Kapitola 1

Zatímco se ke tváři Sanga Anora přisávaly hvězdicovité končetiny gnullitha, vykonavatel otevřel ústa dokořán, aby mu mohlo stvoření vpustit do krku dýchací trubici. Vzduch v podzemních jeskyních by sice neměl být zamořen, ale on nechtěl riskovat. Nom Anor, podobně oděn, zvedl ruku a přiblížil dlaň pár centimetrů před zeď z korálu. Z živého uzávěru se vysunul štíhlý úponek, obnažil žihadlo a pronikl ochranným ooglithem, jenž pokrýval ruku mladého Vonga, aby ochutnal jeho krev. Když poznal, že krev patří osobě, která má povoleno vstoupit, vstupní otvor se otevřel a dva Yuuzhan Vongové vstoupili do tunelu.
Uzávěr se zavřel hned, jak prošli. Kvůli riziku nákazy odsud nesmělo nic uniknout; oni mohli vstoupit jen díky ooglithům, jenž je ochrání před infekcí. Po stranách se nacházely desítky velkých jeskyní, uzavřených přepážkami z čirého gelu, pevného jako transpariocel.
Tunel byl osvětlen luminobrouky, kteří lezli po stropě, a vytopen houbami crasso rostoucími na kamenité podlaze, díky nimž byly jeskyně sice chladné, ale nebyly pokryty ledem. Svět, který nevěřící nazývali Sevac III, sloužil totiž i k dalšímu účelu než jen jako Líheň: podzemní jeskyně na pólech byly ideální pro umístění „citlivějšího“ materiálu tvárců. Patogenů v experimentálním stádiu, jejichž skladování na palubě světolodě se Sangu Anorovi zdálo nebezpečné.
Pokud by hostitelé přenášející mikroskopické spóry odsud unikli, teploty pod bodem mrazu a absence života v okruhu stovek mil zaručí, že se nákaza nerozšíří na korálová pole ležící daleko na jihu.
Mnohé malé postranní jeskyně nebyly přírodní, ale vytvarované kyselinami, které vylučovali tvorové sloužící Yuuzhan Vongům. Každá „komůrka“ byla dostatečně velká, aby v ní mohla pohodlně bydlet jedna bytost.
Přičemž „pohodlně“ bylo řečeno velice obrazně.
Většinu komůrek obývaly rozličné inteligentní bytosti, které Yuuzhan Vongové zajali, než začali působit na tomto světě: lidé, Miashkové, Torgolové a několik dalších rozdílných druhů, které spojovala jediná věc: umírali.
Někteří měli na těle ohavné cysty a výrůstky, jiní leželi na zádech a naříkali v deliriu, další zmateně pobíhali po místnosti v záchvatech zuřivosti. Jeden člověk měl tak zdeformované končetiny, že se sotva mohl hýbat a kdyby se mu nerozkládaly plíce, skučel by v agónii.
Jeden tvor porostlý srstí si ostrými drápy poškrábal obličej i zbytek těla ve snaze zaútočit na hmyz, který cítil pod kůží, a když uviděl dva Yuuzhan Vongy, zařval a vrhl se na gelovou stěnu, znovu a znovu, až na zdi zanechal krvavé skvrny. Sang Anor ani jeho syn si ho nevšímali.
Tvárci odnášeli těla těch, kteří byli už mrtví, do tunelů pod nimi a rychle prováděli pitvu, aby zjistili, jestli patogeny pracovaly tak, jak byly navrženy.
Sice to nebylo místo pro válečníky, ale Sang Anor byl docela rád, že se na chvíli dostal ven ze světolodě. Od onoho nepodařeného pokusu o atentát na velkoadmirála Thrawna, který měl za následek smrt třech válečníků včetně Hrena Silry—jednoho z jeho nejlepších agentů— se jeho život stal nesmírně obtížným. Kromě všeho toho plánování vojenského tažení, na němž docela dobře mohla záviset budoucnost invaze, ho trápily i problémy soukromějšího rázu.
Projevil soustrast manželkám Hrena Silry i jeho dětem a nechal uspořádat náležité ceremonie jako odškodnění za to, že nedokázal získat jeho tělo zpět. Ovšem to nestačilo, a pět velmi rozčílených yuuzhanvongských žen mu málem vyrazilo dveře, když k němu vtrhly, a všechny jejich děti nad věkem feenira se dožadovaly, aby byly naloženy na loď, mohly pomstít smrt svého otce a přinést jeho tělo pro řádný obřad.
A protože dvě manželky byly v jiném stavu, samozřejmě požadovaly, aby byl pachatel předveden živý a ony ho mohly roztrhat na kusy. Yuuzhanvongské ženy byly v mnoha ohledech ještě krvežíznivější než muži.
Sang Anor pochopitelně jejich požadavky zamítl, kromě plýtvání jeho drahocenným časem to k ničemu nevedlo. Jako vykonavatel měl poslední slovo ve všech rodinných záležitostech Yuuzhan Vongů v této galaxii a dokonce i kněží se museli sklonit před jeho rozhodnutím. Měl oprávnění odložit, pozastavit nebo dokonce i odvolat krevní mstu mezi rodinami a oni se museli podvolit. Ale přestože si usmířil tuto větev rodu Silrů, pořád se ještě musel vypořádat s rodinami dalších dvou mrtvých válečníků.
Krevní msty mezi rodinami a rody byly pro Yuuzhan Vongy problémem odjakživa a po mnohá staletí jim to bránilo ve sjednocení, aby mohli ovládnout svou vlastní galaxii, i přes veškerou snahu kněžích. Nakonec, po Cremlevianských válkách a legendárním Yo'gandově vítězství se pro Yuuzhan Vongy staly rodinné záležitosti druhořadým cílem.
Na konci tunelu byl další otvor, který se otevíral a zavíral stejným způsobem jako ten první. Za ním byla velká změť tunelů a komnat a v těch komnatách byl ukrytý… skleník.
Pod sněhovou přikrývkou tu v náležitém klimatu, od pouští po tropy, rostly rostliny ze stovek světů jejich Domovské galaxie. V každé gelem uzavřené komnatě byl jiný druh půdy, luminobrouci vytvářeli různá spektra, která rostlinám nejvíce vyhovovala a mech v každé udržoval odlišnou teplotu.
„Velice působivé,“ gnullith vibroval a reprodukoval jeho hlas, „ale je už většina z nich připravená na použití ve skutečném prostředí?“
„Z větší části ano.“ Nom Anor se procházel podél zagelovaných jeskyní. „Spóry gulo určitě.“ Ukázal na napěchované výrůstky na dně jezírka ohraničeného pěnou. „Ale mwre a seeln se možná neujmou,“ začal vysvětlovat, jak každá nákaza reagovala na jiné hostitele v odlišném prostředí, které simulovali tvárci. Sang Anor poslouchal jedním uchem a pečlivě si zapisoval do paměti, co řekl.
Na jeho tváři ukryté pod dýchací maskou se mihl nepatrný úsměv, když si všiml, jak oči Noma Anora září vzrušením. V mnoha ohledech byl mladý Vong jako jeho matka, ale to ho neznepokojovalo. I když byla Lyrra Anor tvárkyně, dovedla být stejně divoká jako válečník. Jeho pohled se na okamžik rozostřil, když se mu v mysli zjevilo její mistrovsky zjizvené a potetované tělo. To ona mu vyryla jeho oblíbené jizvy a Nom Anor mu ji často připomínal.
Těšilo ho, že jeho syn vykazuje takové značné vlohy v matčině řemesle, jenže od většiny Yuuzhan Vongů se očekávalo, že se stanou válečníky, zejména od syna vykonavatele. A popravdě, muž, jenž si vybral povolání tvárce, byl obvykle považován za méněcenného, takže tvarování bylo formálně pro Noma Anora pouze koníčkem. Ale neoficiálně byl pravděpodobně nejzdatnějším tvárcem v této galaxii.
Sang Anor se ušklíbl, když si uvědomil, že neměl daleko k povzdechu, jenž se hodil spíše pro nezjizveného mladíka. Místo toho si vzpomněl, v jakém stavu ji před třemi roky nalezl a málem se zadusil vztekem. Jedi zmařila jeho plány více než jednou a tohle byla poslední rána, kterou mu zasadila.
Touhle dobou už pravděpodobně řekla velkoadmirálu Thrawnovi všechno, co věděla o Yuuzhan Vonzích, a ohrozila tak celou invazi. Přivřel oči, když si vzpomněl, jak podával hlášení nejvyššímu suverénovi přes villip; jen málo chybělo, a on sám by se stal krmením pro zvířata. Chvíli mu trvalo, než suveréna přesvědčil, že to byla chyba předchozího vykonavatele, který nechal tu Jedi uprchnout.
Tedy, ne, že by se prohlásil za nevinného a vymlouval se, že za to všechno může ten druhý: to by vypadal ještě neschopněji a nestydatě. Řekl pouze fakta, ale se správným tónem a důrazem na určitá slova, aby bylo jasné, že je bez viny. Potom předložil svůj plán, jak se vypořádat s hrozbou nevěřících, který suverén váhavě odsouhlasil.
Jeho oči zazářily. Ještě pořád mohl přežít, a co víc, mohl získat moc a hodnost, po níž toužil: být pánem této galaxie, jehož nadřízeným byl jedině nejvyšší suverén. A kdo ví, možná by se jednou mohl stát dokonce suverénem sám…
„—takže těchto osm má nejlepší šanci na úspěch,“ dokončil Nom Anor. „Rychlá, rozsáhlá a nevyléčitelná infekce,“ řekl a rázně vykročil k vykonavateli.
„Nařídím tvárcům, aby připravili vzorky a vzali je na světoloď.“ Sang Anor ho chladně pozoroval očními dírkami nad pažemi hvězdice. „Je na palubě vše potřebné pro jejich rozmnožování?“ Nom Anor přikývl. „Dobře.“ Prefekt Ke'Nass byl spolu se svými příznivci přemístěn na povrch Líhně, aby začal svou vlastní důležitou misi: potlačit primitivní domorodce. Sang Anor mohl sebevědomě pokračovat ve svém poslání, aniž by se mu do toho prefekt motal.
Obhlédl smrtící potenciál, která v nich sídlil. Zvedl ruku a sevřel rameno svého syna. „Teď můžeme konečně začít.“