Pallen aktivoval disk s popiskem Rilana Sitar. Nebylo tam mnoho informací, ale byla tam ta, kterou potřeboval… souřadnice. Vložil je do navigačního počítače a pohodlně se usadil. Cesta bude dlouhá, ale on se nudit nebude. Může meditovat nebo… vzpomínat.

* * *

Příšeří a tlumené zvuky, to je to hlavní, co si pamatuje. To a přítomnost jakéhosi zvířete. Nebylo nebezpečné. Ale on to nevěděl jistě, ztratil spojení se Silou. Nemohl kontaktovat svého Mistra, nemohl se dovolat pomoci. Musel čekat. Spolu s dalšími asi dvaceti lidmi, kteří měli tu smůlu, že se nacházeli na nesprávném místě v nesprávnou dobu. Už nikdy nepůjdu nikam sám, bez mého Mistra. Budu se jí pořád držet nablízku. Vždycky, probíhalo mu hlavou. Před chvílí si únosci vybrali jednoho z nich a odvedli ho s sebou. Už se nevrátil a už se asi nikdy nevrátí. Jeden z únosců měl potom na noži krev…
Pallen se zachvěl. Na podobnou situaci nebyl připraven. Sotva se stal Padawanem a tohle byla jeho první mise. A takhle probíhat neměla…
Nemůžu nic dělat, jen doufat, že si mě nevšimnou, projelo mu hlavou, když do místnosti vstoupil další únosce.
„Máme zajištěnou celou budovu. Venku jsou Jediové, ale ti budou jenom vyjednávat. Můj strýc nedovolí, aby se mi něco stalo, a Jediové poslechnou, co jim řekne. Jsme v bezpečí a budeme bohatí!"
„Ale co když se Jediové rozhodnou jinak?"
„Sem tak můžou zkusit přijít. Sem, když tu je ysalamri! Proč si myslíš, že tu máme velitelství? Záliba ředitele v exotických miláčcích nám přišla víc než vhod. Bez Síly jsou jako slepí!"
„Nějak dlouho se neozvali," řekl člověk, kterého Pallen otipoval na velitele. „Asi bychom jim měli ukázat něco dalšího k zamyšlení. Ale něco lepšího než minule. Ten chlap moc neječel… Vezměte toho kluka."
Pallen se rozhlédl o kom to mluví, když tu pochopil. Teď to bude on.
„Tak pojď chlapečku, projdeme se," s úšklebkem se k němu naklonil jeden z poskoků.
… A najednou…
… Místo ticha hluk, místo tmy světlo…
Rudé paprsky blasteru proťaly místnost a nacházely své cíle v tělech únosců, následovány modravým přísvitem světelného meče.
„Stůj!" únosce, který se skláněl nad Pallenem, ho nyní používal jako živý štít. „Jsi v háji, Jedi! Jsi moc blízko u ysalamrie, nemůžeš využívat Sílu!"
„To ti bůh řek, blbečku," odvětila postava, rýsující se ve světle procházejícím dírou ve stropě. Rill! uvědomil si Pallen. Klidně stála, v jedné ruce meč, v druhé blaster, a přehlížela spoušť, kterou natropila, než se obrátila k poslednímu přeživšímu únosci. Vypnula světelný meč a přistoupila blíž.
„Teď mě hezky necháš jít a tomuhle mladýmu se možná nic nestane. Jo, a chci…"
Co chtěl, to už se nikdo nedozvěděl. Rilana totiž bleskovým pohybem pozvedla blaster a střelila ho přímo do oka.
„Dost bylo řečí."

* * *

„Ale to je důležité! Copak to nechápete, ona…"
„Poslouchej, Pallene, tohle je taky důležité. Chci tvůj slib."
„Ale ona…"
„Tvůj slib…"
„Tak dobře. Slibuju. Nikomu to neřeknu."
Ale ona použila Sílu, když to nemohlo jít, Mistře Windu! Nebo udělala něco, co mělo stejný výsledek! Vyslechněte mě!

* * *

Pallen se probudil právě předtím, než jeho loď opustila hyperprostor.
Nikdo mě nevyslechl, nikdo, honilo se mu hlavou. Ale může vést cesta tudy? Bylo to vůbec něco neobvyklého? Nic nevím určitě… Kéž bych se tak teď mohl někoho zeptat…
S jistotou určil místo přistání. Jasně cítil přítomnost Síly. Ano, byla to trochu jiná Síla, než jakou byl zvyklý vnímat, ale byla tu.
Přistál tak blízko, jak jen to zdvořilost dovolovala, a vydal se směrem ke zdroji.
Vtom se Síla zachvěla. Jasně ucítil varování. Varování před dalším postupem.
Pallen nebyl hloupý. Usedl na zem a udělal si pohodlí. Počká tu… spěch nikam nevede. Ona přijde. Brzy.