Star Marš
Autor: Wizrad
Epizoda I: Neviditelná hrozba
12.
Druhý den ráno, když už byla obě dvě slunce na obloze, vanul celým městem Mous Espan studený vítr od skluzavky a přinášel lezavý chlad. Celou noc obří chladící stanice namražovaly ledovou rychlodráhu, po které se ani ne za dvě hodiny budou prohánět ti nejlepší závodníci z celého Tatulínu. Ona obří ledová skluzavka, na které se závodilo a která vedla několika tunely, se nacházela za městem ve skalnaté poušti. Nejhorší místo celé trasy byl Chudákův kaňon.
Už od rána proudily davy lidí na slowerech i pěšky do místa vzdáleného několik minut či hodinu od města (podle toho zda dotyčný jel nebo šel) a nazývaného Mous Espanská Aréna. Na tomto místě se nacházely tribuny a závod se zde startoval.
O dobrý rozhled se návštěvníkům staraly tři obří obrazovky a systém chytře umístěných kamer na strategických místech závodní rychlodráhy. Spolu s nimi zde byli i komentátoři, kteří prováděli diváky každou fází závodu.
Obyvatelé se navzdory pálícím sluncím oblékli do silných oděvů šitých z té nejtlustší kůže, která Banthuům rostla na jejich tučných zadcích. Ti šťastnější už zaujali svá předplacená místa na tribunách, ti méně šťastní ještě stáli fronty na vstupenky.
* * *
Ve vzduchu bylo napětí. Skoro každý svobodný obyvatel si vsadil nějakou tu menší nebo i větší částku na svého favorita. Případně tito svobodní obyvatelé - pokud neměli peníze - vsadili nějakého toho nesvobodného ve svém vlastnictví. Právě v takovémto závodě vsadila Gordulla Hňuppová Kakanakina a jeho matku, které vyhrál Watt. Watt správně pochopil, že chlapec má talent, který dokázal dobře využít, a proto ho nechával závodit na skluzácích.
Dole v Aréně už postávali jednotliví závodníci u svých strojů, které za malou chvíli jeřábové rampy umístí na dráhu. Závodníci dělali poslední úpravy na svých skluzácích.
I malý Kakanakin pobíhal s energetickým klíčem kolem svého skluzáku, který měl na přídi nádherně kaligraficky vyvedenou hlavu Watta, která dokonce koulela očima a krčila nosem. Chlapec totiž na poslední chvíli zjistil, že je třeba lépe upevnit přívod plazmy do motoru.
Ostatní závodníci na tom byli podobně. Také oni zjišťovali, že před závodem nemají v pořádku strašnou spoustu věcí.
Ze stínu jednoho skluzáku umístěného v popředí, který se nazýval Pouštní Vosa, vyrazila po rukou zvláštní postavička, na kterou se musíme podívat blíže. Tento hrbatý, pokřivený tvor se nazýval Sebulva a byl to místní favorit, na nějž většina lidí bez obav sázela své úspory.
Sebulva se nenápadně (s nohama za krkem) vydal mezi své kolegy závodníky. Vypadalo to, že je úplný lidumil. Tu nakouknul, tu někoho poplácal po zádech, tam něco přidržel, jinde vypomohl. Jediné, co bylo zvláštní, že z něj vypadávaly cestou všemožné součástky. Nejspíše to ale byly jen věci, kterými chtěl pomoci ostatním a chudák pokřivenej je při té své těžké chůzi poztrácel.
U Kakanakinova souseda měl takovou smůlu, že zakopl rukama o sebe, a jak se převrátil, tak vymrštil svou nohu zpoza hlavy, až hrst písku zasypala otevřený motor Mawhoneyho skluzáku.
Když viděl Mawhoney, jak se ten ubohý tvor převrátil, přiskočil ihned Sebulvovi na pomoc a pomáhal mu postavit se zpátky na ruce. Sebulva mu se slzami v očích děkoval za jeho šlechetnost a svatosvatě mu sliboval, že ho bude v závodě co nejvíce šetřit.
Mawhoney ho poplácal po hrbu a potřásl mu jeho nohou. "Ále, nedělej si starosti, Bulvoni. Já tě předjedu i bez tvé pomoci," řekl mu se smíchem a otočil se zpět ke svému stroji, a tak už nespatřil jak se Sebulvovi v jeho černých vypoulených očích zvláštně zalesklo. Ať to bylo, co to bylo, hned to zmizelo. V mžiku nasadil na obličeji ten nejmilejší výraz, jakého byl schopen, a zamířil ke Kakanakinovi.
No… nejmilejší výraz. Ono se řekne: ‚nejmilejší výraz', ale je to takové sporné. Například protřelý veterán galaktických válek byl to za milý výraz určitě považoval. Zato malé dítě, byste takhle mohli strašit, když vás neposlouchá.
Takže ještě jednou…
Sebulva nasadil nejmilejší výraz, jakého byl schopen, a zastavil se v půli kroku, protože se právě z ampliónů ozvalo: "Všety zavodky na svoja strojka! Všety zavodky na svoja strojka! Prichodna Hňuppi vladino!" [Všichni závodníci ke svým strojům! Přicházejí Hňuppští vládcové!]
Sebulva si vztekle uplivnul, otočil se na dlani a vracel se ke své Pouštní vose.
* * *
Oči všech návštěvníků byly upnuty k velké lóži, kde se každou chvíli měl objevit Hňuppský pár. Nejdříve bylo slyšet vzdálené hučení, které se stále více zesilovalo. Toto hučení bylo ukončeno kovovým cvaknutím.
Ve vstupu do lóže bylo vidět obrovské akvárium, které vyjelo zdviží. V akváriu se nacházel párek Hňuppů, na který se netrpělivě čekalo. Přední stěna akvária, v němž byli oba Hňuppové ponořeni až po hlavy, náhle sjela a Žaba s Gordullou se vyvalili s i proudy vody do lóže.
Lóže byla zařízena vpravdě přepychově. Nacházela se zde soukromá obrazovka, bar a samozřejmě občerstvení, které nemohlo chybět. Pro Hňuppku Gordullu zde byla nachystána hromada kapesníků, protože měla ze stálého ponoření ve vodě rýmu. Mezi kapesníky se vyjímal jeden velký a bílý, kterým Gordulla spustí za malou chvíli závod.
Po vplavení obou Hňuppů do lóže začal hlavní komentátor Huboň vykřikovat a pumpovat diváky, aby přivítali mocným potleskem ty nejlepší a nejšlechetnější obyvatele Tatulínu - Žabu a Gordullu Hňuppovy.
Po jeho slovech se zvedl vlažný potlesk, při kterém se Žaba ukláněl davům. Když nazveme věci pravými jmény, tak musíme říci, že se Žaba neklaněl, ale spíše plazil. Potlesk vzápětí přerušil divoký řev z nejlevnějších tribun, které se nacházely právě pod Žabovou lóží.
Zajisté se nyní ptáte, proč se nejlevnější místa pro ty největší chudáky nacházejí právě pod Hňuppskou lóží. Je to zajisté správná otázka, na kterou vzápětí odpovíme.
Nejlevnější místa jsou zde proto, neboť se při každém Hňuppském příchodu převalí z lóže mezi diváky přívalová vlna vody z akvária. Těm zvídavějším už určitě přichází na mysl, proč vadí vítané osvěžení lidem na planetě, která je suchá a horká.
Má to dva důvody. Ten první je takový, že většina obyvatel Tatulínu se nekoupe, protože je vody málo. Proto se jim to vůbec nelíbí. A druhým je, že od skluzavky děsně táhne. A zkuste sedět na mrazu v mokrých kůžích!
Huboň s námahou a za použití špinavých triků se zesilováním svého hlasu v reproduktorech, přehlušil bouři nevole a ohlásil: "Ctino Hňuppi oholosa nyja starto zavoda." [Ctění Hňuppové ohlásí nyní start závodu.]
Žaba Hňupp se poněkud nadzvedl a pokynul svou pracičkou směrem ke Gordulle. Ta právě troubila své hleny do obřího bílého kapesníku.
"Sluchni, Gordulla… Kuňk," pošeptal Žaba své nejdražší tak, že ho slyšel celý stadion. "Užno časa… Kuňk… na starto zavoda." [Poslyš, Gordullo… Už je čas odstartovat závod."]
"Ja nechtina, dnesik mujky tlapkin bolika," fňukla Gordulla, až několika bytostem ve vedlejší lóži zalehlo v uších. [Já nechci, dneska mě bolí tlapka.]
"Tyma musak! Ino nebyka muchalky!" [Musíš! Jinak nebudou mouchy!]
Rozlítostněná Gordulla zatroubila do kapesníku, čímž se jí povedlo zmást kapelu Píseční Brouci, která byla připravena oslavu vítěze. Podřimující hudebníci si mysleli, že dostali signál k hraní, protože už je po závodě, a tak spustili předem připravenou "Sebulva je náš hrdina!"
Gordulla se tím nenechala rozházet a otráveně máchla plachtou, do které předtím tak vehementně smrkala, směrem do publika.
* * *
Vedlejším efektem tohoto činu bylo, že se smrkance vymrštily z kapesníku a obhodily Watta, který se zrovna vztyčil, aby mohl lépe hodit kámen na kapelu, která nevhodným způsobem rušila závod.
Když Žaba viděl oslizlého a zmateného Tokariánce, s bublavým smíchem na půl stadionu dodal: "Watt, tyma byk znamenino mujky ženak!" A začal se znovu otřásat jako hromada rosolu a bublal smíchem s takovou vervou, až se z jeho lóže uvolňovaly kameny (Měl taky proč. Protože jeho slova by v překladu mohly znamenat: [Watte, byl jsi vyznamenán mojí ženou!] nebo: [Watte, byl jsi poznamenán mojí ženou!]).
Pořadatelé uctivě počkali až se Žaba dosměje, a pak dali signál ke spuštění skluzáků na dráhu.
Převzato z Kaleidoskopu
|
