Star Marš

Autor: Wizrad

7.

Kapitánka prolezla dveřním otvorem a jako Kirlamerská srnka seběhla po příkrých schůdcích do doku. Sam a Max se snažili protlačit oba najednou za ní. Dok byla obrovská hala s několika přistávacími pruhy. Přistávací pruhy byly lemovány několika odstavnými plošinami, na nichž parkovaly lodě. Na jedné z nich se nacházela i diplomatická loď z Křuskantu. Právě v téhle chvíli se na odstavné plošině nacházeli čtyři osoby. Mohli bychom napsat, že se zde nacházeli čtyři lidé. Za lidský původ posádky se můžeme zaručit, ale čtvrtá osoba je pro nás zatím neznámou.
Pouze pár sekund stačilo kapitánce, aby se zorientovala a našla si správný směr k osobě, která v klidu a nevzrušeně dál v pravidelných odstupech umisťovala své krabičky a propojovala je káblíky. Kapitánka se rychlou chůzí vydala vstříc setkání s LIKVIDÁTOREM a oba členové posádky se jí drželi v patách. Za malou chvíli se přihnala zezadu k muži a poklepala mu na rameno. „Copak to tady tropíte?“
Muž byl tak zabrán do své práce, že jejich přítomnost v první chvíli ani nepostřehnul. Proto se velmi lekl, když na něj kapitánka sáhla a zařvala mu těsně u ucha. Veselé pískání, které po celou dobu vycházelo z jeho úst, umlklo v polovině tónu a jedna z malých krabiček, kterou zrovna držel v ruce, mu vypadla na zem.
V té chvíli muž (zblízka vypadal, na člověka) strašlivě zbledl a na čele a na krku mu vyrazil pot. Když se chvíli nic nedělo, muž se s úlevou sesul k zemi. Kapitánku to viditelně potěšilo.
„Vidíte to, hoši? Budím respekt. Jak na někoho houknu, tak se nejdříve opotí a pak dokonce i omdlí! Vstávej, chlape! Mdloby ti přede mnou nepomůžou!“ pokřikovala kapitánka a začala chlapa lehce pleskat po obličeji. Při každém úderu se mu hlava přetočila na opačnou stranu. Naštěstí se muž probral a jeho krysí očička se otevřela dřív, než mu kapitánka stačila hlavu vyviklat.
„Copak nám tady čmucháte kolem lodi, staříku?“ zahájila výslech kapitánka? A začala mu svítit malinkou baterkou do očí.
Musíme se zmínit, že oslovení „staříku“ neodráželo (v případě kapitánky) skutečný věk oslovené osoby, tak říkala lidem jen proto, aby je zmátla.
„Já… já tady nečmuchám. Já zde jen pracuji. Víte, já jsem Likvidátor z PAP (Pojišťovna Asociace Prodejců) a když nejsou žádné pojistné události, likviduji hlodavce. Byl jsem zde zavolán, protože se nám na lodi přemnožili krysníci. Jistě byste nechtěli, aby vám sežrali loď.“
„No to ne,“ řekla zaraženě kapitánka.
„Vidíte. A co máme říkat my, když ta naše je z papíru. Já tady na ně kladu pastičky a byl bych velmi rád, kdybyste mě nechali dělat mou práci.“
„No…“ otevírala ústa kapitánka.
„Chcete to snad za mě dodělat?“ zvýšil hlas Likvidátor. „Upozorňuji ale, že krysníci jsou velmi nepříjemní.“ Muž hleděl trojici vyzývavě do tváří a jeho pichlavá očka je bedlivě sledovala.
„Eeee… My jsme už na odchodu. Klidně pokračujte. Jako bychom tu nebyli,“ plácali jeden přes druhého členové naší skupinky a vzdalovali se ke své lodi.
Kapitánku krysníci viditelně vystrašili. Po schůdcích do lodi vyběhla takovou rychlostí, jako by ji nadnášely repulzory. Sam a Max se nechtěli nechat zahanbit a šlo jim to nahoru také lépe, než když scházeli dolů do doku. V lodi kapitánka bleskově proběhla úzkou chodbičkou a v mžiku zmizela ve své osobní kabině. Tam nejspíše stráví nějaký čas sezením na stole, což dělala vždy, když slyšela o nějakém hlodavci. Na obyčejnou myš jí většinou stačila hodina, ale protože krysníci byli mnohem větší nežli obyčejná myš a také mnohem větší než potkan, takže z toho logicky můžeme usoudit, že doba její nepřítomnosti bude nejméně dvě a půl hodiny.
Sam a Max spolu zatím diskutovali v místnosti vedle vstupu do venkovního průlezu, který zatím, čište pro jistotu, za sebou zavřeli.
„Same, Same! Vidíš to, jaký jsi udělal humbuk. Ani ten poker jsme nestihli dohrát a on ten Likvidátor, co tu dává ty bedýnky kolem naší lodi, jenom ničí škaredé hlodavce.“
Tu se ze stínů vynořil Ňoum se svým novým kamarádem. Max na něj ihned zamával: „Tak co, vojáci, jak jde ukrývání?“
I v přítmí, které zde panovalo, bylo vidět jak jsou oba vojáci bledí. U Ňouma by to mohlo být způsobeno i ztrátou krve z nosu, ale to by nevysvětlovalo bledost jeho kolegy, kterému budeme pro zjednodušení říkat Hvízdal. Ňoum neodpověděl na položenou otázku, ale sám se otázal: „Říkáte Likvidátor?“
„No, Likvidátor. Klade tam venku kolem naší lodi bedýnky na krysníky.“
Hvízdal vyrukoval se svou otázkou. „Je to takový pomenší chlapík v šedivém overalu s pichlavýma očkama a jízlivým úsměvem? A na zádech má velký nápis LIKVIDÁTOR?“
„A táhne za sebou skladištní nakladač NV-10?“ skočil Ňoum Hvízdalovi do řeči.
Sam ze sebe s údivem vyrazil: „Jo, to je on!“
„Tak to se musíme rozloučit,“ vyhrkl ze sebe Hvízdal a oba s Ňoumem podávali Samovi s Maxem ruce.
„Možná se ještě někdy potkáme, ale s tím bych nepočítal.“
„Ale kam byste chodili, hoši? Vždyť se tu ukrýváte.“ řekl Max a nechápavě se po nich díval.
„My se totiž raději půjdeme ukrývat někde jinde, kde to za chvíli nevyletí do vzduchu,“ objasnil mu Ňoum.
„Do vzduchu?“ řekl Sam a Max jednohlasně.
„Co myslíte, že ten Likvidátor asi tak dělá? Zbavuje Manažery nepohodlných lidí,“ otázal se Hvízdal a sám si na otázku odpověděl.
„Myslíte to vážně?“ řekli opět Sam s Maxem jako dvojčata.
„Samozřejmě,“ řekl Ňoum uraženě. „Já to musím vědět, protože jsem mu počítal výplaty a dělal odměny.“
„A já to vím taky jistě, protože jsem po něm uklízel to, co zbylo. Proto okamžitě musíme odtud pryč.“
„Nikam nepůjdete. Ukončete výstup a nástup, za chvíli odlétáme,“ přikázal Max. „Same jdi pro kapitánku, já zatím nastartuju loď. A vy dva jděte do kabiny pro cestující a pořádně se připoutejte.“
Zmínka o cestujících Samovi něco připomněla. „Ty, Maxi… A co ti dva vyslanci?“
„No tak ti se z toho budou muset vysekat sami. My jsme dva pasažéry přivezli a dva odvezem. Kdyby něco, pořád můžeme říct, že jsme je nepoznali.“
Kapitánka se zájmem vyslechla změnu situace a souhlasila se všemi kroky, které zatím její dva podřízení podnikli. Pouze odmítla opustit svou kabinu, protože ti krysníci jsou takoví hrozní. Rozhodla se tedy, že start bude řídit odtud.
Venku si Likvidátor se zájmem prohlížel své dílo. Tentokrát dosáhl svého mistrovství. Použil totiž dvojnásobné množství trhaviny než kdy předtím. Náhle si všiml, že něco není v pořádku. Loď už dávno nestála na svých podpěrách, ale vznášela se ve výšce několika metrů nad povrchem doku. Rozhodl se tedy jednat rychle.
V kabině se zatím dohadovali, zda se mají pokusit probourat skrz papírová vrata hangáru. Jejich rozhodování jim ulehčil výbuch pod lodí, který způsobil Likvidátor. Spuštěné štíty zadržely ničivý účinek výbuchu, ale tlaková vlna ulehčila jejich rozhodování a prorazila loď skrz stěnu hangáru do volného vesmíru.
Poctivá ruční práce, kterou se dala jejich loď nazvat, vydržela bez problémů. Pouze v kabině pasažérů se ocitli oba vojáci v koutě, kam je to prudce hodilo, protože se nestačili připoutat.
Max nečekal až se stihači APO zmobilizují a prudce zrychlil, až dosáhl rychlost potřebnou ke vstupu do hyperprostoru. Pak ve víru barev loď s jasným zablesknutím zmizela z této části vesmíru.


Převzato z Kaleidoskopu