„Co budeme dělat?" zeptala se vyděšeně dívka.
„Nevím. Pojď, řekneme to ostatním," odpověděla její přítelkyně.

* * *

„Tak, a je to. Jsme poslední," shrnul situaci Pallen Kwon.
„To nevíš určitě," odporovala mu Shai, „je možné, že někde ještě jsou další. Jen… nemůžeme se s nimi spojit!"
„Síla je cítit divně. Jako by se měnila. Jako by ji něco ovlivňovalo," ozval se Jarik.
„Ty mlč, škvrně," usadila ho Maia. „Co víš o Síle? Je ti teprv devět!"
„Nehádejte se. Musí se dít něco divného, vždyť ještě nedávno byly tisíce rytířů Jedi, ale teď…" napomenul je Pallen.
„Teď… co nám zbývá? A ani nevíme co se stalo."
„Slyšel jsem, že se vrátili Sithové," řekl Jarik.
„To je nesmysl, Sithové přece už tisíce let neexistují!"
„A koho to tenkrát potkal Obi-Wan na Naboo? Kdo zabil Qui-Gona?"
„Nám se nic neřekne, nám se nikdy nic neřekne, mohlo se stát cokoliv."
„Ticho!" Pallen se pokusil vnést do debaty řád. „Sithové jsou. To vím. A vím co dělají. Snaží se zničit všechny Jedi."
„Ale co můžeme dělat? Dole je dvacet malých a tady nahoře jen my… co uděláme jestli nějaký Sith…"
Stáli a nevěděli co říct, co udělat…
Poslední Padawani.

* * *

Později toho večera, když už mladší spali, zašel Pallen za Shai. Měl plán. Věděl, že kdyby tu byl nějaký Jedi, odrazoval by ho. Nazval by jeho plán bláznivým riskem. Ale žádný Jedi tu nebyl. Žádný Mistr. Žádný učitel. On sám, to byl jediný člověk, na kterého se teď může spolehnout. Ale co zmůže sám? Jestli je hledá Sith… a i kdyby nehledal, jak může učit ty malé? Sám je Padawanem. A zná jen staré způsoby. Ano, jsou to dobré způsoby, které se vyvíjely po staletí, po tisíciletí, ale stačí dnes? Cožpak sám může vyučovat? A i kdyby, nemůže mít jednoho Padawana, když je malých tolik…
Pallen dlouho přemýšlel, než se odhodlal a zaklepal na Shainy dveře.
Shai ještě nespala. Samozřejmě, bála se. Budoucnosti, odpovědnosti, o sebe, o druhé. Věděla, že by se neměla bát, ale to její pocity ještě zhoršovalo. Pallenova návštěva ji překvapila, avšak potěšila. V takovou dobu a s takovými myšlenkami by nikdo neměl být sám.
„Mám nápad," řekl Pallen. „Nebezpečný, možná bláznivý a beznadějný, ale je to něco, co můžu UDĚLAT. Nechce se mi tu čekat jestli nás najdou, nebo nenajdou. A třeba… třeba to vyjde."
„Co máme dělat?" zeptala se ho Shai.
„Já, ne my. Tohle místo je bezpečné, aspoň zatím. Nemůžu s sebou vzít všechny, nezvládl bych to. Malí musí zůstat tady. Dáš na ně pozor, viď. Až odejdu, budeš nejstarší. Maia a Jarik ti pomůžou."
„To je bláznovství, kam chceš jít? Na koho se můžeme obrátit? Naši Mistři nám řekli ať tu počkáme."
„Naši Mistři jsou mrtví. Všichni čtyři. To víš stejně dobře jako já."
„Ty si prostě odletíš pryč a necháš mě tu s dvaceti pětiletými dětmi a dvěma Padawany, co se pořád hádají!" vybuchla Shai. „To není fér!"
„Život není fér. Nikdy nebyl a dnes je to ještě horší!" prudce jí odpověděl Pallen. „Ale co mi zbývá? Nikdo jiný to stejně nemůže udělat. Nikdo jiný neví…"
„Neví co?"
„Dal jsem slib. Už dávno. Nemůžu ti to říct. Ale můžu využít toho, co vím. A já toho využiju!"
Zvedl hlavu a zpříma se podíval na Shai.
„Promiň," dodal tiše. „Taky nevím… Nevím, co bych měl udělat. Nechci vás tady nechávat, nechci TĚ tady nechávat, ale nic jiného mě prostě nenapadlo."
„Kdy odletíš?" zeptala se potichu Shai.
„Teď. Dřív, než si to stihnu rozmyslet. Dřív, než se začnu bát toho, co je venku, a než začnu svůj strach považovat za opatrnost a moudrost."
„Nechť tě Síla provází, Pallene," zašeptala Shai.
Pokročil k ní a dlouze ji objal. Posledního člověka, který mu rozuměl, dalšího, kterého opouštěl.
„Nechť Síla provází i tebe. Navždy."
Pustil ji, otočil se a odešel.
Tu noc Shai nespala moc dobře…