„Pallene!"
Rilana přikulhala k jeho tělu a poklekla u něj. Je mrtvý… Přišel sem pro pomoc a teď je mrtvý.
Nechtěla, nemohla tomu uvěřit. Její kamarád, Pallen… Měla pocit, jako by se v ní všechno sevřelo. Po tolika letech konečně přátelská tvář… a teď je zase sama. A nejsem jediná. Kolik jen lidí musí poslední dobou zakoušet podobné ztráty, lhostejno jestli jsou Jediové nebo ne. Sith se neohlíží na náhodné cíle, jde-li za svým posláním. Tohle přece nemůže pokračovat, tomu se někdo musí postavit. Ale nikdo takový tu není, nikdo dostatečně schopný, dostatečně motivovaný…
Nikdo, jen já. Ne že bych měla šanci, ale… kdo jiný zbývá? Padawani?
Rilana pomalu vstala.
„Nemůžu je učit, Pallene. Ne, když tu budou Sithové, kteří se snaží vyhladit poslední zbytky řádu Jedi. Ale… mám nápad."
Koneckonců, teď měla k dispozici vybavení DVOU lodí. Pro člověka zvyklého maximum ze všech zdrojů, které má k dispozici, je to neskutečné bohatství. Takže… kterou si vybereme?

* * *

Přestěhovat své věci do vybrané lodi jí nedalo příliš práce. Tolik jich zase neměla. Datové disky, nástroje… světelný meč si připnula k pasu. Cítila se s ním u boku poněkud nezvykle, ale jistě se opět brzy stane její druhou přirozeností. Bílá. Jediná bílá čepel, o které vím. Zajímalo by mě, jak je to možné. Myslela jsem, že bude zase modrá…
Víc času jí zabralo postavení Pallenovy pohřební hranice. Sitha nechala ležet tam, kde padl, nestál jí za námahu. Ovšem… některé části jeho majetku si přivlastnila. Beztak už nic potřebovat nebude…
„Pallene. Říkals, že jsi pouhým Padawanem, ale zachoval ses jako Jedi. Vzals svůj osud do svých vlastních rukou. Pokusil ses něco změnit. A uspěl jsi, i když trochu jinak, než sis představoval.
Pallene, příteli. Nikdy na tebe nezapomenu."
Rilana si otřela oči a zůstala, dokud hranice nedohořela. Teď jí zbývala udělat už jen jedna věc…

* * *

V tmavé místnosti, připomínající spíše doupě šelmy než obydlí člověka, se rozblikala jedna kontrolka. Přímá zpráva lorda Maaula. Postava v temném plášti ji stisknula a připravila se na příjem zprávy o splněném úkolu. Ale osoba, která se objevila, rozhodně nebyla lordem Maaulem…
„Udělals chybu. Ať už jsi kdo jsi, Sithe, najdu si tě. Tvůj hloupý učedník se mě pokusil zabít. Neměl tušení, proti komu stojí. Jakýkoliv útok na mě se obrátí proti agresorovi. To si pamatuj. Chtěls mě na své straně nebo mrtvou. Chyba. Teď sice ještě dýcháš, ale ve skutečnosti jsi už sám mrtvý. Přede mnou se neschováš…"
Obraz zmizel. Ústa pod kápí se jen krutě pousmála, když se ruka temné postavy dotkla malé červené páčky, pootočila jí a stiskla.

* * *

„Boooooooom!!!"
Obrovská rána otřásla zemí a na místě, kde původně stála sithská loď, zbyl jenom kráter. To vše pozorovala z nedalekého vrcholu osamocená postava…
„Hej, blbečku, ještě žiju!" zvolala s hlavou obrácenou k nebi.
„Ještě žiju…" smutně se pousmála Rilana. Vymyslet dostatečně bombastické a stupidní prohlášení nebylo jednoduché, ale svůj účel to splnilo. Může si myslet, že se mě zbavil nadobro…
S povzdechem se rozhlédla po okolní krajině. Nebyla to zas TAK špatná léta… Ale ne, co to plácám. Byla to příšerná léta, ale byla jsem tu v klidu a bezpečí. Nuda a pohodlí. To vše se nyní změní. Vracím se zpět do světa, který mezitím zešílel. Je plný dravců, kteří se snaží urvat co největší sousto moci. Budu se muset rychle učit… jinak nepřežiju dlouho.
Všechno je jinak. Já jsem taky jiná. Ale… tu největší změnu způsobilo jediné bodnutí rudé čepele.
Pro mě to byl nejhorší okamžik mého života.
Pro Sitha to byl všední den.
Někdo s tím musí něco udělat.
Nebudou vědět, kdo jim kazí plány. Kdo je špehuje. Kdo je stíhá. Kdo je loví.
Myslí si, že jsem mrtvá.
A MAJÍ PRAVDU. Rilana Sitar je mrtvá…
Postava se obrátila, seběhla dolů z kopce a zmizela v lese. Po chvíli se ozvalo zaburácení motorů. K obloze stoupala jedijská loď. Jednou zakroužila kolem planiny a skal a nato prudce vzlétla k nebi. Byla menší a menší, až zmizela úplně.
Opět nastalo ticho.
Po dlouhé době měli vosáci konečně planetu sami pro sebe.