Star Marš

Autor: Wizrad

9.

Zatímco Rytíř Bědy Kví-Koň Gin vede svůj nekonečný monolog, my se můžeme podívat na diplomatickou loď, která naším hrdinům tak zrádně uletěla a nechala je v této situaci. Někdo sice může namítnout, že je to zbytečné, protože jsou už stejně dávno pryč, ale my se nenecháme přesvědčit a na tu loď se stejně vrátíme.
Diplomatická loď klidně cestovala barevným hyperprostorem a kapitánka dala posádce volno, protože řízení převzal autopilot. Do proniknutí do Křuskantské zóny zbývaly celé tři dny cesty. Max se rozhodl zkontrolovat pasažéry.
V místnosti pro cestující ho čekalo nemilé překvapení. Jeho noví přátelé nebyli připoutáni v žádném z křesel, jak předpokládal, ale našel je v bezvědomí ležet na hromadě u dveří do záchodků v zadní části kabiny.
Na nic nečekal a dal se do zachraňování. Přiskočil k tlačítku palubního interkomu a začal do něj vřískat: "To jsou debilové! Idioti! Magoři! Tupci! Imbecilové! Vylízané mozky! Blbci jedni hloupí!" a pak dodal další proud slov, kterým však už nikdo na palubě nerozuměl, protože přešel do své mateřštiny, což byl východní dialekt kolegiánštiny, jejíž plná polovina slovní zásoby jsou nadávky. Jen tak mimochodem - dvě třetiny z té druhé půlky jsou sexuální narážky, teprve ta zbylá třetina slouží k běžnému hovoru. Tady je jasně vidět, proč se nikdo ve známém vesmíru neobtěžoval s výukou kolegiánštiny kromě Kolegiánů samotných. Ono to ani nemá smysl, většina těch jadrných výrazů se ani nedá přeložit.
Když si vzal pauzu, aby se nadechl, z interkomu se dvojhlasně ozvalo: "Maxi, to platilo na mě?" Kapitánka se Samem byli nadmíru rozezlení.
"Ale ne! To neplatilo na vás, ale na ty dva idioty, co jsme jim řekli, aby se připoutali a oni to neudělali a teď tu leží a vůbec se nehýbají."
"A kvůli tomu tady máme poslouchat tvé nadávky? Ať ti Sam pomůže a dopravte je k AutDoku." Musíme podotknout, že tato loď byla jako jedna z mála vybavena AutDokem (Automatickým Doktorem). Bylo to kvůli častým cestám diplomatů, kteří se pravidelně na recepcích přejedli chlebíčků a jednohubek (podle hesla: "Urvi co můžeš.") nebo se přiotrávili Crimpalským likérem, a pak jim bývalo na zpáteční cestě špatně.
S pomocí Sama přemístil Max oba vojáky na lůžko k AutDoku. První sken přinesl zjištění, že oba pacienti mají četné pohmožděniny a zlomeniny a navíc jsou v bezvědomí. AutDok poručil, aby Sam s Maxem oba pacienty svlékli.
Max začal svlékat Hvízdala a Sam se o totéž pokoušel s Ňoumem. Ale snadno mu to vůbec nešlo. Po deseti minutách zápolení s blůzou a košilí se objevil plochý Ňoumův hrudník.
Tedy vlastně neobjevil. Ta místa, kde někteří mají mohutný hrudník a někteří zase chatrný hrudníček, byla ovázána pruhem bílé látky.
"Jé! Hele, Maxi, koukni! Tenhle už musel být zraněný i předtím!"
"To je dobře, Same. To je velice dobře, protože aspoň po nás nebude chtít zaplatit bolestné za úhonu, ke které přišel na naší lodi."
Sam pokračoval odbalování pruhu látky. Max měl v této chvíli jiné starosti, protože sundal Hvízdalovi trenýrky a poté, co se mu podíval do rozkroku, začal uvažovat, zda by nemohl využít situace a nechat přetransplantovat AutDokem Hvízdalovu obrovskou píšťalu za svou píšťalku.
Mezitím se konečně povedlo Samovi odmotat bandáž. Teď se mu naskytl zvláštní pohled. Tam, kde většina mužů má aspoň nějaké prsní svaly, měl mladík dva tukové hrboly.
Sam si znechuceně pomyslel: Ten asi nebude velký kamarád s posilovnou… a nějak mu přitom nedošlo, že on sám byl v posilovně jenom jednou a to tenkrát, když si omylem spletl vchod do hospody. Brzy nad tím přestal uvažovat a pokračoval ve svlékání spodních částí Ňoumova těla. Když už Ňoum ležel nahý jako Drahinoský pulec, začal si ho Sam prohlížet. Něco mu na něm bylo divné.
"Ty, Maxi, podívej se. Není ti na něm něco podezřelé?"
"Ani ne. Jenom, že je na tom ještě hůř než já," odpověděl Max a dál měl plnou hlavu transplantací. Sam začal Ňouma zevrubně prohlížet a prohmatávat. "Safra, tohle už jsem musel někde vidět… Je mi to nějak povědomé." Náhle se mu v hlavě rozsvítilo. "No jo! Vždyť moje stará vypadá podobně! Akorát ty prsa má ještě o něco menší."
Jenomže vzhledem k tomu, že Sam v důsledků časové dilatace již dobré tři roky nebyl doma, nevěděl, že jeho žena už má více než stodvacet kilo a že se mu před rokem narodil další "syn".
"Maxi! Ten voják není voják!"
"No a kdo je to?"
"No… je to vojanda. Ale pamatuj si! Ta je moje! Já jsem si ji objevil!"
"Tak dobře, ale ty si pamatuj, že tenhle je můj a budu si z něj transplantovat já!"
Sam naprogramoval AutDoka, aby udržoval oba vojáky v hlubokém spánku, než si přijdou s jedním užít a druhého využít.
Plni spokojenosti nad dobře vykonanou prací si Sam s Maxem otevřeli flašku a připíjeli jeden druhému na zdraví tak dlouho, dokud nebyla prázdná.
Když se dostavila kapitánka na inspekci, byli jí schopni jenom říci, že vojáci jsou moc, moc nemocní a budou se ještě dlouho, dlouho léčit. Tato odpověď ji plně uspokojila. Poručila svým podřízeným, aby šli spát a nezapomněli zhasnout světla. Sama si šla také lehnout.
Po několika hodinách ji probudila náhlá touha. Ta náhlá touha ji vždy vedla do kuchyně vyrabovat ledničku. Tato noc byla ale zvláštní. Nejspíše se jí dnes nějak pomýlil smysl pro orientaci a touha jí dnes zavedla do místnosti, kde tiše předl robo-hybrid AutDok.
Kapitánka si záhy uvědomila svůj omyl, protože v místnosti nebyla lednička a skříňka, kterou za ni omylem považovala, obsahovala jen několik drobností našich známých vojáků.
Když už jsem tady, pomyslela si nasupeně, aspoň zkontroluju pacienty. To je zvláštní. Ten mladý hubený vojáček je nějaký divný. Jako by mu něco chybělo, uvažovala kapitánka. Šlo to dost těžko, protože mozek měla ještě otupělý spánkem. Ále… nejspíše to bude asi knír. Zato ten druhý…Ten druhý… Má všechno, jak má být!
Nemusíme vám snad zdůrazňovat, že tím "všechno" myslela pouze tu jedinou věc, kterou si Max tolik chtěl transplantovat.
V tu ránu zapomněla na ledničku a jala se ihned kontrolovat pacienta, zdali mu něco nechybí. S prohlídkou byla kapitánka velice spokojena. Až na jeden malinký problémeček - pacient na její snažení totiž vůbec nereagoval a dál spokojeně oddychoval v naprogramovaném spánku.
Kapitánce to nedalo a prošla si údaje z AutDoku. Z nich dospěla k zajímavému zjištění. Pacienti jsou úplně zdraví, jen jsou uměle udržováni ve spánku, což bylo velmi divné. Mozek se jí rozjížděl na vyšší obrátky a její nápady začaly být stále lepší.
Konečně se rozhodla!
Ten mladší s dívčí tváří, která ještě více vynikla poté, co AutDok spravil ten sjetý nos, si může klidně spát dál. Ale toho druhého nechá probudit do polospánku a pak si s ním do sytosti užije… legrace.
Po dvou hodinách "legrace" se kapitánka vracela do své kajuty v domnění, že Hvízdala nechala AutDokem opět uspat. Bohužel přehlédla několik nastavení a Hvízdal se během noci stále více probíral z otupělosti po medikamentech.
V dobré náladě se kapitánka rozhodla zkontrolovat svou posádku. U Maxovy kajuty poslouchala za dveřmi, co vykřikoval ze spaní. A udělala si konečně jasno, kdo dal Hvízdala uspat. Maxovo mumlání a výkřiky ji v tom stále více a více utvrzovaly. Kapitánka byla znalá Maxova problému od té doby, co se jí názorně předvedl.
Zrovna teď Max zopakoval nahlas to, co si před chvílí mumlal tak tiše, že se to nedalo postřehnout. Byl to takový milý veršík: "Nebudou mi říkat fracek, budu mít svůj velký klacek!"
Kapitánka se rozhodla, že jeho snahu asi podpoří, protože tak bude mít to, co potřebuje, vždy při ruce. S touto myšlenkou se odebrala do své kajuty a spokojeně usnula.
Mezitím na ošetřovně…
Protože byl Hvízdal velmi zdatný, považoval činnost, kterou po něm požadovala kapitánka, pouze za takový malý předkrm. A jak se tak stále více vzpamatovával, začal hledat někoho, který by mu zajistil hlavní jídlo. Hbitě se začal rozhlížet kolem sebe a tu mu padl zrak na něco, co rozhodně vypadalo jako ženská.
I když to nemělo sjetý nos, Hvízdal pochopil, že to je jeho kolega Ňoum, ale to mu poté, co byl nucen tak dlouho abstinovat, když byl ještě ve službách Asociace prodejců (tam měli ženy přísně zakázány, proto to Ňoumovo přestrojení), vůbec nevadilo. Bleskurychle přeprogramoval AutDoka, aby se dívka probrala z otupělosti, i když mu vůbec nerozuměl. Vlastně v té chvíli to šlo téměř samo, protože mu pomáhaly jeho pudy.
Dívka se po svém probuzení rozhodla, že se představí, protože vzhledem ke své nahotě nemohla již déle předstírat, že je muž. Stačila ale říci pouze jednu větu: "Ahoj, já jsem Nula…"
Vzápětí už měla Hvízdalův jazyk nahoře a jeho mocný nástroj dole. Ale nevypadalo to, že by chtěla jakkoliv protestovat. Po pěti hodinách naše velice nemocná dvojice usnula zmožená láskou ve vzájemném objetí.
Všichni obyvatelé lodi měli příjemné sny o své zářivé budoucnosti a tiché hučení motorů prostupující celou lodí je udržovalo v příjemném spánku. Proto nikdo z posádky nezareagoval, že proletěli dilatačním bodem.
Dilatační bod bylo takové místo, kde do hyperprostoru zasahovala gravitace nějaké hvězdy a vytvářela místo, kde čas plynul rychleji a cesta hyperprostorem se urychlovala.
Zvuk sirén prostupoval celou lodí a rozechvíval mozky, do kterých se prodíral vší silou ušima, příšernou bolestí. Kapitánka se okamžitě vztyčila na lůžku. Bohužel si neuvědomila, že její lůžková kóje je velice nízká, a tak narazila hlavou do stropu lůžkového výklenku. Nedbaje bolesti, hrabala se vztekle ven, což se jí povedlo až poté, co vypadla na zem.
Vychrlila ze sebe proud kolegiánských nadávek, které nejspíše pochytila od Maxe. "Počítači, co se děje!"
"Nacházíme se v Křuskantském prostoru, madam."
"HE?" řekla "madam" poněkud nechápavě. "Vždyť tam jsme měli být až za dva dny."
"To ano, madam, ale proletěli jsme dilatačním bodem."
"Aha," řekla kapitánka a začala si třít obrovskou bouli, která se jí začala tvořit uprostřed čela. "A jaký máme časový rozdíl proti místnímu času?"
"Celkový časový rozdíl činí tři standardní měsíce, madam," řekl počítač.
Tentokrát "madam" zakvílela a vrhla se k zrcadlu, kde začala chrlit další nadávky, protože, jak zjistila, ty dvě vrásky kolem očí tam "včera" dozajista ještě nebyly.
Poté se kapitánka odebrala do pilotní kabiny, kde na ni již čekali Sam s Maxem.
"Maxi, naveď nás na přistání. Počítači, jaký je stav našich pasažérů?"
"Všichni tři jsou v pořádku, madam."