Závan minulosti

Autor: Tyna Rose

Kapitola 2.

Od rozhovoru Luka s Leiou uplynulo už několik hodin a za tu dobu se byt zaplnil mnohými přáteli. Han se ve zdraví vrátil i s překvapením a dorazila i Jaina, už klidná a ve skvostných slavnostních šatech. Oslava byla v plném proudu. Přímo královskou večeři vystřídala nenucená zábava, kdy přítomní utvořili malé skupinky, postávající nebo posedávající po obývacím pokoji a vesele se bavili. Oslavenci obdrželi spoustu dárků, z nichž některé byli obzvláště cenné. Jako například dárek (vlastnoručně vyrobený, tedy s malou pomocí), který dostal Luke od svého šestiletého syna. Ten se právě začal dožadovat jeho pozornosti.
"Tati!" Luke, který se svým přítelem Wedgem vzpomínali na jakési jejich společné dobrodružství z dob mládí, se ani neotočil.
"Tati!" Vzpomínky byly opravdu silné. Oba se při nich bavili.
"Tati! Taaatiiii!" Na něco takového, by dneska ani nepomysleli. Ale tenkrát byla taková doba.
Ben se mírně kabonil a jeho mysl začaly obestírat jakési chmury, což ovšem nemohlo uniknout pozorné matce, jakou Mara bezesporu byla. Mistře! Vyslala k Lukovi v síle, zatímco nerušeně pokračovala v konverzaci s Jainou a Jacenem na druhém konci pokoje.
Ano? Luke se na ni podíval a odpověděl. Co se děje?
To nevím, možná by ses na to mohl zeptat Bena, podívala se na něj Mara s klidem, který jí byl vlastní a mírně naklonila hlavu na stranu a pozvedla obočí.
Cože? Luke se začal rozhlížet po svém synu a až po chvíli si uvědomil, že ten stojí přímo u něho "Á, ty jsi tady. Co se děje?" a jehož obličej byl z nevysvětlitelných důvodů pěkně zamračený. Luke vycítil ze syna netrpělivost. "Bene, už několikrát jsem ti vysvětloval, že trpělivost je jedna z největších ctností rytíře Jedi."
Malý Ben zamrkal a jeho čelo se ještě víc svraštilo "Ale když ty mně vůbec neslyšíš, když na tebe volám." Wedge, který měl tyhle starosti/radosti už dávno za sebou se začal usmívat.
"Dobrá, já se tedy polepším. Slibuju." Luke musel se svým synem souhlasit. Vůbec nevnímal, že na něho mluví. Což je zvláštní, protože většinou dokáže věnovat pozornost několika věcem najednou. "Co máš na srdci?"
Benovi zazářili oči a zakaboněnost zmizela. "Tati, kdy už se taky začnu učit na rytíře? Myslím, že už jsem na to dost starý," vyhrkl ze sebe dychtivě.
"No, myslím, že to, jestli už jsi připravený na výcvik, nejlíp posoudíme já a maminka. Kromě toho vždyť už se učíš," Luke si přidřepl a položil svému synovi dlaně na ramena.
"Ale já myslím, kdy už budu mít svého normálního Mistra?" Ben hleděl svému otci vážně do tváře a z očí, které zdědil po své matce, se dala vyčíst naléhavost.
Tahle otázka Luka trochu zaskočila. Upřímně, zatím neměli s Marou mnoho času si o této věci pohovořit. Od doby co si ho mohli vyzvednout z bezpečného úkrytu na Eclypse, Ben většinou vyrůstal, pod dohledem některé z droidích chův nebo učitelů. A i když se v poslední době situace o dost zlepšila a Luke s Marou se mohli soustředit hlavně na povinnosti spojené s chodem nového Řádu, místo vojenským tažením proti Yuuzhan Vongům a sjednocování zbytků Nové Republiky, stále neměli na výchovu svého syna tolik času kolik by si zasloužil. "Jak to myslíš - normálního Mistra? Myslíš, že já nejsem normální?" usmál se Luke.
Malý Ben se trochu zarazil. Ovšem ne na dlouho. "Samozřejmě že ne , ale když já bych chtěl za mistra někoho jiného. Ostatní by se mi smáli."
Luke se podíval na Wedge "Děti," vysvětlil mu přítel ochotně, když viděl výraz v Lukově obličeji. "To je běžné. Upřímně, taky bych nechtěl svého otce za učitele."
Mara vycítila, že na protější straně pokoje začíná houstnout atmosféra. Raději se proto Jaině a Jacenovi omluvila a zamířila k těm třem.
Od hlavního vchodu se ozval zvonek a Threepio, který se rozhodl svědomitě plnit svou povinnost, odložil tác s občerstvením a vydal se ke dveřím do předpokoje.
Maře se mezitím podařilo úspěšně prokličkovat mezi hosty. "Mám pocit, že tu řešíte nějaký zapeklitý problém." Luke se k ní otočil a ona z jeho tváře pochopila, že jde právě včas. "Bene, myslím, že je čas jít spát," řekla a natáhla k synovi ruku.
Dnes večer vypadala nádherně. Své husté měděné vlasy měla svázané do uzlu a šaty zdůrazňovaly stále pružnou postavu. Lukovi se zdálo, že od té doby co ji poznal, nezestárla ani o den. Dokonce neměla téměř žádné vrásky a vlasy měla prokvetlé stříbrem jen minimálně. "Ano, maminka má pravdu. Už bys měl jít opravdu spát," řekl k synovi a postavil se.
Benovi se takový vývoj konverzace vůbec nelíbil. A i když překvapivě - vzhledem k tomu z jaké rodiny pocházel - nebyl tvrdohlavý, dnes se rozhodně nemínil jen tak vzdát. "Ale tohle je důležité. Chci to vědět!" řekl pevně a mnohem hlasitěji než diktovala slušnost, dívaje se přitom střídavě na otce a matku. Wedge pochopil, že bude moudřejší, když se vzdálí a nenápadně se vydal k pohovce, na které seděli Han a Lando a zjevně probírali něco velmi zábavného.
"No tak, nezlob! Promluvíme si o tom zítra," řekla Mara a usmála se na okolo stojící hosty, kteří se k nim začali otáčet.
"Když já se bojím, že zítra už nebudete mít čas," odpověděl jí na to Ben, založil si ruce jak to často viděl u své matky a jeho obličej se znovu zakabonil.
V tom do pokoje vešel Threepio. Chvilku se rozhlížel a pak si to namířil přímo k jejich skupince. "Pane Luku promiňte, že vás vyrušuji, ale venku je nějaký člověk a tvrdí, že má pro vás zásilku," odrecitoval android.
"Já jsem to říkal! Zítra už tu ani nebudeš," zareagoval okamžitě na vyrušení Ben a v rozčíleném gestu rozhodil ruce.
Luke se na něho zamračil a otočil se na Threepio. " A představil se?"
"Ne. Říkal, že ho stejně neznáte, ale že je to velmi důležité," Luke začínal mít nepříjemný pocit, že se jeho syn nemýlí. "Pane, on čeká v předpokoji," pokračoval Threepio.
"Dobrá," povzdechl si Luke " tak mě k němu zaveď." Zadíval se na Bena "Slibuju, že se budu tvým dotazem vážně zabývat. Stačí?"
Ben o jeho prohlášení chvíli uvažoval a pak pomalu přikývl. Lukovi se však nezdálo, že by byl spokojený. "Dobře. Tak pojď Threepio," přikývl taky a vyrazil i s droidem k předpokoji.

Drobného mladíka, který tam na ně čekal, opravdu nepoznával. Ten člověk byl očividně nervózní. Očima těkal z androida na jeho pána a zpět. V rukou křečovitě svíral datakartu a přešlapoval na místě. Luke k němu vyslal sílu a pokusil se ho uklidnit. Zdálo se, že se mu to, alespoň částečně povedlo. Muž se jim vydal naproti. "Dobrý večer, je mi nesmírně líto, že vás vyrušuji. Zdá se, že tu máte společnost. Bohužel nutně potřebuju mluvit s panem... ehm" zadíval se na nápis na datakartě "panem Lukem Skywalkerem," vychrlil.
"To jsem já," odpověděl mu Luke . "Dobrý večer. Ano máme tu menší oslavu, ale tím se netrapte. Tak čím vám můžu být prospěšný pane..."
"Eh, promiňte, zapomněl jsem se v tom rozčílení představit. Jsem Zel Disay a pracuji pro Třetí meziplanetární banku na Malerab II. jako doručovatel," prohlásil muž vážně.
Z jeho sdělení však Luke nebyl o nic moudřejší. "Doručovatel? Ale já jsem si nic neobjednal a o služby vaší banky nemám zájem. Nevlastním ani nic cenného, co bych vám svěřil. Zdá se, že to bude nějaké nedorozumění," Možná, že se Benova předpověď přece jen nesplní.
"Ale vy mi nerozumíte. Právě naopak, pokud opravdu jste Luke Skywalker původem z Tatooin, pak my máme něco pro vás, a to už víc jak padesát let," řekl a podával Lukovi s obřadností datakartu. A tehdy Mistra Jedi , Luka Skywalkera původem z Tatooin, zcela nejedijsky zachvátila zvědavost.