Život přepravcův - Vzpomínky na Perlu

Autor: Ackbar

Hangár byl plný trosek. Asi v prostředku stála malá nákladní loď, kterou si prohlížel neznámý muž. Strop se náhle zřítil a loď zmizela. Onen muž se v tu chvíli zvedl a zjistil, že není v žádném hangáru, ani že tu nejsou trosky lodi. Vendor Zhak, mladý correliánec, se probudil a spatřil nevzhlednou ubytovnu raketoplánu. Byl to jen sen, pomyslel si. A skutečně se stal. Opět si vzpomněl na bitvu o Endor, ve které byla zničena další hvězda smrti a prý zemřel i samotný Císař. Jejich transportér se nějakým způsobem vyhnul rebelské blokádě a nyní mířil hyperprostorem k… Moment, kam vlastně míří? Tuto otázku si Zhak pokládal velice často, ale nikdo mu nic neřekl, byl prostě jen vězněm.

Raketoplán vyletěl z hyperprostoru a začal se přibližovat k obří zlatočerné kouli. Imperial City byl sídlem veškerých říšských organizací a právě zde musí být podána o smrti Císaře jako první. Vendor Zhak si to uvědomil ihned poté, co planetu spatřil. Vedle sebe uviděl stát staršího důstojníka s prořídlými vlasy a hustým šedohnědým knírem.
„Majore Aspisene,“ oslovil ho. „Co teď se mnou bude?“
„To netuším, pane Zhaku. Rozkaz stanoví, že budete předán lordu Vaderovi, ale ten je zdá se mrtvý. Snad o vás rozhodne nějaká z mnoha nedůležitých rad.“
„Je nějaká pravděpodobnost, že přežil?“
„Téměř nulová. Zničení první stanice přežil jen díky tomu, že byl ve své stíhačce. To dnes určitě nebyl.“ Aspisen se na chvíli odmlčel a zahleděl se na hvězdy. „Tak jako tak,“ pokračoval,“ budete zatím uvězněn za vlastizradu a vraždu.“
„Nebudete teď mít důležitější práci?“
„To možná ano, ale musíme poslouchat rozkazy.“

*****

Raketoplán pomalu klesal na jednu z mnoha přístavních plošin v ulicích Coruscantu. Míjely ho stovky rychlých lodí a speederů, jejichž piloti si jeli za svými cíli a starostmi. Nikdo nemohl tušit, že je Císař mrtev. Pilot raketoplánu dostal povolení k přistání na plošině BJ-209, která byla nedaleko odtud. K jeho překvapení tam již jedna loď byla. Raketoplán přistál, objevil se v něm otvor s plošinou a po ní vyšlo ven několik důstojníků, mezi nimi i Aspisen. Ten ihned poznal starce v červeném hávu, kterého hlídali dva stormtroopeři. Jelikož byl Aspisen s hodností majora nejvyšším důstojníkem na lodi, předstoupil před muže a zasalutoval.
„Velkovezíre, jsem major Aspisen. Přináším Vám znepokojivé zprávy.“
„Ano, vím. Císař je mrtev.“
„Ale jak…?“
„To není důležité! Tahle informace je prozatím tajná, ačkoliv Vnitřní kruh už to ví. Nikdo jiný,“ řekl a pohrozil prstem, „ to vědět nesmí!“

*****

Vendor Zhak byl na Coruscantu už měsíc a nikdo se po něm nesháněl. To nekonečné čekání ho štvalo. „Alespoň nejsem v nějaké špinavé cele, ale v bytě.“ Byl v domácím vězení v menším bytě kdesi na planetě a patrně se na něj zapomnělo. Lehl si na postel a vzpomínal na vše, co prožil. Před očima mu poskakovala usměvavá tvář Tareka a hned poté viděl vesmír z kokpitu Pearl Star. Z toho všeho ho vyrušilo zazvonění dveří, které se následně otevřely.
„Pane Zhaku?“ ozval se z předsíně známý hlas, který Zhak velice rychle poznal, vstal z postele a došel ke dveřím.
„Majore Aspisene, vy jste si na mě po měsíci vzpomněl?“
„Nechte toho, Zhaku. Situace v Impériu je kritická. Jsou zde neustále boje o trůn, armáda se bouří. Na nějakého vězně nebyl čas.“
„A jak to že teď je?“
„Kdo říká, že je? Odlétáme. Ihned!“
„Proč? Kam?“
„Neptejte se a pojďte! Nesmí o tom nikdo vědět.“
„Ale…“
„Žádné ale! Jdeme!“
Aspisen vytáhl blaster a Zhak už raději mlčel. Společně vyběhli na chodbu, kde nebyla ani noha. Aspisen pak zamířil do výtahu, Zhak ho rychle následoval a po třech minutách dojeli do přístavního patra. Zde byla na jedné z plošin určených pro lodě typu TIE zavěšena podivná loď, jakou Zhak nikdy neviděl. Podle zahnutých křídel a dvou tubusů to mohl být TIE bombardér, až na to, že zde nebyl raketomet.
„Co je to za loď?“ zeptal se pro jistotu Aspisena.
„TIE raketoplán, tím letíme.“
Než k plavidlu doběhli, přidal se k nim i pilot v černé kombinéze. Ten pak usedl do kokpitu, zatímco Zhak s Aspisenem se zavřeli do druhého tubusu, kde byla dvě za sebou řazená křesla. Za pár minut se loď uvolnila a vyletěla směrem k atmosféře.

*****

„Už mi vysvětlíte, co se děje?“ zeptal se Zhak majora Aspisena, který seděl před ním. Loď mezi tím proplouvala hyperprostorem.
„Zdá se, že služba na Hvězdě smrti znamená čím dál tím méně. Objevují se i názory, že ti, kteří tam sloužili a přežili její zničení jsou tím vinni. Všichni, se kterými jsme tehdy letěli, chystají schůzku, letíme tam taky.“
„Proč letím i já?“
„Zdá se, že se o vás začíná zajímat Ysanne Isard.“
„Ech, kdo?“
„Šéfka Imperiální zpravodajské služby. Chce zjistit, co po vás Vader chtěl.“
„To bych taky rád věděl.“
„To bychom rádi věděli všichni. Ale to teď není důležité.“
„A co je důležité?“
„Musím s vámi něco udělat.“
„Vysadit na Corellii asi nepřichází v úvahu, co?“
Aspisen se chystal odpovědět, když sebou loď trhla.
„Co se děje?“ řekl do komlinku, který vytáhl z kapsy.
„Majore, opustili jsme předčasně hyperprostor.“ Ozvala se odpověď.
„Cože?“
„Interdiktor! Jsme uprostřed bitvy, pokusím se vyletět z jeho dosahu, ale nic neslibuji.“

*****

Raketoplán se ocitl přímo uprostřed dobývání jakési rebelské základny. Bylo jasné, že odpověď na Endorské fiasko je neuvěřitelně tvrdá. Dvojice ISD střílela do asteroidu, ve kterém byl vidět otvor hangáru, zatímco Interdiktor, což byla menší a užší verze ISD, která nesla čtyři gravitační studny, bránil lodím v úniku do hyperprostoru a naopak. Malé rebelské transporty a stíhačky, které se snažily uprchnout, byly mezitím systematicky loveny letkami nejlepších imperiálních pilotů. Střely z turbolaserů se zabodávaly do hornin čím dál tím víc. Po několika minutách se na asteroidu objevila trhlina a základna se rozdělila na dvě poloviny. Ty se chvíli vznášely ve vakuu a pak zanikly v obrovské kouli ohně, zatímco tlaková vlna projela obrovskou plochou a zacloumala většinou lodí. V tu chvíli změnili rebelové taktiku a zaútočili na křižníky, zatímco se z hyperprostoru vynořila ladná silueta Mon Calamárijského křižníku doutníkovitého tvaru. Imperiální stíhači tím byli dost zmateni a než pochopili nový plán, zmizel jednomu z ISD levý generátor štítů. Kapitán druhé lodi zřejmě nechápal, co má dělat, takže nechal ničit pouze stíhačky, které napadly jeho a vlastní letky poslal na nepřátelského obra.. V tomto chaosu rebelové velice rychle zničili první a posléze i druhý křižník a interdiktor jim jen tak tak uprchl v hyperprostoru.

*****

„Co teď budeme dělat?“ zeptal se Zhak Aspisena.
„To nevím. Pilote,“ řekl do komlinku. „Můžeme jim uniknout?“
„Jen stěží, pane. Několik zbloudilých střel nám poškodilo motory.“
„Zhaku,“ otočil se Aspisen dozadu,“ chci vám říct, že je mi líto, že jsem vás do toho zatáhl. Ale věřte mi, zemřít v bitvě je mnohem lepší než zemřít rukou agentů.“
„Nejlepší je zemřít v posteli zmožen stářím.“
„To jistě ano, ale kdo se…“
Další slova zanikla v ohlušující ráně.
„Pane, útočí na nás letka X-Wingů!“
„Unikněte jim, rozumíte mi? Dostaňte nás odtud!“ zařval Aspisen do komlinku, ale byl přehlušen další, ještě větší ránou. „Tak rozumíte mi?“ zakřičel znova, ale odpověď nepřišla žádná.
„Co teď, majore?“ zeptal se Zhak notně vyděšeně.
„To netuším, asi se nás pokusí zajmout.“ Aspisen otevřel malé okýnko a vyhlédl ven. „Hm, je tu i Mon Calamárijský křižník. A zdá se, že jsme v jeho vlečném paprsku, protože se k němu přibližujeme.“

Stroj pomalu vletěl do obrovského hangáru plného jednomístných rebelských stíhaček. Proplétal se mezi elegantními X-Wingy a staršími, ale stále výkonnými Y-Wingy. Loď byla zřejmě určena k zajímání nepřátelských letounů, neboť zde byl i nosič typu TIE. Zatímco se raketoplán pomalu upevňoval, došla k němu jednotka rebelských vojáků v šedých kalhotách, modré košili a černé vestě. Hlavu si kryli bíločernými protáhlými helmami. Ti se rozestoupili a mezi nimi prošla skupinka techniků s pojízdným kontejnerem. Zastavili se u poklopu cestovní části raketoplánu, otevřeli bednu a vytáhli z ní nějaké nástroje. S těmi začali pomalu rozřezávat kov, až po asi třech minutách spadl na podlahu obrovský kruhovitý plát oceli. Technici rychle couvli, zatímco vojáci zvedli své zbraně a namířili je dovnitř. Z útrob lodi vylezl nejprve major Aspisen. Hodil na zem svůj blaster a zvedl ruce nahoru. Ihned za ním vyšel neozbrojený Zhak, který se taktéž vzdal a na rozdíl od Aspisena neměl na tváři takový výraz strachu. Přeci jen on se tolik bát nemusel, nebyl Imperiál, ale poctivý a slušný člověk.

*****

„Takže znova, co jste zač?“ zeptal se Zhaka už po čtvrté rebelský důstojník v malé, lehce osvětlené místnosti, sedící naproti němu.
„Už jsem vám to řekl několikrát, svobodný přepravce, ale ne pašerák,“ odpověděl Zhak.
„Co máte společného s Impériem?“
„Přece nic, kolikrát to mám opakovat?“
„Já tu dávám otázky, Zhaku!“ Muž se na chvíli odmlčel a po minutě pokračoval. „Můžeme vám poskytnout politický azyl. Stačí, když nám řeknete vše, co víte.“
„Ale já nic nevím, přísahám!“
Rebel se znovu odmlčel, vytáhl komlink a něco do něj zamumlal. Po chvíli se otevřely dveře, on vstal a otočil se na Zhaka. „Můžete jít, prozatím. A promyslete si, co uděláte zítra.“ Ve dveřích se zatím objevil voják. Počkal na Zhaka a pak ho odvedl do cely.

*****

Uběhly dva týdny. Vendor Zhak už pět dnů neopustil svou celu. Vůbec netušil, co se děje, ani kdy zase uvidí něco jiného než ty holé, kovové stěny. Věděl, že přímo vedle jeho cely je výslechová místnost, ale co se tam děje, to už nevěděl.
V ní už po druhé tento den seděl major Aspisen, ale tentokrát proti němu seděla starší žena oděná v bílém rouchu. Věděl, že je to šéfka Rebelů, Mon Mothma, ale netušil, co mu chce.
„Tak, vy jste major Sevlij Aspisen z Imperiálního námořnictva, že?“ zeptala se ho.
„Ano, to jsem. Proč…“
„Sloužil jste na Endoru v době bitvy o Endor?“ přerušila ho.
„Ano, ale…“
„Prý,“ přerušila ho podruhé, „mi chcete něco sdělit. Nebo to alespoň tvrdí velící důstojník.“
„Já, ehm, ano.“
„Poslouchám, majore.“
„Totiž, znám polohu veškerých tajných obraných prvků Imperiálního centra, tedy Coruscantu.“
„To my také, majore.“
„A, ehm, víte o novém generátoru štítů? Před dvěma měsíci ho nechal Pestage, tedy Velkovezír, instalovat. Přes to nic nepronikne.“
Mon Mothma se na chvíli odmlčela, podívala se do desek na stole a pak zpět na vězně. „To jsou dost důležité údaje. Ověříme to a poté si s vámi opět promluvíme.“ Mon Mothma už chtěla vstát, když si něco uvědomila a podívala se zpět na Aspisena. „Kdo je ten váš společník, Zhak se myslím jmenuje,“ zeptala se ho.
„Abych řekl pravdu, nevím to. Prý byl přepravcem, ale těžko říci, proč je tak důležitý.“
„Důležitý?“
„Na jeho zatčení vydal rozkaz sám Lord Vader.
„Nám tvrdí, že nic neví.“
„To je podle mého názoru pravda. Zřejmě Vaderovi něco provedl, aniž by si to uvědomil. Mám dojem, že to nějak souvisí s obsazením Bespinu.“
„Aha. Dobrá, dobrá, můžete jít.“ Mon Mothma vstala a voják u dveří vyčkal na Aspisena a poté ho odvedl do cely. Ona chvíli počkala, vzala komlink a nechala si zavolat Vendora Zhaka.

„Takže vy jste Vendor Zhak, podnikatel z Correlie, je to pravda?“ zeptala se Mon Mothma muže sedícího před ní.
„Ano, to je pravda.“
„Víte, kdo jsem já?“
„Řekl bych, že Mon Mothma.“
„Správně. Mám na vás vlastně jen jednu otázku. Co vám chtěl Vader?“
„Cože?“
„Lord Vader. Rozkaz na vaše zatčení vydal on. Proč?“
„To netuším.“
„Byl jste již někdy vyslýchán?“
„Impériem? Dvakrát. Na Tatooinu a na Endoru. Tehdy to dělal major Aspisen.
„Aha. Proč?“
„Ten Tatooine byl omyl. A na té stanici jsem byl kvůli Bespinu.“
„O Bespinu něco málo víme. Co se stalo na Tatooinu?“
„Spletli si dok. I když…“
„Ano?“
„Byl jsem svědkem zničení nějaké correlianské korvety.“
„Vy jste viděl zničení Tantivu IV?“
„Možná, nevím.“
„To by mohlo něco málo vysvětlovat, snad. A další otázka, proč jste tady?“
„Protože jste mě zajali?“
„Nebuďte drzý! Proč jste opustil Coruscant?“
„Řekněme, že mě Aspisen unesl, ale zcela přesné to není.“
„Nehrajte si se mnou, Vendore Zhaku!“ neovládla se už Mon Mothma a vykřikla na něj. „Tak proč jste tady?!“
„Jak to mám vědět? Zeptejte se jeho, madam.“
Mon Mothma se zvedla a jen těžko se ovládala. „Nemyslete si, že se můžete chovat jak chcete!“ řekla a pohrozila mu prstem. Taky byste mohl velice špatně skončit.“ Pak se otočila na vojáka , pokývla mu a odešla.

*****

Vězeňským podlažím projela siréna. Všechny dveře do cel se otevřely a z nich vyšli překvapení vězni ven přímo do rukou připravených vojáků. Ti je seřadili do řady a pak ze dveří na konci chodby vyšel důstojník. Postavil se asi tak doprostřed chodby a zakřičel: „Jmenovaní udělají dva kroky vpřed a budou se řídit pokyny!“ Vytáhl si malý datapad a pokračoval. „Imperiální major Aspisen, do dveří a pak vpravo!“ Major Aspisen vystoupil z řady a zmizel v další chodbě. „Kapitán Herlan, rovně! Kapitán Keslyj, doleva! Vendor Zhak, vpravo s tím majorem! A teď všichni zpátky do cel!“ Zklamaní vězni doufajíce ve svobodu zalezli z reptáním zpět do svých komor.

Aspisen se Zhakem mezitím vešli do osvětlené místnosti, kde seděla u stolu starší žena, Mon Mothma, a příslušník zvláštní rasy. Byl to obojživelník s oranžovou kůží a velkýma, smutnýma očima. „Pánové,“ promluvila Mon Mothma, „toto je admirál Ackbar, vrchní velitel aliančních vojsk.“
„Představil bych se sám, ale děkuji,“ řekl Ackbar huhňavým hlasem. „Pane Zhaku, sedněte si prozatím támhle na tu židli u dveří,“ řekl a ukázal směrem k ní. Pak se, zatímco si Zhak sedal, podíval na Aspisena. „A vy jste jistě major Aspisen.“ Ten si mezitím sedl na židli před stolem. „Ověřili jsme si informace, které jste před dvěma měsíci poskytl Mon Mothmě a jsou správné. Za to vám Aliance děkuje.“ Poté se odmlčel a promluvila Mon Mothma.
„Za toto vás asi Impérium moc rádo mít nebude. Ale můžete se přidat k nám.
„Přidat k vám?“ opakoval Aspisen.
„Ano, proč ne. Nalezli jsme vaše záznamy v Imperiálním archívu a jste celkem schopný voják. Vaše pomoc by se nám hodila.“
„Co bych z toho měl já? Sloužím Impériu už od jeho vzniku a před tím jsem bojoval v Klonových válkách za Republiku, proč bych měl teď zradit?
„Opustil jste Republiku, když se rozpadla. Teď se rozpadá Impérium, tak znovu přejděte na stranu vítězící. Navíc vám můžeme poskytnout ochranu před Impériem a novou identitu.“
„Myslím, že byste to měl přijmout,“ promluvil znovu Ackbar.
„Já, já to zvážím.“
Mon Mothma vstala a ukázala na dveře za ní a Ackbarem. „Myslím, že vyjít byste měl tudy.“ Počkala, až Aspisen odejde, a pak se otočila na Zhaka. „A teď vy, pane Zhaku.“ Zhak se přesunul ze svého místa u dveří ke stolu.
„Já nevím, co vám mám říct, když nic nevím,“ spustil.
„Nemusíte říkat nic,“ odpověděl Ackbar. „Vše je ověřeno a víme, že jste celou dobu říkal pravdu. Jen jedno doporučení, pro příště se vyhýbejte Impériu. A jedna otázka, nechcete nám dělat přepravce?“
„Ne, myslím, že s tou prácí seknu. A mohu mít prosbu? Potřebuji se dostat na Correlii.“



Epilog

Republikový major Aspisen kráčel bohatě zdobenou chodbou Imperiálního senátu. Vlastně Republikového, opravil se. Je to teprve pár dní, co armáda pod velením admirála Ackbara obsadila Coruscant a on zde nyní prováděl inspekci. Tři vojáci v klasickém bojovém brnění pochodovali za ním a pušky měli volně svěšené podél těla. Cítil ten triumf, cítil vítězství a euforii.Nyní bylo konečně po té nesmyslné válce. Za celou prohlídku budovy potkali jen dva stormtroopery, kteří se velice ochotně vzdali. Vzpomínal na to, co mu před dvěma roky řekla Mon Mothma. Měla pravdu. Je úplně jedno, jestli je u moci kancléř či císař. Hlavní je, že oba potřebují armádu.

*****

Dantooine je téměř neobydlenou planetou plnou farmářů a malých vesniček. Za jednou z mnoha takových malých vesniček přistála loď typu YT-2400. Místní lidé si jejího majitele pamatovali už z loňska, kdy se tu objevil poprvé. A stejně jako minulý rok šel nejdříve na místní hřbitov. Zastavil se u malého, nevýrazného náhrobku, na němź stálo jméno TAREK SEJA. Chvíli u hrobu stál a něco si pro sebe říkal. Náhle mu zapípal komlink a v něm se ozval hlas jeho nového protokolárního droida. „Pane, obdržel jste zprávu od pana majora Aspisena. Je pouze písemná, chcete jí poslat?“ Souhlasil a propojil komlink s malým datapadem. Oba zapípali a objevila se krátká zpráva. „MÁME CORUSCANT!!!! S.A.“ Náhle ho zaplavila obrovská vlna euforie a smutek byl pryč. Dlouhými kroky doběhl do místní kantýny a málem prorazil dveře. Oči všech místních obyvatel spočinuli na něm a on z plných plic zvolal: „Republika dobyla Coruscant!“ Potemnělou putykou náhle projelo několik vln ovací a nadšení. Každý si s ním hned chtěl připít, lihoviny z celého vesmíru tekly proudem ještě dlouho do noci. On se ale nezdržel a zamířil nazpět do své lodi. Vendor Zhak byl velice zaneprázděný muž. Ostatně řídit obří přepravní impérium není žádná hračka.