Rebelové

Vztekle praštil do skály, kopnul do kamene a narazil si palec. Kdyby žil v jiné kultuře, asi by za sebou prásknul dveřmi, ale vchod do chýše halil závěs a tím prásknout nelze. Naštvaně se klackoval ke skupince svých přátel, kteří seděli ve stínu banth. Svých banth. Svých jedinečných banth.
Nikdo mi nemá právo nic přikazovat, pomyslel si. Můžu si dělat, co chci. A proč ne? Nuda. Nudná šedá, nudná písková, nudná hnědá…
Jeho zvíře k němu sklonilo hlavu a on je láskyplně podrbal po čumáku. Je to moje věc!
Aa´sha vzhlédl od svého zvířete, kterému právě splétal copánky srsti na levé zadní noze. Už byl se svými úpravami téměř hotov. Je pravda, že jeho bantha teď vypadala víc než nezvykle. Místo obvyklé dlouhé srsti copánky – skoro tři týdny práce! A mně něco vyčítají.
„Co je, Da´reshi?“ otázal se jeho nejlepší přítel.
„Prý ji mám odbarvit,“ znechuceně odvětil, nepřestávaje drbat svou nádherně pruhovanou banthu.
„Říkala jsem ti, že to s tou červenou přeháníš,“ pošťouchla ho Ka´aaran, jediná dívka v jejich „gangu“.
„Ty máš co říkat se svou růžovou,“ ukázal na její dopravní prostředek, který byl ozdoben řvavě růžovými pentlemi a kokardou za uchem.
„Žabaři,“ shrnul své mínění poslední z jejich čtveřice, malý Shea´ll.
„Co ty?“
„Já? Já jsem hotov,“ samolibě se usmál. „Pojď, malá. Ta-dá!“ teatrálně rozhodil rukama.
Nevěřícně koukali. Pak nevěřícně koukali ještě chvíli.
„On ji… oholil!!!“

„Nuda.“
„Jó, děsná nuda.“
„Hmmm.“
„Co teď?“
Povalovali se ve stínu převisu v roklině nedaleko tábora a pozorovali své vytuněné banthy. Trocha barev a nezvyklé úpravy srsti sice nepatrně narušily nekonečnou monotónnost jejich životů, ale k čemu to, nakonec? Banthy jsou banthy. Nudné.
„Pojďme něco podniknout.“
„Hmmm. Kdy máš být doma?“
„Na to kašlu. Přijdu až přijdu.“
„Taky řešení.“
Svorně se nudili.
„Tak co bude?“ dožadovala se rozptýlení Ka´a.
„Nevim. Bysme si mohli jít zas prohlídnout tu rokli u toho starýho dědka.“
„Tam šli bráchanci, dneska.“
„Tak nic.“
„Jak nic? To chce akci. Hele, co mám,“ Ka´aaran se zvedla a ze sedlových brašen své banthy povytáhla… pušku.
„Tý jo, ženský přece nemaj mít pušku. Komus ji sebrala?“
„Bráchovi, přece. Má si svý věci líp hlídat.“
„Super, takže máme každej zbraň. Hele, půjdem na Jawy.“
Da´reshova slova přivítal slabý jásot, konečně se bude něco dít. U banth nastalo krátké zahemžení, jak se všichni snažili nasednout co nejrychleji. Za chvíli už roklinka osiřela.

Pouští se ozývalo dusání a občasné zavýsknutí, to jak se mládež opájela nezvyklou rychlostí svých odpočatých banth. Ka´aaran opět porušila tradici a zařadila se vedle Da´reshe.
„Vsadím se, že dostanu víc Jawů než ty.“
„Povídali, že mu hráli. Ani ve snu. Seš jen holka. Netrefila bys Jawu ani… ani… ani náhodou, tak.“
„To se teprv uvidí, chlapečku,“ ušklíbla se  Ka´a a opět se zařadila do stopy.
Netrvalo dlouho a narazili na stopy několika Jawů, Da´resh si jich však nevšímal a jel dál. Jeho čest byla v sázce, chtěl najít dostatečně velkou skupinu Jawů, aby prokázal svou střeleckou nadřazenost. Nad kýmkoliv. Proto se dnes vydával dál než obvykle. Věděl, co hledá. A nespletl se, po chvíli se vepředu objevila široká brázda – stopa po jawovském transportéru. Když k ní dorazil, zastavil a ohlédl se na své přátele.
„Tak co?“
„Eh,“ ošil se Shea´ll, „není to trochu moc?“
„A to vadí?“ opáčil Da´resh.
„Tak jedem, ne?“ pobídl As´sha svou banthu kupředu. Pospíšili za ním, nikdo se nechtěl dostat k zábavě poslední.
Transportér dohonili v širokém mělkém kaňonu. Naštěstí nemuseli řešit problém jak ho zastavit a přimět Jawy, aby vystoupili. Už stál a kolem se hemžili Jawové, jak už se Jawové hemží. Dva se přetahovali o nějaký blýskavý kousek kovu, skupinka jich diskutovala, další cosi táhla, děti se honily… Při prvním pohledu sklouzli jako jeden muž (a dívka) ze svých banth. Stále si jich nikdo nevšiml, Jawové se zabývali sami sebou. Odvedli banthy zpět do pobočné rokle a přikázali jim zůstat. Dnes je nikdo nebude hlídat, každý si chce užít zábavy.
S potlačovaným vzrušením se rychle vrátili do hlavního kaňonu. Transportér tam ještě stál a nezdálo se, že by chtěl odjet. Rychle se rozptýlili v okolních skalách a splynuli s okolím.
Da´resh měl jako neoficiální vůdce právo prvního výstřelu. Chvíli počkal, aby si byl jistý, že ostatní už zaujali svá místa a mají vyhlédnuté terče. Potom pečlivě zamířil.
Piuuuung.
Piuuuung, piuuuung, piuuuung, ozvaly se téměř naráz i zbraně jeho přátel. Jawové se okamžitě přestali hemžit klidně a začali zběsile pobíhat kolem. Většina z nich byla inteligentní a snažila se dostat zpátky do transportéru, bylo jich však příliš mnoho a zablokovali vchod. Útočníci je měli jako na talíři a stačilo si jen vybírat. Masakr pokračoval.
Zničeho nic se ale do známých práskavých zvuků pušek ozvaly neméně známé zvuky blasterů. Do kaňonu se vevalili vojáci v bílých brněních a bez nejmenšího zaváhání se vrhli na Jawy. Zmatek se znásobil. Nakonec se téměř všem dosud živým Jawům podařilo dostat do transportéru a s hlasitým thud zavřít dveře.
Da´resh si znechuceně odfrkl a vydal se zpět k banthám. Ostatní tam dorazili chvilku po něm.
„Zatracený Impérium,“ zabručel As´sha, „trochu vzrušení člověku nedopřejou.“
„Hmmm. Parchanti.“
„Hmmm.“
„Kolik jste dostali? Já sedm.“
„Já pět,“ řekl smutně Shea´ll. „Jenom. Pak tam vtrhli ti zafrelení kreténi a zkazili nám to.“
„Cha! Já mám deset!“ nafoukla se Ka´aaran.
Da´resh mlčel. Se svými osmi zásahy rázem nebyl nejlepším střelcem. Proč jen se mi pořád někdo musí plést do života? Proč mě konečně nenechaj na pokoji? Mohl jsem jich udělat čtrnáct, třeba… a zatím tam vtrhnou debilní lidé a ani nenechaj člověka užít si zábavu…
„Dobře. To by stačilo. Už-toho-mám-dost!“ prohlásil a k údivu svých přátel se rozeběhl zpátky ke kaňonu.
Po chvíli pokrčil As´sha rameny, posadil se a začal se věnovat své gaffi. Možná by mohl získat nějaké dlouhé vlasy lidských žen a z nich uplést copánky, ty omotat kolem rukojeti, takže bantha i gaffi budou dokonale sladěné…

Při nezvyklém zvuku všichni zpozorněli, ale to se jen vracel Da´resh a… vlekl s sebou tělo v bílém brnění. Se zachřestěním ho vtáhl do prolákliny.
„Co je?“
„Co by mělo bejt, má lepší pušku.“
Rázem zpozorněli a sesypali se kolem Da´reshe a jeho nové zbraně.
„Hele, padejte, najděte si vlastní! Je jich tam dost!“
Shea´ll nadšeně zavýskl. Zábava bude pokračovat.
Zanedlouho se svému veliteli přestali ozývat další tři stormtroopeři. Na celkovou účinnost palby to však nemělo žádny vliv. Dokonce by se dalo říct, že úspěšnost zásahů podstatně vzrostla. Nikdo nepostřehl, že ve skalách nad hlavní jednotkou se krčí čtyři vetřelci. Ti si zatím užívali nejlepší den svého života.
No to je prosím něco, pomyslel si Da´resh když se mu podařilo sestřelit jednoho Jawu, dosud se skrývajícího ve skalách nad transportérem. Tomu říkám zbraň! Stačí, aby se někde něco mihlo … šestnáct, sedmnáct… a je to. A jaký to má dostřel. A jemnou spoušť…

„Ten spínací mechanismus u dveří jsem trefil já!“ holedbal se Shea´ll.
„To se máš čím chlubit,“ vyjela na něj Ka´aaran. „Jestli sis nevšiml, tak jich sice pár vyběhlo, ale hned potom tam naběhli ty lidi a už jsme měli smůlu.“
„Jo. Je tam snad vevnitř museli umlátit pažbama,“ zamručel Da´resh. „Všimli jste si, jak mizerně střílej? Moje malá sestra by střílela líp.“
„Patnáct, pánové!“
„Nechlub se, Ka´a, já mám osmnáct.“
„Hmmm. A co.“
„A nic. Hele, to jsme jako spolupracovali s lidma?“
„Ale né, voni se nám pletli do střílečky.“
„Šak jsme to tam skoro celý vykosili sami. A že jim to nepřišlo divný.“
„Třeba mysleli že sme jejich, dyž nás neviděli.“
„Pitomí jak dewback.“
„To jo. Eště to hoří?“
Shea´ll vyhlédl přes hřeben.
„Jo. Ale už to jako spíš jen doutná. Proč to zapálili?“
„Páč mohli, řek bych. Lidi, znáš je. Co můžou rozmlátit a zničit, rozmlátí a zničí.“
„Hej héj,“ polohlasně zavolal As´sha, „něco jsem jede.“
„Blíž, poslouchat, chytit, pak se uvidí!“
Skalky a nepravidelně roztroušené kameny kryly jejich přesun. Zvědaví na nové narušitele svého území a dychtiví další zábavičky se připlížili jak jen to šlo a splynuli se stíny prolákliny. Da´resh zvednul dva prsty.
„Kluk a dědek,“ syknul.
„Vypadá to na písečné lupiče,“ zavolal mladík na staršího muže.
„Cože? Vždyť nikdo…“
„Pšššt, neslyšíme…“
„… jedna z jejich dvousečných seker.“
„Přiznejte se, čí je?“
„Moje ne. Já mám svou u banthy.“
„Já žádnou nemám, přece, sem holka.“
„Moje je tady. Hele, proč říkaj gaffi ‚dvousečná sekera‘?“
„Kuš!“
„Nikdy jsem ale neslyšel, že by se odvážili na něco tak velkého.“
Čtveřice v proláklince se nafoukla pýchou.
Stařec zkoumal stopy v písku, pak na ně ukazoval a něco polohlasem mladíkovi vysvětloval. Chlapec si začal prohlížet půdu s obnoveným zájmem, staroch se přesunul blíže k transportéru, ukázal na stopy Shea´llova výstřelu a obrátil se k mladíkovi.
„Všimni si, s jakou přesností se tu střílelo.“
„Chm, chm,“ nafoukl se Shea´ll.
„Píseční lupiči to tak nedovedou.“
„Uh- cooo?“
„Já ti ukážu přesnost, dědku!“
„Šššt!“
„Jenom císařští vojáci dokáží zaútočit na písečný transportér s tak chladnou přesností.“
Da´resh se zakuckal. Vypadalo to, že se udusí. Nikdo ho ale nebyl schopen praštit do zad, všichni se svíjeli v křečích bezhlasého smíchu. As´sha se snažil otřít si čočky, ale měl je zamlžené zevnitř. Ka´aaran ležela svinutá do klubíčka a tiskla si kolena k hrudi. Shea´ll si oběma rukama překryl dechový filtr, jako by se bál, že mu zvuk jeho smíchu unikne a prozradí je.
Po chvíli nad sebou opět získali kontrolu, ale vyhýbali se svým pohledům. I když neviděli ostatní smát se, ten pocit nekontrolovaného veselí visel ve vzduchu příliš čerstvý.
„A kluk odjíždí a zůstává tu ten dědek a dva droidi, nějaký,“ informoval o vývoji situace As´sha, který se už plně ovládl.
„Berem ho?“
Všichni se otočili na Da´reshe.
„Ale co. Blázni maj čas hájení. Je jeden, je starej a straší mu ve věži. To by zvládl každej, žádná zábava. Jdem dom.“
„Hmmm.“