Závan minulosti

Autor: Tyna Rose

Kapitola 1.

Na Mon Calamari panoval čilý ruch, stejně jako v obytné části Heureka City, kde měla byt rodina Leiy a Hana Sola. Tuhle planetu měl mnohem raději než Coruskant, ale ani zde by nechtěl trávit většinu svého času.
Jak se Luke pomalu blížil k bytu, vyslal Sílu na výzvědy. Neměl ve zvyku něco takového provádět, pokud to nebylo nezbytně nutné, ale raději chtěl být připravený. Bytostí uvnitř nebylo zrovna málo, ačkoliv jich bylo mnohem míň, než čekal. Z většiny přítomných cítil napětí. Než stačil zazvonit, dveře před ním se se sykotem otevřely.
„Jé, Luku. Ty jsi už tady? Běž dál.“ Han vypadal jako někdo, kdo je překvapený, ale nemá moc času o tom přemýšlet. „Nazdar, taky tě rád vidím,“ usmál se široce Luke.
„Jo, jasně. Promiň, musím ještě něco koupit, víš.“ Han se ohlédl přes rameno do předpokoje a spiklenecky se na Luka zakřenil a mrknul na něj. „Ke všemu, uvnitř je trochu husto. Holky se dávají do gala, chápeš.“ Při téhle větě raději ještě jednou zkontroloval stav předpokoje a ztišil hlas. Viditelně ho uspokojilo, že tam, mimo ně samotné, nikdo není. „Takže co, půjdeš dovnitř, nebo jsi dostal strach?“
„Mistr Jedi a strach? To přece nejde dohromady,“ odpověděl Luke a znovu se usmál.
„Fajn. Tak zatím,“ řekl Han, poplácal Luka po rameni a za stálého obezřetného rozhlížení se vydal chodbou k nejbližšímu turbovýtahu.
Zrovna když Han zahnul za roh a za Lukem se zavřely dveře bytu, do předpokoje vtrhnul C3PO a zuřivě mával svými zlatými pažemi „Kapitáne Solo, kapitáne Solo!“ Když si ale uvědomil, že muž uvnitř není ten, koho hledá, zarazil se a uctivě Luka pozdravil: „Mistře Luku, konečně jste tady. Všichni vás velice postrádali. Neviděl jste kapitána Sola? Paní Leia mně za ním poslala a já...“
„Děkuji,“ zarazil Luke droida mávnutím ruky. „A kapitána Sola hledat nemusíš. Právě jsem se s ním minul ve dveřích a říkal, že se za chvíli vrátí,“ řekl Luke a palcem ukazoval na dveře za sebou.
„Ale ne! A nevíte kam šel? Musím ho dostihnout. Mám na něho dát pozor,“ zaúpěl Threepio a vydal se k východu.
„Počkej,“ zarazil ho znova Luke a mírně se zamračil. „Myslím, že Han je už dost starý na to, aby se mohl vydat sám na nákup,“ tahle situace se začala Lukovi jevit jako velmi podivná. Rozhodl se ji důkladně prošetřit a Zlatohlávka vzít raději sebou. Han by mu nikdy neodpustil, kdyby Threepia nezadržel. „Říkáš, že ti to nařídila Leia? Dobrá pojď se mnou,“ pokračoval a zároveň uchopil droida za loket a táhl ho od hlavních dveří.
Obývací pokoj, kam vešli, byl prostorný a vkusně zařízený. Okolo stěn bylo rozestavěno několik nízkých skříněk, na kterých byly umístněny vázy s květinami a suvenýry z nesčetných diplomatických misí. Skříňky doplňovaly pohodlné pohovky s malými stolky. Uprostřed pokoje byl nádherně prostřený stůl, velikostí připomínající přistávací rampu. Luke začal uvažovat, kolik asi „holky“ pozvaly lidí. Už už se na to chtěl přeptat droida, kterého vlekl s sebou, ale než se rozmyslel někdo za ním si odkašlal.
„Jaino,“ řekl Luke ještě, než se za tím zvukem otočil, „zrovna některou z vás hledám. Ale jak tak pozoruju, máš hodně práce,“ jeho neteř byla pohodlně usazena na jednom z křesel, s nohama přehozenýma přes opěradlo a zády se opírala o druhé. V jedné ruce držela miniholoprojektor, který zrovna přehrával jakousi vesmírnou bitvu, a druhou si zamyšleně mnula bradu.
„No, ne tak docela,“ odpověděla mu Jaina, vypnula přístroj a zářivě se na Luka usmála. Pak vyskočila a zamířila k němu. „Jen si trochu krátím čas. Jsem ráda, že už jsi tady. Máti šílí a Mara není na uklidňování zrovna nejlepší osoba. A ty ses vydal kam?“ otočila se na Threepia.
„Tvrdí, že ho Leia poslala, aby dohlížel na tvého otce,“ řekl chvatně Luke, aby nedal Threepio příležitost k nářkům a snažil se vypadat, že něčemu takovému nevěří ani za mák. Ve skutečnosti měl jisté pochyby.
„Á tohle,“ řekla Jaina, přičemž jí vyletělo obočí nahoru a kroutila hlavou. „Ona vážně nemá rozum. Běž za ní, tebe snad poslechne.“
„Co se to tu děje? To se všichni zbláznili?“ Lukovi se vývoj událostí líbil čím dál míň.
„Snad ne. Ale víš, jak měl táta minulý měsíc tu nehodu. No, jak se snažil cosi opravovat na Falconu, mimochodem je div, že to ještě pořád lítá, to víš, ne?“
„Ano, mluvil jsem s ním o tom, ale tvrdil, že je v pořádku,“ nechápal pořád Luke.
„To ti vážně řekl?“ zeptala se Jaina, viditelně pobavená. „Ve skutečnosti se dost škaredě potloukl a zlámal si nohu,“ to už měla co dělat, aby se nezačala smát. „Trvalo mu víc jak půl hodiny, než se dovolal pomoci. Zdá se, že můj otec je pěkný lhář.“ při pohledu na Luka, jí ale rysy zvážněly. „Promiň. Nemůžu si pomoct.“ pokrčila rameny.
Luke nevypadal, že by ho tahle historka nějak zvlášť pobavil. „A to si říkáš rytíř Jedi. Měla by ses stydět, smát se cizímu neštěstí!“ vážně pokyvoval hlavou, ale pak mu tvář povolila do úsměvu. „To by ani nebyl Han, kdyby si nevymyslel vlastní verzi.“
„Uf, tys mě vyděsil. Lekla jsem se, že jsi ztratil i ten poslední zbytek smyslu pro humor...“ neodpustila si Jaina drobné rýpnutí a údiv z její tváře zmizel. „...Mistře. Každopádně, po téhle příhodě se máti rozhodla ho dát sledovat. Chudáček táta. A mimochodem, právě jde sem.“ Sotva stačila dokončit větu a Luke si uvědomil co tím vlastně myslela, otevřely se dveře a do pokoje vešla Leia i s droidem, který se předtím obdivuhodně nepozorovaně vyplížil z pokoje.
Luke nikdy nepřestal obdivovat její vyrovnanost. Byla taková už když ji poznal. I když zrovna den jejich seznámení, není nejlepším příkladem, na kterém by se její klidná povaha dala dobře demonstrovat. Tenkrát to byl hlavně Han, kdo ji rozčílil. Vlastně, když tak o tom uvažoval, Han je jedním z mála lidí, kteří ji dokážou rozčílit i teď. I přes všechna ta léta práce v diplomacii a při jedijském výcviku. A měl takový dojem, že ani teď tomu není jinak. Ano, jeho sestra v duchu pěkně zuřila.
Moc dobře však věděl, že ona něco takového jako hněv hravě zvládne, a proto se jí vydal naproti, aby jí mohl obejmout. „Sestřičko, vypadáš skvěle a tohle všechno ...“ rozmáchlým gestem opsal celou místnost „...to je prostě nádhera! Kde je vás víc?“ Leia se k němu přivinula.
„Vítám tě.“ usmála se a obličej se jí rozzářil. „Mara je ve vašem pokoji. Něco tam kutí s vaším synem. Být tebou tak tam nechodím.“ řekla a mrkla na něho. „Threepio mi říkal, že jsi ho nepustil za Hanem. To jsi neměl dělat. Poslala jsem ho za ním schválně. Víš… on není ještě tak úplně v pořádku.“
„To zní, jako by nebyl v pořádku hlavně taky.“ řekl Luke a poklepal si na čelo v gestu, které k němu jaksi nepatřilo. Snažil se přitom tvářit tak nevině, jak to jenom šlo. „Třeba by mu to mohlo vadit.“
„Taky že mu to vadí. Jaino, miláčku, nechceš se jít už převléknout. Za chvilku se začnou scházet hosté.“ řekla Leia. Na Jainu měla její slova velice zvláštní účinek. Shovívavý úsměv, se kterým pozorovala svou matku a strýce, zmizel jako po užití mentálního triku a místo toho její tvář prozrazovala nejvyšší znechucení.
„Máti, je mi třiadvacet let, mám hodnost plukovníka, jsem rytířkou Jedi a ty se chováš, jako by mi byly tři. Proč tohle nikdy nezkoušíš na Jacena?“ na konci proslovu se zamračila a ruce si založila v bok.
„Protože tu tvůj bratr není. A kromě toho, na oslavu určitě nepřijde v letecké kombinéze.“ řekla Leia a jemně popleskala Jainu po zádech, čímž ji nasměrovala k východu z pokoje. Když dívka odcházela, měl Luke dojem, že zaslechl něco jako „pitomá oslava“ a „pitomé šaty“, ale při pohledu na Leiu, která se na něho spokojeně usmívala, začal uvažovat, že se mu to pravděpodobně jenom zdálo. „ A ty myslíš, že ho mám nechat pobíhat jenom tak, bez dozoru?“ navázala Leia plynule.
„Cože? Á ty myslíš Hana.“ až teď Lukovi došlo o čem se chtěl s Leiou původně bavit. „Copak se někdy stalo, aby si nedokázal sám poradit?“
„Jenže on už není nejmladší Luku. On není jako my. Možná si to ani neuvědomuješ, ale když je normálnímu člověku přes padesát, tak už zkrátka nemá tu kondici.“ teď už se Leia tvářila přesně tak , jak se taky cítila. Nadmíru ustaraně. Luke měl dojem, že se v jejích tmavých očích zaleskly slzy.
„To je jistě pravda, ale Han není normální člověk. Před minutou jsem ho potkal a zdálo se, že je v naprostém pořádku. Podívej sestřičko, myslím, že to trochu přeháníš. Co ti vlastně řekli doktoři?“ vzal Leiu za ruku a jemně ji usadil do měkkých polštářů pohovky.
„Že je v pořádku.“ Zatvářila se Leia provinile. „Jenže já jsem jeho žena, já nejlíp...“
„No tak vidíš.“ přerušil ji Luke a posadil se vedle ní. „Han neprošel nespočtem bitev, aby ho pak skolila jedna zlámaná noha. A teď mi raději řekni, koho jste vlastně pozvali. Rád bych se na to duševně připravil.“
Leia se zasmála a zamrkala, aby zaplašila deroucí se slzy „Ty máš opravdu v úmyslu provádět nějaké uklidňující cviky?“
„Před tebou vážně nic neutajím, co? “ smál se taky „Jenom mě to tak ...napadlo.“