Yodovy noci

Autor: Indy

Mistr Yoda měl skvělou náladu.
Vždycky ji měl, když se blížila noc.
Protože Mistr Yoda noc miloval.
Podíval se na hodiny na zdi ve svém skromném bytečku v Chrámě a na tváři se mu rozehrál šibalský úsměv. Vesele dopil rozinkový čaj, oblékl na sebe čerstvě vypraný a vyžehlený hábit, sebral nezbytnou hůl a vyrazil do temných, spletitých chodeb Chrámu.
Během cesty tichými patry si Yoda vytáhl z kapsy velký, rozkládací, umolousaný papír s velmi dlouhým seznamem jmen.
„Avery – ne,“ šeptal si pod vousy, „ten na Kashyyyku se svým mistrem je. Padawan Tachi vylekána už byla – jak to, že ji škrtnutou nemám... na temnou stranu se mnou jde to... ááá,“ Yodovy oči se rozzářily nevídaným štěstím, když spatřil vhodného kandidáta, „Padawan Kenobi mému zraku dosud unikal. Kdepak čtvrt Padawana Kenobiho a mistra jeho je?!“
Mistr Yoda složil seznam a vrátil ho do své levé kapsy. Pak sáhl do pravé kapsy a vytáhl mapu. Chvíli po ni jezdil prstem, než se jeho ukazováček zastavil v jižní části chrámu na obdélníku s názvem: MISTR JINN A PADAWAN KENOBI.
Velký mistr se dal do nejrychlejšího kroku, který si se svou holí mohl dovolit. Po deseti minutách stanul před dveřmi, které hledal. Mírně se soustředil a po chvilce jej ovanul lehký vánek přicházející z bytu. Opatrným krokem vkročil Mistr Yoda dovnitř a tiše za sebou dveře opět zavřel.
Rozhlédl se.
Pokud si dobře pamatoval, tak dveře vlevo vedly do kuchyně, ty přímo před ním do obývacího pokoje a napravo od Yody jsou k pokoji Mistra Qui-Gona. Byl si jistý, protože když byl Qui-Gon jeho padawanem, sdíleli tento byt spolu. To znamená, že ty v rohu musí vést...
„Kdepak svou karnevalovou masku mám?“ zašeptla Yoda do ticha a prohledával četné kapsy na svém oblečení. Po chvilce mu Síla přála a Yoda držel v ruce pidi-masku s obličejem krvelačného draka, jemuž s četných zubů odkapávala umělohmotná krev. Mistr si ji nasadil a nehlučným krokem se vydal do cílového pokoje.
Když otevřel dveře a vstoupil dovnitř, první, co spatřil, bylo otevřené okno. Yoda se otřásl zimou a přitáhl si plášť blíž k tělu.
„S Padawanem Kenobim si o drahém vytápění Chrámu promluvím,“ pomyslel si zlostně a přiblížil se k posteli, na které spokojeně odchrupoval nicnetušící Obi-Wan. Jeho mladý obličej byl osvětlen úzkým pruhem světla prosvítajícího do místnosti skrz okno.
Yoda došel až k jeho hlavě, opřel svou hůl o noční stolek, zvedl ruce nad hlavu a zařval:
„Bléééééééé!!!“
První odezva přišla hned vzápětí – mladý Padawan se prudce posadil, rozmáchl se levou rukou, jakoby chtěl někoho praštit, a přitom shodil keramickou vázu, která stála na nočním stolku vedle postele. Ta následně udělala ladný pravotočivý obrat a dunivě se roztříštila o Yodovu hlavu.
Vše to pak bylo dovršeno Obi-Wanovým hlasitým: „ÁÁÁÁÁÁÁÁ!!“
Dveře od pokoje se rozlétly dokořán a dovnitř napůl vběhl, napůl se v polospánku dopotácel Mistr Qui-Gon. Pohled mu padl na padajícího Yodu s maskou draka na obličeji (Qui-Gon moc dobře věděl, kdo se pod ní skrývá), na vyděšeného Obi-Wana a pak - „Moje drahá alabastrová váza z dob Velkého povstání droidů!!!“ Qui-Gon byl v mžiku probuzený. Vystartoval dlouhými kroky k místu neštěstí a padl na kolena. Pomalu vzal do ruky všechny střepy, jednoho po druhém. A při každém dalším se jeho obličej víc a víc stahoval do bolestné grimasy. Při tom pronášel slova jako – neměl jsem ji nechávat tady – nebo - ale když já ve spánku rozhazuji rukama – popřípadě – ó Sílo, ty to vidíš – a podobně. Obi-Wan se mezitím vzpamatoval, odložil zpět do nočního stolku svůj světelný meč, který mu automaticky skočil před chvílí do ruky a vrávoravými a opatrnými kroky se vydal k ležícímu neznámému v masce. Klekl si vedle něj a pomalu mu sundal masku z obličeje.
„Mistře Yodo!“ Mladý Padawan nemohl věřit svým vlastním očím. Co to má znamenat?
Malý Mistr otevřel pomalu oči a posadil se. Rukou si zkontroloval hlavu, jestli má všech pět vlasů pohromadě, a pak se postavil.
Obi-Wan mlčel, ale jeho výraz si jasně žádal o vysvětlení.
„Později, mladý Padawane,“ zašeptal Yoda,“ teď raději zmizíme, aby Mistr Jinn svůj zrak na nás neupřel.“
A s těmito slovy se vybelhal z pokoje a Obi-Wan za ním.
„Mistře,“ zeptal se, „myslíte, že mi dokážete vysvětlit – tedy, se vší úctou, samozřejmě – co jste dělal uprostřed noci v MÉM pokoji?“
Yoda chvíli přemýšlel a pak řekl: „Nemysli na minulost, ale na přítomnost. Jen v ní živoucí Sílu ty nalezneš.“ Velmistr se povzbudivě usmál a opustil byt.
Obi-Wan zjistil, že má nevěřícně otevřenou pusu a rychle ji zavřel. Pak si vzpomněl na Mistra Jinna a rychle se vrátil do svého pokoje.
Qui-Gon nyní stál u otevřeného okna a vyhazoval střepy po jednom ven do nočního coruscantského vzduchu. Mumlal při tom starou zádušní píseň a tvářil se velice vážně.
Když byly všechny střepy náležitě pohřbeny, Qui-Gon se ještě upřeně zahleděl do neznáma a pak se vyřítil z pokoje.
Obi-Wan se chtěl za ním rozběhnout, ale v tu chvíli se do pokoje vrátil Yoda a zlostně se rozhlížel kolem. „Svoji masku já zapomněl jsem tady. Á,“ Mistr našel, to co hledal v rohu pod lampu, „drahá ona byla... mému dědovi kdysi patřila...“ A opět zmizel.
Mladý Kenobi stál omámeně uprostřed místnosti, naprosto neschopen slova.
„Mám z toho špatný pocit,“ zamumlal do ticha.
Obi-Wan měl špatnou náladu.
Vždycky ji měl, když se blížila noc.
Protože Obi-Wan Kenobi už nenáviděl noc.