Útěk z Nar Shaadda

Autor: Tahario Helkelimbion

Kapitola 5.

Arani Tall sledoval stěnu výškové budovy, shon okolo něj jakoby zcela míjel jeho smysly. Obrana, kterou předváděli ti Jediové byla velmi účinná, tato skutečnost ho do jisté míry ohromila, bylo to v rozporu se vším co mu o rytířích Jedi vyprávěl jeho mistr. Ale jeho mistr se vlastně s Jedim nikdy nesetkal. Ovšem v něčem měl jeho učitel pravdu, Jedi se až úzkostlivě stará o lidi, kteří mu byli svěřeni do opatrování a když jsou ztráty jeho jednotek příliš velké, tak okamžitě nařizuje ústup, také díky tomu za hodinu postoupili jeho vojáci takřka přes celou přístupovou chodbu. Za každý metr sice platili vysokou daň, ale to se jeho svědomí dotýkalo jen nepatrně a právě to bude jeho výhoda oproti těm slabochům uvnitř. Ano díky tomu nakonec on bude slavit triumf.
Náhle se země zatřásla a ze vstupu do přístupové chodby se vyvalily oblaka kouře promísené s notnou dávkou prachu.
„Pane, vyhodili celou šachtu do povětří,“ osvětlil situaci jeden z důstojníků.
„Jak velký úsek?“ zeptal se druhý důstojník.
„Celé dvě třetiny jsou strženy, bude trvat nejméně dvě hodiny než se prokopeme.“
„Ale touhle cestou už nepůjdeme,“ promluvil klidně Arani Tall, počkal až se všichni přítomní otočí na něj a pak pokračoval. „Zaútočíme rovnou na hangár.“
„Ale pokud odpálíme vrata hangáru, zničíme nejspíš i loď s kořením,“ pokusil se připomenout svůj nárok na kořist Antarion. Arani Tall mu věnoval pohled jasně sdělující, ještě něco řekni a zemřeš. Potom začal vysvětlovat svůj plán: „My ovšem nepoužijeme žádnou trhavinu, místo toho půjdu já jako první a udělám otvor světelným mečem. Stejně tam budu muset jít také, protože by jste si jen těžko poradili s třemi rytíři. Veliteli, začněte s přípravami a ať to netrvá moc dlouho.“
Velitel si prohlédl stěnu budovy s masivními vraty hangáru a odpověděl: „Jak si přejete pane. Budeme připraveni asi za patnáct minut.“

„Pokusí se prorazit hangárová vrata!“ křikl Paul, přibíhající do hangáru.
„Můžeme jim v tom jakkoli zabránit?“ zeptali se Niari a Erudar prakticky současně.
„Ano, proto jsem opustil řídicí místnost,“ odpověděl Paul a rychle běžel k ovládacímu panelu u hangárových vrat.
Torp se podíval na Valeri, pak ukázal na sebe a na lodě za sebou, ta jen přikývla a oba se rozběhli k lodím. Torp nastoupil do Thunder Dragonu, zatímco Valeri vběhla do Teriann Marru. Pašeráci, zbylo jich pět včetně Tralora, se kryli za nejrůznějšími kontejnery a částmi lodi. Rytíři zaujali relativně krytá místečka po obvodu zdí hangáru. Vše bylo připraveno pro konečný boj, obránci musí vydržet ještě deset minut.
„Všichni se kryjte!“ zařval Paul a běžel pryč od ovladače. Skrze vrata se prořezávala červená čepel světelného meče, o několik okamžiků později vešel dovnitř Arani Tall se svými dvěma meči.
V tu samou chvíli se ozvalo několik drobných explozí a masivní hangárová vrata se utrhla ze svých závěsů. Paul, který se právě skryl v jednom z výklenků, s úsměvem na rtech sledoval, jak obrovský kus oceli padá do šera podměstí a drtí svou velkou váhou vojáky, kteří nestačili uhnout z místa dopadu. Tato skutečnost výrazně změnila poměr sil. Sith byl náhle osamocen proti třem rytířům a ti se k němu začali přibližovat. Ovšem o několik vteřin později bylo patrné, že kus oceli nezlikvidoval zdaleka všechny nepřátele a množství vojáků běželo k zejícímu otvoru po hangárových vratech.
Mistře, tohoto Sitha zvládnu sama, spojila se Niari myslí se svým bývalým učitelem a už to, že použila jeho titul naznačovalo, jaký důraz na svou žádost dává.
Karn se na ní podíval, ale když viděl její tvář sledující soupeře a vycítil odhodlání a jistotu, kterou vyzařovalo její vědomí, přikývl.
Dobrá je tvůj, ale kdyby se věci vyvíjely špatně, tak neváhej a zavolej, poslal Niari mentální zprávu spolu s trochou povzbuzujících myšlenek, potom zamířil k pravé straně otvoru, zatímco Erudar, který byl svědkem mentálního rozhovoru své sestry s Karnem, zamířil k opačné straně připraven zastavit příboj nepřátel.

* * *

Arani sledoval, jak od něj odstupují oba muži, přesně jak předpokládal. Jediové se připravili o svou výhodu počtu jen díky snaze chránit ostatní. Znovu se nad svým štěstím podivil a pak zcela zaměřil svou pozornost k mladé ženě před sebou. Zaujal zahajovací pozici, otočený k protivníkovi mírně bokem, s jedním mečem drženým nízko a s druhým drženým nad hlavou. Niari odpověděla také postojem pro zahájení souboje. Otočená víceméně čelem k soupeři, držíc svůj meč se dvěma čepelemi v pravé ruce před sebou a vyčkávala Sithův první tah.
Ten přišel vzápětí. Nízkým výpadem jednoho meče v klamném útoku, následovaný širokým sekem šikmo z hora druhým mečem. Niari odrazila oba útoky bez větších potíží a na chvíli převzala iniciativu sérií rychlých výpadů, při nichž se změnil její meč ve fialový větrník. Arani aby vyšel z defenzivního boje udělal salto dozadu a pak okamžitě vyskočil nad Niari a z výšky po ní vrhl jeden z mečů. Niari udělala rychlý kotoul do strany a Araniho oranžový meč jen vyřízl žhavou rýhu do podlahy. Než se Araniho meč vrátil zpět k majiteli byla Niari opět na nohou a připravena na další boj. Arani zaútočil sérií výpadů obou mečů a Niari byla na chvíli zatlačena do defenzívy, pokusila se pomocí Síly odstrčit svého protivníka, ale to se jí nepodařilo a jediný efekt byl, že se na ni Sith opovržlivě zašklebil.
Výhoda však Aranimu už moc dlouho nevydržela, protože neustále útočil stejnými výpady, odrazila Niari další z jeho útoků vysoko nahoru a okamžitě zaútočila druhým koncem svého meče. Arani měl co dělat, aby ho čepel nepřekrojila napůl a stáhl se dozadu. Teď ovšem už nechtěla Niari čekat na protivníkův tah a vystartovala vpřed. Protivník zastavil její meč, zkřížením svých mečů, jen několik desítek centimetrů od svého obličeje. Všechny tři meče, zaklesnuté do sebe, vydávaly jasnou oslepující zář.
Niari zmobilizovala všechnu svou fyzickou sílu a prolomila zablokování mečů, okamžitě vyskočila a z otočky kopla soupeře do hrudníku. Tím vyvedla Araniho z rovnováhy, toho hodlala patřičně využít a okamžitě znovu zaútočila. Arani vyveden intenzitou útoků z rovnováhy se zmohl jen na obranu, jeho víra ve vlastní nadřazenost opadala a na místo ní se začala vkrádat panika. Niari nepolevovala ve svých útocích a neustále vytvářela větší a větší tlak na svého protivníka. Tlak, který již brzo nebude Sith schopen zadržet.
Niari si toho byla vědoma, v akademii patřila mezi nejlepší šermíře a podle vývoje souboje poznala, že její protivník moc silný v tomto ohledu není. Nechtěla však podceňovat svého soupeře a dobře věděla, že pokud je někdo slabší v užívání meče může být velice silným v útocích Silou, proto neustále vyčleňovala část mentálních schopností pro obranu útokům vedeným prostřednictvím Síly.
Niari zazněl v hlavě poplašný zvonek a neodbytný hlas „Uhni!„. Niari příkaz okamžitě poslechla a v tom okamžiku prolétl místem kde právě stála žlutý disruptorový výboj. Arani využil chvilky klidu a vyslal k Niari sílu ve snaze paralyzovat její mysl a s vírou, že uspěl okamžitě oběma meči zaútočil. Niari ucítila nápor Araniho mysli, ale její mentální bariéry, i když těžce zkoušené, vydržely. Bohužel však úhybný manévr před vzdáleným střelcem ji připravil o několik setin sekundy potřebných k tomu, aby mohla útok mečů účinně odvrátit a oba ji zasáhly.
Meče však narazili na její brnění, chvíli to vypadalo, že se snad přes pancíř přece jen proříznou, ale pak náhle oba vyhasly. Niari, jež znovu získala rovnováhu ukončila souboj jediným seknutím. Než z Araniho očí dočista vyprchal život, měl v nich čitelné překvapení nad tím, co se stalo.
Niari se podívala na očouzenou část svého brnění, nic víc než jen drobné narušení svrchní úpravy, jinak na ní nebylo patrné žádné jiné poškození. Vzpomněla si v duchu na jednoho majitele sléváren na Kuatu, kterému zachránila dceru a on jí potom jako výraz svých díků daroval několik prutů vzácného kovu jménem kortosis. Znovu si přejela rukou přes černou skvrnu na brnění, věděla, že jí toto brnění jednou zachrání život, prostě to věděla a to už v okamžiku, kdy si ho nechávala zhotovit jedním mistrem na Corelii.

* * *

Torp seděl v kokpitu Thunder Dragonu a sledoval bitvu venku přes přední sklo. Právě viděl, jak Niari vyhrála svůj souboj a připojila se ke svému bratrovi na levé straně hangáru.
Na ovládacím panelu zablikala kontrolka. Torp se pousmál, teď to teprve začne. Vyťukal několik příkazů a uslyšel zvuk servomotorů. Na čelním skle se promítnulo několik zaměřovacích křížů. Pohledem zhodnotil vývoj boje venku.
Právě včas, aby spatřil, jak se přibližuje několik útočných vznášedel. Torp určil automatickému systému priority cílů a zaměřovače se všechny spojily na jednom místě, jak zacílily první vznášedlo.
Lodí zatřásla série výstřelů z turbolaserových věží, zrovna ve chvíli, kdy se vznášedlo dostávalo do palebné pozice a chystalo se zasadit tvrdý úder dvojčatům. Všechny výboje neomylně zasáhly svůj cíl. Vznášedlo bylo doslova rozmetáno na kusy. V zápětí se podobný kousek podařil Valeri a věže Teriann Marru poslaly do pekla druhé vznášedlo. Morálka útočníků kolísala a když další sada střel rozsekala i poslední vznášedlo, začali někteří z útočníků vyklízet pole. Počet ustupujících nebo spíš utíkajících vojáků rostl spolu s tím, jak jejich šiky rozbíjely další výstřely z věží obou lodí. Strategie soupeře vůbec nepočítala s tím, že by obránci využili obou lodí jako pevností.
O několik minut později nebyl v palebném poli ani jediný živý nepřítel. Při pohledu na časomíru Torp zjistil, že první část jejich útěku z tohoto kusu skály vyhráli, teď je čekala druhá o dost těžší část a to prostřílet se skrze blokádu na orbitě.

* * *

Služba na můstku hvězdného destruktoru Flaming Claw byla v poslední době velice nudnou. Už dva dny se dokonce nikdo nepokusil dostat se skrze blokádu. I počáteční problémy s řízením spojeneckých lodí z řad huttské flotily se vyřešily a teď nebylo opravdu co dělat. Kapitán lodi vykoukl ven okny na můstku. Zpoza planetoidu zrovna vyplouval Inquisitor. Tři Pretoriánské Hvězdné Destruktory byly na toto místo narychlo přemístěny, aby držely pašeráky na uzdě, když by stejnou úlohu zastaly samotné lodě Huttů. Kapitán zakroutil nevěřícně hlavou, ale o těchto věcech nerozhodoval, jeho povinností bylo jenom zadržet jakýkoli provoz na planetu nebo z ní, proto se začal věnovat svým povinnostem, totiž neukousat se tu nudou.
Jeho pokus ukrátit si čas prohlídkou stavu lodních zásob, přerušil hlas senzorového důstojníka ze spodního patra můstku: „Pane v sektoru 875.0394 právě opustily hyperprostor neidentifikované lodě!“
Kapitán zakroutil hlavou, pašeráci jsou asi nepoučitelní a podíval se udaným směrem, v dálce několika stovek kilometrů bylo vidět několik zářících bodů. Na tu vzdálenost se nedalo odhadnout, o jaké lodě se přesně jedná, jen jedno bylo jisté, nešlo o pašeráky. Tohle spíš vypadalo na formaci válečných lodí. To vzápětí potvrdil senzorový důstojník: „Pane jedná se o čtyři calamarské křižníky, šest bitevních křižníků třídy Riath, několik blíže neurčených lodí a množství stíhaček. Všechny vysílají kód jediovské Flotily.“
„Pane Inquisitor a Dark Night jsou připraveny k boji a očekávají rozkazy,“ ohlásil komunikační důstojník.
Něco tu nehrálo, to znělo celým vědomím kapitána. Bylo to velice zvláštní, útok, ti záškodníci dole, to nemohla být náhoda. Jediovská Flotila rozhodně nepřiletěla dobýt tuto planetu, ne jen chtějí odvrátit pozornost a pomoci tak svým agentům na povrchu. Ale to se přepočítali, on jim na jejich vějičku neskočí, to tedy rozhodně ne.
„Signalizujte na Inquisitor a Dark Night. Zaujměte pozici po našem boku.
Naši spojenci nám dají k dispozici své eskortní křižníky, jejich bitevní křižníky a všechny jejich stíhači budou kontrolovat orbitu, nic nesmí projít skrze blokádu.
Kormidlo, kurz 078/54. Všichni na bojová stanoviště, posádky stíhaček do svých lodí!“ vydal rozkazy kapitán.
Ne, na tento trik jim neskočí, na to aby zadržel čtyři calamarské křižníky stačí jeho tři destruktory. A žádná nákladní loď sebevíce modifikovaná neprojde přes Hutty.
Tři obrovské lodě se odpoutaly od planetoidu a vyrazily vstříc nepříteli. Okolo nich se formovaly menší lodě. Stíhačky opouštěly hangárové paluby mateřských lodí a zaujímaly pozice mírně vpředu. Karty byly rozdány a bitva mohla začít.

* * *

Moncalamarský muž sledoval vesmír za průzory své vlajkové lodi jménem Yoda.
Nar Shaddaa byla tím posledním místem, kde by chtěl být, jeho odpor vůči pašerákům byl extrémní i podle měřítek jeho rasy, ale povinnost je povinnost. Když si všiml reakce nepřítele na jejich přítomnost, jeho oční bulvy provedly několik pohybů a barva jeho pleti na chvíli změnila svůj odstín. Tato reakce je pro člověka naprosto nečitelná, ovšem jeden tvor na můstku dokázal v admirálu Germenovi číst jako v otevřené knize a jasně cítil v Mon Calamarianovi radost.
Rytíř Jedi Tarahu Rentoin vstal ze svého křesla a přešel k prosklené stěně můstku, aby se sám podíval na to, co v jeho příteli vyvolalo tuto reakci.
„Reagují tak jak jste předpověděl admirále?“ zeptal se formálně, když došel ke Germenovi. Ten se na něj podíval a mírně pokýval hlavou: „Ano přesně jak jsme předpokládali, tři destruktory nám vyrazily vstříc. Myslím, že by jste se měl zkontaktovat s těmi na povrchu, brzy začneme.“
Ano, brzy to spustí a načasování bude rozhodující, ale teď ještě musí ty venku na chvíli zaměstnat.
„Kapitáne Fersare, veďte loď zvolna k planetoidu. Signalizujte ostatním, zformujte se podle nás, stíhači ať zaujmou obranné pozice.“
Pak se znovu otočil k průzorům. Teď se ukáže, jak dobře vymysleli svůj plán, nepřítel není žádný zelenáč a správně odhadl, že jejich cílem rozhodně není planetoid, ale odpoutání pozornosti, a proto také ponechal kolem Nar Shaddaa křižníky a část stíhačů, aby zabránil prolomení blokády.
„Karn a ostatní jsou připraveni vystartovat přesně na naše znamení,“ ohlásil Jedi Tarahu Rentoin.
„Dobře, všichni se připraví na boj. Začneme,“ řekl klidně admirál.

* * *

Na můstku Flaming Clawu sledoval kapitán aktuální vývoj situace. Něco tu bylo velice podezřelé, ale nevěděl co to je. Jediovské lodě nepostupovali moc rychle, to sice potvrzovalo jeho předpoklad, že jim jde jen o odlákání pozornosti, ale i tak se jim do boje moc nechtělo. Jeho úvahy o záměrech nepřítele přerušil střelecký důstojník: „Kapitáne jsme na dostřel našich torpéd.“
„Výborně, signalizujte Inquisitoru a Dark Night. Všichni se soustředí na loď identifikovanou jako Luke. Střelecký, zaměřte Luke a palte, všechny torpédomety,“ zareagoval kapitán.
Loď se trochu zatřásla. Z můstku bylo vidět, jak po obou stranách destruktoru odlétají masivní torpéda, po několika vteřinách se zažehly jejich motory a společně s torpédy vystřelenými z druhých lodí zamířily velkou rychlostí ke svému cíli vzdálenému sto dvacet kilometrů.

* * *

„Dron-torpéda, je jich třicet a budou tady asi za dvě minuty.“ křikl senzorový důstojník na můstku Yody. Admirál Germen se podíval na holografické vyobrazení senzorových údajů a chvíli si rozmýšlel následující krok.
„Snižte rychlost o jednu třetinu. Křižíky a eskortní lodě zaujmou pozici před námi. Vyšlete stíhače, aby ty střely zničily,“ udělil rozkazy a pak se znovu podíval na hologram.
Lodě změnily své pozice a čtyřicet malých teček vyrazilo směrem ke třiceti červeným bodům. Čtyřicet stíhačů, to by mělo stačit, ale bude to velice těsné. Torpéda dosáhnou svého cíle už za sedmdesát vteřin.
Hologram zobrazoval, jak množství zelených bodů zaútočilo. Několik červených teček zhaslo, ale většině se podařilo střelbě vyhnout a pokračovaly směrem ke svému cíli. Vzdálenost od velkých lodí se neustále zmenšovala, několik dalších teček zmizelo, ale stále zůstávalo patnáct teček. Palbu spustilo šest křižníků a eskortní fregaty. Torpéda se, ale dokázaly většině střel vyhnout. Zhasly další čtyři body. Palbu spustily i calamarské křižníky, dalších sedm bodů zmizelo. Zbytek střel si to namířil přímo k Luke. Palba ještě zhoustla. Poslední čtyři střely ale pokračovaly a těsně před dopadem se od torpéd oddělily tři protonové hlavice, zatímco torzo střel vypálilo po jednom iontovém paprsku, který oslabil štíty přesně v místě, které pak zasáhly protonové nálože. Příď lodi zahalila série explozí.
„Luke, jaká je vaše situace?“ zeptal s kapitán Fersar přes komunikační zařízení.
V odpovědi zachrastila statika přenosu a o chvíli později se ozval hlas kapitána Ter’lota: „Tady Luke, exploze hlavic částečně prošly skrze štíty, máme narušenou integritu trupu na několika odděleních a poškozené levé částicové dělo.“
Fersar se podíval na Luke přes průzory můstku, levá strana přídě byla zbrázděná krátery a konstrukce děla byla vychýlena ze svého místa.
„No mohlo být i hůř,“ zhodnotil poškození kapitán Fersar.
Admirál se podíval se na údaje senzorů a potom promluvil do vysílačky: „Luke, použijte druhé dělo a zaútočte na Flaming Claw.“
Potom se otočil na svého střeleckého důstojníka: „Zaměřte odpalovací zařízení Flaming Claw a palte.“
„Ano pane,“ odpověděl důstojník a začal krmit svou konzolu příkazy.
O chvíli později vesmír prozářily tři svazky energie sbíhající se na lodi v dálce.
„Zásah pane, odpalovače jsou neutralizovány,“ ohlásil střelecký důstojník.
„Myslím, že jsme získali dostatek jejich pozornosti,“ promluvil admirál Germen a otočil se k Tarahuovi. „Je čas povolat naše stíhače.“
Tarahu jen přikývl a zavřel oči.

* * *

Hyperprostorový skok trval jen několik vteřin a svět okolo se opět změnil v normální vesmír. Před kokpitem stíhače se objevila Nar Shaddaa a okolo ní plulo množství lodí. Když se pilot podíval více doleva, uviděl v dálce tři destruktory spolu s jejich eskortou, jak se blíží k útočné formaci calamarských křižníků.
Přesně podle plánu, hlavní část protivníkových sil byla vázána obranou a samotný planetoid hlídají jen Huttové.
„Dobře jsme tady, všichni víte co máte dělat, takže do toho mládenci, je potřeba to udělat hodně rychle,“ sdělil pilot prostřednictvím komunikátoru ostatním členům útočného křída. Pak se podíval na taktický displej, všechny eskortní lodě byly v doprovodu destruktorů, kteří ani netuší, že jediovská útočná skupina nemá skoro žádnou stíhací podporu. No teď se podívají na výsledek dobře provedeného skokového obchvatu, pomyslel si pilot major Crondh a vybral si první cíl.
„Všem rojům Zlatých a Stříbrných. Tady Zlatý jedna, každý roj si vybere jeden křižník a na něj vysype vše co má. Jakmile bude tento cíl zničen, tak se okamžitě stáhnete a skočíte na předem určené souřadnice, žádné zbytečné hrdinství,“ zazněl ve sluchátkách hlas kapitána Redina.
Po sérii potvrzujících hlášek bylo vidět jak se pětičlenné roje bombardérů R-240 MadDard rozlétly ke svým cílům.
Rychlejší stíhačky se mezitím dostaly do kontaktu s nepřítelem a zahájily útok na stíhače vypuštěním řízených střel.
Nepřátelské stíhačky, stále ještě překvapené touto rychlou změnou situace, vesměs nedokázaly dostatečně rychle zareagovat a byly sestřelovány již první raketovou salvou, ostatní nebyly rovnocenným soupeřem pro StarShafty a padaly jako mouchy.
Cesta pro bombardéry byla volná. Těžké bombardéry nalétly na své cíle v řadě za sebou a z bezprostřední blízkosti na své cíle vypustily čtyři těžké protonové pumy, které doslova trhaly křižníky, jako by byly z papíru.
Po ukončení náletu nezůstala v nejbližším okolí jediná nepřátelská loď, bombardéry se stahovaly z gravitačního působení planety a stíhači zůstávali na orbitě, kde čekali na lodě přilétající z povrchu.

* * *

„Tady Rancor, jsme…těž…ko…ne…aaa…aaa…“ další výkřiky kapitána Rancoru přerušil šum.
Množství explozí na oběžné dráze jasně naznačovalo, že podobný osud postihl většinu huttských lodí na této straně orbity. Bitva vzala velice nečekaný obrat a kapitán lodi Flaming Claw musel přiznat, že prohrává.
Jediné co mohl ještě udělat, bylo poslat k Nar Shaddaa všechny stíhače a modlit se, aby to bylo dostačující. Vydal potřebné rozkazy a sledoval, jak jeho celé stíhací krytí opouští obranné pozice a míří k planetě. Tři destruktory viditelně snížily rychlost a začaly se otáčet, aby se znovu dostaly k planetě.
Bylo to však už jen prázdné gesto, planetoid právě opustily dvě nákladní lodě a s doprovodem stíhačů mířily pryč do hlubin vesmíru. Pohled na taktický displej kapitánovi napověděl, že ani jeho stíhači jim v odletu už nezabrání.
A skutečně za malou chvíli obě lodě i jejich doprovod vystřelili pryč od planety a vstoupili do hyperprostoru. Prohrál a to se trestá velice přísně, když bude mít štěstí, tak ho možná nechají pilotovat nějakou systémovou hlídkovou loď.

* * *

Když se Thunder Dragon po několika minutách opět vynořil z hyperprostoru, byl ve společnosti snad stovky stíhaček a bombardérů.
„Lodím Thunder Dragon a Teriann Marru, vyčkejte zde příletu naší flotily. Potom se můžete vydat, kam budete chtít,“ zazněl z reproduktorů hlas majora Crondha.
Torp se podíval na Karna, který seděl vedle něj a řekl: „Tak tohle bylo docela snadné.“
„To máš pravdu, ale nebylo to zadarmo,“ odpověděl Karn. „Z pilotů stíhaček jasně cítím, že tam ztratili několik kamarádů a další ztráty byly jistě i ve druhé skupině. Navíc z našich pašeráckých kamarádů padlo osm. Ano rozhodně to nebylo zadarmo. Na to nesmíme zapomínat.“
Když se odmlčel, rozhostilo se v kokpitu tíživé ticho a Torp si ho nedovolil porušit. Karn si všiml Torpova zachmuřeného výrazu a trochu se pousmál: „Ale to není důvod k depresím, lidé se rodí a umírají, to se děje všude okolo nás a my máme ještě něco k prodiskutování. Pamatuješ si ještě, jak jsem ti říkal, že pokud budeš chtít, tak tě vezmu na jeden dlouhý výlet?“
Torpův obličej plynule přešel ze zachmuření do překvapení a nakonec do výrazu dítěte dychtivého rozbalit si své dárky.
„Ano pamatuji se, že jste něco takového říkal Karne, ale na Nar Shaddaa jste nic neříkal, tak jsem si myslel, že jste na to zapomněl,“ odpověděl po chvilce Torp.
Karn se srdečně zasmál, bylo to poprvé kdy od něj Torp slyšel tento druh smíchu, potom se na Torpa podíval takovým zvláštním pohledem a řekl: „Zase tak starý nejsem. Ale teď vážně, jsi ochoten se mnou letět na Yavin?“
Torp to chvíli zvažoval, něco uvnitř něho samotného chtělo letět hned, ale malá část jeho mysli se tohoto výletu obávala.
„Pojedu s vámi,“ řekl na konec.
„Dobře, věděl jsem, že takto odpovíš,“ řekl s úsměvem Karn a na chvíli vyhlédl z kokpitu.
Právě v tu chvíli se z hyperprostoru vynořila skupina velikých lodí. Torp dokázal dvě z nich zařadit, byly stejné jako loď, na které se poprvé setkal s rytíři Jedi, pohled na senzorové údaje mu dokonce potvrdil, že jedna z nich je skutečně Tarlian. Ty dvě, pro něj nové lodě, byly ještě impozantnější. Bylo na nich sice patrné, že vycházejí z přibližně podobné konstrukce, ale byl tu jeden veliký rozdíl. Kromě velikosti ty nové lodě měly na bocích přídě nástavbu a z ní vycházely dvě vskutku masivní zbraně. Rozhodně nešlo o lasery, na ně to bylo zbytečně veliké, co to mohlo být.
Karn si všiml jeho pohledu. Ukázal na příď jedné z lodí a řekl: „Tohle jsou částicová děla, mají větší dostřel než lasery a taky jsou účinnější. Bohužel spotřebují obrovské množství energie a tak loď velikosti jako tahle jich nedokáže uživit víc něž dvě.
Další rozpravy o výzbroji moderních válečných lodí utnul hlas z komunikátoru: „Tady je Yoda, všichni stíhači se vrátí na své mateřské lodě. Za malou chvíli se vracíme domů.
Lodi Teriann Marru, prosím vyčkejte s další cestou do doby než odtud odletíme. Lodi Thunder Dragon, prosím přistaňte v našem doku.“
Torp se podíval na Karna, ten jen udělal gesto naznačující, aby zamířil k určené lodi. Torp se chopil řízení a navedl loď na kurz k lodi Yoda.
„Torpe. Tady je Paul. Předpokládám, že se k nám momentálně nepřipojíš, proto bychom se chtěli s tebou rozloučit,“ zazněl na soukromé frekvenci hlas Paula Terivo. „Věřím, že se ještě někdy setkáme, měj se dobře a Thunder Dragon si nech jako odstupné, myslím, že ho budeš potřebovat víc než já.“ Po krátké odmlce uslyšel hlas Valeri: „Zatím sbohem Torpe, Doufám, že na nás nezapomeneš a občas nás přiletíš navštívit. Budu se na tebe těšit.“
Torpovi se při poslední větě na obličeji rozzářil široký úsměv a odpověděl: „Určitě se ještě uvidíme, jen mi musíte dát vědět kde vás najdu. Zatím sbohem.“
„Neboj se určitě ji ještě uvidíš,“ řekl Karn a poťouchle se usmál. Torp se nedokázal ubránit zarudnutí tváře. „Jak to, že vždycky víte, co si myslím?“ zeptal se na oko rozhořčeně.
„To není nic složitého a ty se to naučíš taky. Máme trochu času než přistaneme, tak by bylo dobré, abych ti vysvětlil, proč chci abys letěl na Yavin se mnou. I když jsi dobrý společník, tak hlavní důvod je ten, že máš nadání stát se rytířem Jedi.“
Torp se na Karna zadíval velice nevěřícně: „To nemyslíte vážně.“
„Naprosto vážně a vím o tom od našeho prvního setkání. Tvá intuice nebo tvůj vnitřní hlas, podle toho jak tomu chceš říkat, je velice silně vyvinut a navíc Erudar dokázal svým malým letem napříč skleníkem, že je v tobě velký potenciál.“
„Ale Erudara odmrštila jeho sestra, protože ji něco hanlivého řekl.“
„Tohle ti řekli oni? Jejich fantazie je opravdu omezená, když si vymysleli tak hloupé vysvětlení. Ne, ve skutečnosti se pokusil Erudar o průlom do tvojí mysli, přesněji na jedno zcela specifické místo tvé mysli. Na místo, které je u tvorů schopných užívání Síly nedostupné. Ten Erudarův výlet nad záhony byla tvoje práce. Ty jsi nic necítil?“
„Ano, něco jsem cítil, ale to jsem přisuzoval jen únavě, navíc jak bych mohl být schopen odhodit ho deset metrů, bez toho abych se ho dotknul. Myslím si, že bych to nedokázal ani kdybych se ho dotkl.“
„To není otázkou fyzické síly. A to, co jsi cítil nebylo věcí únavy, cítil jsi nápor Erudarovy mysli. To znamená, že je s tebou opravdu mocná Síla.“
„Opravdu si to myslíte?“ zeptal se Torp a tón jeho hlasu se velice změnil. Měl v něm teď spíš ohromení než pochybnosti.
Karn se na něj povzbudivě zasmál: „Opravdu si to myslím. Ne, já to vím.“
„Co mě tedy čeká?“
„No jestli projdeš, testy dalšího mistra. Tak jak doufám, se stanu tvým učitelem a pak tě bude čekat velice těžký a zcela vysilující trénink.“
„Jak dlouho?“
„Tak dlouho, než budeš připravený a díky tvému věku bude asi delší. Tak nejméně čtyři roky, možná i déle.“
„Čtyři roky?“
„Tím se zatím nezatěžuj. Nemysli moc na budoucnost, důležitá je přítomnost a na tu se soustřeď.“

* * *

Moff Devron stál před komunikačním zařízením a snad poprvé v životě se skutečně bál. Tento hovor rozhodne o jeho dalším osudu. Na sucho polkl, nad projektorem se objevil hologram postavy zahalené v černém plášti.
Devron klesl na jedno koleno a poklonil se. „Vstaň,“ pokynul mu hologram. „To, co jsem slyšel mne velice znepokojuje. Řádu Jedi byly vyzrazeny naše záměry. Což nevyhnutelně znamená, že naše plány jsou už k ničemu a je třeba odložit naši operaci o několik let. Neschopnost, která stála za tímto selháním mě pobuřuje a jasně volá po krocích zajišťující, aby se neopakovala.“ Tón jeho hlasu byl ledový a byla vněm patrná jasná hrozba.
„Alespoň teď držíme v hrsti všechny významné pašerácké organizace,“ pokusil se připomenout alespoň tento drobný úspěch Devron.
„A k čemu nám to je!“ rozzlobil se muž v kápi. „Žádný z nich nám již nemůže, dát potřebné informace. Výzvědná služba Republiky bude sledovat každý jejich krok. Okamžitě společně se Zuinem odletíte na Belkadan, kde se rozhodne o vašem osudu.“
Po chvilce ještě dodal: „A nepokoušejte se vzít nohy na ramena, nový kapitán lodi Flaming Claw má jasné rozkazy dopravit vás na místo třeba násilím.“