Star Marš

Autor: Wizrad

6.

Tato malá ukázka síly úplně stačila, aby se Bute vzpamatoval. Skočil Šidišovi do řeči a začal blekotat.
"Šéfíku, račte dovolit, že vás rušíme, ale máme na palubě vaše lidi."
"Mé lidi?" vyrazil ze sebe Šidiš. "Vy máte u sebe mé lidi?" nevěřícně opakoval Temný Mistr a tvářil se přitom, jako by mu odletěl mezihvězdný dopravní spoj.
Butemu došlo, že poněkud pochybil ve svém vysvětlování, a začal se ihned opravovat. "Teda ne zrovna vaše lidi, ale spíše by se dalo říct osoby vašeho formátu."
Obličejem zpola zakrytým vlhkou kápí přeletěl mrak. Dart Šidiš se začínal opět vztekat. Hlubokým hlasem, v němž byla patrna zlost, ucedil k Hlavnímu Manažerovi: "Na palubě tvojí lodi nemohou být osoby mého formátu! V celém vesmíru se nenajde nikdo, kdo by se mohl měřit se mnou!"
Mezi rukama mu začaly proskakovat modravé zářící výboje. Při jejich zahlédnutí se Bute nakrčil a začal prosit o odpuštění. "Ne, ne, Velkomožný! Já jsem vás nechtěl urazit. Já jenom nemohu nalézt slova pro tu hrůzu, co nastala!"
"Tak je rychle najdi, Bute!" přikázal Šidiš. "Nebo ta hrůza nebude nic proti tomu, co s tebou provedu já!"
"Víte, vaše Excelence Máme na lodi rytíře!"
"A to má být hrůza? Vždyť tady Rum je také rytíř Galaktického obchodu No ostatně v jeho případě to je hrůza."
"Ne, ne, vaše Povýšenosti! Ne, Rum! Ti vyslanci jsou rytíři!"
"To je logické. Vždyť diplomatické mise se svěřují takovým lidem."
"To ano, Temný pane, ale oni to jsou Rytíři Bědy!"
Po těchto slovech Temný Bědy vypadal, jakoby se začal dusit něčím, co mu uvízlo v krku. To celkem nic nebylo, to mu tam jen uvízla předem připravená další peprná poznámka na Buteho účet. Byl z toho tak šokovaný, že si chtěl sednout do připraveného křesla, které si ovšem předtím nepřipravil. Takže místo toho si docela sprostě kecnul na zadek, ale provedl to s důstojností sobě vlastní. A navíc se tvářil, jakoby udělal to, co měl po celou tu dobu v úmyslu. "Rytíři Bědy?"
vypudil ze sebe tuto dvojici slov, která mu nechtěla pomalu přejít přes rty. "A je to jisté?"
"Ano, pane. Jeden můj důstojník je podrobil testům a výsledek je jednoznačný."
"Dobrá, zavolej mi toho důstojníka, ať mi to všechno vyjasní sám."
"Ale, pane, to snad ani nebude třeba. Já to všechno vím."
"Chceš se snad vzpouzet?" otázal se Šidiš.
"Chci, pane. Tedy vlastně ne! Ale ono to s ním už jaksi teda vlastně nepůjde. Nebude to možné."
"Proč to nebude možné?" zařval zuřivě Dart Šidiš.
"Já jsem ho jaksi nechal zlikvidovat."
"Zlikvi-co?" zeptal se opětovně Temný rytíř, který se domníval, že nějak špatně slyší.
"Zlikvidovat," odpověděl znovu Bute, "Ten kmán byl na mě drzý a ještě mě kopnul."
"Doufám, že to bylo do hlavy, Bute!" řekl Šidiš vztekle, a pak si povzdechl: "Proč musím pracovat se samými idioty!"
"Bylo to do kolena pane," mechanicky se ozval Hlavní manažer. Posléze se otočil k vytírajícímu Rumovi. "Rume, tak si to slyšel, teď se konečně potvrdilo z úst našeho šéfa to, co ti říkám po celou dobu: Jsi IDIOT!"
O Temného Mistra se viditelně pokoušely mdloby. Dopotácel se do rohu, tam začal tlouci hlavou o stěnu až mu kapuce poletovala na hlavě a nešťastným hlasem si k tomu mumlal: "Proč? Proboha, proč? Co jsem komu udělal?"
Hlavní Manažer na něj začal starostlivě pokřikovat: "Pane, nebijte tou hlavou tak silně. Ještě si promáčknete mozek."
Naštěstí pro jeho hlavu Šidiš s touto nelogickou činností brzy skončil. Urovnal si kápi, otočil se a důstojně odkráčel zpět do středu pokoje, kde na něj bylo vidět co nejlépe. Ze svého oblíbeného místa pohlédl do Butova patolízalského obličeje. Bute se ihned začal podbízet.
"Velkomožný pane, a co s nimi tedy máme udělat? Máme se o ně postarat, jako byste to byl vy sám?"
"To ať vás ani nenapadne! Zbavte se jich, nemám je rád!" vyštěkl Šidiš a rozhodným pohybem přerušil přenos.
Rum, který se krčil v koutě a naštěstí si ho nikdo nevšímal, si pro sebe mrmlal: "Vždyť to říkal správně postarat se o ně, jako by to byl on sám To já bych se o Šidiše tak rád postaral."