Diplomatické rozhovory

Autoři: Tanaka Taher’ai & Dark Lady Diandra

Návštěva delegátů Nové Republiky na Valee se pomalu chýlila ke konci. Jednání spěla ke zdárnému završení a zdálo se, že výhody, které planetě plynou z přidání se k Republice, královskou rodinu i lid jejich země více než jen uspokojují.
Naštěstí. Leia Organa Solo si vzdychla. Pro dnešek už toho měla opravdu dost. Podkasala si sukni svých šatů a spěchala chodbou dočista sama, jenom aby už byla ve svém přiděleném apartmá. Neměla už náladu skoro na nic a téměř na nikoho. Otevřela dveře do pokoje a s úlevou vklouzla dovnitř. Dnes to bylo poprvé, co se jí podařilo uniknout trochu dříve a cestou ji nikdo nezastavil.
Žádné zdržení. To téměř hraničilo se zázrakem. Leia se těšila, že si konečně po dlouhé době odpočine s Hanem vedle sebe. Položí mu hlavu na rameno a do konce dne už budou společně jen relaxovat a povídat si o absolutních zbytečnostech.
„Hane?“ zavolala Leia na manžela hned, jak vstoupila do pokoje. Han se neozval. Stačila malá sondáž všech místností, aby jí bylo jasné, že tam není. „To by mě zajímalo, kde se touláš,“ zamumlala si pro sebe. Byla trochu zklamaná – konečně se jí podařilo urvat si trochu času a on je někde pryč…
Samozřejmě že mu to nemohla být za zlé – to ona skoro celý týden po každý den vysedávala s ostatními diplomaty, králem Aladarem Raynorem a královnou matkou Empií, zatímco Han hlídal, bavil a uspával děti a pak na ni čekal, dokud se nevrátila. Han prohlašoval, že než se nudit na setkáních, tak raději s dětmi bude objevovat „krásy“ Valey. Poprvé se tu a tam někdo zeptal na jeho nepřítomnost, ale ve skutečnosti nikomu nechyběl.
A oni nechyběli jemu.
Leia se protáhla a zazívala. Nebylo divu, že ho a děti viděla z celého dne prakticky jen ráno a večer, když se vracela. To byl na tom ještě dobře. Luka s Marou už neviděla dobré tři dny. Z toho, co slyšela večer od Hana, vstávali v průměru o dvě hodiny později než oni, pak se ještě povalovali v posteli a místo snídaně si zašli rovnou na oběd.
Ach, ta láska, pomyslela si. A dovolená, dodala, když si uvědomila, že Luke s Marou si na Valeu přijeli užívat, zatímco ona pracovat.
Leia se zabořila do křesla a slastně si hekla, když si mohla natáhnout nohy. Podívala se na starobylé ozdobné hodiny, které visely na zdi. Han šel nejspíš do vedlejšího apartmá uložit děti. Leie bylo náhle do pláče. Chtěla tam a jít a pomazlit se s dětmi na dobrou noc, ale nedokázala se přinutit zvednout. Jediné, co po tak vyčerpávajícím dni dokázala, bylo vyslat do vedlejšího apartmá svou mysl. Tři dětské, které tam hledala, byly už unášeny na vlnách spánku. Han ještě čekal, dokud nebude jistý, že spí dostatečně tvrdě.
Dobrou noc, miláčkové, pomyslela si Leia. Sladké sny.
Přinutila se postavit, ale tíha celého dne jako by jí náhle dopadla na ramena. A to si většina lidí myslí, že politici a diplomaté celý den jen tak sedí a tlachají o ničem.
No sedí... usoudila po chvíli, … a tlachají vlastně taky, ale nikdo si už neuvědomuje, jak je ta koncentrovaná a neředěná nuda vlastně ubíjející…
Napadlo ji, že než Han přijde, bude už sama taky v limbu. Pomalu a se zíváním se došourala do koupelny. Neměla náladu na nic jiného než na ledovou sprchu a postel. Jaké však bylo její překvapení, když vedle hladké mramorové vany (k jejímu překvapení napuštěné vodou s vysokou vrstvou pěny) našla stoleček s vysokými číšemi a šampaňským. Automaticky sáhla do vody. Předpokládala, že už musí být studená, protože ten blázen Han musel odejít nejméně před hodinou, ale lázeň byla dokonalá.
„Takže jsi objevil takovou vymoženost, jako je vyhřívání…“ zamumlala si. „Byl by to hřích tam nevlézt, zvlášť když sis dal takovou práci...“ Odkopla pantoflíčky a odepnula si zapínání šatů na ramenou. Dlouhá bílá róba se svezla na zem jako zpěněný vodopád. Leia se posadila na vanu, přehodila nohy přes okraj a se slastným vzdechem pomalu vklouzla do horké vody vonící neznámými bylinkami.
Chvíli si jen tak lebedila a lenošila, hrála si s pěnou a pošilhávala po šampaňském, ale nakonec ji únava přemohla, a tak se jen opřela a zavřela oči. Nebylo divu, že usnula…
Z dřímoty ji probudilo až tlumené bouchnutí. Úlekem se prudce posadila až voda a pěna vystříkla kolem—
„Dáte si šampaňské, Vaše Výsosti?“ Vesele se šklebící Han jí přes horu pěny podával vysokou sklenici plnou jiskřivé tekutiny.
Leia upila maličký doušek než jejímu mozku došel jistý fakt. „Nemáme snad výročí, že ne?“ vyhrkla náhle zmateně a snažila se donutit unavený mozek ještě chvíli pracovat.
„Myslím, že ne…“ řekl Han stejně zmateně.
Leia svěsila ramena, ale koutky úst jí samy poskočily vzhůru. Výročí, narozeniny a svátky byly další věcí, na které Han příliš nedbal. „Tak co je dneska významného?“
„Jsme spolu ve vaně,“ řekl a pravé obočí mu vyletělo vzhůru, jako by jí právě prozrazoval nějaké státní tajemství.
„To je fakt,“ souhlasila Leia. „To už je důvod k oslavě.“ Přiťukla si s manželem skleničkami a oba se tichým smíchem napili. „Kdybych jen nebyla tak strašně utahaná…“ povzdychla si.
„Neboj,“ ujistil ji Han. „To tě za chvíli přejde. Tady do koupele jsem přidal osvěžující bylinkové přísady zaručeně pomáhající proti únavě tělesné i duševní. Přinesou vzpruhu — lásko, nespi, když ti popisuju zázračné účinky devatera valeánských bylin.“
„Já nespím. Jenom jsem si zavřela oči. Mám utahané i víčka. Ale poslouchám tě, můžeš klidně mluvit.“
„Koupil jsem je dneska na trhu dole ve městě… Leio?“
„Já poslouchám…“
„Byli jsme děckama, Lukem, Marou… a samozřejmě Threepio sotva u vchodu do tržiště, když jsem si všiml té cedule. Threepio mi to přeložil, ale to už mě upoutala ta vůně… Zlato?“
„Ano, Hane, to je úžasné,“ zamumlala Leia.
„A tak jsem si řekl, když jsi teď pořád unavená…“
„To je od tebe milé…“
Han zvedl jedno obočí. „Anakin snědl nějaké pochybné maso na špejli u stánkaře a pak mu bylo trochu špatně—“
Nedořekl. Leia, která se ze všech sil snažila zůstat vzhůru, ale boj nezadržitelně prohrávala, ho přerušila. „To je dobře,“ řekla spokojeně.
„Vyzvracel se z té Skywalkerovské podoby. Konečně vypadá jako Solo.“
„—žasné…“
Třebaže její tělo už téměř spalo, mozek a mluvidla si ještě zachovávaly jakous takous bdělost, i když Leia sama už nejspíš netušila, co vlastně mluví, a Hanovi bylo jasné, že už hovoří pořádně z cesty.
Han slonil hlavu na stranu. Hlava jeho ženy už jí spočívala na hrudi. Ušklíbnul se. „Našel jsem si milenku,“ řekl konverzačním tónem a v koutcích úst mu pořádně cukalo.
„Nááááádherné,“ tiše zívla Leia.
„A pak ještě jednu…“
„Hezké…“
„A na Coruscantu mám ještě čtyři mladé Twi’lekské holky z masážního salónu.“
Leia se mu už beze slova s tichým šplouchnutím svezla na rameno – nějakým zázrakem se jí i ve spánku dařilo držet ruku se sklenicí pořád ve vzduchu. Han jí číši obratně vzal z umdlévajících prstů a položil ji na stolek.
„Tak to vypadá, že jsem zbytečně utratil pět kreditů za bylinky, který neúčinkují,“ zabručel si pro sebe. „Tebe by neprobudil ze spánku snad ani polibek krásného prince – ne, že bych tady snad chtěl Isodera… Tak jo, jdem z vody, ty moje spící krásko…“
Leia z dřímoty zavrněla.
„No jo, jdeme,“ ujistil ji Han. „Do postele,“ zašeptal jí do ucha.
Leia zvrátila hlavu na jeho rameni a ze složitého účesu se jí uvolnil jeden pramen a spadl jí do obličeje. Nenašla sílu ho odsunout. Ale její mysl se záhadně probírala ze své otupělosti. Jako by taky reagovala na to slůvko…
„Ty taky neumíš myslet na nic jiného než na postel,“ zamumlala zastřeně, ale dřímota odcházela jako mávnutím kouzelného proutku. Že by ty bylinky přece jen začaly účinkovat? Nic jiného to být nemohlo. Bystrý úmysl se jí teď navracel velmi rychle a paměť jí říkala—
„Nestačila ti milenka, pak ještě jedna a čtyři holky ze salónu, co máš doma?“ řekla zdánlivě ostře.
Snad čekala, že se zasměje, že ho dobře slyšela, ale místo toho ji lehce políbil na hranu čelisti. Leia natočila hlavu a tím pádem mu poskytla dokonalé místo pro útok jeho rtů. A Han toho samozřejmě hned využil. Jeho rty si bezpečně našly její, jazyk vystartoval rychlostí závodní eopie, hbitě si našel skulinu v jejích pootevřených rtech a bez zaváhání pronikl do jejích úst.
„Fuj,“ řekl Han a prudce se odtáhl.
„Fuj?“ Leia se stejně rychle probrala z únavy.
„Promiň. Vlezly mi do pusy tvoje vlasy… Z tvého výrazu soudím, že „fuj“ asi nebylo to, co jsi ode mne chtěla slyšet…“
„To rozhodně ne,“ odtušila Leia a zastrčila si osudný pramen vlasů zpět za ucho.
„Kde jsme to tedy skončili?“
„Tady.“ Leia se natočila a pevně se přitiskla k jeho tělu. Rukama ho objala kolem krku a pevně přitiskla svá ústa na jeho. Han se uvolnil a opřel se o okraj vany. „A tady.“ Lehce ho kousala do rtu, zatímco jeho velké ruce, které dokázaly být tak něžné, hladily její záda a sklouzávaly níž a níž k jejímu pevnému zadečku a štíhlým stehnům—
Zvonek u dveří jejich apartmá zazvonil.
Leia se prudce vztyčila. Han zvrátil hlavu přes okraj vany a tlumeně zaúpěl. „Ne! Ne! Ne teď!“
„Královna Brennika,“ zašeptala Leia.
„Patrně nevíš, co chce, že?“ zeptal se Han kysele.
„Ne. Ale zjišťovat to nemíním. Však ona odejde. Teď totiž míním poctít svou diplomatickou návštěvou tebe. Musím tě přesvědčit k navázání mírových styků.“
Han se vesele zašklebil. Navazování styků – to se mu odjakživa líbilo. „Tak se mi líbíš, zlatíčko. Už jsem zvědavý na to jednání. Budou to týdenní rozmluvy?“
Leia se na něj podívala, pak si beze slova rozpletla drdol a nechala si dlouhý cop spadnout na záda. S vlhkým plesknutím dopadl na hladinu vody. Leia stočila pohled ke dveřím do koupelny, které se náhle samy od sebe zavřely. Zvuk zvonku se zřetelně ztlumil.
„Když se budeš ve svém vyjednávání opravdu hodně snažit, tak se možná protáhnou i na měsíc,“ řekla konečně a zapíchla mu prst do hrudi. „Takže můžeš pokračovat tam, kde skončily naše formální rozhovory.“
Han se k ní naklonil, ale nepolíbil ji. „Chtěli jsme jít ven z vany,“ připomněl jí. „K dalšímu jednání přece mělo dojít v ložnici.“
Vzdychla. „Nejdřív si ale musím umýt vlasy.“
Hanovi se na tváři objevil šibalský úsměv. „Tak já ti je umyju,“ navrhnul jí a hned jí začal rozplétat cop.
„Jedině tehdy, když je na oplátku umyju já tobě…“
Vzájemně si se smíchem začali vtírat šampón do vlhkých vlasů. Leia z pěny a vlasů vytvořila svému muži na hlavě ostrý roh, zatímco on jí udělal pěnovou homoli.
„Když jsem kdysi otci v návalu dětské rozežranosti tvrdila, že až vyrostu, tak budu mít lidi, kteří mě budou oblékat, česat a mýt mi vlasy, tohle jsem teda nečekala,“ zapištěla Leia smíchem s křečovitě semknutýma očima zatímco jí šampón stékal po tvářích a po nose. Protože měla zavřené oči nemohla vidět Hanův výraz, když mu prsty rejdila ve vlasech pokrytých hustou vrstvou pěny, která mu stejně jako jí stékala všude po obličeji. On ji naštěstí taky neviděl.
„Já bych zase nevěřil, že mně bude mýt vlasy princezna,“ prskal Han pěnu, která mu tekla po rtech.
„Bývalá, zlato, bývalá.“
„To je jedno.“
Se smíchem, který přešel v bublání se Leia ponořila pod vodu. Han ji napodobil a pokusil se jí pod vodou chytit. Leia se s chechtáním vynořila. Voda se vylévala z vany jako při přílivovém vlnobití. „Ty bys potřeboval bazén a ne vanu!“ se smíchem lapala po dechu.
„Já?“ Han nasadil dotčený výraz. „To ty jsi jako velryba!“
„Já ti dám velrybu!“ Leia začala po svém muži stříkat vodu a plácat rukama o hladinu. Han nenechal zahanbit a odpověděl jí ještě větším gejzírem. Kdyby už dávno nebyla úplně mokrá, tak by teď byla zmáčená od hlavy k patě.
„To není správné!“ vyjekla. „Máš větší ruce než já!“
„To jo,“ souhlasil Han. „Právě proto si tě chytím, vodní vílo!“
Utíkat před někým ve dvou a půl metrové vaně je docela zázrak, ale Leie se to nějakým způsobem dařilo. I když možná, že ji Han nechával unikat schválně, nebo to bylo způsobeno tím, že pokaždé, co po ní chňapnul, použila Sílu a jemně ho odstrčila zpátky. Zřejmě se mu to líbilo, protože se nepřestával smát.
A smál se i v té chvíli, kdy si Leia uvědomila, že ve vaně je čím dál méně vody. Nakonec zbyli jen oni dva v žalostné hromádce pěny. Leia se na něj položila a začala ho dlouze líbat, aniž by jí vadilo, že chutná po mýdle a šampónu. Han si ji chvíli držel kolem pasu, než se pokusil posadit.
„Začíná další etapa, sluníčko,“ ušklíbl se. „Sprcha. To bude ještě lepší.“
A bylo. Leia už si ani nepamatovala, kdy byla naposledy tak uvolněná, rozvášněná a roztoužená… Tiskla Hana pod proudem vody ke zdi, rukama jemně přejížděla po jeho velkém těle a chtěla ho tolik, že ani nevěděla proč. Proudy vody jí stékaly po šíji na záda a hladily ji stejně jemně a něžně jako Han, jehož doteky náhle zintenzivněly. Jeho prsty jí masírovaly hrbolky páteře a šel z nich žár, který nezchladila ani studená voda.
Voda… Leia vzdychla a zastavila vodu. Han ji zvedl do náruče a postavil ji na zem vedle vany. Sám se přehoupl přes okraj vany a to už se kolem nich rozprostřela velká osuška, která se kolem nich sama ovinula.
„Kdybych nevěděl, jak to děláš, řekl bych, že to jsou kouzla,“ zamumlal jí Han do ucha, než ji jemně kousnul.
„Kdy jsme naposledy byli takhle zabalení do jediného ručníku?“ zabručela si napůl pro sebe Leia.
Han se místo odpovědi vymanil z ručníku, popadl ji do náruče a než se nadála, tak ji položil do postele. Diplomatické rozhovory se protáhly do pozdních nočních hodin.