Dilema

Autor: Tess

V černočerné tmě se zamihotaly červené záblesky. Osvětlily kouř a páru. Odnikud se ozval hlas. „Já. Já! Já žiju! A jednou se ti pomstím, Obi-Wane!“ Výkřik byl následován zalapáním, pak se ozval zvuk plic zápasících o nádech a poté stálé, pravidelné sípění. „Anakin Skywalker je mrtev, já jsem…“

Koule zmačkaného papíru přeletěla místnost a hladce minula přeplněný odpadkový koš. Postava u psacího stolu, melancholicky hledící na prázdnou desku, nepřítomně pozvedla levou ruku a posunula před sebe nový, prázdný list papíru. Tužka v pravé ruce několikrát zaťukala na papír, pohled se upřel ke stropu, jakoby pro inspiraci, další námět…

Anakin Skywalker zoufale bojoval s běsnícími živly. Nestaral se o Obi-Wanova varování, kdo jiný by mohl zachránit jeho rodinu než on sám? Hádka s Obi-Wanem, který ho chtěl jen varovat, ale nechápal, nechápal, jak moc mu záleží na Padmé a na… synovi. Ve vzpomínkách se vrátil k momentu, kdy mu Padmé podávala dítě a říkala: „Jmenuje se po svém otci. Pozdrav tatínka, Anakine…“ Nechal se rozptýlit a nevěnoval pozornost svému okolí. Vytrysknuvší gejzír lávy ho zasáhl zpříma. Mezitím postava v temném plášti vytáhla zmítající se a křičící tělíčko z tuhnoucích prstů jeho matky. „Budu ti říkat Darth…“

… Bum! Koule zmačkaného papíru tentokrát narazila na zeď s uspokojivým zvukovým efektem.
„Tak tohle by nešlo,“ prohlašuje píšící nešťastník, civí do prázdna, jeho tápající prsty nahmátnou v pootevřené zásuvce láhev, která je uchopena a s níž je následně naloženo způsobem, jakým už bývá s lahvemi nakládáno v každé galaxii a v každém čase. Těžko říci, nakolik je následující tvorba ovlivněna postupující intoxikací…

„Aaaah!“ „Padawane, co se děje?“ „Mistře, měl jsem divný sen. Strašlivý sen. Obrátil jsem se na Temnou stranu, rozséval zlo a násilí a až můj syn mě těsně před mou smrtí od tohoto zla osvobodil…“ „To budou ty houby. Nemáš jíst těžká jídla tak pozdě v noci, Padawane…“

… mačky mačk. BUM! Hmaty hmaty chňap, glogloglo…

V temné místnosti, v ostrůvku šera klečí meditující postava. Uchopí Sílu a ponoří se do ní. Nechá se zvolna nést řekou obrazů, dál a dál, do budoucnosti a vidí… mladého muže, neznámého, ale celkem povědomého… „Do takových věcí se nemohu zaplést,“ protestuje. „Teď se zrovna cítím mizerně,“ stěžuje si. „Nedokážu to,“ naříká. „Jmenuju se Luke Skywalker,“ oznamuje. „Nééé!“ rozléhá se meditační místností chrámu Jedi hlasitý výkřik. Hned druhý den ráno si nechal Anakin změnit jméno, na takové krátké, důrazné…

… muchly muchly. Narovny narovny. Nevěřícné zírání. Povzdech. Upuštění papíru na podlahu. Zavrtění podpatkem...

„Co to…“ povídá Anakin, ale větu nedokončuje. Sithský artefakt se aktivoval a vesmír implodoval. Červená, modrá kola, tma. A najednou… bílá výheň. Duny Tatooinu mu nikdy nepřipadaly tolik rozpálené, až dnes, možná kvůli černotě jeho pláště. Jak se sem dostal? Neví. Pouštní vítr žene zrnka písku, je tu jen on, prázdno, poušť, nic. Zhluboka si povzdechne a vydá se směrem k jedinému domovu, který tady měl. Mos Espa. Přichází k sídlišti a vše je tak malé, malé a nové, proč tenkrát nezamířil sem? Neví. K Wattovi dnes nepůjde, nedokáže to. Vyčerpán více psychicky než fyzicky, opřel se o dveře budovy, která kdysi znamenala „doma“. Ty se nečekaně otevřely. „Kdo jste?“ zeptala se ne už úplně mladá, přesto však atraktivní žena. Anakin ji okamžitě poznal. Matko? pomyslel si. Zákon pohostinství vždy ctila, nabídla neznámému cizinci večeři. A nocleh. Proč jen tolik pil, když na to není zvyklý, možná aby zapomněl? A pak ji objal, jako dříve, ale tentokrát… Ne, to není Padmé, koho držíš, chlapče. Ráno se probudil, v hlavě duní jako perlík v továrně. Otočil se na druhý bok a leknutím se zajíkl. Opravdu jsem…? Nepamatoval se. „Musím jít,“ řekl jí zoufale. Už věděl nejen kde, ale i kdy je. „Musíš?“ Přikývl a po skráni se mu skutálela slza. „Musím.“ Setřela ji. Objala ho. „A jak se jmenuješ, řekneš mi aspoň to?“ Panika. „Já…“

Zíry zír. Glo Glo. „To není špatný.“
Povzdech.
„Sakra, to nepůjde.“
Nepřítomný pohled.
Žvýky, žvýk, likvidoval tvůrce svůj poslední nápad.

„Obi-Wan ti nikdy neřekl, co se stalo s tvým otcem,“ pronesl hluboký hlas. „Řekl mi dost, řekl mi, žes ho zabil,“ hystericky vykřikoval Luke Skywalker. „JÁ jsem tvůj otec.“ … aspoň to mi řekli, to mi tvrdí. Zatímco zněl výkřik „Nééé!“ pokračoval ve svých úvahách. Ano, zdá se mi to trochu divné, nu co, výšku si třeba po mně nezdědil. Vlnité vlasy… trochu se ti vlní, pravda. Byl jsem někdy takové nemehlo? … „Přidej se na Temnou stranu, Luku,“ naléhal známý hlas. „Jenom tak můžeš zachránit své přátele. Ano, tvé myšlenky tě zrazují. Tvé city k nim jsou silné, zvláště ke tvé… sestře. Sestra? Tvoje pocity zradily teď i jí…“ Takže já mám taky dceru, ano? To není špatné. Když si nepamatuji, že bych měl syna, proč bych si měl pamatovat dceru? A proč mi to neřekli taky? A kdo to sakra… No, doufám, že na mě podobná není, snad na svou… matku? A když si tak vybavoval ženy, které v posledních letech zahlédl, vzpomínky na držení těla, tón hlasu, přímý pohled princezny Leiy mu poodkryly něco, co halil závoj zapomnění a z jeho rtů splynulo neslyšně: „Padmé, lásko…“ a na vše si vzpomněl. Jak ji miloval, jak ho oklamali, jak ji ztratil… Palpatine to netuší. Ale já se ještě dnes pomstím!

„To už je úplně mimo,“ šťastně konstatoval autor, průběžně si pořizující větší a větší opici (teď měla přibližně rozměry slona) a ztrácející chuť střízlivost alespoň simulovat.
„Hujá!“ odsunul papír ze stolu. Glogloglo…
„A jedem dál!“
Na třetí pokus se mu podařilo uchopit tužku, chvíli psal po stole, pak se ale vzpamatoval a podařilo se mu vsunout pod píšící ruku papír.

A vonono totiš to bylo tak… Ten von Palpy ňák si Anakina připravuje už dlouho, víme. A teďka Ani mluví a říká Obimu: „Vole. Tvá Síla je na nic, ty pako. Seš takovej jako teplouš, co se bojí se do toho pořádně vopřít. Šak je to všechno tvoje vina, ty parchante, a kamsdals Padmé? Jako moje holka, viš? Mi řekni, nebo tě rozsekám na takový kousíčky, tě lupou budou hledat. Se bojíš, so?“ A vtom tam vlítne takovej velkej černej brnění a má rotační kulomet a dělá ta-ta-ta-ta. A šechny postřílí. A pak zařve: „Ste si mysleli, že fšecko bude jinak, co? Tak sorry, to byl Apríííl, páč já sem Drát Vejdr a teďka to tu povedu!“

Osamělá mozková buňka, která dosud nepodlehla všeobecnému ovzduší párty „Umřít se musí, tak proč ne s alkoholem,“ se vytrvale pokoušela připoutat autorovu pozornost k jím psanému textu, a oproti všem předpokladům se jí to podařilo.
Autor si přečetl, co právě napsal.
„Kurva!“ zařval a zděšením skoro vystřízlivěl.
O dvě kávy a ledovou sprchu později podnikl téměř beznadějný pokus uklidit si stůl, spořádaně se usadil a propadl zoufalství, protože ho nic nenapadalo.
„Tohle je blbý, tohle,“ oznámil všem a nikomu. „Jak má člověk dramaticky zpracovat ‘Zrození Darth Vadera‘? Vždyť se to nedá napsat s pointou!“
Obrátil oči ke stropu, ale Múzy byly němé.
Pro změnu upřel oči na své pantofle, zavrtěl prsty. Pozoroval. Zase si vzal děravé ponožky.
Zhluboka si povzdechl.
Zhluboka si povzdechl.
„Hmmm, hmmm…“
Ale láhev už byla prázdná.
Díkybohu.
Začal okusovat tužku.
Že by?

„Přišel tvůj čas, Anakine.“ „Ano, Mistře.“ „Konečně vystoupíš. Konečně potrestáš toho uzurpátora, který ukradl tvé jméno. A pak budeš moci být tím, čím chceš.“ „Jsem, a vždy budu, vaším služebníkem, Mistře.“ Mihotavé světlo dopadlo na známou tvář, zkřivenou záštiplným výrazem. Pravý Anakin. Byli dva, podobní si k nerozeznání. Anakin a jeho dvojče, jeho mladší dvojče. Deak. Ukradl mu jméno, ukradl mu ženu, kterou mohl nazývat svou matkou. A ukradl i jeho místo, místo studenta Síly. Nyní bude Deak potrestán. Anakin je silnější a ví to. Nebyl to snad on, koho si jeho Mistr zvolil na trhu s otroky, když mu byly pouhé dva roky? Jeho potenciální schopnosti vládnout Silou byly větší než Deakovy. Byl vyvolen. Deak, budižkničemu, si k sobě alespoň dokázal připoutat otrokyni, takže o něj někdo pečoval a on se mohl opájet iluzí rodinného života… To štěstí by mu odpustil; dokonce i to, že si přivlastnil jeho jméno (není divu, je mnohem lepší než to jeho, pomyslel si). Ale že pak odešel, že využil šance, která se mu nikdy neměla naskytnout, to nebylo fér. A že se nechá obdivovat pro své schopnosti, A PŘITOM JE AŽ DRUHÝ, to je neodpustitelné. Anakin byl připraven. Když si jeho bratříček takhle dovoluje, nesmí mu to projít. … Na nestabilní, vulkanicky činné planetě duněl jeden výbuch za druhým. Dva přátele zavedla jejich mise do předpeklí. Jediný pohyb ruky a rozdělili se, aby byl jejich průzkum hotov rychleji. To vše pozorovala vysoká postava téměř třesoucí se vztekem. Ještě chvíli vše sledovala a pak se tiše vrhla na svou oběť. „Anakine?“ zazněl z Obi-Wanových úst překvapený výkřik, ale to už ho neznámý – nebo známý – tvrdě napadl. Mečem se oháněl zdatně, Obi-Wan se marně snažil kompenzovat jeho sílu svou obratností. Smršti ran už téměř podléhal. „Né!“ zazněl výkřik a před klopýtnuvšího rytíře Jedi skočil jeho Padawan. „To nesmíš, to nedovolím!“ vyrážel ze sebe Anakin. Anakin se na něj ale jen usmál. „Tak pojď, ty bábovko.“ Anakin zvedl meč vysoko nad hlavu. Obi-Wan, kterému se podařilo udeřit se při pádu do hlavy, měl velmi zvláštní pocit. To, že vidí Anakina dvakrát, ho tolik nepřekvapovalo, jako to, že se spolu Anakinové bijí. Takhle přece otřes mozku nefunguje, ne? Anakin přiskočil a ťal po Anakinových nohou. Ten se však obratným úkrokem meči svého protivníka vyhnul a vedl bod na jeho hruď. Anakin se však nenechal nachytat a bod vykryl. Výměna úderů netrvala příliš dlouho. Anakin svým protivníkem obratně manipuloval, a když se ten dostal na méně stabilní půdu, použil Sílu a odvalil kámen, na nějž se právě Anakin chystal stoupnout. Když překvapeně zavrávoral, Anakin ho probodl. „Zloději! To jsem měl být já!“ vykřikl. Potom se s úsměškem obrátil k Obi-Wanovi. „Dokončeme to.“ Obi-Wan na nic nečekal, zažehnul svůj světelný meč a nechal se vést Silou. Již jednou dokázal v okamžiku nejhlubšího zoufalství porazit silnějšího soupeře, vedeného Temnou stranou. Bolest v jeho nitru a nutnost sebekontroly vytvořily tlak, z něhož se destilovala nečekaná Síla. A jako tehdy, tak i dnes. Ústup, pár úderů a nečekaný výpad sráží Anakina do kráteru. S povzdechem vypíná Obi-Wan meč a se schýlenými rameny se pomalu vydává ke své lodi. Nakonec byla mise splněna.

„Luku, jsem tvůj strýc,“ zadeklamoval nepřítomně nešťastný autor, kterému se zdárně, ač nepozorovaně podařilo vepsat se do nepříčetnosti.
„Nebo ne? Otec?“
„Vono totiž tohle všechno je jinak. Hlavní hrdina je brouček postižený schizofrenií a vede nad rašeliništěm rozpravu sám se sebou, se svým odrazem v bahnité vodě. Může vůbec brouček vidět sám sebe v bahnité vodě? Nemá oči votočený tak špatně, že to nejde? A nešťastník se ufilozofoval k smrti,“ plká si autor.
„Buď je to klišé, nebo hovadina,“ povzdechl si nakonec.
„Anebo obojí, třeba hovadské klišé,“ pokračoval. „Tak já vážně nevím.“
Sedě na zemi, melancholicky se probírá odhozenými koncepty, pln pocitu bezvýchodnosti.
„Co použít? Termín byl už včera… Svedu to na potíže s poštou? Nebo něco originálnějšího?“
„Hm. A co třeba tohle?“ zakroutil nad papírem hlavou, podíval se na hodiny, do kalendáře… a přepsal ho načisto.
…
Převzato z www.starwars.com: Osobní počítač George Lucase napadl neznámý virus a zcela zničil všechny soubory. Naštěstí byly většinou zálohované. Pouze jedna část scénáře musela být napsána znovu, ale den zpoždění oproti časovému rozpisu je z celkového hlediska zanedbatelný.
Zvažuje se podání žaloby na firmu, která dodala antivirový program.
…
George Lucas se SNAŽIL napsat rozuzlení včas. Diváci budou překvapeni…