Star Marš

Autor: Wizrad

Epizoda I: Neviditelná hrozba

8.

O chvíli předtím...

Dva Bědyové seděli na zemi v zamyšlení u krbu a lehce svými světelnými pohrabáči prohrabovali dohasínající uhlíky. Tiše se věnovali rozjímání a koncentrování Moci Bědy. Tu náhle starší z nich vyskočil a obrátil se ke svému Podavači.
"Obie, cítil's to také?"
"Co, můj Mistře, jsem měl cítit?"
"Náhle jsem měl takový pocit, jako by ve mně něco chybělo."
"To znám, Mistře. Mě se to stává občas také. Myslím, že se tomu říká hlad."
"Ba ne, Obie," zavrtěl hlavou Mistr Kví-Koň. "To bylo určitě jiného," dodal a na chvíli se ponořil do svých pocitů. Jeho učedník tiše čekal, s čím jeho Mistr přijde. Po pěti minutách Mistr Kví-Koň zvedl oči a z hrůzou řekl: "Už vím, co to bylo, Obie. Je to strašné. Naše loď…"
"Mistře! Co se stalo s naší lodí? Byla snad zničena?" Obie samým rozrušením vyskočil a pohrabáčem, který zapomněl vypnout, podsekl jednu z židlí.
"Ne ne, Obie… Je to mnohem, mnohem horší!" řekl Mistr smutně.
"Horší?"
"Horší."
"Jak moc horší?"
"Mnohem, mnohem horší."
"Tak co se vlastně stalo, Mistře?" zoufale vyjeknul Podavač Van Nerobi.
"Loď je pryč! Uletěla! A bez nás! Nás ubohé tu nechali!"
Obie si přiložil ruku do míst, kde předpokládal, že má srdce, a začal trpce naříkat. "Ó, Běda! Běda přeběda!" Po chvíli, když ho smutek částečně přešel, tak začal uvažovat poněkud racionálněji. "Mistře, měl jsem vás rád jako otce. Je mi líto, že se musíme rozloučit. Jestli jsem vás někdy urazil, tak mi to odpusťte."
"Obie? Ty někam jdeš? Ty se loučíš?"
"No ano, Mistře! Vždyť to je právě ta situace, na kterou nás připravovali na Akademii!"
"Jaká situace, nešťastníče?"
"Vy nevíte, Mistře? Vždyť to je situace na Bědakiri!" Bědakiri je rituální sebevražda Rytíře Bědy, při které polyká zapnutý světelný pohrabáč.
"Ale jdi, Obie. Tak zoufalé to zase není," uklidňoval mladíka Kví-Koň.
"Je, Mistře," vedl svou Obie a dupnul si nohou. "Ale mám takový pocit, že vy se chcete z Bědakiri vyvléct!"
"Ne, můj Podavači. Přísahám na smrt Mistra Jodera, že se nechci z Bědakiri jen tak vyvléct. Ať umře, jestli lžu!" slavnostně přísahal Kví-Koň se dvěma zdviženými prsty. Prsty na druhé ruce měl zkřížené za zády. "Já jen dnes na Bědakiri nemám žaludek."

* * *

Plamenná přísaha Mistra Kví-Koně Obieho motivovala.
"Já vám dokážu, Mistře, že jsem hoden vás i toho stát se Bědym. Třeba i in memoriam."
"Van Nerobi, to opravdu není nutné!" vyrazil ze sebe Kví-Koň s hrůzou, ale Obie už ho neposlouchal.
Obřadním způsobem znovu vytasil svůj světelný pohrabáč a přibližoval jeho zářící zahnutý hrot ke svým ústům. Hrot se pomalu blížil k jeho doširoka rozevřeným čelistem a vzápětí už zmizel v jeho ústním otvoru.
Z Obieho čela se řinul v proudech pot a stékal po jeho holé tváři. V jeho očích se zračila nezlomná pevná vůle a odhodlání. Pot stékal také po jeho zádech a studil ho mezi půlkami.
Nyní Obie zaklonil hlavu, aby umožnil snadnější vstup pohrabáče do jeho krku. Centimetr za centimetrem mizel světelný paprsek v Obieho útrobách a pomalu se blížila rozhodující chvíle.
Mistr Kví-Koň raději držel oči pevně semknuté, zuřivě žvýkal cíp své róby, ve tváři měl vepsáno zoufalství a z koutku úst mu vytékal pramínek slin a třísnil mu vous.
Pod Obiem se začaly podlamovat nohy. V posledním vzedmutí sil dokončil obřad. Mistr sebou prudce trhnul, když uslyšel pád bezvládného těla na zem a tupý úder světelného pohrabáče. V té chvíli mu bylo jasné, že se pohrabáč musel propálit nebohým Obiem skrznaskrz. Kví-Koň se s nářkem se vrhl k tělu a začal nad obličejem svého učedníka ronit slzy.
"Proč jsi mi to udělal? Vždyť jsem říkal, že jsi mě nezklamal! Proč jsi mě jen neposlouchal!" Slzy z Kví-Koňových očí začaly kanout do Podavačova obličeje. Po několika kapkách se Obieho víčka zachvěla a on pomalu otevřel oči. Jakmile se to stalo, Mistr s výkřikem: "Díky Moci Bědy, ty žiješ!" přitiskl učedníka ke svému poslintanému vousu.
Teď začal naříkat pro změnu Obie. "Misstze, zklamal jsszem vássz. Opět jsszem vás zsklamal! Vzzdy jsszte mi pzzipomínal, abych si sszvůj sszvetelný pohlabácz dával kazzdý veczel nabíjet! A já tak neczzinil! Potlessztejte mě zzza to!"
"Obie! To je znamení shůry, že máš zatím ještě žít. A za to tě přece nebudu trestat. A tady máš náhradní baterie do pohrabáče, ale pamatuj si: Tyhle nejsou na Bědakiri. Ty jsou na důležitější věci.
Ale vysvětli mi jednu věc… Proč tak huhňáš?"
"Plotozzze jsszem sszi pzzi Bědakili pzzipálil jazyk! A koukám, zze vy jsszte z nelvozzity zacal kouzzit, plotozze tu je nějak zadýmeno!"
"Ale já nekouřím!" ohradil se Kví-Koň. "Ten kouř jde z krbu. Aby tak byl ucpaný komín! Ale počkat! Vždyť jsme na lodi. Tady žádný komín není a odsávání musí fungovat!"
Kví-Koň přiskočil k ovládací konzoli lodního počítače a snažil se zapnout odsávání konferenční místnosti. Počítač vytrvale namítal, že místnost je prázdná, proto se odsávání zapínat nebude.
Obie se s kašláním postavil a mluvil už poněkud lépe. "To je nějaké podezželé, Mistše. Oni nás snad chtějí odtud vykoužit!" "Cítím něčí přítomnost za dveřmi. Nespíše máš pravdu," souhlasil Mistr. "Víš co uděláme, můj milý Podavači?"
"To netuším, Mistře."
"Přepadneme je a zničíme! Ale nejprve je budeme muset obklíčit."

* * *

Jako na povel vytasila naše dvojice s tichým zasyčením své světelné pohrabáče a vyrojila se s hlasitým křikem: "Nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme!" ze dveří. Za dveřmi už bylo nachystáno překvapené komando. Kmitající světelné pohrabáče divoce hučely mezi členy komanda a vybíraly si svou neblahou daň v podobě usekaných opasků.
Bědyové tančili na velkých nohách vojáků APO a stahovali jim kalhoty. Vojáci plni studu za své květované trenýrky se snažili rukama zakrývat tuto hanbu a zamotávali se do svých spuštěných kalhot, až udělali jednu velikánskou hromadu, kde jim bylo spolu moc a moc teplo.
Než se celá speciální jednotka stačila vzpamatovat, oba Rytíři s ďábelským smíchem uprchli přilehlým koridorem.
Po několika odbočkách se Rytíři rozhodli, že už nemusí utíkat, protože Obie nemohl popadnout dech. Obie se chabě vymlouval, že to má na svědomí jeho předchozí pokus o Bědakiri. Kví-Koň využil chvíli odpočinku, aby se rozhodl, co podniknou dále.
"Tak, Obie. Každopádně musíme dokončit svůj úkol! Eee… Proč jsme vlastně tady?"
"No přece, Mistře… Kancléř Válium…"
"Aha! Aha! Už vím. Musíme dokončit jednání s tím proradným Nervidiánem Butem," vzpomněl si Kví-Koň. "Ale tentokrát to uděláme po našem! Nebudeme ho hladit po hlavičce a utírat mu pusinku, jak to chtěl Kancléř Válium. My ho donutíme nechat tuto planetu na pokoji. Ba ne! My ho donutíme opustit celou tuto soustavu!" Aniž by si to uvědomoval, Kví-Koň se dostal do ráže a začal zvyšovat svůj hlas, až se úředníčci pobíhající po chodbách, byrokrati a úřední šimlové se strachem zastavovali nevědíc, co se děje.
Rozkurážený Kví-Koň pokračoval dál ve svém pokřikování. "Ne! My ho nenecháme opustit tuto soustavu! My ho necháme podepsat kapitulaci a on dobrovolně opustí loď a půjde bez skafandru do kosmického prostoru! A ten jeho poskok Rum Hákoň nakonec prodá celou Flotilu a z těch peněz bude kupovat nezaopatřeným dětem a sirotkům bonbónky!"
"Ale, Mistře…" odvážil se špitnout Obie.
"Nic mi nevykládej a nesnaž se mě zviklat! Já už jsem se rozhodl!"
"Ale já jenom chci říct… Nebudou ty děti bolet zuby z tolika bonbónů?"
"Nebudou! On jim zaplatí i zubaře!"

Převzato z Kaleidoskopu