Tři ženy a anomálie

Autoři: Dark Lady Diandra & Edik Amperjan
Námět a občasné poznámky: Tanaka Taher’ai

VII.

Nejvyšší velení si prohlíželo Feninu… pardon, Ghitsinu loď. Dogder je prováděla dokonce i soukromými kabinami a vesele štěbetala zavěšená do poněkud ztuhlého Chakotaye. Mara s Fen se loudaly poslední a horečnatě uvažovaly, co budou dělat, kdyby se náhodou proflákla jejich skutečná profese. Když se Ghitsa s ostatními hosty vrátila anomálií na Voyager, aby nyní ona poznala jejich loď, Fen s Marou už nikam nešly.
„Večer prej má být nějaký večírek, slyšelas?“
„Hm,“ přikývla Mara.
„To bude chtít ukázku naší „vyspělé kultury“ a taky nějaký dar.“
„Ty chceš s nimi vážně uzavřít nějakou dohodu?“
„A proč ne? Připravíme je a pak prodáme tu informaci tomu, kdo dá víc a kdo nás nepodrazí. Říkalas, že vždycky, když jste ty nebo Karrde něco důležitého sdělili Skywalkerovi, jeho sestra potom poslala na vaše konto tučnou odměnu, ne?“
„Záleží na tom, co si představuješ pod pojmem tučná.“
Fen pokrčila rameny. „Jdeme shánět dárek.“
„Co hedvábí?“ nadhodila Mara.
„Myslíš, tu část, jak ji rozkousala ta myš? Mohly bychom tvrdit, že jsme o tom neměly ani ponětí.“
„Co třeba darovat přímo tu myš? Kde ji vůbec máš?“
„V té pětilitrové flašce od okurek. Tu jim ale nedám. Hafík je jedinej tvor, o kterým najisto vím, že mě má rád. Přemýšlej… Co jim můžeme nabídnout na ukázku…?“
„Ghitsiny holofilmy. To je typický příklad naší vyspělé kultury.“
„To není špatný nápad.“
Obě se vrhly do Ghitsina pokoje, kde se začaly probírat a prohrabovat její sbírkou holozáznamů. Mara prohlížela a odhazovala nahrávky stranou. Zatím se žádná z nich nejevila použitelně. Musela se prokopat trochu hlouběji…
„Staré zprávy…. Další staré zprávy… Tu máš – tyhle jsou tak věkovité, že ještě zažily první dny Republiky… Staré, abych to upřesnila. A tohle je co? Amatérská nahrávka zoneballového zápasu caridského mužstva. Od kdy Ghitsa sleduje sport?“
„Nesleduje.“
„Tak proč tu má turnaj v zoneballu?“
„Protože na jeho konci si kapitán mužstva, Soontir Fel, sundá propocené tričko a obnaží svou mužnou hruď.“
„Aha,“ Mara se dál neohroženě prohrabovala záznamovými disky. „Tohle musí být fakt úžasný. Brutální Nico – příběh Mistrylské bojovnice, které hrábnulo v bedně.“
Fen přečetla název dalšího „trháku“: „Bleskosvod.“
„Co to je?“
„To je vo chlápkovi, do kterýho uhodil blesk a on to nejenom přežil, ale ještě si pořídil červený boty.“ Potřásla hlavou. „Chlapa s červenýma botama nemůže přece nikdo brát vážně.“
„Může. Zkus nebrat vážně Kira Kanose a uvidíš, zač je toho poslední imperiální gardista. Co třeba tohle… Utah Jones. Dobrodružné příběhy o archeologovi… Jé hele! To musíš vidět! Ten chlápek, co hraje toho Utaha, vypadá jako Han Solo!“
„To je Han Solo,“ suše konstatovala Fen po jediném pohledu na obálku.
„Jseš si jistá?“
„Naprosto. Koukni na tu jizvu na bradě. Všem tvrdí, že k ní přišel, když na něho nějakej bijec v hospodě vytáh nůž, ale jen málo lidí ví, že se ve skutečnosti sám zranil při natáčení tohohle filmu.“
„Myslíš, že by Dogder vadilo, kdybych si toho Jonese vzala?“
„Ani by nepoznala, že jí něco chybí. A… odkdy ty vlastně jedeš po Solovi?“
„Nejedu,“ urazila se Mara. „Proč vy mě pořád obviňujete, že po někom jedu? Tohle je náhodou pečlivě vykalkulovaný plán. Při nejbližší příležitosti to dám Karrdovi. Ten to obratem střelí Boosterovi, od Terrika se to dostane přímo k Mirax, ta to dá svýmu muži, od Horna to poputuje k Antillesovi. Wedge to uvidí a nejspíš to předá Tychovi Celchu. Ten, jak je známo, žije s Winter, asistentkou Leiy Solo. No pak to určitě nepotrvá tak dlouho a uvidí to i Leia s Lukem.“ Pak Mara významně zdvihla obočí. „Jak já bych chtěla být u toho, až budou oba dva Sola pořádně propírat.“
Fen její nadšení tolik nesdílela. „Koukni se radši sem. Písečný přesyp. Jak někdo může pojmenovat film Písečný přesyp?“
„O čem to jako má bejt?“
Fen se začetla do popisku na zadní straně obálky. „Je to o skupince primitivních lidí, kteří na poušti planetě záhadným způsobem získávají zvláštní druh koření. Asi něco na způsob glitterstimu. Taky brázdí písky na jakémsi hadovi a pokouší se pěstovat plodiny.“
„Já bych to zaručeně nazvala Tatooine,“ shrnula to Mara. „Ale Luke Skywalker by se ještě mohl urazit.“
„Proč?“
„Protože na Tatooinu se koření netěží.“
Fen odhodila disk na kupu dalších a opět odvážně vnořila ruce do bedny, kde se ještě nacházely desítky dalších.
„Nemá tam něco s Garikem Loranem?“ zajímala se Mara, která přebírala staré zprávy a vybírala ty použitelné. „Toho fakt zbožňuju.“
„Ne!“ vydechla Fen. „Má tu něco daleko lepšího. Koukni! Whyrenova Rezerva deset let stará. To by už mohl být opravdu tmelící dar.“
„Berem to. Není jich tam víc?“
„Myslíš Ghitsina železná zásoba?“
„Tak nějak…“
Fen se odhodlaně opět ponořila do hledání další whisky a k všeobecné spokojenosti našla ještě tři další lahve. „Kdyby se Dogder třeba ptala, tak je moje, jo? Budu dělat náramně štědrou.“
Mara se sebe vydala spokojeně škodolibý zvuk. „Samozřejmě.“
Fen se podívala na čtyři lahve plné whisky a probudila se v ní její dobrá duše. „Jednu jí tu necháme. Tak zlá zase nejsem. A jsem dokonce ochotná obětoval i nějaké pivo ze svých zásob.“


VIII.

Prolezly zrcadlem zpět do takřka prázdného baru, kde se zatím Tom pokoušel znovu vytvořit holografického Neelixe. Mara s Fen mu zamávaly flaškami. „Bude večírek!“
Tom hned nechal Neelixe Neelixem a běžel se do své kajuty připravit. Obě ženy vylezly z holomístnosti. Nikdo si jich příliš nevšímal, chodba, kterou šly byly skoro celá prázdná, jen v dáli za dalším rohem Mara cítila něčí přítomnost. Došly skoro až k ohbí –
„Nakonec… jsou docela milí, ne?“ těšila se Fen, které ukradená whiska docela spravila náladu.
„Ššššš…“ sykla Mara a zastavila Fen v půli kroku. „Někdo tu je poblíž. Kapitánka její suita.“
„No a co? Vždyť za nima jdeme.“
„Jo,“ zašeptala Mara, „ale oni mluví o nás.“
„Tak to je jiný kafe,“ sykla Fen a pokoušela se vykukovat Maře přes rameno, jako by mohla tímhle způsobem lépe slyšet, o co se kousek od nich vlastně jedná. Mara nastražila uši. Janewayová právě něco mírně zvýšeným hlasem vysvětlovala svému zástupci…
„Sám vidíte, jak se k vám ta malá kapitánka má. Pokud z ní dostaneme nějaké informace o tom, jaké technologie používají a z jakých slitin staví pláště pro své lodi, schéma štítů a podobně, tak s ní budete spát třeba i třikrát za dopoledne, rozumíte, veliteli!“
„Ale—“ jestli byl hlas kapitánky mírně zvýšený, tak z toho jediného slova bylo poznat, že ten velitelův je zase hodně hysterický.
„Výmluvu, že chodíte se Sedmou z Devíti neberu. Podívejte se na to, vždyť tu máme téměř blízkou příbuznou prezidentky té jejich Republiky.“
„S tou, doufám, spát nemusím! Ta se v jednom kuse tváří, že by překousla i ocelový nosník! S Tuvokem by si určitě rozuměla líp.“
„Dovolte, kapitáne, abych poznamenal…“ vložil se do vzrušující debaty třetí hlas, ve kterém Mara poznala důstojníka, kterého si osobně nazvala Mračoun, ale ve skutečnosti se jmenoval Tuvok a ona by si s ním podle velitele mohla dobře rozumě, „…že kapitán Dogder říkala ještě něco o nějakém Impériu. Takže to znamená, že se v jejich Galaxii vyskytují přinejmenším dvě formy vlády. Neměli bychom je kontaktovat obě?“
Mara si bručela pod nos. „Tak já bych překousla ocelový nosník… A co potom ty Fen?“
„Já bych s chutí zakousla Ghitsu.“
„Jak jim vysvětlíme to Impérium?“
„Nijak. Jak jsem říkala hned poprvé, co kdybychom jim dohodily vládu, která nám za zprostředkování nabídne víc?“
Mara nakrčila nos. „Já nechci mít s Impériem už nic společného. A s Novou Republikou jen v nejkrajnějším případě… Hmm… možná, že tohle je ten případ.“
„Vezmi si to z té lepší stránky…“
„Které?“
„Třeba zase uvidíš Skywalkera.“
„To je ta lepší stránka?“
Fen s úsměvem pokrčila rameny. „No. Potkáte se, dáte se do řeči, pak se pohádáte… Někdo by za takovej vztah dal cokoli. Pak si představíš štípačky, dostaneš záchvat smíchu a hned ti bude líp na světě.“
Mara chvíli neodpověděla. „Víš, mezi náma dvěma je to přinejmenším zvláštní. Když jsme spolu, vždycky se to nějak zkazí, ale když jsme od sebe, mám takový divný pocit, že bych ho zase mohla někdy vidět.“
„Tohle vypadá, jako manželství po dvaceti letech.“
„To jo, ale my se vlastně ani nehádáme. Prostě máme jen na některé věci odlišné názory. Bacha! Už jdou sem!“
Obě synchronizovaně skočily od zdi někam doprostřed chodby a snažily se tvářit, jako někdo, kdo právě přišel a nemá nejmenší ponětí o něčem, co se před chvíli odehrávalo o kus dál, i když slyšel skoro každé slovo. Fen se dokonce podařilo zasmát tak nepřirozeně přirozeně, jako by ji Mara právě sdělila, že čeká dítě s císařovým duchem.
„Hahá! To byl teda fakt fór, Jade.“
„Hele,“ řekla místo odpovědi Mara, protože kapitán a její dva zástupci se právě vynořili z ohbí chodby. „Brej večer. Zrovínka – to je opravdu náhodička – jsme se za vámi chystaly.“
„Neseme dary přátelství!“ zamávala Fen ve vzduchu lahví whisky.
„To je od vás milé!“ rozplývala se Janewayová. „Vaše kapitánka projevila zájem o to, jak se řídí loď. Je právě na můstku.“
„Přenecháme tedy velení nad lodí nějakému jinému důstojníkovi a půjdeme tedy všichni do jednacího sálu, kde uzavřeme nové spojenectví,“ nadhodil velitel poněkud neochotně, poté, co mu kapitán zdánlivě nenápadně dupnula na nohu. „Pokud bych mohl—“ nadhodil Tuvok.
„Nemohl. Zůstanete hezky s námi. Nikdo se z dohody nebude ulívat,“ prohlásila kapitánka rezolutně, zatímco šilhala na žbluňkající lahve v Mařiných a Feniných rukách.


IX.

Půlnoc zastihla téměř celé vrchní velení Voyageru (jen Tuvok a B’Elanna stranou hlavního dění ucucávali znuděně minerálku) a posádku Hvězdné dámy v bratrském objímání a zpěvu slavné hymny Hvězdné Flotily: