Kapitola 2.

Sang Anor se ve světolodi Long Reach of Death vždycky cítil jako doma. Během dlouhého hledání galaxie, která se měla stát pro Yuuzhan Vongy novým domovem, se tu narodil a vyrostl. Spolu s dalšími vongskými dětmi trávíval hodiny hraním v těchto korálových chodbách: bojem muže proti muži, kladením pastí a nacházením způsobů, jak je najít nebo zneškodnit. V té době také poprvé zabil: proces přirozeného výběru začínal rychle.
Když byl starší, byli jeho vrstevníci rozděleni do armád a začalo dlouhé období bojů a válečných her, jenž měli feeniry naučit strategii a taktice. Oženil se tu (žena mu zemřela před třemi roky) a v těchto zdech se mu narodil syn.
A na této lodi, před očima yammoska, Sang Anor před třemi lety, tehdy ještě jako prefekt Sa'Anor, vyrval srdce z těla tehdejšímu vykonavateli za to, že nechal zajatou Jedi uniknout. A také za tragédii, co následovala. Zde zaujal místo vykonavatele.
Právě teď byla Long Reach dokonale skryta, vypadala jen jako jeden z mnoha obřích balvanů v pásu asteroidů v soustavě Sevac. A protože se zde staly všechny důležité události jeho života, bylo jen dobře, že tu bude plánovat odezvu na hrozbu ze strany Impéria.
„Podle toho, co nám náš nový chisský otrok prozradil, má skutečně ten ne-lidský velkoadmirál podporu chisského obyvatelstva, byť ne jejich současné vlády,“ sdělil Nomu Anorovi, zatímco vybral z korálového výklenku dvě malé koule z čirého gelu. V každé duté kouli byl vypasený, rudě zářící hmyz, jenž dýchal miniaturními vzduchovými otvory v želatinovém povrchu.
„Kdyby se nám podařilo nasadit na chisskou planetu našeho agenta, mohli jsme o tom vědět mnohem dříve.“ Ne-Chissové zpravidla nebyli na jejich domovském světě vítáni, a přestože výroba modrého ooglithského maskeru nebyla nijak obtížná, rudě žhnoucí oči představovaly problém, až doteď. „Ale alespoň nám dal výslech, společně s informacemi poskytnutými naším „přítelem“ Coerlem, představu o počtu soustav kontrolovaných Impériem.“
Přecházel po pokoji, kde vysoko na stropě zářily tělíčka tisíců luminobrouků. „Impérium operuje v osmi sektorech. Soustavy ho zásobují surovinami a poskytují mu místa pro strategické základny výměnou za ochranu a stabilitu. Lidé a Chissové mu poskytují vojáky; lidé se dokonce do těch základen stěhují i s rodinami, což znamená, že jsou tu dlouhodobě. To je sice zlé, ale není to nepřekonatelný problém.“ Otočil se čelem ke svému synovi, stojícímu v pozoru, a na jeho tváři se objevil nepatrný úsměv.
„Ale ty to víš, Nome Anore, a v oblasti taktiky jsi byl mezi svými vrstevníky ohodnocen nejlépe. Řekni mi, jaké vidíš řešení? Co je slabostí našeho nepřítele?“
Nom Anor se napřímil, ale oči měl stále sklopené. „Vykonavateli, podle mě je jejich slabina zároveň i největší silná stránka: velkoadmirál Thrawn.“
Sang Anor potlačil úsměv; potěšilo ho, že jeho syn došel ke stejnému závěru. „Vysvětli to.“
„Oni na něj spoléhají, vykonavateli. Závisí na jeho velení. Je srdcem celé flotily.“
Sang Anor zvedl průzračnou kouli před oči a předstíral, že ji studuje. Naklonil hlavu na stranu. „A ty navrhuješ, abychom to srdce vyrvali a rozdrtili ho?“
„V jistém slova smyslu.“ Oči měl stále upřené k podlaze, ale v tváři se mu zračilo vzrušení. „Thrawn musí zemřít, ale rukou člověka. Lidé a Chissové jsou proslulí svou netolerancí k ostatním druhům. V jejich řadách panuje napětí a rozpory, pouze on je drží na uzdě: toto spojenectví funguje jen díky oboustranné úctě k Thrawnovi. Pokud velkoadmirála zavraždí člověk, Impérium ztratí podporu Chissů.“
„Krom toho,“ pokračoval, „mnohé planety nevnímají sebe samy jako spojenci Impéria, ale jako spojenci Thrawna. To jemu věří a velkoadmirálova smrt jim ukáže, že Impérium není tak stabilní, jak se zdá. Některé planety odstoupí a Flotila bude příliš zaneprázdněná s jejich udržením, takže nám nebudou věnovat pozornost. V nejhorším případě je to zpomalí a uvrhne ve zmatek a poskytne nám to čas.“
Pak tu ještě byla možnost opustit Líheň, a v případě potřeby by Yuuzhan Vongové mohli úplně zahladit stopy po své přítomnosti v této soustavě. Ale pokud se Impérium stane dominantní silou v Neznámých regionech, bylo by nemožné uskutečnit jakoukoliv rozsáhlou akci v galaxii, aniž by na sebe neupoutali pozornost.
„Bohové mluví jasně,“ prohlásil Sang Anor. „Velkoadmirál Thrawn musí zemřít.“

Svět, který si Sang Anor vybral jako rodiště pro yuuzhanvongské tvory, nebyl podle galaktických standardů ničím pozoruhodný a nacházel se v soustavě s nulovou vojenskou či průmyslovou hodnotou. Domorodci, rozumné bytosti říkající si Neszové, měli však mnoho jedinečných vlastností, na které dávné průzkumné týmy nikdy nepřišly. Zčásti proto, že nezisková antropologie byla v Neznámých regionech vzácným jevem, a také proto, že noční můry a podivné události nabádaly cizince, aby rychle odešli.
Neszové cítili jeden druhého, cítili cizí potěšení nebo bolest jako svou vlastní. Kvůli tomu také nebojovali. Kmeny si navzájem pomáhaly; oštěpy a luky používali k lovu a rybaření, ne k boji. Neznali válku.
Dokud k nim nepřišli Yuuzhan Vongové.
Neszové nikdy nic podobného nezažili. Vetřelci je zotročili a přetvořili, učinili je mrtvými pro jejich svobodné bratry a sestry. Změnili i samotnou zemi, jak ji znali od počátku věků: močály a impozantní stromy bora nahradili nekonečnými poli yorikského korálu a rodišti monster.
A nejhorší bylo, že Věční, kteří ochraňovali Nesze od všech cizinců, byli proti nim bezmocní. Pak ale přišla další cizinka a Neszové znovu získali naději.

* * *

Oin byl skrčený a držel hlavu při zemi, aby dozorci nemohli rozpoznat, že neměl implantáty, které dali jeho bratrům a sestrám. Nebylo to těžké, na celé planetě byla jen hrstka Yuuzhan Vongů a dokud otroci neudělali chybu, ignorovali je.
Mladý Nesz přecházel od jedné skupiny otoků ke druhé a zjišťoval počet a stav živoucích bytostí. Viděl řady dovinových bazálů, retenčních jam pro amfityče, úly pro brouky čepelníky a rostoucí masu bitevního křižníku z yorikského korálu.
Bylo to zvláštní a děsivé, stát tak blízko svých soukmenovců a necítit je. Oin si jich prostě nebyl vědom, stali se z nich jiné bytosti, nebyli už Neszové. Jen díky Věčným, kteří nad ním bděli, měl odvahu jít dál.
Přišel na otevřené prostranství, které vetřelci využívali jako přistávací plochy. Viděl desítky coralskipperů a nějakou zvláštní věc. Byla vyrobená z oceli a po obou stranách měla přimontované panely. Oinovy štěrbinovité oči se nepatrně rozšířily. Cizinku to určitě bude zajímat. Přešel ke snůšce prutů s řadou ostrých zubů na jednom konci a jeden si vybral. Používaly se k čištění coralskipperů.
Došel až na okraj přistávací plochy, kde ta věc z oceli ležela, daleko od coralskipperů. Měla promáčkliny, panely byly ohnuté a kokpit z transparioceli byl rozbitý.
„Ty!“ zavolal za na něj někdo stroze a Oin se sesunul na všechny čtyři, skryl lokty a kolena pod sebe a ocas složil podél pravého boku. Ležel před dozorcem a doufal, že Yuuzhan Vong nepozná, že nemá implantáty.
„Můj coralskipper špinavý!“ zavrčel dozorce basicem, jazykem lidí, jenž se od nich Neszové naučili. „Jdi vyčistit!“ Musel ukázat na určitou loď, ale Oin viděl pouze jeho chodidla s drápy a neodvažoval se zvednout hlavu. Dozorce ho neodhalil, otočil se na patě a odkráčel pryč. Oin neplýtval časem a pelášil pryč.

* * *

Jakmile se vzdálil od korálových polí a vstoupil do panenské přírody, močálů, v nichž se mu lepilo bláto na nohy, bylo mu už mnohem lépe. Tohle byl jeho domov.
Cítil ostatní, těch pár Neszů, co ještě nechytili, a i přítomnost Věčných byla silná. Zatím. Změny, které dělali vetřelci, je oslabovali. Věční čerpali energii z života, ale ten byl vysáván z planety a oni se nemohli dotknout vetřelců ani jejich bytostí.
Oin přeskočil po pás vysoký kořen stromu bora a cítil, jak se jeho nohy noří do něčeho ve vysoké trávě. Zkoušel se hýbat, vytáhnout je, ale ta hmota je držela. S hrůzou sledoval, jak blorashský rosol pohlcuje celé jeho tělo. Byla to past!
Rosol natáhl své lepkavé úponky, ovinul se mu kolem paží a přitiskl je k bokům. Oin zkoušel křičet, ale rosol mu brzy pokryl celé tělo, kromě očí a nozder. Z dutiny ve stromu bora se připlazil malý hmyz a osahal Oina svými tykadly. Pak rozevřel průhledná křídla a odletěl. Informuje Yuuzhan Vongy, že past sklapla a Oin se stane otrokem, kterého před chvílí předstíral.
Srdce mu tlouklo jako splašené, jak se marně snažil vyklouznout z objetí. Pak si všiml rybníku a odkutálel se k němu. Neváhal: představil si, že uniká smrti, ne že se žene přímo do její náruče. Utonutí bylo mnohem lepší, než být chodící mrtvolou po polích. Alespoň se z něj stane Věčný.
Nepodařilo se mu to. Bičíky blorashského rosolu vystřelily ze zámotku, v němž vězel, připlácly se ke stromu a přitáhly Oina zpět. Držely ho ve vzpřímené poloze přitisknutého ke kmeni a nepovolily, byť se snažil uvolnit sebevíc. Ucítil, jak se něco pohybuje v křoví, a přestal sebou škubat. Vetřelci si pro něj přišli! Byl vyděšený na smrt, ale strach se rozplynul v záři fialového světla.
Z trávy vyskočila zahalená bytost, příliš malá a křehká na Yuuzhan Vonga. Rosol zareagoval, vyšlehl po ní své úponky rychleji, než dokázalo postřehnout oko, ale světelný meč je bez obtíží přesekl. Rosol vymrštil po cizince další úponky, i hmotu z centrálního těla. Jenže Jedi byla rychlá, přímo neuvěřitelně rychlá, a světelný meč splynul v rozmazanou fialovou šmouhu.
Oin sebou znovu začal škubat; blorashský rosol ho nedokázal udržet a zároveň bojovat s Jedi. Rosol se mu snažil zacpat nozdry a udusit ho, ale Oinovi se podařilo uvolnit ruku a zakrýt si jí obličej. Unikl z lepkavého sevření a jakmile Jedi uviděla, že je volný, dala se na ústup. Otočila se a s Oinem po boku prchala. Kápě se jí svezla s hlavy a odhalila trojúhelníkovou tvář s bradkou, peřím a očima barvy světelného meče.
„Vedl sis dobře, Oine,“ promluvila jeho jazykem.
„S tvou pomocí, Vergere, zajisté.“

* * *

Vergere odstranila zelené maskování z přetlakové kabiny její malé lodě a vstoupila do té staré kraksny, které s láskou říkala Loon. Přikázala počítači zkontrolovat všechny systémy a odebrala se do přilehlé pracovny. Letmo pohlédla na malou skladovací komoru, kam chodila meditovat; často se s pomocí Síly pokoušela naleznout správný směr nebo navázat kontakt s duší svého mistra. Zatím se jí to nepodařilo, ale možná to bylo kvůli tomu, že na této planetě mívala problémy s meditací: připadala si, jako kdyby ji něco blokovalo. S největší pravděpodobností činnost Yuuzhan Vongů pozměnila tuto planetu v Síle. Škoda, potřebovala by trochu poradit.
Sithspawn, stačilo by, aby tu byl alespoň jeden Jedi, se kterým bych si mohla popovídat. Posadila se na pracovní stůl a začala rozmontovávat a čistit svůj světelný meč. Krom této tradiční jediské zbraně měla ještě blaster, malý příruční blaster a dva vibronože, schované v šatech. Údržba světelného meče pro ni byla přirozená věc, takže si při ní mohla dovolit přemýšlet o informacích, které Oin zjistil.
Prefekt Sa'Anor se činil. Vypadalo to, že se z něj stal vykonavatel. Doufala, že pilot té stíhačky TIE zahynul dříve, než se ho zmocnili Yuuzhan Vongové: Sang Anor by mu ukázal bolest, jakou by si ani nedovedl představit. Vergere znala Sanga Anora až příliš dobře: byl mnohem nebezpečnější než kterýkoliv jiný Yuuzhan Vong, kterého kdy potkala. Sice ho neregistrovala v Síle, ale Jediové měli i jiné metody, jak poznat povahu ostatních. V jeho očích byla bezcitnost, na kterou si stále nemohla zvyknout. Sice se nikdy nesetkala s císařem ani jeho nohsledem, Darhem Vaderem, ale předpokládala, že mezi Sangem Anorem a Palpatinem není moc velký rozdíl.
Ale teď měla jiné starosti. Podle toho, co řekl Oin, byla na planetě stíhačka TIE. To mohlo znamenat jediné: Impérium se blížilo k Líhni. Verege už několik let věděla, že Impérium v Neznámých regionech udržuje velkou flotilu a přemýšlela, co s tím bude dělat. Na jednu stranu bylo Impérium nepřítelem Vergere a zaniklého řádu Jedi, jehož byla členem, i samotného obyvatelstva galaxie. Na druhou stranu však Yuuzhan Vongové představovali srovnatelnou hrozbu.
Byla ve velkém pokušení jednoduše imperiálním říct o Vonzích a jejich plánech, ale šance, že kterýkoliv velitel flotily bude poslouchat ztřeštěné příběhy o bytostech z jiné galaxie, používajících organickou technologii místo stojů, byla mizivá. Zvlášť když je bude vyprávět Jedi. Její jedinou šancí bylo následovat vongskou světoloď a doufat, že nalezne nějakou evidenci o hrozbě, kterou představují.
A celá planeta sloužící jako rodiště pro zbraně tato kritéria splňovala.
Vergere dala dohromady světelný meč a pověsila si ho za opasek, poté odešla z lodi k rozmluvě s neszkými staršími. Na cestu bude potřebovat jídlo, které jí mohli bez obtíží poskytnout. Sedla si k velmi chutnému nápoji z vody, bylin a ingrediencí, na něž se raději nevyptávala, a přemýšlela o svém dalším kroku.
Dostat se z planety by neměl být problém, protože Yuuzhan Vongové kontrolují pouze příchozí lodě. Až bude pryč, napíchne se na komunikační kanál a zjistí, kde se nachází flotila. Pak na tento svět přivede tu tolik vychvalovanou sílu Impéria. Důkladné planetární bombardování by mělo Sanga Anora vyřídit jednou provždy. A nejlepší na tom bude, že budou umírat pouze Yuuzhan Vongové a imperiální.
S jejími koutky si pohrával pobavený úsměv, který zmizel ve chvíli, kdy se k ní přiblížila malá neszká žena a vedle ní se objevil Vlu, jeden ze starších.
„Omlouvám se, že vyrušuji,“ Vlu se zatvářil rozpačitě a podrbal mládě na hlavě, „ale ona slyšela, že brzy odejdeš a ráda by ti poděkovala za všechno, cos pro nás udělala.“
Vergere odložila šálek. „Vlu, už jsem ti přece řekla, že povinností rytíře Jedi je pomáhat ostatním.“
„To je možné, ale kdyby nebylo tebe, všichni bychom již byli otroky na korálových polích. Dala jsi nám naději, jež mnohým pomohla zůstat na svobodě.“ Pokynul hlavou. „Vrátíš se brzy? Přivedeš pomoc?“
„Udělám, co bude v mých silách,“ řekla Vergere opatrně; náhle jí vyschlo v krku. Pokud si imperiální uvědomí, jakou hrozbu Yuuzhan Vongové představují, sterilizují celou planetu. Tyto skryté vesnice budou spáleny na prach. Podívala se do nevinných, důvěřivých očí Neszky a porovnala jejich pár stovek životů proti zbytku galaxie, pokud by Sang Anor mohl bez omezení pokračovat ve svých plánech.
Cítila se, jako by se jí do srdce zabodl světelný meč.

* * *

Hluboko v močálech, na malém ostrově, kterému dominoval strom bora, Oin vyběhl nahoru po jeho mohutném kmeni s rychlostí opičí ještěrky. Nesl velký pytel ze svlečené neszké kůže a pozvolna ho zaplňoval clingerskými houbami, jež vybíral z vlhkých dutin. Když se podusily se správným kořením, byly docela chutné.
Pod kouskem kůry našel ukrytý poklad v podobě doupěte ponrav a odehnal nějakého ptáka, který odletěl na vysokou větev a lačně sledoval, jak se mladý Nesz cpe. Oin se nebál; tak daleko od korálových polí nebyly žádné vongské pasti a místní zvířata si na dospělého Nezse netroufla. Zvláštní, ale povědomý pocit ho přiměl přestat s přebíráním ponrav a podívat se dolů.
Nad vodní hladinou, ve stínu stromoví, začala pozvolna padat mlha a zhmotnila se do éterické bytosti. Zdálo se, jako by se to podivné stvoření nacházelo zároveň v jiné realitě, nejprve se jevilo jako hmotné, pokryté šupinami a neszkou kůží, posléze bylo úplně průhledné: byly vidět jeho kosti, vnitřnosti i proudící krev. Bytost otočila „hlavou“ doprava a za okamžik se vedle ní objevil další Věčný.
„Jedi odejde již brzy,“ řekl druhý prvnímu. Nikoliv slovy, ale myšlenkou. Oin seděl na větvi, ani nedutal a snažil se co nejvíc uvolnit.
„Ano, já vím,“ odpověděl první. Jeho ústa, nejprve na neszkém obličeji, poté na plazí lebce, se ani nepohnula. „Zajistil jsem, aby se o tomto světě dozvěděla jen to nejnutnější.“
„Blokoval jsi ji,“ řekl druhý. „Bránils jí v tom, aby nás viděla.“
„Pokud by nás viděla, ničemu by to nepomohlo.“ Vodní hladina se pod nimi čeřila.
„Ne všichni s tím souhlasí. Myslí si, že bychom se jí měli odhalit, že by nám mohla pomoci.“
„To, že je nepřítel našeho nepřítele ještě neznamená, že je náš přítel.“ V „hlase“ prvního nebylo pochyb o autoritativním „tónu“.
„Rytíři Jedi se zavázali, že budou ochraňovat život,“ upozornil druhý.
„Příteli, vetřelci ohrožují veškerý život v galaxii. Aby je Jedi zastavila, klidně by nechala zničit naši planetu, to čtu v jejích myšlenkách. Takže jí přenecháme starosti o osud galaxie a zachráníme se sami.“ Vodní hladina pod nimi vířila a vytvářela neustále měnící se obrazce.
„Nedokážeme je zastavit,“ řekl druhý zoufale. „Mnozí z nás jsou již mrtví. Zbývá už jen pár svobodných mláďat.“
„Ještě je naděje na úspěch,“ ujistil ho první. „Mám plán, ale bude zapotřebí pomoc jednoho mláděte,“ otočil svou měnící se tvář směrem ke stromu. „Slez dolů, Oine,“ promluvil srdečným, pobaveným „hlasem“. Oin svěsil nos; měl být moudřejší a nepokoušet se obelstít Věčné.
Rychle sjel dolů po kmeni a posadil se na kořen a nastražil uši. Věční nebyli otrokáři jako Yuuzhan Vongové, nedožadovali se poslušnosti. Neszové na ně pohlíželi jako na moudré a milující rodiče.
„Mladíku,“ řekl první vlídně, „strávil jsi s Jedi hodně času. Teď pro nás musíš udělat něco, co zachrání všechny svobodné Nesze.“ Vlídným, ale autoritativním hlasem řekl Oinovi, co má dělat.

* * *

Nom Anor si sundal oblečení a nechal ooglithský masker, aby ho obklopil; drobné úponky se protáhly do jeho tělesných pórů s ostrou bolestí, jak mu vnější pokožka pokryla celé tělo. Jakmile se nová „tvář“ vyrovnala a on viděl, mluvil a dýchal normálně, otočil se čelem ke svému otci na kontrolu.
Sang Anor svého syna, který teď vypadal úplně jako nahý lidský muž, pomalu obešel. „Skvělé.“ Přikývl.
Prefekt Ke'Nass se afektovaně ušklíbl. „Jste hrdý na to, že váš potomek bude hrát nevěřícího?“
„Přiveďte válečníky.“ Sang Anor se otočil k policím. Obhajovat svého syna jako malé dítě by je pouze oba zostudilo, a Nom Anor měl příliš malou hodnost na to, aby mohl prefektovi odseknout.
Nom Anor věděl, že nejlepší strategií je Ke'Nassovu narážku prostě ignorovat, ale přesto pod maskerem kypěl vzteky. Zčásti proto, že opovržení bylo v některých ohledech oprávněné. Jeho otec ho vybral na misi, kterou by i mnoho zkušených válečníků považovalo za životní výzvu, aby ukázal, co v něm věží. Jedinou možností, jak dokázat, že je jí hoden, bude překonat všechna očekávání. Dokonce i otcova.
Do místnosti vstoupili tři potetovaní válečníci a poklekli před vykonavatelem. Sang Anor rozlomil dvě koule z čirého gelu, v nichž byli rudě zbarvení brouci, a přiložil je k nadočnicovým obloukům jednoho z válečníků. Rudí brouci vysunuli žihadlo a bodli mu jej do bělma, ale klečící Yuuzhan Vong neucukl.
Vstříkli do něj rudé luminiscenční barvivo a vytáhli žihadlo. Sang Anor je bleskově sundal z válečníkovy tváře a uložil je do ulity ve tvaru láhve. Když se otočil zpět, oči válečníka už rudě žhnuly. Usmál se a podal mu ooglithský masker.
Zopakoval proces a za chvíli v místnosti společně s vykonavatelem a prefektem stáli vedle člověka tři nazí Chissové.
„Skvělé,“ přikývl. „Luminiscenční barvivo za pár hodin vyprchá, takže budete muset proces zopakovat, ale pokud to půjde, snažte se vyhýbat Chissům,“ promluvil ke čtyřem přítomným válečníkům. „Používejte lidské maskery, tyto slouží jen jako pojistka: velkoadmirál je Chiss, takže mohou být některé dveře pro lidi uzavřené.
Náš chisský otrok nám sice poskytl informace o jejich kultuře, ale stále toho o nich mnohé nevíme a tizowyrmy mají potíže s rozluštěním jejich jazyka. Pokud budete muset použít tyto převleky, snažte se vyhnout střetu s Chissem a mluvte pouze basicem.“ Dal ruce za záda a pokračoval. „Můj agent na planetě Miashků potvrdil Coerlovy informace, že velkoadmirálova vlajková loď tam přiletí. Naskytla se nám tedy jedinečná příležitost.“
Válečný lord Coerl byl pod kontrolou Sanga Anora už bezmála dva roky a mnozí z jeho nejvyšších poradců byli ve skutečnosti yuuzhanvongští agenti. Coerl jim byl velmi užitečný: poskytoval jim informace a zároveň dokonalé krytí. Zvolení Coerlovy planety pro Líheň vůbec nebylo náhodné.
„Až přistanete na planetě, setkáte se s mým agentem, Hrenem Silrou, jenž převezme velení. Jakmile bude chisský velitel odstraněn, počkáte, dokud imperiální neopustí soustavu, a vrátíte se sem. Je to jasné?“
„Ano, vykonavateli,“ odpověděl nejstarší válečník.
„Výborně. Sundejte si maskery a připravte se na obřad.“ Válečníci svlékli přestrojení a odklidili ho do kouta. Sang Anor se otočil čelem k prefektovi. „Jsme připraveni ho přijmout.“
Rozevírajícími se dveřmi vstoupil do místnosti starý, vychrtlý Yuuzhan Vong, jehož tělo byla jedna velká ošklivá opařenina a popálenina, a otočil svou tvář připomínající lebku směrem k nim. Neměl oči, jen hrůzu nahánějící očí důlky, do kterých by nedokázal pohlédnout ani ten nejodvážnější válečník. Byl zahalen ve vrashiské membráně, jejíž citlivá pokožka mu společně s dlouhými, naježenými bodlinami přenášela vjemy z okolního prostředí a jeho kroky řídila dlouhá, citlivá amfityč, kterou držel v ruce.
Nazí válečníci si lehli břichem na zem a přitiskli tvář k podlaze. Ke'Nass poklekl a Sang Anor se knězi hluboce, uctivě poklonil.
„Nechť vás Yun-Harla, Bohyně klamu, skryje před zraky nevěřících,“ promluvil k válečníkům hlubokým hlasem bez emocí. „Nechť vás Ničitel provází v boji.“
Prefekt byl propuštěn a z jedné zdi se odhalila Náruč bolesti. Válečníci pojedou do země bezvěrců a musí být očištěni před i po setkání s nečistými stroji.
Sang Anor sám dohlížel na obřad, a i když jeho obličej zůstával strohý, srdce mu pukalo pýchou, když viděl, jak Nom Anor přijal bolest stejně jako ostatní válečníci.