Toulavý padawan

Autor: Torli

Kapitola 1.
Špatné zprávy

Ach Mistře…
Stojím tu, kápi staženou hluboko do obličeje a dívám se na vaši pohřební hranici. Cítím se, jako kdyby v plamenech leželo moje vlastní srdce a stále tlouklo. Cítím bolest a truchlím pro vás. Vždycky jsem měla problém s jedijským axiomem „Není smrt, je pouze Síla“. A vy jste se mi to snažil vždy vysvětlit tím, že po smrti žijeme v Síle dál. Myslím na to a doufám, že si někde v Síle stále pobroukáváte.
Kolem stojí mnoho dalších, kteří vás znali, či byli vašimi přáteli. Kel Dorská Mistryně Morano, laskavá a chápavá jako vždy. Correliánka Benita Salas, jako vždy tichá a zadumaná, ponořená v Síle. Zharie Lista, Zabracká Padawanka Mistra Archiváře Iaace Dala, která vás vždy tiše obdivovala a kterou se mnou váže pouto přátelství hlubší než vesmír sám. Vzadu je dokonce vidět i pološílená Tahura Na’ab, kterou potkáte jen stěží za dne. A mnozí další. Některé znám od vidění, jiné pouze z doslechu.

Hranice hoří a mě se před očima objevují vzpomínky. Chci je zapudit, ale nejde to. Jsou tu a já je znovu prožívám.

* * *
Procházíme se v zahradách Chrámu a já se Vás snažím přesvědčit, abyste mě vzal s sebou na G’way, kam vás pozvali na svatbu, která má po mnoha letech vzájemné krevní msty spojit soustavu v jeden celek. Mají se vzít dva dědicové významných klanů a vy jste pozván jako čestný host, protože jste to byl vy, kdo před lety úspěšně začal vyjednávání. Přesvědčuji Vás dlouho, ale nakonec se rozhodnete, že zůstanu v Chrámu, protože ještě nejsem zcela zdravá po devaronských neštovicích. Také mi oznámíte, že během vaší nepřítomnosti budu pokračovat ve svém výcviku pod dohledem Mistryně Morano spolu s jejím padawanem Phaluem.
* * *
Stojím s vámi na plošině a kousek od nás se k odletu připravuje transport, vyslaný planetou, kde máte dozírat na sňatek dědiců. Zcela proti svému zvyku se Vás pokouším přesvědčit k změně postoje a k umožnění doprovodu. Mám dokonce i sbaleno, vždyť Jedi nikdy nepotřebuje mnoho na svých cestách. Naposledy mi striktně zakazujete snahu o doprovázení, nepohne Vámi ani moje předtucha zlé události.
* * *
Stojím ve výcvikovém sále a škádlím se s Zhari. Hledíme si do očí přes zažehnuté světelné meče a začínáme bojovat.
Najednou se mi před očima rozplývá Zhariin obličej. Dívám se do obličeje naprostému cizinci z naprosto cizí výšky. Z vaší výšky... Vrčím a mručím, debatuji s ním jako se starým přítelem a najednou mě neviditelná síla výbuchu mrští o nejbližší zeď. Jakoby z velké dálky slyším ozvěnu výbuchu, rezonuje ve mně, rozplývá se a najednou je už jen tma...

* * *

Přistávací plošinu bičuje studený vítr, nesoucí lezavý déšť. Nevnímám ho, moje tvář je obrácená k nebi a očima pátrám po světlech lodi, která mi veze Vás… Loď přistává poněkud těžce a moje oči odhalují několik poškození trupu. Rozsáhlé černé plochy spáleniny , několik rozervaných míst na trupu, nouzové spoje narychlo svařené opravářskými droidy... loď je poškozená opravdu značně, jen se divím, že kapitán vůbec riskoval takový dlouhý let s lodí v takovém stavu.
Pak se opatrně natáhnu po Síle a pátrám... zoufale pátrám po klidné svíci Mistrovy přítomnosti, přestože se mi náhle přetržené učednické pouto stále zadírá do mysli. Nejsem schopna přijmout nevyhnutelné, přijmout co přišlo, uvolnit své pocity do Síly a přijmout její vůli.
Pak zavadím o cosi povědomého... je to krystal Mistrova meče, ale jaksi zašedlý, povadlý... jako kdyby i on truchlil nad jeho ztrátou.
Z horečnatého pátrání mě probudí sykot rampy. Schází po ní kapitán transportu a hledá mě pohledem. Pak mi váhavě podává, co zbylo ze zbraně mého Wookiejského učitele. Není toho mnoho. Jen základní profil, uvnitř spálené součástky a... naprasklý modrofialový krystal.
Hledím na zbraň ve svých rukou nevěřícně, jen ji bezmocně svírám a hlavou mi táhne jedna jediná myšlenka...Už nikdy nezahoří jeho plamen, pohasl stejně jako on...
Z mé strnulosti mě probere hukot repulzorových nosítek... Nejsem připravená na ten pohled, na bezvládný spálený pytel chlupů, masa a kostí... Slyším jakoby z dálky vzlykot a uvědomuji si, že mi po tvářích nestéká jen déšť...
„Phalu, odveď ji,“ slyším jemný laskavý hlas Mistryně Morano.
Kolem ramen se mi ovíjí jemná ruka mého přítele a vede mě pryč.

* * *

Mistryně Morano a Phalu byli tak laskavi, že mi nabídli možnost sdílet s nimi ubikaci, dokud se nedám trochu dohromady. Jsem jim za to vděčná, ale stydím se za ztrátu sebekontroly při příletu lodi a na pohřbu. Samota ubikace je mi teď mnohem milejší.

* * *

Síň tisíce fontán je úžasné místo. Bývali jsme tu s Mistrem Hannanem často, když jsme pobývali během našich řídkých návštěvách v Chrámu. Já tu jsem nyní každou volnou chvilku. Pomalu se dávám dohromady a uvědomuji si, jak moc mi chybí neustálé cestování z planety na planetu. Přestože můj Mistr nebyl Nomád, v Chrámu se objevoval jen párkrát do roka na nejnutnější dobu i v obdobích, kdy měl padawany.
Cítím přítomnost Voreen Morano jako plamen. Z dxunského kapradí vyklouznu tak tiše, že mě ani neslyší.
„Hledáte mě, Voreen?“ oslovím ji klidně. Částečně jsem se už ze ztráty Mistra Hannana vzpamatovala a mohu tak být opět klidná jako dřív, přestože ve mně stále zůstala černá díra plná bolesti a ztráty.
„Čekala jsem, že tu někde budeš,“ její hlas mě pohladí neviděným úsměvem. „Nesu ti zprávu od Rady, bylo rozhodnuto, kdo bude tvým novým Mistrem.“
Trochu mě zamrazí, takhle se to přeci nedělá. Budoucí Mistr se většinou svého žáka nejprve zeptá, než je vše oznámeno Radě, případně se radní rozhodnou bez porady s oběma zúčastněnými a postaví je před hotovou věc.
Vypadá to, že budeš druhá varianta, děvče…
Přestože Voreen nemusela, začala mi vysvětlovat okolnosti mého nového učednictví.
„O možnost dokončit tvůj výcvik požádala bývala studentka Mistra Hannana, rytířka Tavira Roke. Nebyla však shledána vhodnou z důvodu několikerého neuposlechnutí Rady. Rada se nakonec rozhodla svěřit dokončení tvého výcviku do jiných rukou.“
„Voreen, kdo?“
„Znáš ho. Vlastně ho zná téměř celý Chrám.“
Dívám se zpytavě a odhaduji, který Jedi tedy bude mít tu „čest“ stát se mým Mistrem. Zná ho celý Chrám… to by mohl být Wampa, rytíř se zjizveným obličejem po bitce s Wampou, trošku smolař, ale jinak veselá hvězdokupa a známý šprýmař. Nebo že by…
Přemýšlela jsem trochu s lechtáním v žaludku, koho mi přisoudili. Následovala jsem ztichlou Voreen do jedné z meditačních komnat. A když jsem zvedla oči, zarazila jsem se hned na prahu. V místnosti byl jen jeden muž, k záměně nemohlo dojít. Mým novým učitelem byl Ranis Yoli. Muž o kterém se tajně šeptalo, že navštívil domov řádu Sithů, planetu Korriban a zahrával si s Temnou stranou. Muž, který byl téměř konstantně v opozici k mému učiteli.

* * *

„Kryj se, nemotoro,“ křikl na mě Yoli přes smršť úderů přicházejících ze všech stran. Frustrovaná jeho rychlostí jsem schytala další ránu.
„Pro dnešek končíme,“ prohlásil znechuceně, zatímco jsem na zemi chytala dech.
Na žíněnce je mi fajn. A strop je vlastně taky zajímavé místo.

Cora je pohodlně položená na žíněnce, oči má zavřené a odfukuje jako dýchavičný hyperpohon. Jen zavrtím hlavou, až mi jedno lekku sklouzne z ramen a jdu k ní.
„Coro, hodláš se ještě dnes zvedat?“ ptám se. Hyperpohon mění zvuk z odfukování na hučení a pokouší se zvednout. Jen protočím panenky a nahlas se divím, že ji opět její nový Mistr tak zřídil, v posledním týdnu už potřetí. Zavelím směr sprchy, protože už od pohledu je vidět, že se Cora koupe v potu, jako kdyby se právě prošla přes tatooinskou písečnou poušť s nákladem kamení na zádech.

„Coro, hodláš se ještě dnes zvedat?“ probudí mě z příjemného snění hlas Zharie.
„Možná.“ Zahučím a převalím se do polohy „paseme koníčka“ a následně se s hekáním zvednu do parodie vzpřímeného postoje.
„Už zas?“ diví se Zharie a pomalu mě vede do sprch.

Teplá voda je požehnání Síly. Nechávám se jí pořádně prohřát a rozmasírovat ztuhlé svalstvo. I ty modřiny jako kdyby bolely míň.

Tedy, ta zase vypadá. Jedna modřina vedle druhé, staré vybarvené kousky překrývají nové přírůstky. Yoli ji nešetří.
„Neudělal ti něco? Jsi modrá skoro jako já,“ snažím se odlehčit situaci, ale ty modřiny se mi vážně moc nelíbí.

„Neudělal ti něco? Jsi modrá skoro jako já,“ ptá se Zharie a já jasně slyším její starostlivý ton.
„Kromě toho, že si připadám jako kdybych spadla z nejvyššího mrakodrapu na planetě? Ne, jsem v pohodě,“ vrčím sarkasticky.
„Tak promiň. Uvidíme se zítra u snídaně.“ Klapnou dveře a já jsem sama. Mám tak mizernou náladu, že se těším akorát do postele.

* * *
Cesta skrz Chrám mi přišla nekonečná, ale Yoli se naštěstí nenacházel v blízkosti naší nově přidělené ubikace, takže jsem vklouzla do svého pokoje bez incidentu. Měla jsem chuť sebou praštit jak dlouhá, tak široká do postele, ale na mém záznamníku blikala ikonka přijaté zprávy.
Nastavila jsem ho na přehrávání a vklouzla do postele. Odtamtud na něj uvidím taky.
Chvilku to vrčelo, ale pak se objevil holozáznam mého Mistra. Mistra Hannana. Bylo tam datum jen několik hodin před odletem na onu osudnou misi. Veškerá ospalost mě rázem přešla.
„Coro, pokud jsi dostala tuto nahrávku, pak jsem pravděpodobně jedno se Sílou. Za několik hodin odlétám na G’way. Tu pozvánku na sňatek jsem přijal, protože neúčast by byla považována za značnou urážku na cti obou klanových vůdců. Přesto se mi na tom svazku něco nepozdává. Pren Mera je známý svou antipatií vůči Lysiray Hall. Ostatně opačně to platí také. V tomto systému zuří krevní msta už několik století. K těmto dvěma připoj ještě Vorrana Iace, třetího klanového vůdce, který se od této svatby distancoval a navíc G’way ovládá, byť neoficiálně. Všichni tři intrikují vůči sobě navzájem a smlouva mezi nimi je jen pár slov, která se dají lehce porušit. Nevěřím v jejich náhlou touhu po smíru.
Na planetě mám několik přátel, kterým věřím. Pokud by to bylo nutné, můžeš je kontaktovat a oni tě dostanou, kam bude třeba. Correlian Jansyl Varen pracuje v hlavním vesmírném přístavu. On ti zprostředkuje schůzku s tím, koho budeš potřebovat. Nehledej ho, on si tě najde sám. Zájem o schůzku dáš najevo tím, že navštívíš v přístavní čtvrti bar U ryllského slunce. Objednej si Rubby bliel s ovocem wetio a posaď se u pátého stolu od vchodu nalevo. Dál je to na něm. Zná tě.
Pokud dostaneš tuto zprávu, na tvém osobním datapadu se objeví další složky. Zpracoval jsem do nich všechno, co jsem se o G’way za ty roky naučil. Hodně z toho se dá najít v Chrámových Archivech, pokud máš požadovaná přístupová práva, ale podstatná část jsou moje osobní postřehy, které jsem jinde neuvedl.“
Holozáznam se zastavil. Chuť na spaní mě přešla. Dívala jsem se do stropu a uvažovala o tom, co jsem právě slyšela dlouho do noci.