Star Marš

Autor: Wizrad

10.

Dveře tento útok vydržely. Papírová složka vyplňující titanovou kostru sice okamžitě vyhořela, takže dveře jakoby zprůhledněly a bylo jimi vidět dovnitř, ale titan nejevil vůli povolit tak snadno. Kví-Koň zatlačil a z druhé strany dveří se začala objevovat rudá skvrna, která postupně světlala a měnila se na sytě oranžovou, žlutou, pak přešla do bílé a nakonec prorazil modrobíle zářící zahnutý hrot Kví-Koňova pohrabáče.
Mocné syčení a štiplavý kouř stoupající z propalovaných dveří donutil Ruma, aby se vzpamatoval. Když spatřil zahnutý hrot světelného pohrabáče šťourající ve stále se zvětšujícím otvoru ve dveřích, z něhož každou chvíli vylétla sprška jisker, Rum se schoulil v nejbližším rohu. Tam začal jektat zuby a stále dokola opakoval: "Ty dveře vydrží! Ty dveře vydrží!"
Jeho chabý optimismus utrpěl další ránu, když se do poloprůhledných dveří pustil i Obie. Ten zvolil poněkud ráznější přístup a začal světelný pohrabáč používat stylem otvíráku na konzervy. Nejvíce mu při tom pomáhal onen zahnutý hrot. Tento styl byl zjevně velmi účinný, protože za chvíli se mu povedlo propálit poměrně velký kus dveří. Brzy si toho všiml i Kví-Koň a hlasitě ho před konsternovanými Manažery pochválil za vhodné používání mozku a začal pohrabáč používat stejným způsobem. Za chvíli je už jen pár centimetrů dělilo od vstupu do řídící místnosti.
Oba Manažerové se strachem snažili nacpat do větracích šachet. Hubený Rum tam prolezl bez problémů, ale Bute, který byl poněkud při těle, uvízl po jednom metru a nemohl se pohnout ani tam ani zpátky. To způsobilo, že Hákoň tam musel zůstat taky, jelikož po pěti metrech narazil na mříž, kterou zevnitř nešlo otevřít.
Ono by to nebylo zase tak strašné. Však on by je někdo odtamtud vytáhl, jenže Bute lezl do větrací šachty pozpátku a nyní začal v uzavřeném prostoru ošklivě zapáchat.
Necháme oba Manažery smrdět ve větrací šachtě a podíváme se ven do kontrolní místnosti, kde se nacházela osoba, která v této chvíli měla chod lodi ve svých rukou. Tou osobou byl velitel Nebojsa. Ten ukázal, že má obrovský smysl pro dramatický detail. Ve chvíli, kdy obrovské dveře z titanové síťoviny (jak už jsme uvedli předtím, papír vyhořel) vzaly za své a vyvrátily se do kontrolní místnosti, se Nebojsa usmál a maloučko pokynul hlavou oběma Bědyům stojícím před vchodem s výhružně napřaženými zbraněmi.
Mistr Kví-Koň se zarazil, ale pak také pokývnul Nebojsovi na pozdrav a ruka s pohrabáčem mu poklesla. Obie se na to díval dosti nechápavě. Jeho pohled přeskakoval z Mistra na Nebojsu a z Nebojsy na Mistra. Pak se Nebojsa usmál trochu více zeširoka a znova pokývnul oběma Rytířům, aby se nerozpakovali a vešli.
Nyní se rozhodl i Obie svěsit svou zbraň níž. Kví-Koň mu pokývnul, aby šel napřed. Toto gesto naplnilo Obieho pýchou. Ó, jak mě má můj Mistr rád. Dokonce mi to teď znovu dokázal. Dovolil mi, abych šel napřed, pomyslel si šťastně Obie a s rozjasněnou tváří vykročil směrem do místnosti. Jeho šťastné myšlenky přerušil nějaký hlučný smích. Když nabyl zpět své ztracené koncentrace, zjistil že je to onen důstojník, který jim prve tak uctivě kýval a zval je dovnitř.
Teď ten muž vydávající ze sebe zvuky jako waylundská kukačka křížená s alderaanským oslem sahal po nějakém tlačítku. To bylo Obiemu podezřelé! Zastavit se uprostřed kroku se mu však už nepovedlo. Proto byl vzápětí knokautován mihotavým silovým polem, které se před ním neočekávaně vztyčilo v prostoru bývalých dveří. Když Obie přestal vidět to množství hvězdiček, které nebylo možno spatřit ani z křuskantské hvězdárny, stačil ještě zaregistrovat vítězný Nebojsův taneček a několik jeho pošklebků, ke kterým se přidali i jeho muži shromáždění kolem něj.
Van Nerobi začal měnit barvy. Nejdříve zbledl, pak zezelenal a nakonec začal brunátnět, až dostal takovou barvu jako rajče, což byl plod, který se na Křuskant dostával odněkud z konce vesmíru z nějaké Země. Zrovínka když chystal vybuchnout, ucítil na svém rameni uklidňující dotyk Mistra Kví-Koně.
"Klid, Obie. To ti za to nestojí," vemlouvavě se ho snažil uchlácholit Mistr. "Soustřeď se na Moc Bědy a uvidíš, že tě ten vztek přejde."
Obie Van Nerobi jako správný žák svého Mistra poslechl a za malý okamžik ho vztek úplně přešel. Mistr Kví-Koň vida, jak ti odporní vojáci dokázali rozvzteklit jeho mírného žáka, zlostně vůči nim zahrozil. Vojáci se rozesmáli ještě více a pronesli na Mistrovu adresu pár pichlavých poznámek. Tyto poznámky přešel Kví-Koň se stoickým klidem.
"Vidíš, Obie. Nesmíš se nechat rozčílit. To je přímá cesta k temné straně Moci Bědy," poučil svého Podavače a opět se otočil k vojákům. Ti byli zklamáni, že jejich urážky nefungovaly. Proto se do toho opět vložil Nebojsa. Nejprve krouživým gestem prstu u své hlavy naznačil, že Kví-Koň je blbec, pak použil několik dalších obdobných posuňků a na závěr svou pantomimu zakončil ukázkou sevřené pěsti z níž čněl prostředník směrem vzhůru. To už si ale dovolil moc a Mistrovo sebeovládání už to nevydrželo. Jediným zášlehem Moci Bědy srazil celou skupinku vojáků na zem na jedinou hromadu a pak se začal prosekávat stěnou, kterou silové pole neprocházelo.
Nebojsovi uvnitř už do smíchu nebylo. Komu by také bylo, kdyby se na něm nacházelo osm vojáků a on ležel úplně dole. S vypětím všech sil zdušeně zamumlal do zadku jednoho z vojáků, který se mu tlačil na obličej: "Muchím zavolat samochinné vychavače…" Pak se mu povedlo vyhrabat ze spletence těl a doplížit se rukou k ovládacímu panelu a tam stlačit červené tlačítko.
Po celé lodi se rozsvítily žluté blikající kontrolky. Všichni lidé prchali z chodeb a schovávali se ve svých kajutách. Vzápětí nato se ozvalo kovové klapání samočinných vysavačů, které se kutálely po chodbách k řídící místnosti. Když spatřily svůj cíl, přestaly se kutálet a proměnily se v obrovské kráčející pavouky, ze kterých vzadu čouhala vysávací hadice.
"A kur…(cenzurováno - vydavatel) drát!" vyjekl Kví-Koň, když se jeden pavouk snažil z něj vysát jeho róbu (pokud jste někde v textu narazili na nějaká nevhodná slova vyřčená Bědyi, ihned je zapomeňte, protože tito neužívají sprostých slov - pozn. aut.). Po delším úsilí mu ukradl jeho hawujskou košili. "Obie! Přijď mi rychle na pomoc," pokřikoval Kví-Koň, který se přetahoval o svou košili s vysavačem.
"Rád bych, Mistře! Ale nejde to!" volal Obie, který činil totéž, jen s tím rozdílem, že mu vysavač zajel hadicí pod kutnu a vtahoval trenýrky.
"Obie! Už nemusíš chodit! Už je po všem!" A prohlížel si utržený límec své oblíbené košile. "Stejně potřebovala vyprat."
Vysavač, který ukradl košili tyto slova zaslechl a zopakoval: "Vyprat… Vyčistit…" A z hrudního otvoru vypadla vypraná a vyčištěná Kví-Koňova košile.
"Teď už mi je k ničemu, když nemá límec!" řekl Kví-Koň a nakopl onu košili a pak ze vzteku nakopl i robota. Kromě zadunění to nemělo žádný jiný efekt.
Obie spatřil Mistrův úspěch s navrácením košile a zachtělo se mu dostat zpět své trenýrky. Přiskočil se ke svému vysavači a pořvával na něj: "Vyprat! Neškrobit!"
Z robota místo trenýrek vypadl lístek a svým netečným hlasem k tomu vysavač dodal: "Zastavte se příští týden v prádelně. Já jsem zametač. Po předložení lístku obdržíte svou součást oděvu."
Překvapený Obie poslušně shrábnul lístek a uvědomil si, jak na něj začíná zespodu táhnout. To ho rozlítostnilo a naplnilo jeho duši smutkem, protože to byly jeho nejmilejší trenýrky s motivem světelných pohrabáčků a měňavým nápisem Jsem Bědy.
Mistrem Kví-Koněm nakopnutá košile vyprovokovala jednoho vysavače k akci. Naneštěstí to byl zrovna jejich velitel. Chraplavým elektronickým hlasem ze sebe vyrazil: "Znečišťovatelé!!! Tvůrci nepořádku! Zajmout! V případě odporu zničit!"
Vysavače opět začaly obklopovat oba naše hrdiny a ti si začali bojácně přidržovat své svršky.
"Mistře," probral se Obie ze svého smutku, "je čas vzít nohy na ramena, než budeme nuceni odtud odejít s holým zadkem."
"Máš pravdu, můj milý Obie. Musíme odtud zmizet. Ale musím ti říci, že bude úplně stačit, když vezmeš na ramena jen mé nohy."
Po těchto slovech Kví-Koň na nic a bleskurychle Menespánská veverka vyšplhal Obiemu na záda a usadil se mu za krkem. Tento čin Mistra tak rozjařil, že začal pokřikovat: "Hyjé, můj oři! Vydej se vstříc novým dobrodružstvím. Baboo nás očekává! A neboj se, s těmito obry si snadno poradí mé kopí!"
Mistr domluvil, vytasil svůj pohrabáč a dloubnul svého podavače koleny do žeber. Obie bolestí zařičel rozběhl se kupředu.
"Jeď, můj oři! Jeď!" křičel Kví-Koň a zamával ve vzduchu svým pohrabáčem. Pak jím usekl robotu, který mu tak zprznil jeho oblíbenou košili, dvě nohy a vysávací hadici. Poté navedl Obieho směrem k výtahu na konci chodby.
Dveře výtahu se zavřely a zanechaly roboty na chodbě u kontrolní místnosti. Teprve teď se rozhodl Kví-Koň Gin opustit vyhřáté místo na Obieho zádech a postavit se na vlastní nohy. Výtah se pomalu rozjížděl směrem dolů (nebo nahoru? Dolů, nahoru nebo jakýmkoliv jiným směrem, vždyť ve vesmíru je to úplně jedno) k nákladní palubě. Zde stály srovnány přepadové jednotky APO a čekaly pouze na rozkaz k přesunu na planetu. Mysl všech vojáků byla soustředěna na nadcházející úkol, a proto si nikdo nevšímal dvou stínů plížících se těmi nejtemnějšími místy hangáru k jedné osaměle stojící lodi.
Jeden důstojník koutkem oka zahlédl jakýsi nepřirozený pohyb a zdálo se mu, že stín u vzdálené stěny je nějaký podivný. Jeho smysl pro povinnost mu velel tuto záležitost zkontrolovat. Když se přibližoval, nabývaly stíny stále více podobu ležících lidí. Uchopil svou volně visící zbraň a nacvičeným pohybem ji odjistil.
"Vy tam! Okamžitě vyjděte ze stínů a dejte ruce nad hlavu."
Náhle udělala jedna postava nepatrné gesto rukou. "Nikdo tu není. Něco se ti prostě zdálo. Je tu všechno v úplném a naprostém pořádku. Musíš odejít a vrátit se zpět na své místo."
Jasný výraz ve vojákových očích se najednou poněkud zastřel. Vyrazil ze sebe: "Nikdo tu není. Něco se mi prostě zdálo. Je tu všechno v úplném a naprostém pořádku. Teď půjdu a vrátím se na své místo."
Důstojník odkráčel zpět a oba stíny už bez vyrušování pronikly do výsadkové lodi.