Uskutečněný sen

Autor: Rimona Vellová

První červená stíhačka dunivě dosedla na zem, následována nejméně dvaceti dalšími. Prázdné nádvoří mezi vysokými budovami, jenž sloužily jako opravárenské hangáry, zavířilo prachem. Všude kolem bylo až skličující ticho. Až nepůsobí přirozeně, pomyslela si Nyan, když vysedala ze své lodě a rozhlížela se kolem dokola. Její společníci už se také procházeli po nádvoří a zjevně cítili to samé, co ona.
„Tohle se mi vážně nelíbí,“ zamumlal polohlasně Jerry, který zrovna s rukou na světelném meči nahlížel do otevřených dveří jednoho z hangárů.
„Ai-than odvedl svou práci dobře,“ mínil vysoký mistr Jedi sebejistě a jako první vykročil k jejich cíli. Několik Jediů ho váhavě následovalo, většina však měla stále oči na stopkách a smysly nastražené k budovám za jejich zády.
A zničehonic to přišlo. Ozvala se obrovská dunivá rána, vzápětí se z hangáru vyhrnul nespočet rychle se pohybujících postav a ti, co byli nejblíž, jen taktak stačili tasit meče a blokovat nepřítelovy útoky.
Byli to Sithové.
Oděni v temně černých hávech, s červenými světelnými meči a dychtivými, nenávistnými výrazy ve tvářích neúprosně odtrhli všechny únikové cesty a zaháněli Jedie do středu nádvoří.
„Obkličují nás!“ zvolal varovně mistr a pokusil se vyklestit si cestu k poslední skulině, ale už bylo pozdě. Mezeru rychle zastoupilo pět postav a vrhlo se na něj takovou rychlostí, že nikdo nedokázal postřehnout, co se vlastně stalo. Nyan se držela těsně u kraje, odrážela útoky dvou Sithů zároveň a nepřestávala mířit Silou k budově, z níž se vynořili. Vypadalo to, že nemají žádné zálohy. Což nebylo nijak utěšující, jelikož na nádvoří jich bojovalo nejméně padesát, ale menší výhoda to přeci jen byla. Kdyby se třeba jen jednomu z nich podařilo dostat ke stíhačkám, které nedotčeně stály jen malý kus od jejich sevření, mohl by letět pro posily. Coruscant odsud byl sice poměrně daleko, ale spousta Jediů měla své vlastní úkoly všude možně po galaxii a na volání o pomoc by jistě odpověděli.
„Jerry! Jerry!“ Volaný se otočil za jejím hlasem a když mu naznačila, aby se k ní dostal blíž, několikrát zamířil nepříteli na bok a poněkolikáté se mu podařilo Sitha zabít.
„Co se děje?“ zeptal se skoro šeptem, když se prodral zády k Nyan.
„Někdo by se měl dostat ke stíhačkám,“ šeptla stejně tiše Nyan a sykla bolestí, když ji protivníkův meč lehce švihl přes tvář. Cítila horkou krev, jak ji stéká po tváři až na bradu, ale soustředila se na boj a bolest nevnímala. Jerry jen neznatelně přikývl a obhlédl všechny možné cesty, kterými by se k cíli dostali.
„Musí nás zaútočit co nejvíc támhle,“ řekl a ukázal mečem mezi dva sloupy, u nichž stála první stíhačka. Nyan souhlasně přikývla, sebejistě se do těch míst vrhla a táhla s sebou i několik Sithů, kteří se zjevně nenechali pohltit bojem a stále se měli na pozoru, takže vytušili, co má v plánu. Dřív, než ji však obklíčili, se k ní přidala nejméně polovina Jediů a Sithové už nestačili mezeru zaplnit, takže se Jerry jako první octl mezi sloupy. Na zlomek vteřiny zaváhal, podíval se po Nyan, která se dostala těsně za něj a pohledem se tázal, zda má letět opravdu on. To se mu ovšem stalo osudným. Zrovna v ten okamžik se jeden Sith dostal za něj a strhl jej ze stíhačky. Jerry udělal ve vzduchu kotoul, dopadl na všechny čtyři a jeho meč se odkutálel pod lodí až do vřavy na nádvoří. Nyan se po něm bleskurychle natáhla ruku, přivolala jej Silou k sobě a začala se prodírat davem k Jerrymu. Ten se bolestí svíjel na zemi, jak na něj Sith vysílal blesky a vypadalo to, že už dlouho nevydrží. Nyan aktivovala oba meče zároveň a v záři zelené a modré se na Sitha vrhla. Blesky ustaly a nepřítel byl donucen tasit meč a věnovat se jí, takže měl Jerry šanci vyšplhat do stíhačky a přemáhaje bolest zapnout motory, zavřít kokpit a vymanévrovat do vzduchu. Několik protivníků se pokusilo na stíhačku pověsit, ale Jediové stojící kolem ní je všechny strhli dolů. Alespoň v tomhle okamžiku se zdálo, že situaci má pod kontrolou světlá strana Síly. Dlouho tomu tak ale nebude, pomyslela si Nyan mrzutě, když dvojitým švihnutím oddělila mužovu hlavu od těla. Ve stejnou chvíli se na ni s nelidským jekotem vrhla žena jakési neznámé rasy. Nyan stačila postřehnout jen její bledě modrou kůži a dlouhé, mrtvolně bílé ruce, než ji osoba povalila na zem a ona se octla pod přívalem blesků.
Mysl se jí zatemnila, jako kdyby zapadlo slunce a vzduch se zastavil na cestě k plicím, takže lapala po dechu a vší silou se snažila zvednout ruku se stále zapnutým světelným mečem, kterým by to skončila. Konečně se jí to podařilo a jakmile jí obličej ozářila modrá čepel, blesky se do ní vpily a Nyan druhým mečem švihla do míst, kde cítila ženino tělo.
„Nyan!“ Bleskově se otočila za hlasem, jenž vycházel zprostředka nádvoří a spatřila Waina, který se zoufale bránil šesti nebo sedmi Sithům najednou. A jak jí pohled padl na nádvoří, s hrůzou si uvědomila, že vidí jen pět Jediů bránících se stejně zoufale, ale stále s nadějí. Pravda, Sithů také ubylo, ale pořád jich bylo několikanásobně víc než jich. Vrhla se Wainovi na pomoc, ale dřív, než k němu dorazila, se zhroutil na zem pod návalem ran. Nyan zůstala s bušícím srdcem stát na místě, když se na ní všichni Sithové, kteří právě zlikvidovali Waina, zlostně vrhli. Vyvrátila několik prvních švihů meči, pak ale cítila, jak jí čepel rozsekla maso na pravé noze. Do očí jí vhrkly slzy bolesti, ale bránit se nepřestala. Jedním mečem švihla dozadu a usekla jednomu nepříteli ruku, druhou čepelí oddělila další hlavu od těla. Ve změti těl a mečů si Nyan povšimla, že se k ní přidal ještě jeden přeživší Jedi, který jí pomohl zabít dva další a společně se pak oprostili od všech zbývajících.
Vše se uklidnilo stejně rychle, jako to začalo. Nezvyklé ticho bylo prostoupeno občasným zasténáním raněných a z dálky se ozýval zvuk motorů. Blížila se sem stíhačka.
„Tři,“ řekl zdrceně něčí hlas těsně za ní. Byl to Jedi, který ji pomohl, ale kterého neznala jménem. „Zbyli jsme jen tři.“ Nyan se poprvé rozhlédla po nádvoří a teprve teď si uvědomila, kolik mrtvých těl se tu válí po zemi. S radostí zjistila, že většina patří Sithům, s bolestí však přijala fakt, že zbyli jen tři. Ona, neznámý Jedi a Rymoris. Stáli uprostřed padlých, všichni tři měli stále zapnuté světelné meče a nevěřícně hleděli kolem.
„Musíme zkontrolovat těla, třeba je ještě někdo naživu,“ vzpamatovala se po chvíli Nyan, poklekla vedle nejbližšího Jediho, jenž tu ležel s obrovskou tržnou ránou přes celé břicho. Položila mu ruku na čelo. Nežil. Vzdychla, ale s nadějí pokračovala dál. Určitě někdo musel přežít. Nemůže to přece skončit takhle, říkala si v mysli zoufale, když usedala k dalšímu a zjistila, že je rovněž mrtev.
„Je naživu!“ vykřikl konečně Jedi a Nyan i Rymoris se k němu vrhly. Klečel vedle Waina, který tu ležel s mnoha ranami po celém těle, ale viditelně dýchal.
„Musíme najít nějakou loď, ve stíhačce letět nemůže,“ rozhodla Nyan a jala se hledat loď v jednom z hangárů.
Mezitím kus od mrtvých přistál Jerry úplně stejně, jako když odlétal. Vystoupil ze stíhačky a se zděšeným pohledem stanul na zemi.
„Kolik? Kolik přežilo?“ zeptal se úzkostně přiškrceným hlasem Rymoris.
„Čtyři, s tebou pět. A Wain je vážně raněn,“ odvětila stejně pochmurně.
„Nikdo neodpověděl,“ řekl Jerry napůl vyděšeně a napůl rozzlobeně. „Vím, že v tomhle regionu je alespoň jeden zatracenej Jedi, ale nikdo neodpověděl!“ Zloba ho plně ovládla a zklidnil se až když mu neznámý Jedi soucitně poplácal po rameni.
Nyan se vrátila s nosítky, jež jí poslušně plula po boku a došla až k Wainovi. Všichni ostatní jí pomohli ho naložit.
„To je tvoje,“ řekla směrem k Jerrymu a podala mu jeho světelný meč. Beze slov jej přijal. „Je tam jeden transportér, vypadá, že poletí. Je to opravárenský hangár, nemáme moc na výběr,“ dodala, když se Jerry zatvářil, jako že se mu představa, že poletí v sithském transportéru, absolutně nezamlouvá.
Všichni se, i s Wainem na nosítkách, vydali do hangáru a vystoupili po rampě. Nyan šla jako poslední a už byla skoro v lodi, když ucítila nenadálý záchvěv v Síle.
„Počkejte,“ zavolala na ostatní a soustředila se na to nepatrné narušení.
„Taky to cítím,“ řekla Rymoris znepokojeně. Vedle ní se objevil Jerry.
„Poslyšte, nepřemýšleli jste o tom, proč tu ti Sithové byli, když nám Ai-than dal znamení, že je čistý vzduch?“
„Neměli jsme čas,“ podotkla Nyan kousavě, kterou teď z nepochopitelného důvodu naštvalo, že si Jerry lítal po galaxii, když oni potřebovali pomoc. Věděla, že nemohl za to, že se nikdo neozval, ale potřebovala tu vinu na někoho svalit.
„Je to on,“ řekla po chvíli Rymoris. „Ai-than se přidal na temnou stranu.“
„To by nemohl,“ oponovala Nyan, ale v hlase jí zazněla nejistota. To, co cítila, byl Jedi, ale obalený temnou Sílou. Kdo jiný by mohl být ještě na straně Jediů natolik, aby nebyl Sithem?
Zpoza rohu se vynořila postava v černém plášti s kápí staženou hluboko do tváře. Nyan ten rázný, elegantní krok moc dobře znala.
„Jak jsi to mohl udělat?“ zvolala dřív, než stačil Ai-than cokoli říct. „Jak jsi mohl zradit a zabít své přátele?!“
„Cítím v tobě hněv,“ řekl místo odpovědi zlověstně a zasmál se. „I ty, Nyan, i ty teď zrazuješ Řád.“
„Mám právo se zlobit! Mám právo mít vztek na tebe, který si zradil ty, kteří ti věřili a kteří kvůli tobě teď leží mrtví venku!“ Nedokázala se ovládnout a dřív, než si uvědomila, co dělá, aktivovala světelný meč a vrhla se na něj. Pocítila náraz Síly a pak odlétla několik stop dozadu a vrazila do stěny. Bolestivě dopadla na zem a jen vzdáleně vnímala hlasy Ai-thana a další postavy. Před očima se jí míhaly skvrny, jako by letěla hyperprostorem a příšerně jí bolela hlava. Nyan se donutila vstát a vrávoravě se vydala k lodi, u níž stál Ai-than. Stále ještě netasil meč, jen vyzývavě hleděl zpod kápě na Rymoris a Jerryho, kteří oba stáli s meči na rampě.
Bezmyšlenkovitě na něj zaútočila podruhé, a tentokrát se jí podařilo jeho obranu zarazit. Byl nucen aktivovat meč. Červená čepel zkřížila zelenou. Rymoris a Jerry se bez váhání připojili k nim a všichni útočili na Ai-thana s takovou vervou, že by každý jiný Sith už podlehl. Ale Nyan poznala, že on je mnohem silnější. Netušila, jak dlouho už je zrazuje, ale rozhodně to musela být tak dlouhá doba, za jakou se dokázal stát sithským lordem. Nedokázala si totiž jinak vysvětlit, jak by mohl být tak silný.
Ai-thanovi se podařilo Silou odhodit Jerryho, který narazil do jedné z opravovaných lodí a sjel na podlahu. Rychle se ale zvedl a zaútočil na Ai-thana zezadu. Ničeho tím ovšem nedocílil, neboť Ai-than útok odrazil jediným ladným pohybem meče. Boj to byl beznadějný a o to těžší pro Jedie, že znali svého protivníka. Rymoris prudce švihla mečem zrovna ve chvíli, kdy se Ai-than snažil ubránit Nyan a podařilo se jí přeseknout jeho světelný meč přímo uprostřed. Čepel se zasyčením dopadla na zem, následována rukojetí. Ai-than natáhl obě ruce, z nichž vyšlehly sytě modré blesky, ale všichni tři je naráz odrazili meči. Nyan si uvědomila chvilkovou slabost soupeře, když byl nucen mířit na jednu stranu, propletla se kolem Rymoris a jediným pohybem proťala čepelí jeho tělo. Blesky zmizely. Ai-than se sesul na podlahu a kolem něj se vytvořila krvavá louže. Něco nesrozumitelně zamumlal a pak naposledy vydechl.
Jerry deaktivoval světelný meč a spěšně řekl: „Neměli bychom zase otálet.“ Obě dívky přikývly. Rymoris a Jerry se vydali k lodi, ale Nyan zůstala stát na místě, s mečem zapnutým, pohledem upřeným na krev před sebou a se slzami v svítivě zelených očích. Zradil ji nejlepší přítel, jakého kdy poznala. Řídila se podle jeho rad, pomáhal jí ve všem, v čem jí nikdo jiný nikdy nepomohl a teď tu ležel mrtvý. Zabitý její rukou.
„Nyan!“ Donutila se otočit a jako stroj vyšla po rampě do prostoru transportéru. Došla do kokpitu, kde už Jerry startoval motory a zhroutila se na sedadlo kopilota. Rymoris přišla krátce po ní a v rukou držela datablok.
„Stav Waina,“ oznámila prostě. To, co prožili, je zbavilo veškeré chuti rozvitě komunikovat. Všude se rozléhala mrzutá nálada, která jako nemoc prostupovala hlouběji a hlouběji do jejich duší.
„Půjdu se na něj podívat,“ řekla Nyan, opět se zvedla a vzala si od Rymoris údaje o jeho stavu.
Když skočili do hyperprostoru, už seděla u jeho postele a myšlenkami byla naprosto jinde. Vzpomínala na ty šťastné chvíle na Coruscantu, kdy byli všichni pospolu, naprosto si věřili a nikdy by je bylo nenapadlo, že polovina z nich zemře a jeden dokonce zradí. Byli všichni tak nesmírně šťastni, že se dostali do světa, který nadevše milovali a tak moc si přáli jej navštívit, že odmítali vidět skutečnosti. Odmítali si připustit, že ten svět je nebezpečný, přestože to sami viděli. Věděli, jaký je život Jediů a přesto jej začali žít. Jen proto, že doufali, že to bude přesně takové, jaké si to vysnili.
Neuskutečněné sny nikdy neznamenají tragédii. Jak často se zato mění v tragédii sny uskutečněné. Nyan si připomněla citát, který měla skoro celý život napsaný na nástěnce a na který měla pamatovat toho dne, kdy řekla své ano životu Jediho.