Umění odpouštět

Qui-Gon pomalu otevřel oči a pohnul hlavou. Přežil jsem to, pomyslel si.Rozhlédl se kolem sebe. Levá stěna raketoplánu byla zdeformovaná a černá od kouře. Z přístrojů na palubní desce vylétávaly chvílemi spršky jisker. Qui-Gon se posadil, rukama se opřel o zem a chtěl vstát, když vtom mu levou paží projela ostrá bolest, jejíž epicentrum bylo v rameni. Zamračil se. Vypadalo to na vykloubené rameno. Musím se odsud rychle dostat, říkal si. Opřel se o zdravou ruku a vstal.

Ovládání dveří nefungovalo. Pohlédl zpět k pilotní kabině. Jisker přibývalo. Za chvíli může kterákoliv z nich roznítit oheň.

Opřel se do dveří zdravým ramenem. Slyšel zvuk námáhaného kovu, ale dveře nepovolily. Zavřel oči a soustředil se, No tak, přece tady nezůstanu kvůli zaseknutým dveřím! Přivolal k sobě Sílu a jemně se jí myslí dotkl, jakoby se chtěl osmělit před ponořením do chladné vody. Pak ji nechal do sebe proudit, až vyplnila a rozehřála celé jeho tělo od kořínků vlasů po špičky prstů u nohou. Znovu se opřel do dveří a celou svou myslí se soustředil jen na to, že si přeje, aby se otevřely. Dveře ještě chvíli odolávaly a pak se ozvalo zasyčení, dveře se nepřirozeně rychle zasunuly až nadoraz, což způsobilo hlasité kovové cvaknutí, které však Qui-Gon slyšel jen zdálky, neboť se nepřipraven na tak prudký pohyb vyřitil ven a oslepen přímým slunečním světlem dopadl na zem na všechny čtyři. Vykloubené rameno bolestivě zaprotestovalo proti takovému nárazu.

Uslyšel dusot nohou a ženské hlasy. Zaclonil si rukou oči, opřel se kolenem o zem a pomalu s přimhouřenýma očima vzhlédl. Jeho pohled se překvapeně zastavil na holých ženských nohách ve vysokých botách a pak pomalu pohledem pokračoval vzhůru přes úzké boky a křivky ženského těla až k obličeji jeho majitelky. Fascinovaně hleděl do opálené zamračené tváře, lemované dlouhými plavými vlasy, z níž se na něho díval pár ocelově modrých očí.

Qui-Gon cítil ve vzduchu nepřátelství. Za příčinu považoval hlavně to, že byl na planetě cizincem, avšak bylo zde ještě něco, co nedokázal pojmenovat. Neurčitý pocit, že ta žena a ostatní, které ho postupně obestoupily, chovají silně nepřátelské pocity k jeho samotné podstatě.

Opatrně vstal. „Jmenuji se Qui-Gon Jinn," promluvil k té, z níž cítil největší autoritu. „Přicházím k vám v míru a žádám vás o pomoc." Qui-Gona při mluvení škrábalo v krku, jak se nadýchal kouře v porouchaném raketoplánu. Zakašlal.

Žena si ho několik dlouhých vteřin beze slova měřila, pak učinila rychlý posunek, který pro Qui-Gona nevěstil nic dobrého. Rychle sáhl k pasu, kde měl zaháknutý svůj světelný meč. Ženy však byly příliš rychlé, proto upustil od myšlenky použít meč a jen před sebe vystřelil ruku sevřenou v pěst a prudce ji rozevřel. Proud Síly explodoval kolem něj a ženy řítící se na něj zepředu s noži v rukou zavrávoraly a odraženy zpět upadly naznak, jakoby narazily na neviditelnou stěnu. Zezadu mu nějaká žena skočila na záda a s hlasitým ječením se ho snažila uškrtit. Qui-Gon snadno odtrhnul její ruce ze svého krku a svalil ji na zem. Bolest v jeho rameni se však zdvojnásobila. Sotva setřásl jednu, už mu na záda skočila druhá. Ženy, odražené první vlnou Síly, už se vzpamatovaly a hnaly se s křikem a novou vervou na něj. Už už sahal po meči, když vtom ucítil ránu, která dopadla dunivě na jeho hlavu, způsobila, že se mu rozostřil pohled a nohy ho přestaly poslouchat. Zamrkal, aby rozehnal temnotu snášející se na něj, ale nepomohlo to. Nakonec ho zcela pohltila.

Nyah sešplhala po provazovém žebříku dolů se stromu. Dlouhé ve slunci medově zářící vlasy jí v bohatých kaskádách spadaly na ramena a neposlušně se vlnily. Nedbale si zastrčila několik pramenů za ucho, dala ruce v bok a rozhlížela se.

„Už by tu měly být," ozvalo se vedle ní. Nyah pohlédla na svou pobočnici, která se k ní čerstvě připojila. Neodpověděla. Jen se zamračila. Vlastně se mračila skoro pořád. Žádná z žen si nepamatovala, že by ji někdy viděly smát se. Jestli to někdy uměla, zapomněla to dávno před tím, než ji poznaly. Nyah sama považovala smích za zbytečný a nebezpečný, okrádal totiž o sílu a oslaboval ostražitost. Kromě toho na jejich životě nebylo nic veselého.

„Podívej, támhle jdou!" vykřikla její společnice náhle a ukazovala k okraji mýtiny, kde se z lesa vynořily postavy. „Zdá se, že mají nového zajatce." Rozběhla se jim naproti, ale když se ohlédla a viděla, že se Nyah nepohnula z místa, překvapeně se zastavila.

„Ty nepůjdeš?" zeptala se.

Nyah na ni klidně pohlédla a řekla: „Ne, počkám tady. Jen klidně jdi, Eleo."

Elea ještě chvíli váhala, ale pak se rozhodla a vyrazila směrem k blížící se skupince, k níž zvědavě spěchaly i další ženy.



Nyah čekala dostatečně dlouho. Pak však viděla, že v hloučku žen propukla šarvátka. Sevřela rty a vyrazila k nim.

Jakmile mezi ně vstoupila, ženy ztichly. Vprostřed hloučku stály Reva a Sita a vrhaly na sebe zlostné pohledy. U jejich nohou ležel spoutaný muž v bezvědomí. Nyah si ho příliš neprohlížela, zamračila se a rovnou uhodila na ty dvě.

„Co se tady zatraceně děje?"

Ženy na ni pohlédly a nic neříkaly. Hlouček žen po Nyahině pravici se zavlnil a vystoupila z něj Elea. „Reva i Sita si dělají nárok na tohoto muže," řekla, bradou pokynula k muži na zemi a na rtech se jí mihl úsměv. „Sita tvrdí, že patří jí, protože ho přemohla, a Reva zase uplatňuje svůj nárok dle kmenového pořadí."

Nyah se zamračila ještě více. „Mé bojovnice se tu chtějí pozabíjet kvůli nějakému muži?! Jestli tolik toužíte po mužích, vraťte se do Melby, odkud jste vyděšené a ponížené uprchly. Tam najdete tolik mužů, kolik se vám zlíbí a můžete zase zaujmout svá místa u jejich odporných špinavých nohou!"

Reva i Sita sklopily zrak. Nenávist v hlase jejich vůdkyně jim připomněl, kým a proč jsou. Žádná se však ze svého místa nehnula ani o píď.

Nyah zavrčela. „Nenuťte mě řešit takovéhle věci, když máme spoustu důležitějších starostí." Udělala krok vpřed, sklonila se k muži na zemi, smýkla jím a obrátila ho tak, aby si ho mohla lépe prohlédnout. Když skončila, narovnala se a cynicky se ušklíbla. „Myslíte si, že ho jeho vzhled předurčil k tomu, abyste u něj našly to, co jste nenašly u jiných mužů? Revo, Sito, myslíte si, že cizinec s vámi bude zacházet jinak? Pod tím oděvem, v té hrudi, tluče stejně nelítostné srdce jako měli vaši manželé." Rozhlédla se kolem sebe po ostatních přítomných ženách. Elea nepřítomně hleděla k pasu muže na zemi. „Nezapomínejte, proč se ukrýváme v lese a proč jsme se naučily zacházet se zbraněmi. Kdyby náhodou některá z vás začala pochybovat, ať přijde za mnou a já jí vezmu do Melby a připomenu jí, před čím utekla."

„Komu tedy připadne ten muž?" ozvala se plavovlasá Sita.

Nyah na ni pohlédla a v duchu si říkala, jestli vůbec některé z těch žen tady pronikla její slova pod kůži. Upřeně na Situ hleděla, až ta opět provinile sklopila zrak. Nyah se odvrátila a už na odchodu hlasitě pravila: „Ten muž od této chvíle patří Elee. O jejím nároku není pochyb. I já si myslím, že čekala příliš dlouho. Odneste ho do jejího příbytku."

Elea se po těch slovech vzpamatovala a jakoby jí projel elektrický šok. Chvíli zmateně zírala, jak na ni ostatní pohlédly a pak se rozběhla za vzdalující se Nyah.

Když ji doběhla, chytila ji za paži. Mluvila polohlasně ale naléhavě. „Nyah, ty přece víš, že já nikoho - "

„Je mi líto, Eleo," odpověděla jí Nyah rozhodně, „ale dala jsem ti dost času. Nevím, na co čekáš, nebo jestli ti zatím všichni muži připadali příliš oškliví, pro mě osobně je to jedno, ale na řadě už jsi byla a podle toho, co se dnes událo, soudím, že tenhle je vcelku snesitelný, co se vzhledu týče. A to ostatní už si ohlídáš. Tak proč váháš? Víš, jak na tom jsme."

„Proč si ho tedy nenecháš sama, Nyah?" řekla Elea vyčítavě.

„Jako váš vůdce si to nemohu dovolit," vysvětlovala Nyah. Pak smířlivě dodala, „Vím, že ti hodně dlužím, Eleo, ale zkus to alespoň dva měsíce a když ti bude připadat nesnesitelný, přenecháš ho někomu jinému. Pak si ale sama vybereš náhradu. Třeba někoho z Melby, co říkáš?"

Elea nakonec přikývla. „Dobrá, zkusím to. Jen bych ti měla ještě něco říci, Nyah. Podle oděvu toho muže soudím, že by to mohl být Jedi. Slyšela jsem o nich vyprávět v Melbě. Prý jsou to silní bojovníci a skvěle vládnou světelnými meči. Myslím, že tento muž má u pasu právě takový meč. I popis oděvu sedí."

Nyah na Eleu vážně pohlédla a položila jí ruku na rameno. „Pak je, myslím, v dobrých rukách."

Chvíli šly mlčky vedle sebe a pak si náhle Elea ještě na něco vzpomněla. „Nyah, musím ti říci ještě něco. Jasmin se narodil chlapec."

Nyah si povzdechla. „Asi budeš mít další práci. Pro Jasmin však nechci ledajakou náhradu. Slyšela jsem, že Kreonova třetí manželka nedávno porodila dceru."