Star Marš

Autor: Wizrad

Epizoda I: Neviditelná hrozba

3.

Džungle se nacházela v jižní oblasti, protože jak víme džungle se obvykle nacházejí na jihu (Pozor! Pokud jste z jižní polokoule, musíte hledat džungli na severu, ale v tom pokoji se nachází na jihu, pozn. aut.). V severní části se nacházel LES. Nebyl to les ledajaký, nýbrž les skříní, v nichž si královna schovávala šaty pro všechny možné i nemožné příležitosti. Na ukazateli, který mířil k východu byl nádherně vyvedený nápis v modré barvě připomínající tekoucí vodu. Nápis hlásal K VODĚ. Nápis byl vcelku logický, protože v této části měla královna koupelnu. Lázním zajisté dominovala vana ve tvaru srdce, která zabírala plochu přibližně 20 metrů čtverečních. Do vany ústil tobogán a výsledný dojem dotvářelo několik nádherných fontán a umělé vlnobití ve vaně. Součástí Vodního světa byla i toaleta, ve které se kromě několika luxusních hajzlíků, nacházel i bidet, midet, kydet, pidet a kvidet. To poslední jmenované nebylo zařízení toalety, ale fekální šmírák Kvido.
Zvláštní, ten pokoj se náhle stal o mnoho větší, než byl jeho původní odhad. A to stále ještě není vše, co se zde dá najít. Třeba namátkou vyjmenujme tu kostru za skříní, která kdysi byla kamarádkou královny, když ta ještě byla princeznou. Jednoho dne vyhrála soutěž ve hře na schovávanou, protože se schovala tak dobře, že už ji nikdo nenašel.
Na západní straně pokoje byl královnin ZÁBAVNÍ KOUTEK, o čemž nás rovněž informoval rozcestník. Když se rozhlédneme trochu lépe, tak právě zde můžeme najít naši královnu jak si léčí svůj smutek na řetízkovém kolotoči. Sama na něm není, je s ní ještě jedna z dvorních dam. Nyní si musíme upřesnit, která z nich to je. Běhá jich tu nějak moc. Takže si je musíme trochu připomenout.
Rádodajka zrovna utěšuje kapitána Panáka...
Šuptam čeká na znásilnění, protože vygumovala ostatní jména a jakoby náhodou vyšla řada na ni...
Šupsem sedí v kuchyni a rabuje ledničku, což nebude dělat dlouho, protože do kuchyně míří kuchař a chce dělat totéž. Přítulka a Fiflena, o kterých jsme se zatím nezmiňovali, se šly koupat. Přítulka byla hezká, přítulná mladá dívka, která se ráda tulila skoro ke všem mužům, které potkala. Na rozdíl od ní Fiflena měla už svá nejlepší léta daleko za sebou. Neplnila už funkci dvorní dámy, kterou byla za panování královniny matky, nýbrž byla takzvanou gardedámou (No dobře, dobře! Už po mně nekřičte, kdo chce, může si sem dosadit gardebába). A tyto dvě si to šinuly pokojovou cestou přímo k Vodnímu světu královny Tomudaly, kde si chtěly užít vodních radovánek.

* * *

Nyní zpět ke královně a její poslední dvorní dámě, kterou nemůže být nikdo jiný než Hlaďmě, kterou všichni dobře znáte, protože jsme se oni také nezmínili, ale teď jste ji všichni poznali. Celkem na ní není nic zvláštního, až na to, že zatím jako jediná z dvorních dam stále odolává kapitánu Panákovi. A navíc je strašná stydlivka. Snad proto ji má královna nejraději.
Na tváři Hlaďmě se zračil podivný smutek, o něm vypovídaly i její velké hnědé oči zalité slzami. Zato královna, která se chtěla vyplakat, vypadala na řetízkovém kolotoči celkem vesele a s úsměvem na rtech se otočila ke své přítelkyni Hlaďmě. "Podívej se, Hlaďmě. Co mám podle tebe udělat, když po mně budou chtít podepsat ty kopulační listiny?" zeptala se s nadějí ve hlase Tomudala. "Připadá mi to ukrutně zajímavé, " dodala královna a růžovým jazýčkem si obkroužila své plné modré rty.
"To ne, to sis spletla, Sve," řekla Hlaďmě královně. "Ty listiny jsou kapitulační. To znamená, že chtějí, abychom se vzdali."
"Ty myslíš něco takového, jako když se já vzdám svého zákusku?"
"No, je to něco podobného, ale je to ještě horší."
"Horší? To jako kdybych vzdala zákusků na celý život?" vyjekla královna zděšeně.
"Ba ne," zavrtěla hlavou Hlaďmě. "Je to ještě daleko horší."
"Vždyť to by pro mě bylo nejhorší na celém světě. Nic horšího si už nedokážu představit! Víš co, Hlaďmě, to mě tak rozrušilo, že už na to nechci déle myslet. Půjdeme na horskou dráhu, ano?"
"Dnes už ne. Jsem nějaká unavená a chce se mi spát," řekla Hlaďmě.
"Tak dobře, Hlaďmě. Zítra je času dost," řekla královna tónem, který nepřipouštěl žádné starosti.
Pokojovou cestou se ubíraly do středu místnosti k ukazateli, kde měla královna svou ložnici. Protože Hladmě byla její nejvěrnější dvorní dáma a přítelkyně už od dob, kdy byla ještě princeznou, spávala ve vedlejší posteli a občas jí bylo dovoleno postele srazit k sobě. To vypovídá, jak ty dvě měly k sobě blízko.
Musíme se zmínit, že královna byla na svých patnáct úplně normální a navíc měla ráda děti (Herodes měl také rád děti - na smetaně, pozn. čtenáře). Vlastně ke sdílení postelí docházelo opravdu velice zřídka. Většinou v dobách, když v Džungli nastalo období dešťů, při kterých se celá místnost velice ochladila, nebo když se z pralesa ozývaly táhlé skřeky nespatřené příšery, které způsobovaly mrazení v zátylku, studený pot stékající po zádech a tuhnutí bradavek.

* * *

Teď se vrátíme k našim dvěma koupání chtivým dámám. U nich probíhalo vše bez problémů. Obě se rochnily v příjemné teplé vodě, proháněly gumové kachničky, Fiflena si hrála na velrybu a svými pohyby vytvářela miniaturní tsunami, které úspěšně nahrazovaly umělé vlnobití. Tak by mohlo vše probíhat úplně v klidu, kdyby Fiflena nedostala ten nešťastný nápad, že si sjede na tobogánu.
Naneštěstí Přítulka nepochopila její úmysl už z toho, když začala šplhat na vrchol tobogánu. Ta nešťastná konstrukce při této činnosti strašlivě trpěla a vyjadřovala svou neshodu ukrutným skřípěním a vrzáním. Dva z nosníků dokonce námahu nevydržely a silně se prohnuly. Teprve až dostrkala své tučné tělo na samotný vrchol tobogánu a začala se cpát do koryta skluzavky, došlo Přítulce, co se Fiflena chystá udělat. "NE, Fifleno! Nedělej to!" začala ječet Přítulka.
Ale ve chvíli výkřiku už bylo pozdě. Obrovská masa svalů, kostí a sádla začala sjíždět spirálovitou skluzavkou se stále se zvětšující rychlostí. Pak Fiflena udeřila o hladinu svým tělem, které získalo hybnost rozjeté lokomotivy. A tak se stalo, co se stát muselo...
Celý pokoj zalila přílivová vlna a nastaly záplavy, které spláchly královnu a Hlaďmě z jejich postelí a hnaly je směrem na Džungli.
V Džungli zatím Šuptam marně čekala na svého znásilňovatele už připravená v patřičné poloze. Vzdáleného hučení si příliš nevšímala, protože se mylně domnívala, že to jí v hlavě hučí touhou. Svůj omyl si uvědomila, až když ji spláchnul vodní příval a vyplavil ji dveřmi na chodbu. Ještě se nestačila ani vzpamatovat, když na ní přistály královna a Hlaďmě spolu s nějakou ohavnou příšerou.
Divoké reflexy způsobily, že příšera skládající se ze samých zubů, drápů, černých chlupů a dlouhého jazyka se vzpamatovala nejdříve. Vydala táhlý jekot a poslintala všechny tři dívky, když je pečlivě prozkoumávala svým dlouhým jazykem, pak ještě jednou zaječela a vydala se zpět do Džungle. Tu z Džungle vyrazila druhá vlna na jejímž vrcholu surfovala Přítulka. Ke cti Šuptam nutno podotknut, že tentokrát zareagovala bleskově. Rozhrnula královnu a Hlaďmě, které na ní spočívaly, a ukázala směrem k vlně, která se k nim velkou rychlostí přibližovala. Natáhla ruku s napřaženým ukazovákem a řekla: "Eeee... Eeeee!!!"
A u toho "Eeeee" už zůstalo, protože vlně právě došla voda. Nicméně se jí ještě povedlo vymrštit Přítulku i s prknem směrem k naší skupince. Prknu se podařilo zasáhnout Šuptam do hlavy, takže opět zaujala svou obvyklou polohu ležmo. Přítulka pak srazila k zemi Hlaďmě a Tomudalu. To by snad mohlo být vše. Ba ne! Na něco jsme zapomněli. Ta příšerná příšera, která mířila k Džungli, tam totiž nedoběhla. Druhá vlna ji popadla rovněž a umístila ji na vrcholek úhledné hromádky, kterou tvořily čtyři dívky.
Příšera se, jak měla ve zvyku, vzpamatovala nejdříve a opět provedla totéž jazykové cvičení. Jazyk byl velice nevybíravý a nectil žádné soukromí. Poté příšera z vrcholu slezla, vydala táhlý jekot a udělala jednu neslušnou věc, po níž Hlaďmě usoudila (Hlaďmě jediná nebyla v bezvědomí, protože měla velice silný charakter a ještě silnější hlavu), že má nějaké střevní potíže. Její diagnóza se vzápětí potvrdila, když příšera udělala hromádku na Šuptam. Pak hromádku pozorně prohlédla, očichala, vydala ze sebe spokojené zachrchlání a odešla. Ti, co si tipují, že se vrátila do džungle, tak se tentokrát spletli, protože netvor odpelášil chodbou pryč. Bylo to od něj docela pochopitelné, protože kdo by chtěl bydlet někde, kde vás dvakrát za den vytopí.
Mezitím zápach z hromádky začal probírat i ostatní zúčastněné, kteří se urychleně od postižené Šuptam distancovaly.
Královna se ozvala vyděšeným hlasem: "Musíme jí nějak pomoci. Snad kdyby se probrala z toho omráčení, třeba by se toho dokázala zbavit sama Co kdybychom ji polily vodou?"
"Ale královno," ozvala se Hlaďmě. "Vždyť jsme celé mokré, copak té vody nebylo ještě málo?"
"No Vždyť to byl jen takový nápad."
Mezitím se však diskuse stala bezpředmětná, protože hutný zápach vycházející z hnědavé zakroucené věci by dokázal probudit i mrtvého a Šuptam byla pouze v bezvědomí.

Převzato z Kaleidoskopu