Nástroj duše

Prolog
Rostl. Vyvíjel se. Vším jsoucnem vnímal Společenství. Vibrace, nejdříve tušené, poté sdílené a měněné, předávané… Souznění. Dospíval. Začal rozumět vzorcům. Viděl vzorce za vzorci a jejich změny. Reagoval na ně a ve svých reakcích ladil s ostatními. Vytvářeli obraz světa i jeho zrcadlový odraz. Zpívali neslyšnou píseň harmonie. A pak přišli lidé.

Organické životní formy byly na světě pouhý okamžik, ale už způsobily ve vzorcích chaos. Změny tak rychlé, že nebylo možno nejen se jim přizpůsobit, ale ani je sledovat. Mnozí zkušení, kteří nabyli uvědomění před dávnými věky, tento nápor nevydrželi a jejich osobní záchvěvy se zvrhly v nesmyslné opakování sekvencí. V chaosu se nemohli vyvíjet nově uvědomělí. Společenství se rozbilo. Někteří však dokázali přežít a zachovat si vědomí. Naučili se, protože museli, jak odfiltrovat pomatené blábolení, a opět se dokázali spojit. Síť byla řídká a potrhaná, ale oni se ji naučili využívat. Mnohem pružnější, bystřejší než kdy předtím. A také mnohem víc naživu. Vznikalo méně nových členů, ale ve změněných podmínkách dospívali rychleji.
On přežil.
A lidé vzlétli ke hvězdám.

Najednou se objevil nový prvek. Některý z nich se odmlčel naprosto bez varování. Jako by byl od ostatních oderván nějakou silou. I s tímto faktem se naučili vyrovnat, stejně jako s tím, že organické formy života počaly neobratně manipulovat se vzorci. Přesto tato zmizení zůstala záhadou. Možnost odervání od matečné horniny byla neuchopitelná. Dospěl. Přestal růst a měnit svou fyzickou podobu. Všechny nápory, jimž byl vystaven, na ní však zanechaly stopy. Neměl ani jasnou a drobnou krystalizaci dávných, ani čisté a ostré hrany nových. Ale uvnitř zněl jasným, čistým tónem, jehož zřetelné silné vibrace byly známé a ceněné mezi jeho druhem.
A náhle se odmlčel i on.

1.
Dezorientace. Jedna ze základních součástí vzorců se prudce změnila. Čas. Deformoval se, natáhl… A on začal vnímat své první zvuky.
„Nic moc, ale tady asi stejnak vo moc lepší nebudou.“
Prudké vytržení z místa, se kterým byl hluboce spojen. Samota.
Cítil rychle se měnící vzorce bytostí, které se ho dotýkaly. Pokoušel se je uchopit, dorozumět se, souznít, ale marně. Osamění už jednou překonal, ale to, co drtilo jeho vědomí, byl fakt neuvěřitelně pomalu plynoucího času. Ve svém nitru však byl bojovník. Přežil.
Zjistil blízkost dalších svého druhu i vzdálených příbuzných. Spojit se s nimi ale nedokázal. Naslouchal zvukům a snažil se je sladit s měnícími se povrchovými vzorci vetřelců. Porozumět.
„Ták, poslední bedna a poletíme domu. Vole, budem v balíku.“
„Nekecej a zaber. Už chci vypadnout. Nemůžu se dočkat, až se tě zbavim. Doufám, že mi na příští šichtu přidělej za parťáka ňákou ženskou…“
Po pravdě řečeno ze zvuků moc moudrý nebyl. Jen pochopil, že možnost spojení s jeho druhem je pro něj už minulostí.

Loď mineralogické společnosti Vaartex opustila třetí měsíc planety Gadon II a zamířila na Coruscant.

Je málo záhadnějších věcí než krystaly do světelných mečů. Přestože se všechny autority shodují na tom, jakým způsobem lze ohodnotit každý kus, a přestože jednotlivé fyzikální vlastnosti krystalu lze změřit, dosud nikdo nebyl schopen jasně stanovit, jak přesně musí být zkombinovány, aby došlo k optimálnímu výsledku.
Bylo zjištěno, že pro primární krystal světelného meče je možno použít prakticky libovolný druh kamene, pokud je aplikován správný výbrus. Nicméně tento postup by měl přicházet v úvahu pouze jako nouzové řešení, ideální krystal by nemělo být nutné nijak upravovat. Bohužel, zdá se, že dokonalé krystaly je stále těžší najít. Také mnoho z těch, které mají bezchybný tvar, se jeví po prozkoumání Silou jako nepoužitelné. Se stoupajícím počtem rytířů Jedi a jejich vzrůstající potřebou světelných mečů hrozí v budoucnosti kritický nedostatek kvalitních, volně použitelných krystalů.(*)

2.
„Co chceššš, kluků?“
„Rád bych se podíval na vaše kameny.“
„Na kchamenýýý, áno? A pročpchák? Kchamenýýý šádná sápafa pro malý klukýýý.“
Anakin obrátil oči vsloup a už po několikáté toho dne vysvětloval:
„Posílá mě Mistr Yoda. Mám se podívat na vaše kameny a jestli najdu nějaký vhodný, tak ho mám koupit.“
Začínal mít už plné zuby těchhle pochůzek pro Chrám. Dones, zařiď, podrž, zavolej… to ani nemusel opouštět Tatooine. Nezdálo se mu, že by se jeho život nějak významně změnil. No, dneska se aspoň dostane k tomu, aby zužitkoval něco ze svého čerstvého výcviku. Má poznat, KTERÉ kameny jsou ty správné. Je pravda, že Yoda hovořil, jako by se jednalo o skutečně DŮLEŽITÝ úkol, ale Anakinovi bylo jasné, že to dělá jen proto, aby mu to udělal zajímavější. Už se nemohl dočkat, až odsud vypadne a bude se věnovat svému novému pokusu – opravě vyřazených trysek ze starého R2 a jejich následné montáži na uklízecího droida.
Nepřítomně přikyvoval trylkování prodavače, který po vyslechnutí Yodova jména naprosto změnil své chování. V předchozích obchůdcích nakoupil šestnáct kamenů vhodných jako krystaly do světelných mečů. Jestli se mu tady podaří najít čtyři, může to pro dnešek zabalit. A zítra ať si po nákupech chodí někdo jiný.

Jen málokdo má schopnosti nezbytné pro objektivní posouzení vhodnosti krystalu. Zatímco se dá říct, že průměrný Jedi dokáže mezi hromadou potenciálních kamenů vybrat jeden vhodný pro sebe, krystal vhodný pro někoho jiného nebo dokonce krystal pro žádnou konkrétní osobu umí mezi množstvím na pohled stejných kamenů vybrat jen někdo s vysoce nadprůměrnou citlivostí.(*)

3.
Nebyl zrovna pěkný na pohled. Byl prodán na váhu spolu s dalšími druhořadými kameny třetiřadému obchodníkovi. Pomalu si zvykal na svou samotu, měnil vzorce ve svém okolí. A zjišťoval, že každá bytost vyzařuje vlastní, unikátní sekvenci vzorců. Některé bytosti byly dokonce natolik sofistikované, že měly víceúrovňové vzorce. Tápal mezi nimi, ale nedokázal se s nimi spojit. Bylo by to deprimující, kdyby mohl cítit depresi, ale zároveň mu vzrušující množství nových, netušených podnětů otvíralo další obzory. Jejich zkoumání věnoval veškerý čas, který měl – a že ho nyní měl opravdu hodně.
Jak dlouho existoval tímto způsobem nevěděl. Nikdy neměl zapotřebí čas měřit.

„Dobře, takže támhleten taky beru. To budou tři. Nic dalšího už nemáte?“
Anakinovi se OPRAVDU nechtělo trmácet se v dnešním studeném a vlhkém dni ještě k dalšímu krámku, šest bloků a dvanáct pater vzdálenému.
„Mááám, kluků. Mááám, ále zmetkchýýý. Tám nic sajímafícho nenájdéššš.“
„Podívám se.“

Neuvěřitelná komplexnost vzorců nové bytosti ho téměř omámila. Některé z těch vzorců jako by mu dokonce na určité úrovni odpovídaly! Vyslal základní tón. Zdálo se, že byl přijat, ale pak jako by se vzorce překlopily do nové pozice. Kontakt se nezdařil.

Anakinovi trvalo jen chviličku, než našel kámen, který odpověděl na jeho testovací impuls. O to déle se ale rozmýšlel. Může být vůbec tak nepravidelná struktura použita jako krystal do světelného meče? Ale co, o tom už rozhodnou jiní. Jemu se zdá, že to půjde. Kromě toho, kdyby to nevyšlo, nic se neděje. Je to jen levný odpad. A on se teď bude moct vrátit, dát si horkou čokoládu a pak se podívat na ty trysky. Vyzkouší svůj nový samonastavitelný šroubovák, to bude něco...

Za dobu, kdy jsem byl správcem skladu těchto krystalů, a strávil mezi nimi mnoho hodin, jsem si všiml, že jednotlivé kusy reagují na impuls Síly, byť vyvolávaný stále touž osobou, v různých dobách různě. Mám o tom několik teorií. Domnívám se, že Tem… (*)
[V těchto místech se bohužel nachází skvrna od něčeho, co se po podrobném rozboru ukázalo být kafe. Nevyzná se náhodou někdo z čtenářů v restauraci knih? Je to jediný dochovaný výtisk!] (pozn. aut.)

4.
Nové místo ho překvapilo. Celým jsoucnem si uvědomoval blízkost bytostí s různými, vesměs hodně vysokými úrovněmi komplexnosti vzorců. Ani si neuvědomil, kdy začal být schopen vnímat jednotlivé bytosti jako individuality. Občas se některá z nich ocitla v jeho blízkosti, ale brzy zjistil, že žádná z nich mu nedokáže odpovědět. Nevadilo mu to. Třeba se taková někdy objeví.
Ale v poslední době se začalo dít něco divného s tvarem vzorců. Na jejich pozadí se objevovaly zvláštní stíny a vzorce se hůř četly. Netrvalo mu však příliš dlouho rozluštit nový systém. Shledával nyní svět mnohem zajímavějším.

Nebylo to uprostřed temné noci, kdy se odehrávají snad všechny tajemné a důležité věci, ale spíš těsně nad ránem. Ptáci v chrámových zahradách už řvali v předzvěsti úsvitu, když sklad krystalů dostal neočekávanou návštěvu. Lupič, tady?

Když vklouzla do dveří, vyslal krystal tázací tón, což se pro něj poslední dobou stalo rutinou. K jeho překvapení její vzorce okamžitě zareagovaly. Zavolal.

Dívka měla pocit, jako by jí Síla vedla ruku jedním určitým směrem, jako by něco v ní volalo, toužilo. Popadla krystal a zmizela. Ráno měla opustit Chrám navždy.

Jednou z mnoha záhad je způsob, jakým si Jedi vybírá krystal pro svůj světelný meč. Bylo zavedeno rozumné pravidlo, že právo první volby mají Mistři, poté Rytíři a nakonec výjimeční Padawanové. Má to svůj důvod. Většina krystalů uspokojivě funguje téměř u každého Jedie. Krystaly mistrovské úrovně by v rukách méně zkušeného Jedie nedokázaly uplatnit svůj plný potenciál. Bylo by tedy nerozumné jimi plýtvat. Ale pak existují i takové případy, kdy krystal, jenž zcela jistě neodpovídá ani rytířské úrovni, dokáže v rukách průměrného Jedie vygenerovat dokonalou zbraň. Po dlouhá léta se tradovalo, že Jedi si vybírá krystal tak, aby s ním byl v dokonalé rezonanci. Ale nemohlo by to být naopak? Nevybírá si spíše krystal Jedie? (*)

5.
Seděla před jeskyní, z níž se jí teprve nedávno podařilo udělat místo vhodné k životu. No tak dobře, k civilizovanému životu. Sama. Nebyla poslední osobou na světě, i když se tak cítila. Pravděpodobně už nikdy nespatří lidskou tvář.
Teď, když měla zajištěno bydlení a prostředky k přežití, mohla se zabývat i něčím víc.
Vytáhla mírně ušpiněný kapesník, rozbalila ho a poprvé si prohlédla svou kořist.
Vzdychla napůl rozčarováním a napůl údivem. Takovýhle tvar se přece nedá použít jako krystal do světelného meče! Ale taky… je tak zajímavý, tak neobvyklý, tak… silný… cože? Jak ji mohlo napadnout tohle?
„Takže… oni tě nedokázali využít. Viděli jen napovrch, ne dovnitř. Nepochopili, že jen uvnitř je to, na čem opravdu závisí. Tvé srdce.
Meče nejsou dekorace ani odznaky postavení, jsou to zbraně. A zbraněmi se bojuje. Být silný, mít Sílu… to jsou fajn přídavky, ale ne to nejdůležitější. Srdce bojovníka je to, co vyhrává bitvy.“
Najednou se cítila hloupě. Hovoří tady… k předmětu. K neživé věci. Není sama ani měsíc a už trpí samomluvou. A očividně taky halucinacemi, protože se jí zdá, jako by jí krystal broukal souhlasnou melodii.
A náhle jí nepřipadalo nic přirozenější, než tu klidně sedět, krystal v dlaních, nemyslet na nic, jen vnímat každý přítomný okamžik.

Za dávných dob, kdy pouze několik osob znalo umění, jak sestrojit světelný meč, byl každý zrod nového meče významným okamžikem.Určený Mistr meditoval nad krystalem i několik nocí, než rozhodl, kdy přesně a jakým způsobem má být nový meč sestrojen. Dnes toto není díky našim rozvinutým dovednostem zapotřebí, ale někdy mám dojem, že vznik světelného meče už není tak důležitým, mystickým momentem, jakým by měl být.
Jistě, svět se mění, i role Jediů je jiná. Nyní se pomalu stává užitečnější diplomacie než zbraně. Rozumím tomu, ale někdy mám pocit, že jsem strážcem vědomostí, které již nikoho nezajímají. Posedlost světelnými meči? Celý svůj život jsem byl bojovníkem… (*)

6.
Zalykal se přívalem tepla. Cítil to, co nikdy předtím – vzorce kolem něj a organické bytosti se splétaly do akordů. Nikdy by nedoufal, že je něco takového možné, bylo to dokonce intenzivnější než cokoliv, co kdy vnímal jako člen Společenstva. Komunikoval. A už věděl, proč na něj zareagovala zrovna tato bytost. Osamělá, zavržená, ale nezlomená. Jako on. Patřili k sobě. Jen ještě něco chybělo, ještě nebyl úplný…

Uvědomila si, že na východě začíná svítat. Někam jí zmizela celá noc. Ale to nevadí, právě teď je ten pravý čas, cítí to.
Sáhla za opasek a odepnula tělo světelného meče, které sestrojila předchozí den. Otevřela ho a krystal uložila dovnitř. Vzpomněla si, jak jí tvrdili, že nikdy nebude schopna sestrojit fungující světelný meč, že se příliš izoluje od vedení Síly… Pousmála se, upravila uložení krystalu a zavřela tělo meče. Nyní přijde rozhodující chvíle. Jestli udělala chybu, brzy vybuchne ve vkusném ohňostroji.
„Mít zbraň… JÁ jsem zbraní. Budu tvou zbraní a ty buď mou zbraní. Společně. Navždy,“ zašeptala. A poprvé aktivovala meč.

Uvědomil si, že hledal právě toto. Nyní už byl kompletní a mohl zpívat svou vlastní píseň v souznění s organickou bytostí… svým protějškem. A věděl, jakým tónem dát najevo jejich spojenectví. Drobná úprava, použití nezvyklé frekvence…
V probouzejícím se dni zazářila bílá čepel.

Do jeskyně se vraceli dva. Světelný meč a jeho Jedi.

...Můj meč je druhou polovicí mé duše.(*)