Deník senátorky

Autor: Tyna Rose

Úryvky z osobního deníku neznámé senátorky. Datováno do předimperiálního období. Soukromá sbírka.
Pravost tohoto dokumentu, jakož i existence některých osob v něm se vyskytujících, nebyla experty doposud spolehlivě potvrzena (ale ani vyvrácena).

Kdy naposledy jsem měla možnost si trochu vydechnout? Už ani nevím. Když jsem plnila svou funkci na Naboo, nebylo to tak těžké, i když netvrdím, že šlo o procházku růžovým sadem, obzvláště při blokádě a následné bitvě. Ale nezdálo se mi to tak vyčerpávající. Tady na Coruscantu je všechno jiné. A nemluvím jenom o prostředí. Debaty v Senátu jsou nekonečné a někdy mám pocit, že ho ovládá nějaká neviditelná ruka, proti které nemáme šanci. Asi to bude tím, že už jsem tu tak dlouho. Nebo spíš narůstajícím nebezpečím od Separatistů. Ano to bude tím…

Dnes jsem se sešla s kancléřem Palpatinem. Velice milý člověk. V poslední době se mi ale zdá poněkud unavený. Pleť má zašedlou a tváře jakoby propadlé. Doufám, že za dalších deset let v senátu nebudu vypadat také tak. Mluvili jsme opět o Vojenském zákoně, který by umožňoval postavit armádu proti Separatistům. Ale s tím já nemohu souhlasit. Vždyť by to znamenalo válku. Ne díky. Jednu už jsem zažila.
Včera mi přišla nová zásilka šatů. Jsou překrásné. Nechala jsem si ušít něco pohodlnějšího na volný čas a jiné příležitosti. Šaty, co nosím do Senátu, jsou tak formální a nepohodlné. Obzvláště se mi líbí jedny černé, kožené (sice také nepříliš pohodlné, zato rozhodně neformální). Uvažuji, že si je vezmu na večírek u senátora Organy. Možná jsou trochu odvážné, ale co. Mám na to věk. Upřímně, všechny jsou poněkud odvážné.

Další vyčerpávající den. Byla jsem vyslána na misi na … Kapitán Typho mně varoval, že se mu doneslo (jeho špionážní systém je nepřekonatelný) něco o útoku na mou osobu. Doufám, že to byly jen nepodložené zprávy. I tak budu muset požádat jednu ze svých dvojnic, aby mně zastupovala. Dělám to ale s největším sebezapřením. Vím, že je to jejich práce, jenže je hrozně nerada vystavuji nebezpečí. Odlétáme už za dva dny. Ten večírek díky tomu bohužel nestihnu. Co se dá dělat. Třeba uspořádají nějakou slavnost na … Tedy doufám. Potřebuju trochu zábavy jako sůl. Už ani nevím, jak se tančí. Zato jsem nedávno prošla při testech sebeobrany a střelby. Vynikající průprava na večírek.

Mise proběhla podle plánů až na její zakončení. Cordé byla zabita při atentátu. Zemřela mi v náručí. Jsem zdrcená a nevýslovně smutná. Byla to má přítelkyně, společnice. Zdá se, že měl Typho pravdu. Už nejsem v bezpečí. Řekl, že všechno zařídí. Budu muset útok oznámit Bezpečnostní radě senátu, i když vím, že se pak nic nestane. Odpoledne jsem se sešla s Palpatinem. Byl šťastný, že se mi při útoku nic nestalo a vyjádřil mi soustrast. Schůzky se zúčastnili i Mistři Jedi Yoda a Windu a senátor Organa. Všichni jsou nanejvýš znepokojeni. Vůbec si nedokážu představit, proč se mně někdo snaží zabít. Mistr Windu si myslí, že je to dílo nespokojených horníků u nás doma, ale opravdu by toho byli schopni? Já mám podezření spíše na Hraběte Dooku a jeho Konfederaci. Kancléř navrhl, aby mi byli přiděleni nějací Jediové na ochranu. Jsem mu za to vděčná. Snad všechno půjde dobře a jedním z nich bude Obi-Wan Kenobi. Jak je to už dlouho co jsme se neviděli? Deset let!!!

Tak tohle jsem opravdu nečekala. Nicméně je to velice, velice milé překvapení. Jak bylo včera na schůzce dohodnuto, byli mi přiděleni dva rytíři řádu Jedi, jako ochranka. Ale až dnes jsem se dozvěděla, o koho jde. Jsou to mí známí Obi-wan Kenobi (v to jsem doufala), nyní už Mistr, a jeho Padawan… Anakin Skywalker!!! Byla jsem úplně ohromená. Ten vyrostl. Už je z něho mladý muž. Málem bych ho ani nepoznala. Jenom ten pohled, ten mi byl hned povědomý. A jak je dvorný. Mistr Kenobi ho dokonce musel krotit. Zůstanou tu, v mém apartmá, aby mne mohli co nejlépe chránit. Jenom abych nepotřebovala ochranu před nimi. Nebo přinejmenším jedním z nich. Typho má také v plánu rozmístit po celé budově hlídky. Teď se mi už opravdu nemůže nic stát. Je pravdou, že když vidím všechna ta bezpečnostní opatření, jsem o hodně klidnější. Pořád musím myslet na nebohou Cordé. Velice ji postrádám.

V posledních dnech se toho tolik událo. Přes všechna bezpečnostní opatření se mne opět pokusil někdo zabít. Tentokrát k tomu použil ASN-121 a Kouhouny. Odporní droidi. Mistr Kenobi mě informoval, že s Anakinem zadrželi nějakou nájemnou lovkyni Zam, ale než jim stačila říct, kdo ji najal, byla sama zabita bytostí v brnění. Mám v tom tak trochu zmatek. Taky jsem byla, i přes můj výslovný nesouhlas, donucena k opuštění Coruscantu. Připadám si jako zbabělec. Na Naboo přistaneme až zítra. Letíme běžnou linkou, takže po cestě děláme zastávky i na jiných planetách. Na palubě je docela plno, ale díky tomu si nás nikdo nevšímá. Už jsem tu psala, že mně doprovází Anakin? Ano, a taky R2-D2. Z Anakina se vyklubal docela milý společník. Až dosud jsem si neuvědomila, jak je poslání Jedi náročné. Anakin mi vyprávěl, velmi ochotně, musím říct, o některých cestách se svým Mistrem a dobrodružstvích, která spolu prožili. Mám takový dojem, že i když si svého Mistra váží, nemá o jeho výcviku příliš valné mínění.
Při večeři se stalo něco zvláštního. Povídali jsme si a došlo i na otázky citového života Jediů. A když mi Anakin vysvětloval, že vlastně nemůže být s lidmi, které má rád, podíval se na mně takovým zvláštním způsobem, až mi přejel mráz po zádech. Nestalo se to ovšem poprvé. Teď už mi to ale není tak nepříjemné jako dřív. Naopak, je mi s ním velmi hezky.
Už zítra uvidím svou milovanou sestřičku, rodiče a neteře. Nemůžu se dočkat.

Konečně doma! Dopoledne jsme se setkali s novou královnou Jamilliou. Už jsem s ní nejednou jednala a zdá se mi velmi schopná. Informovali jsme ji o situaci v Republice a narůstajícím nebezpečí. Dlouho jsme se nezdrželi a vydali se k nám domů. Přivítání bylo nádherné. Jsem tak šťastná, že jsem opět tady. Nikde se nemůže člověk cítit bezpečněji než doma. Chci toho Anakinovi tolik ukázat. Snad se mu tu bude líbit. Moc bych si to přála. Když tu byl naposledy nic z té nádhery neviděl.

Dnešek jsme strávili převážně doma, abychom si oddechli po cestě. Při večeři mi Anakin ukazoval něco ze svého umění ovládání Síly. Bylo to... roztomilé. Zítra máme v plánu udělat si piknik u vodopádů.

Jsem tak zmatená. Piknik u vodopádů proběhl nad očekávání dobře. Jsem ráda, že mám tolik času, abych Anakina lépe poznala. Je to velice zvláštní člověk. A zdá se, že i na Jediho. Má neobvyklé názory a někdy s ním nemůžu souhlasit, je však potěšující, jak moc se zajímá o blaho všech bytostí v Republice. Ale proto zmatená nejsem. Stalo se totiž něco velmi... krásného, a zároveň znepokojujícího. Anakin mně políbil. Nevím, jak s tím mám naložit. On mi sice také není lhostejný, ovšem to není podstatné. Nechci se nějak dotknout jeho citů, zároveň však vím, že ho budu muset odmítnout. Všechno se hrozně komplikuje. Neměla jsem v první řadě dovolit, aby se něco takového vůbec stalo. Byl tak milý a něžný a vůbec. Připadám si jako školačka. Budu muset být tvrdá.

Byla jsem tvrdá. Byla jsem tvrdá a vůbec z toho nemám radost. Anakin se mi snažil namluvit, že k němu cítím něco víc než jen náklonnost a že bychom náš případný vztah mohli udržet v tajnosti. Taková hloupost. Připouštím, že je pro mně čím dál těžší si od něho udržovat odstup, jsem ale pevně rozhodnutá se nezamilovat. Jenže kdybyste ho viděli, jak stojí ráno na terase, v té své tenké haleně, pevně rozkročený s rukama sepnutýma za zády...

Odlétáme z Tatooinu. I když jsem tu poznala moc milé lidi, odlétám velmi ráda. Anakinova matka zemřela. Je z toho zdrcený a já nevím, jak mu mám pomoct. Tvrdí, že vyvraždil celou Tuscenskou vesnici, kde ji drželi v zajetí a mučili. Bohužel mu to věřím. Když se vrátil ze své výpravy za pomstou, málem bych ho bývala byla nepoznala. Ty oči... šel z nich strach. Naštěstí se teď musíme soustředit na záchranu Obi-Wana Kenobiho. Anakin měl sice nějaké námitky, ale já mám v tomto bodě naprosto jasno. Zdá se, že Jediové problémy přímo přitahují!

Všechny ty hrozné věci, co se udály na Geonosis, přinesly i něco pozitivního. Uvědomila jsem si, jak moc Anakina miluji. Tváří v tvář smrti jsem to před ním už nemohla dál skrývat. Připadalo mi správné, aby to věděl, a nelituji toho. Vím, že každý patříme jinam - on by na takové věci, jako je láska k jedné osobě, neměl ani pomyslet, a já mám své povinnosti vůči lidu Naboo, jenže… jak bych mohla odolat jeho očím a jeho polibkům, které tak vášnivě říkají: "Miluju tě, potřebuju tě." Zkoušela jsem to, ale asi na to nejsem dost silná, nebo možná ani nechci být. Oba jsme byli tak zoufale osamělí mezi všemi těmi povinnostmi a lidmi, kteří v nás skládají své naděje, že tento vztah je vlastně to nejlogičtější, co se mohlo stát.

Anakinovi už náhradní ruka nedělá žádné problémy. Pravděpodobně mu k tak rychlé rekonvalescenci pomohl i jeho výcvik Jediho. Každopádně je tu teď se mnou a doprovází mně zpátky na Naboo. Jak ale napsat to další? Dnes mě totiž požádal o ruku a já souhlasila. Neměla jsem? Snad. Ale já chci být jeho ženou. Chci s ním sdílet budoucnost, ať už to znamená cokoliv. A jak k tomu vlastně došlo? Od odletu z Coruscantu byl nezvykle tichý a vážný. Přičítala jsem to však jeho zranění a tomu, co se stalo na Geonosis. Chtěla jsem, aby se mi s tím svěřil. Nejdřív nechtěl a tvářil se, že je všechno v tom nejlepší pořádku. Ovšem mým přesvědčovacím metodám (všechny byli velmi příjemné, mimochodem) nedokázal dlouho odolávat. V tomto případě je mu výcvik k ničemu. A najednou klečel u mých nohou a křečovitě svíral obě moje ruce. Když se konečně vyslovil, bez rozmýšlení a s nadšením jsem řekla "ano". Ani ve snu by mě nenapadlo, že si jednou toho malého kluka z Tatooin vezmu. Škoda jenom, že o tom nemůžeme dát vědět celé galaxii. Ale i tak jsem neskonale šťastná.

Krásný, nádherný den. Udělali jsme to. Obřadu se zúčastnil jenom C3PO a R2D2 a kněz samozřejmě. A kde jsem vzala šaty? Senátorka prostě musí být připravená na každou situaci. Anakin bydlí u nás a je hrozně těžké odolávat pokušení. Vždycky, když je v mojí blízkosti, přestávám vnímat okolí. Den se strašlivě vleče.

Včera jsem se nemohla dočkat, až se setmí a všichni půjdou spát. Já jsem měla naopak v plánu ani na chvilku nezamhouřit oko. A jak to dopadlo? Byla to ta nejnádhernější noc v mém životě. Anakin byl úžasný. Nějakým záhadným způsobem se mu dařilo uhádnout, co přesně chci. Asi si budu muset přečíst něco o rytířích Jedi. Nemyslím ovšem populární literaturu, ale něco důvěryhodného. Jednoho z nich jsem si vzala, ale v podstatě o nich nic nevím. Kam až můžou sahat jejich schopnosti? No, z mé prozatímní zkušenosti můžu potvrdit jenom fyzickou kondici (myslím všeobecně), ovládání světelného meče a převážné většiny jiných zbraní a taky velkou citlivost. Možná bych se nato mohla zeptat svého manžela (pořád tomu ještě nemůžu uvěřit). Nevím, jestli ovšem bude ochoten prozradit mi něco ze svých tajemství. Leží vedle mě a spokojeně spí. Po jak dlouhé době? Chci, aby byl šťastný. Ani se mi nechce vzpomínat, jak byl zničený po smrti své matky. Snad mu dokážu pomoci, aby se s tím vyrovnal.

A je to tady. Anakin se musí vrátit zpátky na Coruscant. Dohodli jsme se, že se opravdu pokusíme držet náš sňatek v tajnosti. Já se ještě nějakou dobu zdržím doma, ale ne dlouho. V senátu mě budou potřebovat. Začíná se jednat o dalších krocích ve válce, která se započala na Geonosis. Nebude to snadné. Budu ho postrádat. Už teď ho postrádám.

Válka je v plném proudu. Debaty v senátu nemají konce a já se cítím tak vyčerpaná. Cožpak nikdo kromě mě nechce mír? Kdyby tu tak byl Anakin. Je na nějaké misi s Obi-Wanem. Na jaké, to nevím. Jediové mají zvláštní postavení. V podstatě se nikomu nezodpovídají a zároveň mají úžasnou moc. Vím i o jiných skupinkách Jediů, kteří byli vysláni, aby se pokusili urovnat tento příšerný vojenský konflikt. Ale jestli i Anakin a Obi-Wan plní takové poslání, to je otázka. Od té doby, co jsem přiletěla, jsme se neviděli. Je to paradox. Žijeme a pracujeme, i když v jeho případě nejde až tak o práci, ve stejném městě a nemáme téměř žádnou šanci se potkat. Já si nemůžu dovolit vyžádat si s ním nějakou oficiální schůzku, protože by stejně nemohl přijít sám. Musím doufat, že až se vrátí, tak se mu podaří nějak se ke mně dostat. Doufám.

Válku se nedaří zastavit. Mnoho senátorů odstoupilo ze svých funkcí a zbytek se rozdělil na několik táborů. Někteří stojí na straně Konfederace, někteří jsou proti, a dokonce se ozývají hlasy, že by se měl zvolit jeden vládce, který by vládl v podstatě neomezeně, a jedině tak by se podařilo udržet Republiku. Kancléř Palpatin se snaží, jak jen může, aby udržel pohromadě alespoň senát. Plná moc, která mu byla svěřena před bitvou na Geonosis, mu stále nebyla odebrána, a tak se zdá že by byl nejvhodnějším kandidátem. Je to schopný politik, a to, jak se zdráhal přijmout tuto funkci, naznačuje, že je také čestný. Jsem ráda, že Jar-Jar podal v mé nepřítomnosti ten návrh. Kancléř vypadá čím dál vyčerpaněji. Téměř se ztrácí před očima. Jedním ze senátorů, kteří se vzdali svého mandátu, byl i můj přítel Bail Organa. Vrátil se na Alderaan, převzal symbolickou funkci krále a prozatím přesvědčil tamní vládu, aby si zachovala neutralitu. Chápu jeho stanovisko. Jeho domovská planeta je stejně krásná jako Naboo a její obyvatelé jsou opravdu mírumilovní.
Od Anakina nemám žádné zprávy. Začínám se o něho bát. Slyšela jsem, že někteří Jediové byli zabiti.

Už když jsem se viděla jako vdova, najednou se Anakin zjevil v mém apartmá. Byla jsem tak šťastná, že je živý, že jsem zapomněla na obezřetnost, a vrhla se mu do náruče. Až pak jsem si uvědomila, že by tam mohl být i někdo další, a zpanikařila jsem. Anakin mě ale pevněji objal a ujistil mě, že jsme sami. Nikdy mě nepřestane udivovat. Měla bych si na to asi zvyknout. Později, lépe řečeno mnohem později, když jsme konečně byli schopni uvažovat, jsem se ho na to zeptala. Řekl, že to je jedna z dovedností Jedi, která patří do základního výcviku. Prostě je schopen vnímat všechny živé tvory, někdy dokonce i to, co si myslí. Při těchto slovech se tajuplně usmál a já jsem věděla, že přesně ví, co si myslím JÁ. To ovšem mnohé vysvětluje, že. Bude to vždycky takové? Prostě se najednou objeví a já se na něho s dychtivostí vrhnu, a pak ze sebe ztrháme šaty? Někde jsem slyšela, že vztahy na dálku nefungují. Tohle nebude náš případ.

Anakin přichází, jak mu to jen jeho povinnosti dovolují. Většinou je ale mimo Coruscant. Někdy mám touhu ho tu zamknout a nechat si ho jenom pro sebe. Obzvlášť v téhle zmatené době. Konflikty se množí čím dál víc a už nejde jenom o válku Republiky proti Konfederaci. Chci aby to skončilo.

Byl tu Obi-Wan. Přišel si se mnou promluvit o Anakinovi. Bohužel už není tajemstvím, že jsme manželé. Alespoň on to už ví. Řekl mi, že Anakina prozradily jeho myšlenky a taky samozřejmě to, že se často nepozorovaně (skutečně?) vytrácí z chrámu neznámo kam. Chce, abych přesvědčila Anakina, abychom se už nevídali. Ale copak to jde? Vždyť jsme si dali slib, že budeme navždy spolu. A pokud ho ztratím… na to nechci ani pomyslet. Obi-Wan tvrdí, že naše láska Anakina oslabuje, že se nesoustředí, a že to může mít neblahé následky. Taky je prý často podrážděný a reaguje přehnaně tvrdě. Zajímalo by mně, jestli Obi-Wan ví také o té Tuskenské vesnici, kterou Anakin… no ano, vyvraždil. S největší pravděpodobností ne. Taky mi sdělil, že je jenom otázkou času, kdy se všechno dozví Rada, a pak by mohlo dojít k vyloučení Anakina z řádu. Je mi jasné, že v tak nelehké době, jakou bezesporu tahle je, nemůžu dovolit, aby Republika přišla o, byť i jen jednoho, Jediho. Pro znovunastolení míru, je jejich pomoc nezbytná. Co jen budu dělat?

Chtěla jsem si s Anakinem promluvit, ale byli opět vysláni pryč z Coruscantu. Je to dobře, protože vůbec nevím, co mu mám vlastně říct. Snad na něco přijdu.

Nedokážu to.

Konečně jsem zpět na Coruscantu. Byla jsem okolnostmi přinucena strávit několik měsíců na Naboo. Je to koneckonců moje rodná planeta a lidé a královna mi důvěřují. Vedli jsme dlouhé diskuze s představenými a královnou o tom, jaké stanovisko Naboo zaujme k otázce zvolení jediného vládce Republiky. A pak jsou tu i jiné povinnosti. Toto stanovisko musí odsouhlasit obyvatelé, a proto bylo nejdříve nutné jim celou situaci objasnit, aby měli dostatek informací. Nepředpokládala jsem, že mi tato mise zabere tolik času, ale hlavní je výsledek. Referendum dopadlo podle očekávání. Naboo je rozhodnuto podpořit kancléře Palpatina v jeho snažení. Jsem ráda. Nemohlo to dopadnout lépe. I já si myslím, že tohle je jediná cesta z této válečné situace. Většina bitev sice zatím probíhala na málo obydlených planetách nebo v otevřeném vesmíru, ale i tak jsou ztráty na životech značné.
A aby toho nebylo málo, dozvěděla jsem se od kancléře Palpatina, že je Anakin a Obi-Wan a mnoho dalších Jediů zapojeno do války. A nejde jen o nějaké posty poradců. Neměla jsem odvahu se příliš vyptávat, protože není obvyklé, aby se senátoři zajímali o vojenské činitele a už vůbec ne o Jedie, o kterých dokonce mnozí pochybují.

Anakinovi se podařilo dostat se ke mně. Však bylo na čase. Neviděli jsme se déle jak půl roku a já měla hrozný strach. Člověk by myslel, že už bych si mohla zvyknout. Ale je něco takového vůbec možné? Můj manžel bojuje ve válce a já ani nesmím na veřejnosti projevit zájem, natož obavy. Hlavní ovšem je, že je konečně tady. Dozvěděla jsem se od něj, že velí letce stíhačů a Obi-Wan je ve vysoké velící funkci při pozemních operacích. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, byla úleva, že nemusím v nejbližší době čelit Obi-Wanovi a jeho neléhání, abych svého muže opustila. Dokonce jsem se přistihla při myšlence, že bych byla ráda, kdyby válka pokračovala. Vím, je to hrozné, a taky jsem za to na sebe zlá, ale jedině tak nebude mít rada čas se zabývat nějakými drobnými přestupky proti "Kodexu".

Tak nádherně jsem se neměla už hrozně dlouhou dobu. Z Anakina je rytíř Jedi (což jsme řádně oslavili). Už několik dní je se mnou, a když nejsem zrovna v senátu, podnikáme spolu výlety na různá romantická místa na Coruscantu. I když se to nezdá, jsou tu taková zákoutí a já sama jsem si to moc neuvědomovala, ale teď mi připadá všude krásně. Samozřejmě nechodíme na večeře do vyhlášených restaurací, a dokonce se uchylujeme i k převlekům. Je to docela vzrušující. Nakonec ale vždycky zjistíme, že jediné místo, kde chceme být, je můj apartmán, a že nejlíp nám je o samotě. Mé společnice ještě nikdy neměly tolik volna jako v poslední době. Musela jsem použít veškerý svůj důvtip, abych nevzbudila podezření. Stejně je mi jasné, že si myslí, že mám nějakého tajného milence. Což je vlastně pravda. Naštěstí Anakinovo spojení se Silou je velice silné a díky tomu se mu daří v případě nutnosti včas uniknout. Je to někdy až komické. Připadám si jak v nějakém holopříběhu.

Včera jsme zjistili, že jsme spolu už víc jak dva roky. Zdá se to neuvěřitelné. Dva roky a naše společné dny by se daly spočítat na prstech. Bohužel to tak bude pokračovat, protože Anakin se musí vrátit ke své letce. Vlastně byl přidělen k nové, protože většina jeho mužů byla v poslední bitvě zabita. Proto taky ta "dovolená". Vlastně tohle byla nejdelší doba, co jsme spolu intenzivně "žili". Odlétá už zítra. Právě přišel do pokoje. Myslí si, že pracuji na něčem důležitém, a tak zatím neřekl ani slovo. Ví, že čím míň mě bude rozptylovat, tím dřív se budu věnovat jenom a jenom jemu. Stojí ve dveřích a dívá se na mě, cítím jeho pohled a musím se usmát. Ne, už ho nemůžu déle trápit. Vím co chce… chci to taky.

Odletěl. Nezbývá mi než se obrnit trpělivostí. Chybí mi. Už teď mi chybí jeho objetí. A když už jsme u obětí… zjistila jsem, že jsou chvíle kdy Anakin neobjímá jenom moje tělo, ale jakoby objímal i moji duši. Je to něco nepopsatelného a velice krásného. Cítím se tak spokojená, když jsem s ním. Bez něho je u mě zase jenom válka. Jediná dobrá zpráva je, že se vrátil senátor Organa.

Včera jsem byla přítomna povýšení Obi-Wana Kenobiho na generála republikové armády. Zdá se, že si v boji vůbec nevede špatně. Byla to jen malá slavnost. Zúčastnili se jí členové Jedijské rady, kteří byli zrovna přítomni na Coruscantu, kancléř Palpatin a blízcí Obi-Wanovi přátelé, mezi nimi i Bail Organa, který s ním už nějakou dobu působí ve štábu. Udivilo mě, když jsem se dozvěděla, že si přeje, abych se oslavy také zúčastnila. Až mnohem později jsem pochopila jeho záměr. Pochopitelně u takové události nemohl chybět jeho bývalý Padawan, a to byla příležitost, jak nás vidět spolu. Byla jsem nesmírně šťastná, že je Mistr Yoda mimo Coruscant a nemohl se dostavit. Tomu by jistě nemohlo uniknout naše rozpoložení. Tedy alespoň podle Anakina. Myslím, že si s námi chtěl Obi-Wan vážně promluvit, ale nedostal šanci ani mě požádat o oficiální schůzku. Všechny nás totiž udivila kancléřova žádost. Oficiálně totiž požádal radu, aby mohl být Anakin členem jeho osobní stráže. Obi-Wan byl zaskočen asi nejvíc. Ale rada neshledala na této žádosti nic nevhodného, a tak byl Anakin přidělen Palpatinovi. On sám je tímto vývojem událostí nadšený, protože si Palpatina nesmírně váží, a jak mi později sdělil, trávil s ním i v minulosti dost času. To zase překvapilo mně. Neměla jsem o něčem takovém ani tušení!

Jsem z Anakinova postavení mírně zmatená. Měli jsme příležitost se spolu po slavnosti setkat. Byla to sice jenom jedna noc, ale stihli jsme si o všem důkladně promluvit. Anakin je úplně uchvácený a já jsem také ráda, protože tato situace nám poskytuje mnohem více příležitostí k setkání. Ale… Obi-Wan si přece jen našel způsob, jak se ke mně dostat, ještě než odletěl, a s ním jsem měla také velice dlouhý rozhovor. On si není jistý, že Anakin je schopen tento svůj nový úkol dobře zvládnout, i když mi nedokázal pořádně vysvětlit proč je toho názoru. Jen jsem vyrozuměla, že si není tak úplně jistý kancléřovými úmysly. Má dojem, že Palpatin vyvíjí jistou činnost, která mírně zavání převratem. Ovšem tyto jeho domněnky mi připadají poněkud přitažené za vlasy. Vždyť kancléř je oddán Republice jako málo kdo.

Pokud jsem někdy doufala, že teď uvidím svého manžela častěji, už si na to ani nevzpomínám. Vlastně mám dojem, že si nevzpomínám ani jak vypadá on. Kancléř se rozhodl podnikat cesty, a tak je Anakin neustále mimo Coruscant. Nemyslím si sice, že je moudré to, co kancléř podniká, ale jistě má svoje důvody. A zdá se, že jeho cesty přináší užitek. Několik soustav už totiž podepsalo mírové dohody. Mám tušení, že se tahle válka, která začala bitvou na Geonosis, konečně chýlí ke konci. Každopádně se Obi-Wanovy teorie ukázaly být lichými.

Ano zdálo se mi to jako celá věčnost, než se kancléř vrátil na Coruscant. Doufám, že hned zase neodletí. Možná už dneska budu zase v milované náruči.

Moje štěstí bylo opět krátké. Anakin se objevil a zase zmizel. Ale i když už tu není, mám pocit, že je pořád se mnou. Velice intenzivní pocit, který mě uklidňuje. Ovšem děje se ještě něco zvláštního. Nevím jak to popsat. Anakin byl tentokrát jiný než obvykle. Jakoby podrážděný a zároveň silnější. Co se asi stalo? Jediné, co se nezměnilo, je nadšení pro Palpatina. I přesto, že o tom nemluvil přímo, je mu opravdu oddán.

Už jsem tomu konečně přišla na kloub. Nemůžu tomu uvěřit a jsem tak šťastná - čekáme dítě. Sice ještě nemám přesnou představu, jaké prohlášení předám tisku, ale zatím mám ještě chvilku čas. Myslím, že to bude pro spoustu mých kolegů trochu šok. Asi bychom se o tom měli poradit s nastávajícím otcem. Zdá se, že tímto se naše životy změní a naše tajemství už nebude tajemstvím. Docela si dovedu představit výraz mistra Yody. Vlastně ani nevím, jestli může Jedi zůstat v řádu, když má rodinu. Trochu problém je, že se nedokážu soustředit na svou práci, protože bych stále jen spala a spala. Ranní nevolností zatím netrpím. Alespoň to. Lékařský droid mi dal spoustu doporučení a za dva týdny jdu opět na kontrolu. Už se nemůžu dočkat až to řeknu Anakinovi.

Kontrola proběhla dobře a všechno je jak má být. Jenom je mi pořád zle. Sice jsem dostala nějaké tišící léky, ale moc se mi nechce je brát. Spím snad dvacet hodin denně, a i když bdím, nedokážu se soustředit. Pořád myslím jen na to maličké a na jeho otce. Nevím, jak dlouho dokážu svůj stav maskovat. A to nemluvím jenom o šatech, protože ty jsou mi zatím docela dobře. Dormé se mě neustále ptá, jestli je mi dobře. No co jí mám na to pořád odpovídat? Snažím se jí přesvědčit, že všechno je v naprostém pořádku, ale nezdá se, že by ji to nějak uklidnilo. Vidím na ní jisté pochybnosti, a někdy dokonce i záchvěv poznání. Myslím, že nebude dlouho trvat, než jí to dojde. Prvotní nadšení z těhotenství začíná nahrazovat obava z reakce veřejnosti, Anakina, Jedijské rady a kolegů v senátu. A ten co tohle všechno způsobil si někde "lítá". Asi brzo začnu zuřit (pravděpodobně hormony).

Zrovna když už jsem si začínala myslet, že budu muset všechno rozřešit sama, kancléř se vrátil. To by nebylo až tak skvělé, kdyby svého nového přítele nedovezl sebou. Když jsem Anakina uviděla, vrhla jsem se mu do náruče a začala… brečet. Brečela jsem a brečela a vůbec jsem mu nedokázala povědět proč. Nakonec se přestal ptát a odnesl mě do ložnice. Usnula jsem mu v náručí. Probudilo mě podivné štrachání. Zdálo se, že Anakin provádí přestavbu pokoje. Zůstala jsem na něho zírat, a pak se ho zeptala, co to propána vyvádí. Jeho odpověď mě rozesmála. Prý cítí přítomnost nějakých tvorů a má strach, aby to nebyly zase nějaké jedovaté potvory. Zavolala jsem ho k sobě s tím, že se nemusí namáhat. Vůbec si to nechtěl nechat vymluvit. Tedy alespoň do té doby, než jsem mu řekla, jak se věci mají. Nikdy nezapomenu na jeho výraz. Neuvěřitelná směsice radosti, obav a překvapení. Asi stokrát jsem ho musela ujistit, že jsem já i dítě v pořádku. Poprvé za dlouhou dobu jsem si uvědomila, jak je vlastně mladý. Začali jsme se dohadovat o tom, jak bude naše dítě vypadat. Anakin tvrdí, že to bude syn (tmavé vlasy - krásný po mně, modré oči - chytrý po něm). A já si myslím, že to bude dcera (světlé vlasy - chytrá po mně, hnědé oči - citlivost na sílu po něm). Už dlouhou dobu jsem se tak nepobavila jako při této debatě. Ovšem pak následovala debata o něco vážnější. Vymyslet plán, co dál. Nakonec jsem se shodli na tom, že nejlepší bude pozvat Obi-Wana. Pokud vím, je zrovna na Coruskantu.

Pěkně jsme Anakinova bývalého mistra a přítele vyvedli z míry. Tedy pokud je to vůbec u Jediho možné. Nejdřív jsem ho uvítala sama a až po chvíli přišel Anakin. Obi-Wan chtěl okamžitě vědět co tady pohledává. Anakin mě vzal za ruku (což Obi-Wanovi zrovna nepřidalo), a pak mu všechno řekl. Jeho mistr vyskočil a začal přecházet po pokoji. Ještě nikdy jsem ho neviděla tak nervózního. Ani v bitvě ne. Pak se najednou uklidnil, přišel ke mně, tou dobou už jsem taky vstala, a dotkl se mně v místě, kde předpokládal dítě. Usmál se tím svým potměšilým úsměvem a pokýval hlavou. Chvilku jsem si připadala jako u nějaké vědmy. To, když mi řekl, že jsem ve třetím měsíci a dítě je velice citlivé na sílu (v duchu jsem zajásala, protože jsem měla pravdu já). Zdálo se, že chce povědět ještě něco, ale rozmyslel si to. Nakonec nám řekl svůj plán, který mi vyrazil dech. Na něco tak jednoduchého bych nepřišla. Vždyť nikdo nemusí vědět, kdo je otcem mého dítěte. Dokonce vymyslel i znění tiskové zprávy: SENÁTORKA ZA PLANETU NABOO VČERA OZNÁMILA RADOSTNOU NOVINU. SE SVÝM MUŽEM, ZA KTERÉHO SE PROVDALA PŘIBLIŽNĚ PŘED TŘEMI LETY, A JEHOŽ JMÉNO SI NEPŘEJE ZVEŘEJNIT, OČEKÁVAJÍ NA POČÁTKU PŘÍŠTÍHO ROKU NAROZENÍ PRVNÍHO DÍTĚTE. SENÁTORKA SE CÍTÍ DOBŘE A JE VELMI ŠŤASTNÁ.

Veřejnost přijala zprávu o mém těhotenství a manželství vcelku dobře. Pravděpodobně je to důsledek válečného stavu, kdy i jen zmínka o novém životu přináší naději, že všechno se v dobré obrátí. Možná pro Republiku, i když i o tom začínám pochybovat, ale pro mě ne. Mám pocit, že všechno je špatně. Jediové umírají nejen ve válce, ale začíná docházet k podivným nehodám. Nedaří se zjistit, zda nejde o sabotáž. A pokud ano, kdo má zájem na zničení tohoto pilíře demokracie v Republice? A Anakin? Už i jen napsat jeho jméno je pro mě utrpením. Po dlouhé době, kdy jsme každý vykonával své povinnosti na opačných stranách galaxie, jsem ho viděla před několika dny a ta změna, co se s ním udála, se už opravdu nedá přehlédnout. A nejde jen o přibývající jizvy. Měla jsem strach. Měla jsem strach z vlastního muže a otce mých dětí. Ano dětí. Chtěla jsem mu říct tuhle krásnou novinku, ale najednou mi v tom něco zabránilo. Pravděpodobně mě zarazilo i to, že se mně na to sám zeptal a taky možná to JAK se mně zeptal. V tu chvíli mi nějaká síla zabránila říci mu pravdu. Zdá se, že mi stejně nevěřil (ani se mu nedivím, vypadám už teď jako nafukovací balon). A ty jeho řeči o zrušení senátu a správnosti války. Všechno se ve mně svíralo a chtělo křičet: "Kde je ten člověk, kterého jsem si vzala! Proč už necítím to co dřív?" Z celé jeho bytosti přímo čiší jakási arogance, nadřazenost a ještě něco co nedokážu přesně identifikovat. Ani mě neobjal. Skutečně bych o to stála? Děti začaly být neklidné, pěkně sebou vrtí a kopou. Asi cítí, že myslím na jejich otce.

Právě odešel Obi-Wan. Jsem zdrcená. Zprávy, co mi přinesl, jsou více než strašné. Proč se takové věci nedozvídám z oficiálních zdrojů? Řád Jedi už prakticky neexistuje. Dokonce i jejich malí žáčci jsou zabiti. Došlo k tomu při jejich evakuaci. Teď už jsme si zcela jisti, že jde o promyšlenou akci, i když se celou svou bytostí zdráhám uvěřit, kdo je viníkem. Obi-Wan mi zakázal se o tom komukoliv zmiňovat, ale cožpak můžu, když se mě to téměř osobně dotýká? Měla bych prý odjet z Coruscantu, kvůli bezpečí dětí. Ale kam mám jít? Je v galaxii vůbec místo, kde se můžu ukrýt?

Sešla jsem se s Bailem Organou a Mon Mothmou, která se ukázala jako velmi zdatná politička. A i když se v mnohém s Bailem a se mnou neshodne, vlastně stojíme všichni na stejné straně. Schůzky se zúčastnil i Obi-Wan a několik dalších mistrů, kteří jsou ještě na živu. Ale i když vím, že je současná situace neúnosná, nemohu souhlasit s tím, co Mon Mothma navrhla. Chce zbavit kancléře Palpatina jeho pravomocí, a dokonce ho zatknout. Pořád se zdráhám uvěřit, že je to on, kdo v pozadí tahá za nitky.

Je to neuvěřitelné. Teprve teď jsem schopná popsat události posledního půl roku. Republika, tak, jak jsme ji znali, je pryč. Rytíři Jedi jsou pryč. Mé štěstí a naděje jsou pryč. Jediné, co mi zbylo, je ten bezbranný uzlíček, moje krásná malá holčička - Leia. Jedině ona mi dává trochu zapomenout na všechnu tu hrůzu. Jsem nyní hostem u svého přítele Organy na Alderaanu, ale kus mého srdce zůstal na Tatooinu s manželi Owenovými a pod dohledem Obi-Wana - Bena Kenobiho. Jmenuje se Luke a je úžasný. Padmé je pohřbena na Naboo. Nikdo neví, že jsem při atentátu unikla a zemřela moje drahá Dormé. Byla pohřbena se všemi poctami, které jí právem náleží. Jak ji teď postrádám. Ani neviděla děti. Obi-Wan mně přesvědčil, že předstírat svoji smrt je jediná šance, abych svoje děti zachránila . Vymyslel plán. Odveze mně na Tatooine, kde se děti narodí a on poletí za Anakinem - můj milovaný Anakin - a přivede ho za námi. Nemůžeme se spoléhat na běžnou komunikaci. Ale když se vrátil, věděla jsem, že už svého muže nikdy neuvidím. Ben zestárl snad o dvacet let, za ten týden. Nejdřív mi vůbec nechtěl říct, co se stalo. Vskutku to byl báječný plán. Došlo k souboji. Řekl mi, že to byl nejtěžší souboj jeho života, ve všech aspektech. Anakin je navždy ztracen. Zemřel? To co se stalo, nemohl přežít. Nemohla jsem uvěřit, že by chtěl skutečně zabít svého mistra. "Já už nejsem jeho mistr!", odpověděl na mou nevyslovenou otázku Ben. "Už dávno si vybral jiného mistra, jinou cestu. Je to moje vina." Pak mi ještě řekl, že Palpatinovi se nedá věřit, že on je lord ze Sithu a nynější skutečný vládce Republiky, i když si to možná ještě mnozí neuvědomují. To on poštval Anakina proti Obi-Wanovi, on v něm dokázal probudit to nejhorší, až úplně zapomněl, čím vším mu Jediové byli, až byl schopen mnoho z nich zabít. I kdyby žil, nedokázala bych mu nikdy odpustit. Tenkrát Padmeé skutečně zemřela. Tenkrát se narodili nejen moje děti.

Palpatin se vyhlásil za Císaře a Republika se proměnila v Imperium. Lidé si tu změnu ani moc neuvědomují, jsou rádi, že válka skončila. Nemáme zprávy o žádném ze zbylých rytířů Jedi, pokud tedy vůbec nějací přežili, dokonce nic nevím ani o Benovi a svém chlapečkovi. A i když je Alderaan nádherný svět a o válce tu snad nikdy nikdo ani neuvažoval, nedokážu být šťastná. Všechno se zdá tak dávno, tak daleko. Leia je nejúžasnější, nejnádhernější a nejroztomilejší holčička. Teď je z ní princezna Leia Organa. Bail ji se svou ženou adoptovali a dovolili mi, abych jí byla na blízku. Pracuji teď v Bailově administrativě a naštěstí mně moje povinnosti často odvádějí na různá místa planety, a tak si dokážu od své holčičky udržet odstup. Ode mne se Leia nikdy nedozví, kdo byli její rodiče.

Cítím se tak unavená. Ani nádherný den za oknem mně nedokáže povzbudit. Lékaři mi sdělili, že jsem vážně nemocná. Říkají, že musím být silná a hlavně bojovat. Ale na tuhle válku už nemám sílu. Leia začala mluvit. Její "máma" však patří jiné ženě. Bolí to víc, než jsem si kdy dokázala představit. Prý mám před sebou ještě několik let života, ale já tuším že tohle není pravda.
Doslechla jsem se, že se Galaxií šíří zvěst o temném muži. Jeho tvář prý skrývá maska a jeho duše je temnější než bezhvězdná noc. V jeho stopách jde zmar a smrt. Zdá se to jako pohádka, ale já se nemůžu zbavit dojmu, že vím jak se ten muž jmenoval. Ale to už je dávno. Velmi dávno.