslel jsem si, že se se mnou pozdraví osobně.“
„Jakmile jsme opustili soustavu Miashků, odletěl pryč ve svém osobním raketoplánu Lambda.“ Parck se zamračil. „Ani neřekl, kam letí, pouze sdělil, že se tu s námi setká za pár dní.“
„Aha,“ moff přikývl a v očích se mu objevil významný pohled. „Tak to si nemusíme dělat starosti.“ Sevřel rty. „Slyšel jsem, že ho ti cizinci málem dostali.“
„Yuuzhan Vongové, ano.“ Parck šel úmyslně pomalu, aby srovnal krok s pomalejším Nirizem. „Nikdy předtím jsme se s jim podobnými nesetkali a pořád toho o nich hodně nevíme. Velkoadmirál pravděpodobně odletěl kontaktovat imperiální představitele, aby zjistil, jestli nám císař může poskytnout informace a posily.“
„Ano,“ Niriz rychle změnil téma, „v každém případě si to načasoval skvěle jako vždy: měl by se vrátit právě včas, aby byl svědkem dokončení speciálního projektu, jehož realizací před nějakou dobou loděnice pověřil. Možná víte, o čem mluvím?“
Parck si vzpomněl, že Thrawn mu opravdu něco říkal o jistém projektu, na nějž Niriz dohlížel, ale to bylo před dvěma roky. „Jen doufám, že projekt uspěl. Nikdy jsem moc nevěřil na jediské předtuchy, ale něco mi říká, že budeme potřebovat veškerou palebnou sílu, která bude k dispozici.“

* * *

Ruka Thrawnova.
Velkoadmirál se přidušeně zasmál, když si vzpomněl na prchavý záchvat pompéznosti, který ho inspiroval ke zvolení tohoto jména pro svou tajnou pevnost. Byla zlověstná a záhadná. Přesně jako Thrawn sám.
Vstoupil do svého pokoje a cítil, jak se ho zmocňuje pocit bezpečí a klidu, tak jako při každé návštěvě. Tyto prastaré, ale majestátné ruiny byly jeho domovem, cítil v nich každou cihlu a součástku stroje. Díky svým původním obranným prvkům a těm, které nechal Thrawn přistavět, dokázala Ruka vydržet i celoplošné planetární bombardování. Ale byla mnohem víc, než jen pevnost: bylo to také tajné řídící centrum všech imperiálních operací v Neznámých regionech a pravděpodobně nejmodernější a nejobsáhlejší databanka ihned po Imperiálním Centru.
O její existenci věděl jen on, císař, moff Niriz a posádka, která ji udržovala a chránila. Většinu práce při rekonstrukci starých ruin odvedli droidi, kterým byla poté vymazána paměť a roboti, kteří pilotovali lodě s vybavením, také prošli zformátováním po každé cestě. Možná ji někdy ukáže Parckovi, kapitán se opravdu stával velice zdatným, ale teď měl na práci jiné a naléhavější záležitosti.
Hledal v obsáhlých databankách něco o těchto Yuuzhan Vonzích a chtěl zjistit, co v téhle galaxii už všechno napáchali. Ta Jedi—Vergere—mu řekla, že používají věci jménem dovinové bazály, které umí vytvářet gravitační pole a manipulovat jím, k pohonu a ochraně svých plavidel. Možná by tato pole mohla zanechat nějaké stopy. Počítač hledal záznamy o nevysvětlitelných gravitačních anomáliích v korelaci s hlášeními o ztracených nebo zničených lodí. Zabere to nějaký čas: zprávy v Neznámých regionech byly přinejlepším útržkovité a jednotlivé planety nespojovala žádná dalekonosná komunikační síť.
A krom toho, od doby, kdy světoloď Long Reach of Death přiletěla k hranicím této galaxie, zmizely tisíce lodí, někdy i celé konvoje. I bez Yuuzhan Vongů nebylo v Neznámých regionech bezpečno.
Také si nechal vyhledat veškeré informace o soustavě Sevac obecně a Sevacu III zvlášť. Jeho soukromá knihovna byla podle něj jediné místo, kde by mohl nalézt informace o planetě tak obskurní: jeho vášní bylo sbírání informací o čemkoliv.
Mezitím navázal úzkopásmové spojení do Imperiálního Centra na soukromé frekvenci, jejímž prostřednictvím komunikoval s císařem. Když vyvstal hologram, očekával, že se objeví velká hlava s kápí, ne žena ve vojenské uniformě v životní velikosti.
„Direktorko Isard.“ Thrawn nedal ani v nejmenším najevo své překvapení, ale v duchu děkoval, že před císařem musí klečet jenom lord Vader. Nepřenesl by přes srdce, kdyby se jeho hologram objevil před Isard na kolenou. „Očekával jsem císaře, mám pro něj naléhavé zprávy.“
„Nepochybně,“ opáčila Isard chladně. „Jenže císař tu není. Jeho Veličenstvo právě odletělo, aby spolu s Darthem Vaderem dohlédlo na důležitý projekt a jednou provždy rozdrtilo Povstání.“ Překrásná porcelánová tvářička se usmála ohavným způsobem a poté se její výraz změnil na falešný soucit. „Možná na vás bude mít čas, až se vrátí, ale o tom pochybuji: bude se pořádat velká oslava vítězství Impéria a konce Povstání. Bylo by lepší, kdybyste se nezúčastnil, většina hostů má… vytříbený vkus.“ Jinými slovy, budou to všechno lidé.
„Jak se mohu spojit s císařem?“ řekl Thrawn klidně.
„Místo projektu je tajné.“ A to bylo všechno, co z ní mohl dostat. Škoda, že nemůže mluvit s císařem a ještě větší škoda, že je pryč i Darth Vader. Měl v úmyslu požádat sithského lorda, jestli by mu neposkytl pár noghriských komand. S ohledem na zabijácké schopnosti Yuuzhan Vongů by bodyguardy a přepadové jednotky s noghriskými schopnostmi uvítal.
„Dobrá, tak zavolejte velkovezíra.“ Thrawn a Isard se neměli moc v lásce. Ona mu nastrčila do flotily několik agentů zpravodajské služby, ale velkoadmirál je odhalil a buď je dostal na svou stranu, nebo je odstranil.
„Sate Pestage vám k ničemu nebude.“ Nepatrně svraštila obočí, což bylo znamení jejího rostoucího zájmu. „O vaší misi v Neznámých regionech nic neví. Já jsem v nepřítomnosti císaře převzala většinu běžné denní správy Imperiálního Centra, řekněte mi, o co jde.“
„To je čistě vojenská záležitost, paní direktorko, něco, co nespadá pod vaše výkonné pravomoci a čemu ani nejste schopná porozumět.“
„Dejte si pozor, velkoadmirále.“ Její jinak různobarevné oči, které však měly v holografické projekci stejnou modrou barvu, zaplály hněvem. „Císař mi naslouchá. Mohla bych mu navrhnout, že vaše ego je nebezpečně nabubřelé. Stačí jediné slovo, a budete zbaven velení flotily a poslán do toho zapadákova, kde vás našli.“
Záře v Thrawnových očích zesílila. Takže ona takhle? „To bych vám neradil, paní direktorko, protože byste mohla zjistit, že nejste pro císaře tak důležitá, jak si myslíte.“ Schválně se usmál. „Služby, které poskytujete císaři, může mít kdykoliv a od kohokoliv. Mé schopnosti jsou vzácnější a mnohem užitečnější.“
„Až bude císařův nový … projekt dokončen, už nebude třeba taktiky. Bude si prostě brát, co bude chtít!“ Isard prakticky vyštěkla, a namodralý odstín hologramu skryl její zrudnutí. „Zamyslete se nad tím, Thrawne, protože až skoncuje s Povstáním, buďte si jist, že přesune svou pozornost vaším směrem!“ Hologram se rozplynul.
Thrawn si oddychl a odvrátil se od holodesky. Bude se muset vypořádat s Yuuzhan Vongy bez další podpory. Existovala sice žena jménem Mara Jade, která by ho mohla kdykoliv spojit s císařem, ale Thrawn neměl ani ponětí, kde se nachází nebo jak by s ní mohl navázat kontakt, takže byl zase na začátku.
Mírně se zachvěl: ten Vong, s nímž bojoval, ho málem dostal. Sice na něj nalíčil past, jakmile vydedukoval, že má ve flotile vetřelce, ale podcenil jejich fyzické schopnosti a jejich neuvěřitelně brutální reakci.
Opřel se v křesle, dotkl se konzole na opěradle a mezitím, co čekal na výsledky hledání, si prohlížel svůj nejnovější přírůstek do holografické sbírky uměleckých děl.
Obraz yuuzhanvongského válečníka pozvolna rotoval před jeho očima. Thrawn studoval jizvy a tetování a přemýšlel o jejich významu. Druh, který považoval ničení za formu umění, byl velice zajímavý. Viděl obě mrtvoly a také to, co provedli doktorce a lékařskému droidovi, když se snažili zahladit stopy po své přítomnosti na planetě Miashků. Rozkázal, že nikdo se nesmí ničeho dotknout, dokud se neprovede holozáznam každého čtverečního centimetru laboratoře.
Čím déle Thrawn studoval tyto hologramy, tím více začínal rozumět svým novým nepřátelům. Jejich činy vypovídaly o extrémně násilnických sklonech, ale byly provedeny důkladně, což naznačovalo, že pečlivě sledují určitý postup. Každé znamení na těle bylo precizní, každý cákanec krve na zdi byl součástí vzoru. Dokonce i droid roztrhaný na kusy byl jeho součástí. To nebylo jen místo činu, to bylo přímo umělecké dílo.
Ano, umělecké dílo. Zíral na mrtvou tvář, když se k němu natočila. Nebyla v něm žádná harmonie ani symetrie, ale byl tu jasně patrný záměr. Nic, co by válečníkovi překáželo, ale zároveň mnohem více, než jen ten typ jednoduchých zohyzdění praktikovaných nějakým primitivním kmenem, aby zastrašilo nepřátele. Vergere mu řekla, že Yuuzhan Vongové věří, že je to přiblíží k bohům, a to Thrawn byl přesvědčen, že přesně to v jejich tetování vidí.
Jak se tak díval, přemýšlel, jaký bude asi další tah toho „Sanga Anora“. Podle toho, co mu řekla Jedi a podle jejich díla, Thrawn usoudil, že vykonavatel zachází do extrémů, stejně jako císař. Buď je nenápadný a vychytralý—o což se pokusil—nebo přímý a brutální.
Mohl jen tušit, co proti němu postaví za zbraně a jak budou účinné, ale nemohl si být jistý. Skoro by byl vděčný za to, kdyby císař vzal Hvězdu smrti, ten speciální projekt, o kterém se zmínila Isard, do Neznámých regionů.
Budou to hrozné, ukrutné časy, během kterých budou vetřelci zničeni a tyto oblasti vesmíru, kde nevládl žádný zákon, budou dobyty Impériem, ale nakonec se to všechno zlepší. Galaxie se stane mnohem bezpečnějším místem.
Nakonec…
Jediina poslední slova ho stále pronásledovala. Nakonec. Před očima uviděl černě oděnou postavu se žlutýma očima a škodolibým výrazem, jak se mu vysmívá.

* * *

Thrawn dorazil na imperiální základnu o dva dny později. Kapitán Parck a moff Niriz už na něj čekali.
„Flotila byla uvedena do stavu pohotovosti, jak jste přikázal, pane,“ řekl Parck. „Ale zatím nedošlo k otevřenému útoku na žádný sektor pod kontrolou Impéria.“
„Dojde k němu, kapitáne, ale netuším, jak bude proveden. Jaký je status Admoniroru?“
„Není to dobré, pane,“ odpověděl Niriz. „Pracujeme na něm ve dne v noci, ale stále se nám ho nedaří opravit. Zdá se, že všichni červi už jsou mrtví, takže se to už nezhorší, ale polovina systémů bude muset být nahrazena.“ Tvář mu zvrásnil nepatrný úsměv. „Ale mám přece jen nějaké dobré zprávy.“
„Projekt uspěl?“ Thrawn pozvedl obočí.
„Dokonce víc, než kdo očekával, tedy kromě vás, samozřejmě.“ Stáli v jednom z koridorů v nejvzdálenější části stanice, od vesmíru je dělila pouze přepážka z transparioceli. Niriz otočil křeslo směrem k průzoru. Thrawn a zvědavý Parck jej následovali, a přesně v tom okamžiku spatřili, jak něco vystupuje z hyperprostoru. „Přesně načas.“
Parckovi se nepatrně rozšířily oči, když uviděl válečnou loď pomalu letící ke stanici. „Toto je výsledek pětileté práce,“ slyšel říkat Nirize, „a nejlepší imperiální a chisské strojírenské technologie.“
Blížící se loď nebyla hvězdný superdestruktor, ale její rozměry byly viditelně větší než rozměry hvězdného destruktoru třídy Imperial. A co víc, sněhobílá loď byla hladší a mnohem aerodynamičtější. Parcka ohromilo, jak impozantně vypadala. A jak smrtonosně.
„Mistrovské dílo.“ Thrawn se usmál. „Dávám jí jméno Imperator, na počest prvního hvězdného destruktoru, který byl postaven. Je to skvělé spojení imperiální a chisské technologie.“ Otočil se čelem k Parckovi, který se na ni nemohl vynadívat. „Chtěl byste se stát jejím kapitánem?“
Park sebou trhl a stoupl si do pozoru. „Ano. Ano, pane!“
„Výborně. Zařiďte přesun posádky a vybavení z Admonitoru do naší nové vlajkové lodi,“ řekl Thrawn zasmušile. „Máme před sebou hodně práce.“