Star Marš

Autor: Wizrad

14.

Tak a teď bychom měli být v oné části vesmíru, kde se nachází malá planetka Baboo. To je zvláštní. Lodě APO nikde… Místo planety hromada asteroidů… Co se tu vlastně mohlo stát?
A jejé… Už jsme vám říkali, že Baboo je strašlivě malá planetka? No a tak se vlastně stalo, že jsme ji minuli. Musíme se po ní podívat někde jinde. Přesuneme se do jiného systému. Hm… To je podivné… Místo jednoho slunce jsou tu dvě a místo zeleného Baboo se tu povaluje nějaká ledová koule. Tak to asi zase nebude Baboo.
Tak tohle už překračuje všechny meze! To bloudění musíme okamžitě zarazit. Navigátore, na slovíčko! Chceš slyšet pár veselých slov? Jsi propuštěn!
S novým navigátorem se snad konečně dostaneme na to správné místo. Zatím to vypadá nadějně. Dokonce ani tu hvězdnou mapu už nedrží obráceně. Teď se konečně nacházíme v hvězdné soustavě Baboo. Ano, zelená planeta je na svém místě a u ní je shromážděn roj nějakých stříbrných včeliček.
Obsluho! Přiblížit! Ano, správně! Teď už je jasné, že je to flotila lodí Asociace Prodejců.
Obsluho, teď přiblížení na sídelní město Teed a královský palác!
Dlouhou chodbou vedoucí k trůnnímu sálu královského paláce uháněl mladší astronom královské observatoře. Královská observatoř bylo zařízení, kde astronomové sledovali obřími teleskopy vesmírné jevy. Ale v posledních několika týdnech se astronomům úplně změnila jejich pracovní náplň. Místo sledování erupcí na babooském slunci byli astronomové nuceni sledovat pohyby obléhací flotily.
Mladší astronom běžel s důležitou zprávou, kterou mu sdělil jeho starší kolega a nadřízený - starší astronom, za královnou Tomudalou. Celý udýchaný rozrazil obrovské dvoukřídlé dveře trůnního sálu (ani si neuvědomil, že mu otevřela královská stráž stojící před nimi) a vřítil se dovnitř. V tom okamžiku uklouzl na čerstvě navoskované podlaze a po vlastním břiše dojel až ke stupínku, na němž byl umístěn trůn, kolem něhož byly shromážděny královniny dvorní dámy a ve kterém strnule seděla královna Tomudala.
Nic jiného chuděře nezbývalo, protože byla zašněrována v jakémsi korzetu a ten ji skoro znemožňoval pohyb. Na hlavě měla ze svých dlouhých tmavých vlasů účes ve tvaru beraních rohů, které vyzývavě čněly kupředu. Obličej měla pro změnu pokryt bílým make-upem, přes který vedly černé pruhy.
"Vstaň, milý astronome. Vždyť již dávno jsem říkala, že přede mnou nemusí nikdo padat na zem. Nuže vstaň a pověz jakou zprávu, ty mi přinášíš… Nebo pouze donášíš?"
"Vaše Výsosti, odpusťte mé drzosti… Jejich lodě na nás letí, schovejme hned naše děti!"
"Děkuji, astronome. Ač přinášíš zprávy špatné, pranic mi neuniká, že v sobě máš srdce básníka."
Astronom se postavil, uklonil se královně, otočil se a chystal se odejít. Po dvou krocích mu opět podklouzly trepky a tvrdě si narazil svou sedací část. Chvíli uvažoval, zda má cenu se vůbec zvedat a pak se radši z trůnního sálu odplazil.
"Nuže pojďte, mé dámy a přítelkyně nejbližší. Je potřeba vzburcovati kapitána Panáka a říci mu tuto nemilou novinu. Vydejmež se-"
"Chrrrrrr!!!" ostrý chroptivý zvuk přerušil královnu v polovině věty.
Královna šlehla pohledem po svých dámách a začala opět s přednesem věty: "Nuže vydej-"
"Chrrooochrrrrmf!!!"
"Kdo to byl?! Vydejte mi mrchu tuto, bych ji mohla do žaláře nejtemnějšího vsaditi!"
"Královno," ozvala se Šuptam.
"To jsi byla ty?"
"Ne, má královno… Já jenom, že to s tím žalářem asi nepůjde."
"A proč by to jako nešlo?" Královna změnila tón své řeči z formální starobabooštiny na normální Obecnou řeč.
"No… přece, když jste se stala královnou, tak jsme do něho uložili brambory."
"No dobře, tak to nechám pro tentokrát být. Snad už bude klid." A jako na potvrzení se opět ozvalo zachrčení, tentokrát ještě silnější než ta dvě předchozí.
"Okamžitě mi řekněte, kdo to dělá, ať ho můžu vlastnoručně ztrestat!"
"Prosím, my už to víme," nesměle se ozvala Šupsem.
"Víte? A o co jde?"
"Královno, podívejte se sama…" vybídly ji dámy.
Královna si obešla svůj trůn a tam byla o něj opřená Fiflena a chrápala až drnčely tabulky v oknech.
"Abyste věděly, že své slovo dodržím, tak ji teď ztrestám. My všechny půjdeme za kapitánem Panákem a ona tu za trest… Za trest tu zůstane! A zůstane tu úplně sama!"
Královna vyrazila k postrannímu východu z trůnního sálu a vychytrale se držela podél zdi, kde byl koberec. Jednotlivé dvorní dámy se řadily za ní, držely jedna druhou za boky a tvořily hada. Poslední článek této lidské housenky tvořila Sveďmě, druhá nejmilejší královnina dvorní dáma, která se vrátila z několikadenní dovolené. Mezi dámami chyběla pouze Hlaďmě, která po včerejší perné noci byla nějak nemocná a celý den se povalovala v posteli. Bez kapitána Panáka.
Had postupoval za královnou. Sveďmě vytáhla maličký přehrávač a dvorní dámy začaly v rytmu hudby přešlapovat a vytáčet se.
Královna se otočila: "No tak, dámy! My tu máme práci a vy byste si tu jen pořád hrály!"
Hudba a podupávání dvorních dam narušilo spánek Fifleny a ta se s táhlým zachrčením probudila.
"Heééahék!" dlouze ze sebe vyhekla gardebába. "Královno, mé dámy a přítelkyně, kde jste? Odcházíte? Tak to musím s vámi!"
Královna vykoukla ze zárubní. "Ne, Fifleno. Ty zůstáváš tady. A nechci slyšet žádné odmlouvání," dodala královna, když viděla, že Fiflena do sebe začíná pojímat hektolitry vzduchu, čili chce asi něco říct.
Schlíplá Fiflena si musela své rozumy nechat pro sebe, ale vzduch, který vdechla, musel někudy ven. Tentokrát si vybral jinou cestu, než je obvyklé.
I když gardebába mlčela a nijak se ke svému tělesnému projevu nehlásila, dvorní dámy mlčet nemusely. Jedna po druhé, jak odcházely, se jí posmívaly.
"Vidíš to, to máš za to, jaká jsi," řekla Šupsem.
"Fuj, ty jsi ale škaredá," dodala Šuptam.
"A navíc nemáš kontrolu nad svým tělem," přidala se i Rádodajka.
"Ten puch si tady můžeš dýchat sama," ledovým hlasem pronesla Přítulka.
Sveďmě nejprve neřekla nic, rozhlédla se kolem a nenápadně (zato pěkně nahlas) zopakovala ústy zvuk Fiflenina pochybení. Pak začala vřeštět na celé kolo: "Fůj! Fůůůj! Holky, ona to udělala zase!" a rychle vyběhla z místnosti, aby už to nemusela dále čichat.
Fiflena rudá jako rak se chtěla takovému sprostému nařčení bránit, když tu za zárubní dveří vykoukla opět královna s kapesníkem před nosem. "Ty jedna nechuto! Ty si nedáš pokoj! A nechci nic slyšet!" dodala opět, když viděla, že se Fiflena nadechuje. "Až to tu vyčichne, zavolej uklízecí četu, aby to tu vydezinfikovali. A pamatuj si: Ode dneška budeš mít dietu. Žádný hrách, kroupy, zelí nebo cibuli. Přítulka teď hned půjde za kuchařem a řekne mu, že Fiflena a Lora budou mít suchárky."
Lora visící v kleci poblíž trůnu zaslechla své jméno a zavřeštěla: "Lórrra chce sucháááárrrrek!"
Královna si nebohou gardebábu naposledy přísně přeměřila a bouchla dveřmi.
Tomudala a její suita dvorních dam se vinula dlouhými chodbami královského paláce směrem do levého křídla, kde se nacházel krytý bazén. V jeho blízkosti měl totiž byt kapitán Panák. Tomu královna rozuměla. Jako velitel její osobní stráže musel dbát na svou tělesnou kondici, a kde jinde se tato kondice udržovala lépe než v bazénu.
Dámy zpočátku za královnou jen tak cupitaly, ale když se blížily cíli, kráčely krokem vpravdě tanečním, protože každá z nich měla s kapitánem Panákem ty nejlepší zkušenosti a pokaždé si od setkání s ním něco slibovala.
Ještě než se setkáme s kapitánem Panákem v jeho bytě, musíme zmínit ještě jednu maličkost. Kapitán Panák byl nadšený botanik, proto vás nesmí překvapit, že v jeho apartmá najdete jednu menší botanickou zahradu ze všeho nejvíce připomínající babooskou džungli.
Po deseti minutách chůze palácem dorazilo Její Veličenstvo konečně k bazénu. Nyní zbývalo překonat poslední část cesty kolem prosklené stěny bazénu.
"Abych nezapomněla, Přítulko, až tady skončíme, zajdeš do kuchyně za kuchařem a domluvíš dietu pro Fiflenu," připomněla Tomudala dívce.
"Královno, to snad ne. Musím za tím kuchařem do kuchyně? Já bych to vyřídila třeba tady."
"Jak to myslíš tady?"
"Kuchaře přece můžeš najít jedině a pouze v kuchyni. To na něj chceš hulákat odtud až do kuchyně, která je v pravém křídle a navíc tři patra pod námi?"
"No to ne, stačilo by přece jen zajít k bazénu."
"C-co? Jak? K ba… k bazé…" Přítulčina drzost Tomudale úplně vzala řeč. Zuřivým šklebem zkřivila svůj obličej tak prudce, až se jí vydrolil její pruhovaný make-up. Pak začala měnit barvy v obličeji a uvažovat, co té potvoře udělá, když jí zrak zalétl přes skleněnou stěnu do středu bazénu. Tam se pod umělým sluncem na nafukovací matraci povaloval úplně nahý kuchař. Vedle něj se na menším lehátku plavila spousta pečiva, masa, zeleniny a vína z královských sklepů. Čas od času kuchař líně natáhl ruku a uždíbl si kousek nějaké té bašty, kterou vydatně splachoval vínem přímo z láhve.
Královna po zhlédnutí této "malebné" scenérie přestala napodobovat semafor a její tvář bledostí začala připomínat mrtvolu. Se zaťatými zuby se otočila ke svým dámám.
"Koukněte se na toho úchyla!" řekla královna vztekle.
Všechny dámy, které ještě kuchaře neviděly, se jako na povel otočily a zíraly skrz sklo do bazénu. Ubohá Šupsem nevydržela pohled na obtloustlého a vyžraného kuchaře v Adamově rouše a zhroutila se na zem.
Šuptam chtěla královně poskytnout morální ochranu, a tak přiskočila, aby jí svými ručkami zakryla oči, ale vzápětí jí došlo, že tento čin již postrádá smysl, protože Tomudala dostala plnou dávku kuchařovy nechutnosti. Šuptam se v duchu hrozila, jaký to bude mít dopad na královninu nevinnost. Ještě že přes kuchařovo povislé břicho nebylo nic vážného vidět.
Rádodajka se odvážila do této pohnuté chvíle špitnout několik slov: "Škoda, že tu není Fiflena, ta by mu dala co proto!"
"Ba ne! My Fiflenu nepotřebujeme," řekla královna. "My to zvládneme stejně dobře jako ona!"
Po těchto slovech převzala Tomudala iniciativu a celá skupinka napochodovala k bazénu. Z okraje bazénu začaly všechny dívky na kuchaře křičet: "Kuchaři! Okamžitě pojď sem!"
Jenže kuchař byl ze silného vína už natolik pod párou, že mu celé to obecenstvo, které ho tam ze břehu okukovalo, bylo úplně jedno. A tak jenom líně zvedl ruku a se silně pletoucím se jazykem ze sebe vyžvatlal: "Ahoj, holky! Pojďte se taky koupat!" A nic nedbal vzteklých protestů královny nebo jejího dupání královskou nožkou. Pak se rukou, kterou před chvílí jedl, začal škrábat v místech, které taktně zakrývalo jeho převeliké břicho.
Další dvě dámy z toho utrpěly šok a složily se na podlahu. Tentokrát to byla Rádodajka a Šuptam. Přítulka a Sveďmě je musely údery přes obličej probouzet opět k životu.
"Tak to by dál nešlo, Sveďmě. Jdi k holofonu a zavolej Fifleně, ať s tím kuchařem přijde udělat pořádek!"
Fiflena chtěla nejprve trucovat, ale když slyšela o nahém kuchaři, řekla, že tam bude jako vítr. Nutno říci, že svůj slib splnila dokonale. Přihnala se k bazénu obrovskou rychlostí. Protože si zkrátila cestu královským archivem, přinesla s sebou spoustu papírů, které v něm zvířila. Ty se ještě dlouho poté vznášely po chodbách.
"Kde je!" vyrazila ze sebe s funěním.
Královna se ani neobtěžovala odpovědět. Pouze ukázala prstem.
Fiflena se přesunula k okraji a začala se svlékat. Ač se předtím kuchař schovával v alkoholovém opojení a přítomnost královny ho vůbec nevzrušovala, když zaregistroval svlékající se Fiflenu, okamžitě vystřízlivěl a začal se dusit půlkou kuřete, kterou měl zrovna v ústech. Vyvrátil se ze své matrace a pejskem se snažil doplavat k okraji, aby byl od Fifleny co nejdál.
Neuspěl.
Fiflena zajela pod vodu jako štika, taková ta přerostlá, které se nadává vorvaň, a protože vytlačila svým tělem spoustu vody, tak se kuchař na chvíli ocitl na suchu.
Tady musíme dodat, že královna prozíravě už hodnou chvíli předtím opustila i s dámami prostor bazénu a pečlivě zavřela vodotěsné dveře, aby se neopakovala situace z předchozího večera.
Královna i dámy sledovaly celou situaci z chodby skrz prosklenou stěnu, tedy moc toho neviděly, protože ji neustále zaplavovaly přílivové vlny. Do dvou minut voda opadla a konečně bylo dovnitř vidět.
Fiflena táhla z vody bezvládného kuchaře. Ledabylým pohybem si ho přehodila přes rameno a s hlavou hrdě vztyčenou odkráčela dveřmi na chodbu. Královně věnovala zpupný pohled a ucedila něco ve smyslu, že kuchař je její, protože si ho ulovila. Namířila si to ke konci chodby, kde byl výtah a nechala překvapenou královnu za zády.
Tady bychom s Fiflenou mohli skončit, ale neskončíme, protože u výtahu nastala velice zvláštní situace. Výtah byl velice malý, pouze pro dvě osoby, s nosností do 150 kg. První náznaky potíží nastaly v té chvíli, kdy se snažila procpat tlustého kuchaře úzkým vstupním otvorem. Za vydatné pomoci nohou ho tam nakonec natlačila. To byl sám o sobě malý zázrak.
Velký zázrak nastal v té chvíli, kdy poctila i ona výtah svou návštěvou. Ba dokonce se jí povedlo zavřít i dvířka. Pak už jen stiskla tlačítko, aby jela nahoru do desátého patra, kde měla své apartmá, a výtah se rozjel.
Dolů.
Těžce zkoušený mechanizmus nedokázal vytáhnout stopadesát kilogramů nadváhy a projevil jistou dávku inteligence, protože se této tíze příliš nevzpíral. Fiflena i s kuchařem nakonec skončili ve sklepě, a protože v tomhle sklepě nebyl jiný výtah než ten, kterým přijeli, bude muset gardebába ke zpáteční cestě použít schody. Takže než Fiflena s kuchařem na zádech vyšlape tu spoustu schodů, my si můžeme od oné otravné ženské a obscénního kuchaře odpočinout na dost dlouhou dobu.
Královna s otevřenými ústy sledovala, jak se za Fiflenou zavírají dvířka výtahu. Z jejího rozpoložení ji vzpamatovalo ostré kvičení týraného zdvihacího mechanizmu.
"Holky," řekla zničeně, "pokračujeme v cestě."
Sveďmě chtěla na královnu udělat dojem svým zájmem o chod království, a tak se zeptala: "Tomudalo -"
"Titul, Sveďmě! Nezapomínej na TITUL!" okřikla Sveďmě Rádodajka.
"Vaše Ostrosti," zkusila to Sveďmě.
"Tenhle ne! Tenhle naše laskavá chlebodárkyně používá při vybrušování svých jazykových znalostí."
"Tak tedy… Vaše Jasnosti…"
"Ten taky ne," dloubla do ní Přítulka. "Ten se přece používá, když je tma."
"Vaše Blahorodí…" pípla Sveďmě, která byla už dokonale zmatená.
"Ale ne! Ty všechno zmotáš!" vyjekly Šupsem i Šuptam dohromady. "Copak naše vládkyně rodí a sténá při tom blahem?"
"Tak co třeba… Vaše Výsosti?"
"Tak tenhle se užívá v horních patrech paláce." Rádodajka už obracela oči v sloup.
"Tak co třeba Vaše…"
Tomudala cítila, že tohle se jí nějak vymklo z rukou. Její dámy pokračovaly ve vzrušené diskusi a po ní neštěkl ani pes. Uchopila svou hlavu do dlaní a měla šílenou chuť, tlouci s ní o stěnu. Možná pak by si jí někdo všiml. Teď konečně pochopila, že je možné být sám uprostřed spousty lidí. Nakonec, a to je důležité pro pokračování našeho příběhu, hlavou netloukla, ba ani nezačala.
Rozhodla se na sebe upozornit.
Rozhrnula chumel dam a sledovým klidem pronesla. "Říkejte mi: "Královno"! Královno, mi úplně stačí."
Její odvážný čin vyzněl málem naprázdno, protože si jí ani nevšimly. Sveďmě však v té chvíli došla zásoba všech vhodných i nevhodných oslovení a už by neměla, co říci. Náhle ji napadlo oslovení. Ten nápad měla v uších tak jasně, jako by to řekl někdo přímo vedle ní.
"No… a… a… A co třeba: Královno. Úplně přece stačí říct: Královno."
Přítulka zareagovala bleskově. "To nejd… To se použ… Tak jo. Tak to může být. Ale pamatuj si, Sveďmě, to byla rána pod pás, protože správné oslovení musí obsahovat: Vaše."
"Má královno," vzpomněla si na svou přítelkyni Sveďmě. "Co kdybychom zavolaly opraváře, že je zde zničený výtah? Možná přijde… ten… hezký mladý… s těmi velkými vlnícími se svaly pod jeho opálenou kůží. Královno, víte, že on má na sobě pouze šortky?"
"Jééé," vydechly ostatní dvorní dámy.
"Nechte toho," okřikla je královna. "Vy jste úplně posedlé! Moji čest byste stále chránily a ta vaše vás vůbec nezajímá!"
"No moment, královno… A co ten Klacík?" namítla Přítulka.
"Hůlka, ty krávo," kopla ji do kotníku Sveďmě.
Královna zpražila Sveďmě ostrým pohledem a pak smutně dodala: "Tam o nic nešlo, my jsme si jen celou noc povídali a zpívali jsme si o démonech… A navíc! Z kapitána Panáka byste si měly vzít příklad! Už dlouhou dobu mi věrně slouží a nenechává nad sebou vítězit chtíč a nízké pudy."
Šupsem si tato slova zapisovala do svého notýsku, aby později mohla vyhledat v naučném slovníku, co vlastně znamenají, a Rádodajka se začala královně za zády tiše přihlouple hihňat.
Královna, jak byla v ráži, pokračovala: "A jednou dokonce za mnou přišel, že pozorováním zjistil, že mám problémy s věnečkovou nemocí. To asi proto, že jsem si vila na zahradě věnečky. A dokonce mi ji dobrovolně chtěl vyléčit. O půlnoci na zahradě. Říkal, že budu muset být nahá a on provede nějaké zaříkávaní svých předků. A já jsem tuto příležitost propásla, protože jsem před půlnocí usnula."
Sveďmě vypadala vyjeveně. "Mě také kapitán léčil věnečkovou nemoc. Ale to zaříkávání úplně vynechal. Čímž však nechci říci, že by to bylo špatné… Ale nejhorší bylo, když mi řekl, že jsem léčbu vůbec nepotřebovala."


Převzato z Kaleidoskopu