Kapitola 1.

Ryzost.
Dokonalost.
To bylo smyslem létání, ne likvidace nepřátel Impéria, udržování míru v galaxii nebo nějaké politické klišé, co vymýšleli propagandisté v Imperiálním Centru. Ani jím nebylo kolonizování Neznámých regionů ve jménu císaře, oficiální záměr Jednotné flotily.
Poručík Drash Tevock se řítil ve svém TIE Daggeru za nepřátelskou stíhačkou. Temná prázdnota za tenkou skleněnou skořápkou kokpitu ožila laserovými paprsky a siluetami elegantních stíhaček prolétávajících kolem obrovských válečných lodí, které se pomalu sunuly prostorem a turbolaserovými výboji se snažily utlouct navzájem.
Pilot, kterého pronásledoval, byl dobrý, to nemohl popřít, ale Drash byl lepší. Drash byl nejlepší. Jeho Dagger následoval stoupající stíhačku a oba prolétli natolik blízko pirátským lodím, že riskovali, že je zasáhne sprška střel z křižníku nebo z imperiálního hvězdného destruktoru Hurricane.
Je stejně tupej jako Wookiee, jestli si myslí, že se mě tak zbaví. Počítač ho zaměřil a na displeji se objevil červený čtvereček. Ne, že by na tom záleželo. Drash by poznal, že ho má na mušce, vycítil to.
Zmáčkl tlačítko na řídící páce a vypálil proti pirátovi čtyři laserové paprsky, které vyřadily jeho zadní deflektorní štíty. Pilot se pokoušel uhnout, ale už bylo příliš pozdě; po první salvě následovala druhá a ta vyřadila jeden z iontových motorů. Stíhačka neovladatelně změnila směr a začala rotovat; zanedlouho narazí do jedné z pirátských lodí a exploduje.
Drash ho nechal být a vydal se hledat další cíle. Nebyl zklamaný.
Pouze létání ho dokázalo učinit šťastným: všechny starosti se vytratily a zbytek vesmíru se proměnil na nezřetelné stíny. Žádné vzpomínky, minulost ani budoucnost, existovala jenom přítomnost, kořist, boj a šílená rychlost. Přestal být člověkem a stal se sílou. Ostřím. Proto tak miloval svůj Dagger: ve Flotile neexistovalo nic rychlejšího. A absence štítů a těžké výzbroje ho přiváděla do stavu adrenalinového šílenství, které tak miloval.
TIE Dagger byl v mnoha ohledech stejný jako TIE Interceptor, ale měl lepší viditelnost, zaměřovací systémy a nesrovnatelně menší velikost, což z něj dělalo těžší cíl. A díky tomu se jich do destruktoru vlezlo nejméně sto, zatímco standardních stíhaček jen sedmdesát pět. Imperiální jednotky jednoduše byly v početní převaze a najít nějaký cíl bylo čím dál těžší. Téměř polovinu nepřátelských stíhaček sestřelili během úvodních pár minut bitvy, když byla nepřátelská flotila, smýšlející napadnout miashkský konvoj, vytažena z hyperprostoru interdikčním křižníkem Barricade a ocitla se v obklíčení hvězdnými destruktory. Z napadajících se stali napadení.
Jeden Interceptor explodoval, ale pilot se stačil katapultovat. Nepřítel se chystal zničit i únikový modul, avšak Drash ho zneškodnil dřív, než si vůbec stačil uvědomit, co se stalo. Jak ubohé. Jeden by myslel, že jsou piráti na přepadení ze zálohy zvyklí. Modul ignoroval, však on si ho někdo všimne a dovleče ho do bezpečí.
Komunikační kanál zapraskal a ozval se hlas velitele Lonta: „Eskadro Šedých, hovoří velitel. Jeden křižník uniká. Sektor 6-2.“ A skutečně, jeden ze tří křižníků unikl destruktorům a blížil se k okraji interdikčního pole, odkud se dalo skočit do hyperprostoru.
Tak ty se snažíš odejít z párty? Tak brzo? Drash se usmál. To určitě! „Tady Šedý sedm; rozumím, veliteli,“ řekl a připojil se ke svým druhům z eskadry.
„Zkus nechat zbytek na nás, sedmičko,“ zazněl z komunikačního kanálu kultivovaný hlas. Šedý dvanáct, poručík Rael, byl Chiss, a tak v jeho podání vyzněl i pokus o vtip pohrdavě. Mnoho lidí ve flotile nemělo Chissy v lásce; jako by nestačilo, že musí spolupracovat s ne-lidmi, ale ještě navíc s takovými, co ohrnovali nos nad lidmi?! Neuvěřitelné!
„Dvanáctko, kdybys míň mluvil, určitě by sis nějakou kořist našel,“ odsekl další člen, člověk. Snažil se, aby to vyznělo bezstarostně, ale bylo v tom slyšt rýpnutí.
Drashovi to bylo všechno úplně jedno, Rael by klidně mohl být i Mon Calamarian.
Nezajímalo ho nic než úlovek, dokonalý úlovek. Doslova cítil změť paniky, zoufalství a naděje v posádce pokoušející se o útěk. Křižník byl těžce poškozený, ale stále se nevzdával… to mu připomínalo něco ze své domovské planety…
Připomínalo mu to těžce zraněného jeskynního medvěda s huňatou srstí a svaly, proti kterému dělal nálety dravec; kloval ho zobákem a sekal drápy a mistrně unikal z dosahu mohutných pařátů. Drash si připadal jako ten dravec. Se svou stíhačkou naprosto splynul v krvelačného predátora. Byl silný, ryzí a dokonalý. Jako ostří dýky.
Posádka křižníku, kterou dělilo od svobody už jen pár sekund, se snažila na přibližující se stíhačky zaměřit turbolasery. Byly to zdrcující zbraně, ale pomalé, v tuhle chvíli příliš pomalé.
„Vezmu si na starost generátor štítů,“ řekl Rael přes komunikační kanál. Letěl v TIE Advanced, který byl vybaven štíty, hypermotory a raketami.
„Já to udělám, dvanáctko,“ řekl Drash. Nažhavil iontové motory—
„Sedmičko!“ řekl nekompromisně velitel. „Stáhni se a pusť k tomu dvanáctku!“
„Mám špatný signál, neslyšel jsem vás veliteli,“ odpověděl Drash nepřítomně, jehož veškerá pozornost byla soustředěna na ten křižník. Byl k němu blíž než kterýkoliv jiný pilot nejméně o tři kliky a jeho Dagger byl rychlejší než Advanced. Nepotřeboval štíty, nahrazoval je rychlostí. Ani nepotřeboval rakety; nepřátelská loď byla velmi poškozená, štíty jí sotva držely a skenery už odhalily její slabá místa.
Proletěl kolem ní a vypálil; laserové paprsky pronikly štítem přesně nad generátorem. Štíty selhaly a křižník se stal snadným terčem.
Drash proletěl kolem něj, otočil se a obrátil se k dalšímu náletu. Turbolasery se ho snažily sestřelit, ale on byl příliš rychlý. Prolétal se svým Daggerem nad lodí jako namydlený blesk, bombardoval ji paprsky a zaměřil se na můstek. V očích mu zajiskřilo a na tváři se mu usadil ukrutný škleb. Blesklo mu hlavou, že strhne řízení a napálí to do můstku. Zabodnout do něj svou stíhačku jako dýku, kterou ten stroj a jeho pilot byli.
Ovšem ta chuť ho přešla hned, jak se nad tím zamyslel. Odvedl dobrou práci, ale nebyla to kořist hodná sebeobětování.
Zbytek Eskadry Šedých teprve teď dorazil ke křižníku, jenže už pro ně moc nezbývalo: netvorovi byla uťata hlava a teď se mrtvá loď se vznášela ve vesmíru. Stala se minulostí, a minulost pro Drashe nic neznamenala. Začal si hledat další cíl.

Miashkský velvyslanec stál na můstku Admonitoru, vlajkové lodi Jednotné flotily, a spokojeně kroutil chapadly, když viděl, jak byli piráti, napadající jejich obchodní trasy, rozdrceni Imperiální flotilou. Kapitán Voss Parck ho sledoval koutkem oka a na tváři mu pohrával nepatrný úsměv.
Během služby s velkoadmirálem Thrawnem v Neznámých regionech se Parck setkal s mnohem větším množstvím nelidských životních forem, než za celou svou službu ve Flotile. Také se od admirála leccos naučil. A přestože nikterak mistrně neovládal miashkskou řeč těla, dokázal rozpoznat, že na pana velvyslance to opravdu zapůsobilo. Určitě doporučí, aby se jeho svět stal součástí Impéria.
„Předpokládám, že tato ukázka vás přesvědčila o výhodách imperiální ochrany.“ Miashku se otočil čelem k Chissovi v bílé uniformě velkoadmirála, ale několik očí měl stále upřených na bitvu. Klokotající odpověď vycházející z několika jícnů byla řádně přeložena protokolárním droidem stojícím po jeho boku—trojnožkou s mnoha skloubenými končetinami. Parckovi chvíli trvalo, než si zvykl na mnohé zdejší zvláštnosti, například fakt, že v Neznámých regionech bylo jen velmi málo droidů vymodelovaných do lidské podoby.
„Pan velvyslanec je velmi spokojen s výkonem vaší flotily, admirále Thrawne, především s tím, že jste byl schopen určit přesný hyperprostorový vektor, který piráti použijí.“
„Pan velvyslanec je velice laskav.“ Thrawn se nepatrně uklonil.
„Admirále,“ řekl komunikační důstojník, „došla zpráva od nepřítele. Chtějí se vzdát.“
„Skvělé. Zastavte palbu a otevřete komunikační kanál.“
„Hotovo, pane.“
„Pirátská flotilo, hovoří k vám velkoadmirál Thrawn z imperiální Jednotné flotily. Přijímám vaši kapitulaci. Zastavte palbu a připravte se na nalodění. Budou vám zabaveny veškeré zbraně a vybavení, poté budete propuštěni.“
„Tady…velitel Fran,“ zapraskal komunikační kanál, „…přijímáme podmínky, …ravíme se na nalodění.“
Po této větě ze sebe Miashku vydal další pazvuky, jenž droid přeložil: „Pan velvyslanec schvaluje vaše rozhodnutí, ale přesto musí poukázat na to, že tito piráti značně vykořisťovali jeho lid. Není admirál příliš shovívavý?“
Parck pozorně naslouchal konverzaci. Thrawn ho už upozornil, že tento rozhovor bude pro získání velvyslance na jejich stranu klíčový. Miashkové jsou rození obchodníci, co vždy myslí v rámci zisků a ztrát, řekl mu Thrawn, poukazuje na hologramy jejich uměleckých děl. Bude třeba je přesvědčit, že imperiální ochrana jim přinese větší užitek, než uplácení válečných lordů a najímání žoldnéřů. Ale zároveň se jim bude muset dokázat, že budou moci spokojeně žít pod imperiálními zákony.
„Pokud byste byli imperiálními občany, vydal bych vám piráty na milost a nemilost,“ řekl Thrawn hladce. „Ale protože nejste, rozhodnu o jejich osudu sám.“ Mávl rukou směrem ke zbytkům pirátské flotily. „Lupiči jsou poraženi a budou propuštěni, aby podali svědectví o moci Impéria a o trestu za napadení jeho spojenců v Zoabském sektoru.“
Velvyslancova chapadla se spokojeně zakroutila. Miashkové dávali přednost pokoření a ožebračení před zabíjením. „Pan velvyslanec vás chápe,“ řekl droid, „a přeje si vrátit se zpět do svých komnat.“
„Zajisté.“ Otočil se k dalšímu členu posádky. „Podporučíku, doprovoďte pana velvyslance do kajuty.“ Velvyslanec šel s důstojníkem a droid se za nimi sunul po kolečkách. „Kapitáne Parcku, můstek je váš, budu ve své kajutě. Postarejte se o zajatce a stáhněte všechna dostupná data z jejich počítačů. A hlášení o průběhu bitvy chci mít na stole co nejdříve.“
„Ano, pane.“

* * *

„Zajímavé.“ Thrawn si zběžně prohlédl obsah datapadu, který mu Parck předal a otočil se v křesle směrem k monitorům a konzolím velitelské stanice. Parck si všiml map některých soustav Zoabského sektoru a taktického záznamu posledního boje. „Admirále?“ zeptal se.
„Bitva proběhla skvěle, kapitáne. Hladké vítězství s téměř nulovými ztrátami; nicméně něco upoutalo mou pozornost.“ Dotkl se konzole a spustil nahrávku. „Kdyby nebylo Eskadry Šedých, ten křižník by nám unikl.“ Rudé oči mu slabě svítily, když sledoval, jak byl křižník vyřazen. „Skvělí piloti, obzvláště Šedý sedm.“ Znovu spustil scénu, v níž malý Dagger ničil loď jako vzteklá gathiská vosa, zvíře, jehož bodnutí je stejně nebezpečné jako střela z blasteru.
„Zaujal mě jeho způsob pilotování.“ Naklonil se nad další konzoli a nechal vyvolat Tevockovu osobní složku. Parck se podíval na jméno pod fotografií a záznamy. Nepopsatelná tvář, kromě těch tmavých, pronikavých očí. V Thrawnových rukou ležely jeho záznamy, psychologický profil a informace o jeho minulosti, než se přidal k armádě.
„Ale to předbíhám, kapitáne.“ Velkoadmirál se v křesle otočil opět na Parcka. „Už víte, jaký bude náš další tah?“
Parck se narovnal. Při vstupu do temné místnosti si všiml, že většina hologramů miaskského umění byla nahrazena jinými. Poznal několik kousků z Orune Prime, domovské planety válečného lorda Coerla. Atmosféru umocňovala nevtíravá podmanivá melodie. Byla to hudba z chisského domovského světa a velkoadmirál tvrdil, že mu pomáhá soustředit se. Často si ji pouštěl během příprav tažení.
„Řekl bych, že plánujete něco proti válečnému lordu Coerlovi, pane.“
„Velmi dobře, Parcku. Jak víte, Coerl disponuje nejmocnější armádou v tomto sektoru.“ Na jedné z map bylo vyznačeno mocenské rozdělení a Coerlovi připadalo na dvacet procent území.
„Vyžádá si to rozsáhlé vojenské tažení, admirále, ale jsem si jistý, že ho vyhrajeme.“ Podle Parckova názoru byla Thrawnova Jednotná flotila lepší, než kterákoliv jiná divize imperiální armády, včetně tolik vychvalované Eskadry Death lorda Vadera.
„Ovšemže. Až se zpracují všechna data z pirátských počítačů, Admonitor nastaví kurz na planetu Miashků. Proti Coerlovi se vydáme, jakmile Miashkové přistoupí k Impériu. Očekávám, že k tomuto rozhodnutí dospějí rádi a rychle.“
„Jste si jistý, že se rozhodnou tak rychle? I když získání jejich velvyslance na naši stranu je dobrý začátek, Miashkové platí Coerlovi za ochranu déle než šest let. Je možné, že se budou zdráhat.“
„Přidají se k nám, kapitáne,“ řekl Thrawn nonšalantně, „když jim řekneme, že ti piráti byli Coerlovi muži.“
„Co?“ neudržel se Parck.
„Naučil jste se pozorování a dedukci, kapitáne, ale musíte to dělat vždycky, ne jenom, když vám to nařídím,“ pokáral ho Thrawn. „Všechny potřebné informace najdeme v databankách zajatých lodí. Musím přiznat, že Coerl je opravdu mazaný: vymáhá poplatky za ochranu a když uslyší o velmi cenném zboží, pošle na ně piráty.“
„A takový náklad měl být přepraven dnes,“ dokončil Parck. „Ta „ukázka moci Impéria“ … to byla záminka pro získání důkazů o Coerlově zradě.“
„Přesně tak.“ Thrawn se opřel v křesle. „Až se to dozví Miashkská vláda, polovina radních bude vzteky bez sebe.“
„Jenom polovina?“ Parck pozvedl obočí.
„Ovšem, druhá polovina v tom jede s Coerlem. Jak jinak by věděl, kde a kdy zaútočit? Bezpochyby z toho mají podíl. A je jasné, že odsouhlasí, že Coerlova zrada se nesmí dostat na veřejnost. Vyšetřování, které by následovalo, by je odhalilo, byli by zbaveni moci, majetku a pohnáni k odpovědnosti.“ S admirálovou tváří si pohrával nepatrný úsměv. „A až se k nám Miashkové přidají, všichni jejich zákazníci budou svázáni s Impériem.“ Miashkové totiž obchodovali s každým civilizovaným světem v sektoru. „Jakmile zničíme nejsilnějšího válečného lorda v této oblasti a budeme mít na své straně nejmocnější obchodníky, nebude nám stát nic v cestě ovládnutí Zoabského sektoru.“
Parck na něj jen ohromeně civěl. „Mám otázku, pane,“ osmělil se. „Schválí to císař? Všechny tyhle politické manipulace a uzavírání spojenectví není zrovna standardní imperiální postup.“
„Toho jsem si vědom, kapitáne.“ Thrawn se postavil a přešel k jednomu hologramu; Parck ho následoval. „Ale císař mi dal pravomoc vést tuto misi tak, jak uznám za vhodné.“ Přesunul svou pozornost od obrazu na stěně na velikou sochu ozbrojeného cizince. „Dobytí Neznámých regionů by vyžadovalo mnoho let a ztráty by byly obrovské. Ale pokud budeme používat vojenskou sílu pouze ve výjimečných případech, abychom dosáhli maximálních výsledků, přesvědčíme tyto světy, aby se k Impériu přidaly dobrovolně.“
Podíval se na sochu člověka. I v Neznámých regionech pochopitelně žili lidé. Byli prakticky ve všech koutech galaxie, ale tady na rozdíl od Impéria netvořili většinu populace. „Důležité je, aby nás obyvatelé Neznámých regionů viděli jako osvoboditele, ne dobyvatele. Toto je divoký vesmír, kapitáne. Slovo „zákon“ tu nic neznamená. Mnozí uvítají stabilitu, kterou Impérium nabízí. Mnozí ji již uvítali. Vím, že to zabere spoustu času a úsilí, ale z dlouhodobého hlediska je to mnohem účinnější, než, řekněme, poslat sem Hvězdu smrti, aby ničila planety, dokud se nepodrobí. Což se nepochybně stane, pokud selžeme.“
Zpozoroval šok v Parckově tváři. „Ano, kapitáne, Hvězda smrti. Zatímco tady mluvíme, druhá se již staví. Vlastně by se už měla dokončovat. Pochopil jsem správně, že představa císařovy superzbraně v akci se vám nezamlouvá?“ poznamenal sarkasticky.
Parck byl sotva schopen mluvit, jak mu náhle vyschlo v krku. Ztuhl jako opařený. Věděl, že Thrawn dokázal být neuvěřitelně tvrdý, ale v porovnání s Hvězdou smrti… s možností změnit planetu ve vesmírný prach jediným tlačítkem… „Ano, pane,“ zašeptal. „Myslím, že dám přednost vaší metodě.“

* * *

Jídlo v jídelně na Admonitoru bylo „chutné“ jako vždy a mělo vůni plastipěny. Drash se ho ze všech sil snažil vylepšit nějakou náhražkou corellianského koření, ale moc se mu to nedařilo. Nabral kus něčeho, co mělo být nerfí maso, a náhle na něj dopadl stín. Podíval se nahoru, do rudých očí poručíka Raela.
Výraz v chisském obličeji byl jako vždy zcela chladný, ale rudé oči mu pulzovaly vzteky. „To byla moje kořist.“ V jeho hlase se nesla stopa napětí, jak se ho snažil udržet pod kontrolou.
„Nevšim jsem si, žes na to připích jmenovku.“ Drash přesunul svou pozornost zpátky na nevábné jídlo.
„Měl jsem ho na mušce a tys ho sestřelil. Chci vědět proč.“
Protože jsem chtěl, řekl Drash v duchu. Na čin, který mu před pár hodinami připadal důležitý, už úplně zapomněl. „Byl jsem blíž,“ odpověděl mu a dopil zbytek nápoje, „a byl jsem rychlejší.“ Neměl náladu své činy komukoliv objasňovat. Stejně by to nepochopili.
„Protože nejsem člověk, že?“ procedil Rael přes zaťaté zuby. Ostatní piloti a vojáci flotily, co se zrovna nacházeli v jídelně se podívali směrem k nim.
Seděli po menších skupinkách, buď lidí nebo Chissů. Kromě několika výjimek: členové eskader seděli většinou pospolu a u jednoho stolu hrála skupinka lidí a Chissů sabacc, ale jinak se většinou stranili. A Drash seděl sám.
„Vy lidé si myslíte, že jste jediným schopným druhem ve vesmíru,“ odsekl Rael. „Dokonce i slovo „cizinec“ je urážka, protože basic míchá dohromady všechny ne-lidi bez ohledu na jejich přednosti. Měl jsem ten generátor na mušce, ale tys myslel, že to zpackám, protože nejsem člověk. Ve skutečnosti jsem ale lepší pilot než ty a v simulátoru jsem tě porazil stokrát.“
Drash neměl rád, když před ním mluvili o simulátoru; trávil v něm co nejméně času a odlétal minimum nařízených hodin. Opovrhoval jím. Mělo to být jako opravdický boj, ale byla to lež. Postrádalo to atmosféru boje: ten nepopsatelný pocit, když prázdnotou vesmíru křižují laserové paprsky, které od vás dělí jen trocha duraoceli.
Vzal si do ruky podnos a postavil se. Všechny ty rasistické kecy ho unavovaly. S létáním to nemělo nic společného.
Modrá ruka ho zastavila. „Ještě jsem neskončil,“ řekl Rael chladně.
„Proč si nejdeš po svých, cizinče?“ Jeden lidský voják flotily, jehož velká černá přilba ležela odložená stranou, si stoupl mezi ně a nasupeně pohlédl na Chisse. Rael měl rudé oči upřené na Drashe, který mu jeho pohled bez problému opětoval. „Vy Chissové musíte být vždycky v centru dění, co?“
„Tohle je osobní,“ trval na svém Rael. „Nepleť se do toho.“
„Neustále poroučíte a myslíte si, že jste lepší než lidi.“
Rael pootočil hlavu a vyštěkl: „Už jsem toho od vás lidí vytrpěl dost—“
„—ts,“ zavrčel voják. „Dostáváte nejdůležitější úkoly, nejvyšší hodnosti a nejlepší vybavení—to tvý TIE Advanced—a to všechno, protože ten cizáckej velkoadmirál si myslí, že jeho rasa je nadřazenější!“
„My jsme nadřazenější,“ vmísil se do rozhovoru další Chiss a strčil do vojáka.
„Syndik to ví.“
Drash pobaveně sledoval, jak na sebe zhruba tucet lidí a Chissů, nejimpulzivnější část posádky Admonitoru, vrhá nenávistivé pohledy a urážky, a vypadalo to, že po sobě brzy začne vrhat ještě něco víc. Rael se zmateně rozhlížel kolem sebe a i jeho udivilo, že se kolem nich tak rychle vytvořil dav. Většina vojáků sice zůstala sedět, ale sledovala konflikt.
Drash si náhle uvědomil, že v něm něco vře. Všechen jeho vztek a zuřivost se vyhrotily. Sice se to nemohlo rovnat létání, ale dodávalo mu to pocit, že opravdu žije. Koutkem oka viděl, že se k nim blíží chisský velitel. Každou chvíli k nim dojde, aby je rozehnal.
Pokud by měl později vysvětlit, proč mrštil Raelovi do obličeje podnos s jídlem, nedokázal by přijít na žádný rozumný důvod; nikdy nad svými činy nepřemýšlel.
Nevyhnutelně došlo ke rvačce, kterou museli rozehnat ostatní vojáci.

* * *

Thrawn sepnul prsty a pročítal si informace o poručíku Drashi Tevockovi. Zjistil pár zajímavých faktů: Tevock se narodil a prožil svých prvních šestnáct let na téměř neobydlené planetě Vnějšího okraje a před sedmi lety, v době, kdy se začalo formovat Povstání, byl spolu s většinou mladíků naverbován do imperiální armády.
Malá zemědělská komunita, kde byl vychováván, si říkala Společnost osvícených a ovládal ji jakýsi Zesir Frae, samozvaný duchovní vůdce. Záznamy byly útržkovité a Thrawn si musel hodně věcí domyslet. Kupříkladu nebylo v popisu komunity nikde zmíněno slovo „kult“, ale Thrawn měl vzácnou schopnost vidět to, co ostatním unikalo.
Frae byl tajnůstkářský a nepochybně pravidelně uplácel místního guvernéra, aby se příliš o Společnost nezajímal: korupce byla v Impériu běžným jevem. Avšak když mu před dvěma lety byla diagnostikována zhoubná a nevyléčitelná forma rakoviny, patrně se rozhodl, že zbylí členové by se měli „zbavit svých tělesných schránek“, jak to výmluvně označil ve svých osobních zápiscích, „a následovat ho do vyšší sféry bytí“, a tak je přiměl k masové sebevraždě. Výsledky vyšetřování odhalily, že Frae členy Společnosti krutě fyzicky i psychicky týral, obzvláště děti, už od jejího založení.
A Tevock mezitím prošel výcvikem. Byl dobrý, ne-li mimořádný student. Bylo pozoruhodné, jak krátce trvala jeho převýchova: proces, při kterém se dřívější morálka a etika nahrazovaly imperiální filozofií. Obvykle to trvalo roky. Thrawna ani nepřekvapovalo, že Tevock už od začátku žádnou morálku neměl.
Tevock vykazoval vlohy pro létání, a tak byl vycvičen jako pilot TIE. A zde byl další paradox: byl pravděpodobně nejlepší pilot ve flotile, ne-li v celé imperiální armádě, s větším množstvím sestřelů, než celá eskadra dohromady, jenže si ho nikdy nikdo nevšiml. Nikdy nebyl pochválen nebo povýšen za zásluhy.
Mnoho instruktorů hodnotilo piloty podle simulátoru a na boj se nedívali. A zatímco byl Tevock vynikající ve skutečném boji, v simulátoru byl sotva nad průměrem. Také byl úplný samotář: neměl přátele a ať už byl u jakékoliv letky, jeho kolegové ho nesnášeli. Velmi zajímavé…
Dveře do Thrawnovy kajuty se otevřely. Vešel kapitán Parck a stoupl si do pozoru před jeho velitelské křeslo. „Admirále,“ oslovil ho, „zajatci byli propuštěni a data z lodí jsou vám k dispozici. Je na nich více než postačující dostatek důkazů spojující Coerla s předchozím útokem.“
„Skvělé,“ Thrawn přikývl. „Ať se naše jednotky vrátí na Ios V a Admonitor nastaví kurz na domovskou planetu Miashků. Musíme přivítat nové spojence Impéria.“
„Zajisté, admirále. Ještě jedna věc, Nightbird se vrátil z průzkumné mise. Kapitán hlásí minimální nepřátelskou aktivitu v soustavách Maser a Lor, ale nedaleko soustavy Sevac se ztratil jeden TIE Advanced.“
„Ztratil?“ Thrawn se zamračil. „Chcete snad říct, že byl zničen?“
„Nemáme to potvrzeno, pane. Pilot, nějaký poručík Wras, provedl mikroskok na Sevac a použil Nightbird jako výchozí bod. Sotva přešel na podsvětelnou rychlost, jeho signál se ztratil a spojení se nepodařilo obnovit. Kapitán Nightbirdu zvažoval pátrání, ale možnost, že by to mohla být past, ho přiměla se stáhnout.“
„Bohužel jsme přišli o vynikajícího pilota a vynikající stroj.“ Pouze ti nejlepší létali v TIE Advanced. „Poznamenám si, abych se tomu vrátil. Podle všeho nemá soustava Sevac žádné taktické využití nebo suroviny, ale pokud tam Coerl něco kuje, chci vědět co.“
Nightbird byl křižník třídy Carrack. Rychlost a vyzbrojenost z něj dělala dokonalého zvěda, ale jeho největším nedostatkem bylo, že mohl nést pouze čtyři stíhačky TIE. Thrawn problém vyřešil tím, že pro každého Scouta poskytoval jako eskortu čtyři TIE Advanced, které byly vybaveny hypermotory, a tak ho mohly následovat kamkoliv a zároveň mu poskytovaly více než adekvátní ochranu.
Podle standardního imperiálního protokolu bylo doporučeno používat tyto stíhačky pouze v konkrétních výjimečných situacích, protože byly příliš nákladné pro sériovou výrobu. Jenže Thrawn se nikdy neřídil standardním protokolem a „obstaral“ si kompletní dokumentaci Advancedů před výpravou do Neznámých regionů a nařídil velitelům vesmírných loděnic, aby se výroba těchto stíhaček stala prioritou.
„Ještě něco jste mi chtěl říct, kapitáne?“
Parck vypadal nesvůj. „Nic důležitého, admirále. V jedné z jídelen se strhla rvačka, ale nedošlo k ničemu závažnému, padlo jen pár ran.“
„Pokud jsem to správně pochopil, kapitáne, tak šlo o potyčku mezi Chissy a lidmi.“
Parckovy rostoucí rozpaky byly postačující odpovědí. „Lidé i Chissové jsou velice pyšné národy, a z pýchy se někdy rodí arogance. Avšak naše národy jsou silné, kapitáne. Zvyknou si. Vlastně už si zvykají: bojují bok po boku a spoléhají jeden na druhého. Naučí se důvěře a úctě.“
„Pokud jste si tak jistý, že to spojenectví vydrží—“
„Mějte důvěru v lidi, stejně jako mám já důvěru v Chissy. Naše druhy jsou přizpůsobivé, tím jsem si jistý.“ Otočil se zpět směrem k monitorům a vyvolal další hvězdné mapy a záznamy obchodní činnosti Miashků. Všiml si, že složka poručíka Tevocka je stále otevřená. „Trochu jsem si prověřil Šedého sedm,“ řekl Parckovi, který se už chystal k odchodu. „Zjistil jsem pár zajímavých faktů.“
„Pane?“ zeptal se Parck, kterého náhlá změna tématu zaskočila.
Podle Parckova tónu Thrawn usoudil, že na poručíka Tevocka už zapomněl. „Jednak je pravděpodobně nejlepším pilotem ve flotile,“ ukázal na monitor s Tevockovými záznamy.
Parck si to zběžně prolétl a rozšířily se mu oči. „Pane, jsou ty údaje pravdivé? Ten pilot by klidně mohl létat v TIE Advanced. Absolvoval velitelské testy?“
Thrawn se přidušeně zasmál. „Ach ne, kapitáne, dávat tomuto muži velení by byla velká chyba!“ Jeho předchozí veselí se vytratilo. „Ten člověk se sotva ovládá. Zaujal mě, protože i když by nám mohl být velice užitečný, mohl by se stát také velice nebezpečný.“
„Proč, pane?“
„Protože,“ řekl Thrawn zasmušile, „ten muž je psychopat.“